Těžce vydechl, Adam hodil další triko na postel. Nic se mu nezdálo vhodné. Chtěl udělat první dojem, který Billa naprosto uzemní a nechá ho oněmělého, ale zároveň se nechtěl ukázat v něčem až moc přehnaném. Prsty s černě nalakovanými nehty si projel vlasy a frustrovaně si za ně zatahal, zatímco se díval na červené, černé, modré a šedé topy, které rozházel. Možná by se měl chovat neformálně? Bill pravděpodobně nebude chtít, aby se k němu choval nějak přehnaně… nebo ano?
„Proč je to tak těžký?“ zaúpěl zpěvák a spadl na břicho do hromady oblečení na posteli. Obličejem chvíli ležel zabořený do černého trika, pomalu zvedl hlavu, aby mu oči koukaly jen těsně nad látkou, a zamumlal: „To už můžu jít rovnou nahý.“
Adam se zhluboka nadechl a úzkostlivě vydechl. Musí být v pohodě. Musí zůstat klidný a uvolněný – přeci jen, nechce mladého muzikanta vystrašit. Bill bude technicky pro dnešek jeho, ale to neznamenalo, že ho musí mít rád.
U dveří do sálu si sundal brýle, strčil je do kapsy černé kožené bundy a vešel do obří místnosti. Nebyla ani zdaleka tak plná jako předešlou noc, teď tu bylo jen pár celebrit a výherců – jen maximálně 30 lidí. Pomněnkové oči hledaly v jejich obličejích, a Adam cítil, jak mu v hrudníku srdce buší jako o závod – rychleji s každou další známou tváří nebo další černovlasou hlavou, či každým člověkem jeho výšky. Vlastní nadšení ho už znovu přemáhalo, ale jak by se mohl chovat normálně, když někdo, koho tak obdivoval, mu už byl na dosah?
Najednou jeho oči věděly, kam jít – viděly v tom návalu lidí přesně ten obličej, co chtěl. Tady byl, Bill Kaulitz – čekal na něj. Bylo to jako sen – naprosto nereálné v každém ohledu. Ten nejkrásnější člověk, kterého kdy viděl, líně postával s rukama za zády a rameny opřenými o zeď – čekal na něj. Bill se pro něj neoblíkl nijak blýskavě, možná měl ráno ten samý problém jako on? Ale stále vypadal reprezentativně v tmavě šedé košili a kožené bundě, kterou měl rozepnutou, ukazoval železné řetízky kolem krku. Vlasy měl načesané do mohawku, takže popíraly zemskou přitažlivost. Adam od něj nic menšího neočekával.
Srdce se mu málem zastavilo, když se jejich oči setkaly. Zpěvák cítil, jak se mu začaly třást ruce, a tak je dal do kapes bundy a snažil se to skrýt, zatímco šel k němu, ani trochu se nesnažil schovat svůj široký úsměv, který se mu objevil na tváři. Srdce mu bušilo, tep slyšel až v uších – byl tak nadšený a tak hotový, že z toho všeho nakonec vypadal navenek naprosto klidně, když došel až k Billovi.
Němec se na něj také mile usmál, ale v tu chvíli to bylo nucené. Ať už tohohle kluka bude nebo nebude mít na konci večera rád, stejně to bude vždycky předurčené. Když se na něj podruhé podíval, byl si už naprosto jistý, že tenhle obličej odněkud zná – věděl, že by měl znát jeho jméno, ale ani kdyby ho měli zabít, tak by si to jméno nevybavil.
