autor: Iveth Biersack
Zdravím úchylné duše 🙂 Tak jsem se rozhodla již tuto povídku ukončit 🙂 Byla plánovaná delší, ale nakonec se mi to hodí takhle. Tak doufám, že se vám povídka líbila aspoň natolik, jako mně se dobře psala 🙂 Teď se budu věnovat hodně Revenge a proložím zase pár jednodílkami 🙂 Psaní mě baví a to díky vašim reakcím 🙂 Možná někdy bude pokráčko, nevím 🙂 Děkuju za komentáře a užijte si poslední díl ^^
Iveth B.~
Tom stál jako přikovaný na místě a koukal mu do očí. Do očí, jež vyzařovaly strach a smrt. Jenom nevěřícně kroutil hlavou, otočil se a běžel ze schodů dolů do haly a ze dveří ven. Nevěděl, jak ani kdo je otevřel, ale najednou byl venku na zahradě a rozhlížel se kolem. Proběhl bránou a vydal se zpátky do hradu. V hlavě měl neustále Billův pohled plný zloby, ale také bolesti a smutku. Netušil co pociťoval.
Neskutečná muka procházela Billovým tělem. Nevnímal v tuhle chvíli ale nic jiného, než ztrátu člověka jemu blízkého. Nevěřil, že se to vážně děje. Nezdá se mu jenom? Nějaký klam? Stál na chodbě a přemítal si poslední slova, poslední pohled Toma, než mu zmizel z dohledu. Zatím asi pořádně nevnímal, co se s ním vlastně stalo.
Zmatený mladík doběhl do školy a rozhlíží se kolem dokola. Jako by snad ani netušil, kde je. Jak se sem dostal. Chce se mu řvát. Vykřičet všechno, co má na srdci, do světa. Nic. Hlasivky odmítají spolupracovat. Jenom v duchu slyší, jak křičí o pomoc jeho srdce. Srdce, které prožívá muka. On o něj nemůže přijít! To přeci nejde!
Nějakým způsobem se dostane až do ložnice a složí se na postel. Alespoň se vyřvat do polštáře… nic… ani hláska. Jenom se rozvalil na posteli a s rukama za hlavou studoval strop. Kluci byli někde neznámo kde a jemu to vyhovovalo. Venku bylo zcela teplo, tak se všichni poflakovali v prostorách hradu a venku. On však čekal jenom na něj. Na nějaký zázrak, který by tuhle noční můru skončil.
Ovanul ho chladný závan větru. Otočil se po tom směru a jediné, co viděl, byla krásná mramorová tvář jeho milence. Bill stál v rohu místnosti a hleděl na něj. Ani jeden nevěděli, co dělat. Bill ani nedýchal, protože jeho hlad po krvi byl příliš velký. A Tom byl vážně poslední, komu by chtěl ublížit.
„Změnil ses,“ brouknul tiše Tom a upíral pohled do jeho nově červených očí. Dvě nejkrásnější rudé růže se usídlily v porcelánově bílé tváři a hleděly vstříc smrti.
„Tome já… nevím, co dělat,“ šeptl Bill a po tvářích mu začaly stékat rudé slzy. Tom se toho zalekl. Bylo to jakoby vytržené z nějakého filmu. Váhavě vstal a přešel k němu, i když ho Bill sám zastavoval, aby k němu nechodil, stejně to udělal. „Tomi, ne, prosím,“ špitl, ale zase zbytečně. Tom k němu pomalu došel a dotknul se konečky prstů jeho ledové tváře. Ale neucukl. Tak nějak to čekal.
„Bille, prosím, já… nechci, aby se mezi námi něco měnilo.“ Začal Tom zoufale. Bill si otřel oči a zadíval se na něj.
„Tome, je to nebezpečné… můžu ti kdykoliv ublížit,“ o krok ustoupil. Bohužel pro něj mu ale zastoupila cestu zeď, tím pádem k němu Tom došel a objal ho kolem pasu. Pořád stejně hubený. Na tom se nic nezměnilo. Jenom byl víc jako skála. Ne tolik jako Andy nebo Liam, protože přeměna neproběhla ještě úplně dokonale. Bill několikrát polkl, jak měl Tomovu krční tepnu blízko sebe. Tak tak se ovládl. Cítil, jak ho Tomovy paže sevřely pevněji. Najednou, jako by slyšel hlas, volal jeho jméno zpovzdálí. „Bille, vrať se mi! Lásko!“ opakoval hlas a zněl zlomeně. Nešťastně. Ten člověk snad i plakal. Bill to nechápal.
„Tomi slyšíš to taky?“ rozhlédl se kolem a polekaně prohlížel zdi. Tom jenom nechápavě koukal a nevěděl, co se děje.
„Nic neslyším,“ zaposlouchal se Tom, ale opravdu nic. Jenom křik z venku a to bylo všechno. Bill najednou jako by se probral ze sna. Cítil, jak mu bije srdce. Cítil kolem sebe divný zápach. Divný a přeci tak moc povědomý. Snažil se pohnout, ale bezvýsledně.
„Doktore, probouzí se!“ křikl najednou hlas a cítil, jak někdo sevřel pevně jeho ruku.
„Bille, miláčku! Ty… ty žiješ!“ zavzlykal hlas vedle něj a ještě pevněji mu stiskl ruku. Černovlásek nic nechápal. Kde je? Kde je škola? Kam se poděli všichni upíři? Ale hlavně… kde je Tom?! Všechno si pamatoval… všechno! Jak je možné, že je najednou ze své reality vytržen jinam?
