
Bill s Tomem si to mířili k černovláskovi domů, když Tom pořád mlčel. Bill jej chtěl nějak rozpovídat, tuhle náladu u něj neznal. Všechna jeho snaha mířila pryč. Nedařilo se mu to. V přibližně tři čtvrtě cesty se postavil před něj, aby se zastavil a nemohl jít dál. Koukl mu zhluboka do očí. Hodlal to z něj dostat, co jej trápí. Není možné, aby tak ukecaný člověk, jako byl právě Tom, mlčel přibližně dvacet minut v kuse a šel se sklopenou hlavou.
„Co ti je?“ Zeptal se minimálně po desáté za celou cestu.
„Nic.“ Typická odpověď. Bill to čekal, ale jen tak se nehodlal vzdát.
„Nekecej, vím, že ti něco je, tak mi to řekni.“
Tom se nadechl. „Já jen, že… mě to mrzí.“
„Co?“
„To, že jsem tě nechal a ty ses trápil.“
„Já vím, ale…“
„Proč jsi s ní byl?“ Ani nevěděl, jak z něj vypadla tahle otázka, jak rychle ji vyslovil.
„Protože jsem se bál, že mě odmítneš, když se tě zeptám znova. Já nedokážu být sám. Teda, není to tak, že bych teď byl s tebou jen kvůli tomu, to ne, já tě miluju.“
Černovlásek na nic nečekal a okamžitě jej objal. Netušil to, ani v nejmenším.
„To právě že nevěděl,“
„Vždyť jsem dost naznačoval.“
„Jak?“
„Ty písničky, dokonce jsem ti to tehdy napsal, že tě pořád miluju.“
„Tak jsem pak blbej, promiň.“ Objetí opětoval.
Bill byl rád, že už to tak docela všechno ví. Věděl, proč byl s ní, a taky si z toho odvodil, že to s ní Tom nemyslel vážně. I tak ho to mrzelo, když si vzpomněl, jak jí komentoval fotky, dával „To se mi líbí“ ke statusům a podobně. Ale na co se teď trápit, když je to vše nadobro pryč a před nimi je jen šťastná budoucnost? Nebylo třeba vzpomínat.
Chytil si Toma za ruku a vedl si jej domů. Alespoň na tu chvíli, než mu zase odjede. Tak moc to nesnášel! Pokaždé se mu chtělo plakat, ale nemohl, nešlo to a on netušil proč. Před Tomem to nedokázal.
Doma Bill dělal večeři – rohlíkáče. Jejich specialita, kterou Tom sice prvně opovrhoval, ale pak to zkusil, a teď to vyžadoval snad pokaždé. Nebylo to vůbec složité, prostě jste si rozkrojili rohlík, ale ne úplně, dali tam, co chcete a nechali zapéct v toustovači. Jednoduchý, rychlý a dobrý.
Jakmile byla večeře hotová, společně s ní si zalezli do pokoje, kde si povídali. Opět bylo o čem kecat, tak nehrozilo, že by bylo ticho.
autor: Kiki
Skvělý díl 🙂 Ale mám takový pocit, že se něco pokazí. No uvidíme… Těším se na pokráčko 😉
Nuž… držím palce. Ale to vysvetlenie podľa mňa nebolo príliš presvedčivé. Neznášam odpoveď na otázku "čo ti je" že "nič" to ma dokáže tak vytočiť, že by som vedela kričať a trieskať všetkým čo mi príde pod ruku. Chcem vedieť pravý dôvod toho nepohodlného ticha. Držím im palce aby sa tá láska nepokazila. Naozaj, veľmi im to prajem, ale Tomimu som tú výhovorku nezožrala.