„Ahoj.“ Přišel klidný, trochu odtažitý pozdrav, a Adam mu podal ruku. „Jsem Adam.“
Billův úsměv se maličko rozšířil, stal se trochu míň umělým. Komplimenty ho vždycky dostaly, zdálo se, a to, že mu je skládal mladík před ním, mu přivádělo všelijaké pocity. „Děkuju.“ On taky nevypadal špatně. Vypadal jako kombinace silného, a zároveň mazlivého člověka – někde uprostřed, kdy se s ním mohl cítit bezpečně, ale zároveň se bát toho, že ho rozzlobí. Bill uměl číst lidi na první pohled – dokázal číst v lidech, aniž by řekli slovo, a stejně poznal, jaký člověk je, co od něj chce slyšet nebo udělat. V zábavním průmyslu byla tato schopnost užitečná, a čím dříve jste si ji rozvinuli, tím lépe. Rozhodl se, že Adam patří do vyšší poloviny žebříčku lidí, které respektoval.
Nastalo divné ticho, dokud Bill nezachytil pohled druhého mladíka, díval se mu na výstřih, na hluboký výstřih, který ukazoval jeho klíční kosti. Jako by si toho Adam všiml, jeho pomněnky se zvedly k Billovi.
„Tak…“ byl tak nervózní a jazyk měl svázaný – tohle bylo u něj divné. Nikdy se takhle necítil. „Chceš někam jít? Na kafe třeba?“ Teď když měl konečně jeho pozornost, cokoliv, co s ním chtěl předtím dělat, se teď zdálo tak jednoduché. Měl strašnou chuť si jen sednout a povídat si a dívat se celý den do těch jeho krásných očí. Když dnešek půjde dobře, možná budou přáteli – a možná se někdy jeho sny stanou realitou.
„To zní dobře.“ Přikývl Bill rychle, už neměl potřebu ničit kávovar ve svém a bratrově v pokoji, ten vypověděl službu dnes ve čtyři ráno.
„Bože, tohle je tak hustý…“ zasmál se tiše sám sobě a druhý se na něj podíval, „že se s tebou můžu bavit. To je taková pocta.“
Adamovi se povedlo vyšplhat výš po žebříčku respektu jen po pár větách a Billovy obavy se začaly uvolňovat. Tenhle chlapík byl opravdu milý – strašlivě, strašlivě nervózní, ale stále hezky milý. Venku před sálem se pohledem podíval na čekajícího bodyguarda a pak k Adamovi. Na chvíli bylo třeba zvážnět.
„Vadilo by ti, kdyby šel s námi? Jen kvůli veřejnosti.“ Ukázal Bill s kývnutím na Tobiho. „Je to jen můj bodyguard.“
Mladý zpěvák se usmál, už asi po sté za posledních deset minut, byl překvapený, že jeho partner se seznámil s Tobim. To nikdo nikdy neudělal – nikdy. Ani reportéři ani crew na žádném místě, kde hráli, dokonce ani sekuriťáci ne. Normálně bodyguardy všichni ignorovali, ale tohle… Adam vyhrál další body.
autor: Raiju
Adam se chová moc mile.. to se mi líbí.. <3
Sladký! Jsem zvědavá, jestli jejich den dopadne nějak zásadně, třeba políbením, anebo jestli to půjde polehoučku. Děkuju za překlad. 🙂
Já jsem z jejich setkání úplně nadšená ♥
Miluju ty Adamovy rozpaky nad tím, že má Billa konečně po svém boku a jeho gentlemanské chování prostě nemá chybu. Je vidět, že si Billa rychle získal, takže sympatie jsou vzájemné 🙂
Jinak se hrozně těším, až Bill zjistí, kdo vlastně Adam je a že i on má své fanoušky a bodyguardy =)
Skvělý díl, už se těším na jejich další sbližování ♥
Áááááááááááááááááá, já umžu, umžu, umžu!!! :D:D:D Normálně si připadám, jak kdybych stála na Adamově místě – jen s tou výhodou, že já bych se neradovala z Billa, ani z Adama, ale z toho, že stojím mezi nima, vidím, jak se na sebe dívají, nejistě usmívají a pomalu, hodně pomalu se sbližují… A v ten okamžik bych temperamentem, nervozitou a nadšením hodně konkurovala Adamovi, i když ten je úplně stejně v hajzlu jako já, když jsem se po čtyřech letech nesmírného obdivu dostala na autogramiádu milovaného spisovatele 😀
Musím říct, že tahle povídka u mě naprosto bezkonkurenčně boduje… A nejen kvůli oblíbenému a netradičnímu pairingu, ale hlavně kvůli tomu, jak krásně je psaná a jak zajímavý je děj, i když pořádně ještě nedostal šanci se projevit. Věřím tomu, že tahle povídka mě nezklame, protože máš, LilKatie, skvělý výběr na všechno, co překládáš, takže věřím tomu, že i tohle bude unikát =))
Neskutečně se mi taky líbí, jak oba pořádně nevědí, co si o druhém myslet… A přiznám se, že se i trošku bojím toho, že Adam o Billovi až moc přemýšlel – o jeho vlastnostech, chování, osobnosti… Aby nenarazil a nebyl nakonec zklamaný. Ale vzhledem k tomu, že v téhle povídce je i Bill vykreslený jako sympatická postava, pevně doufám, že to bude v pořádku =))
Hrozně moc, moc, moc, moc se těším na další díl :D:D:D ^^
Nyaa! Už jsem to četla i na THF, ale neodolám a přečtu si to znovu a znovu a klidně ještě jednou, protože tohle… je nádherný!
teda přiznám, že jsem si první setkání představovala trošiličku jinak.. samozřejmě nějaká láska na první pohled asi těžko, že. 😀 ale nečekala jsem, že se bude Adam chovat opravdu jako fanoušek, myslela jsem, že ve vlastním zájmu se mu bude chtít ukázat jako normální člověk, který ví, jak je pro celebritu těžké mít fanouška za zadkem. :D:D ale nevadí, hlavně že na Billa to zabírá. 😀 každopádně jak si na konci potřásl s bodyguardem..? to má u mě taky body. 😀 to je charakter. 🙂
a velký obdiv LilKatie, že přibývají díly každý druhý den, to je až neuvěřitelná rychlost. 🙂 děkujeme 🙂
[4]: Já z tebe umřu 😀 Snažím se z výběrem vždycky o nějaký unikát, takže doufám, že touhle povídkou nezklamu…
[6]: Jojo, teď pracuju na 11. kapitole, tak snad budu tímhle tempem pokračovat, abyste nemuseli dlouho čekat 🙂
[7]: No tak to si teda neplánuj, jediný, kdo tu bude umírat, jsem já :D:D:D Protože kdybys umřela ty, kdo by potom překládal O_o To si radši přestanu hlavou porážet strop nadšením a začnu se chovat cudně a mravně :D:D
Ještě aby u Billa neměl body… a věřím že jich za ten jeden den nasbírá tolik, aby to vystačilo na další nedočkavé setkání navržené právě Billem:-)
Je to úžasná povídka, moc se těším na další díl, jak bude jejich společný den probíhat, třeba Bill nakonec Tobiho pošle domů;-)
Moc díky za překlad!!
no jen tak dál, další body neuškodí 🙂 do toho, Adame, a Tobi ať se nenápadně kouká zdekovat 🙂
děkuji moc za překlad, je to naprosto super povídka!!!
Parada jen ak dál.
něco mi říkaá, že to nebude tak růžové jak se zdá, ale třeba se pletu
🙂
Je to hezký.. Snad se nestane nic hrozného.. 🙂
Proč se sakra vždycky přistihnu, že tohle čtu s tím největším vysmátým výrazem? 😀 To jejich seznamování, úžasné, jak byl Adam nervózní a z Billa úplně hotový, a pak nakonec Bill hotový z Adamova milého chování (které mě nutilo k úsměvu snad ještě víc) a to, jak si ho Adam začal pomalu ale jistě získávat.. nemůžu být radši že jsem tuhle povídku začala číst :))