Po několikátém pokusu se mu podařilo otevřít oči. První, co bylo, tak ho oslnilo přímé bílé světlo. Napodruhé už to bylo o něco lepší a tak zamžoural kolem sebe. Postava vedle něj, ze které viděl zatím jenom rozmazaný obrys, se k němu hned přisunula blíž a objala ho. Ta vůně. Ten hlas. Pevný stisk silných paží.
„Tome?“ zašeptal slabým, nakřáplým hlasem Bill a snažil se mu sevření opětovat. Ale ani zdaleka se mu nedařilo. Byl slabý a hned pocítil ostrou bolest v hlavě, jak se snažil zvednout, proto se znovu položil do nepříliš pohodlné postele.
„Lásko, měl jsem strach, že… že mě tu nadobro necháš!“ vzlykl Tom a pohladil svého jediného milovaného člověka po zmatené tváři. To už přišel i doktor a provedl několik vyšetření. Zkonstatoval, že Bill by měl být v několika týdnech v pořádku a bude moci jít domů. Tom jenom nadšeně poděkoval a vrátil se pohledem do zmatených očí před sebou. Zračilo se v nich několik otázek.
„Bille, zlato, co se děje? Je ti něco? Něco tě bolí?“ sypal ze sebe hned, až se Bill usmál. Přišlo mu tak zatraceně přirozené tu být. Bylo to divné.
„Tome, to… mi chceš říct, že… se mi to všechno jenom zdálo? Celá ta věc se školou, s upíry a… a… to všechno?“ vyjukaně a nedůvěřivě na dredáče koukal. A bum, další změna. Tom měl opět své oblíbené dready. Bill se nestačil divit.
„Upíři? Teda v komatu se zdají asi zajímavé sny,“ zasmál se dredáč. Byl neskutečně šťastný, že je Bill zase mezi živými, i když mlel blbosti. Ale to připisoval oblbnutí z prášků. „No… zdálo se mi, jako bych… žil dál, ale v jiné realitě… to… musím ti to říct od začátku.“ A tak mu všechno řekl. Zabralo jim to oběma asi hodinu s tím, jak mu do toho Tom pořád skákal s otázkami. Nechápal nic z toho, co mu tu Bill říkal, ale nevadí.
„Takže tys byl upír a pak… ses vzbudil?“ zasmál se tiše. Jako by tomu snad ani nevěřil. Bill pokrčil rameny a taky se tiše zasmál. Podařilo se mu Tomovu ruku stisknout víc.
„A… co se mi stalo?“ zeptal se konečně na svůj stav. Ta hlava ho asi nebolela jen tak.
„Měli… jsme ošklivou bouračku. Ale tys to odnesl víc.“ Hladil Billa po vlasech. Ten se jen usmál.
„Aha a… čí auto je našrot?“ Tom nechápal, jak se v téhle situaci může vůbec zajímat o auta, ale řekl, že to jeho, a zasmál se. Bill se uklidnil a poklepal si na rty. Tom pochopil a věnoval mu procítěný polibek. Tak mu to chybělo. „Snad budeš brzo fit a vrátíme se na pódium.“ usmál se nadšeně Tom. Teď zase černovlásek nechápal.
„Na pódium? Jak to myslíš?“ dredáček se zarazil.
„Ty… si nepamatuješ? Máme kapelu… jsme slavní a všichni si o tebe dělají starosti…“ upřesnil mu to Tom a stiskl mu jeho pohublou ručku víc. Bill jen zlehka zatřepal hlavou.
„Aha no… hlavně abych byl už doma,“ usmál se Bill a natáhl se k Tomovi pro polibek.
Hned ještě ten den večer Tom všechny obvolal a oznámil jim, že Bill je při vědomí a bude v pořádku. Simone byla štěstím bez sebe, když jí to Tom oznámil. Kdyby nebylo pozdě večer, hned by za svým synem letěla do nemocnice, ale půjdou zítra všichni.
„Bille! Kámo, tys nám dal!“ vykřiknul nadšeně Georg, když nakukoval a následně se vřítil do nemocničního pokoje. Bill byl vzhůru a usmíval se. Tom se na něj jenom smířlivě usmál a přisedl si k němu.
„Georg… nás basák… pamatuješ? Pořád do sebe ryjete,“ zasmál se tiše a Georg najednou nechápal.
„On jako… ztratil paměť?“ nechápavě pozvedl obočí Georg. To už se ale do pokoje nasáčkovali i ostatní a hlavně jejich Simone. Ta se hned k Billovi přihnala a začala ho objímat a pusinkovat, až ji Bill prosil, aby ho neuškrtila. Moc dobře si nepamatoval, ale jisto jistě je to jeho matka. Jinak by se nechovala tak šíleně.
Postupem času si na všechno zvykl a dostal se do formy. Už byl nějaký ten pátek doma a zotavil se již kompletně. Až na ty sny. Pořád se mu zdálo o oné škole a jeho… bývalém životě? Nevěděl, jak to nazvat. Tomovi nic neřekl. Nikomu. Choval se tak normálně, jak to jen šlo. Ale sny se horšily. Byly plné krve a násilí. Až to jedné bouřlivé noci nevydržel, a když se zase vzbudil uprostřed noci, šel za Tomem do postele. Klidně si spal. S rukama za hlavou a usmíval se. Jak Bill správně pochopil, spal nahý, protože peřina sahala těsně k jeho podbřišku. Když temnotu probodl další zlatý blesk, Bill skočil k němu do postele. Tom se okamžitě probral a leknutím se posadil.
„Billy, zlato, co se děje? Bolí tě něco?“ černovlásek se jen usmál a zavrtěl hlavou.
„Jen… musím ti něco říct,“ skousl si ret. Tom ho pohledem zvědavě vybízel, ať mluví dál, tak mu Bill všechno vyklopil. Tom nevěřil svým uším. Ale jen nad tím pokrčil rameny.
„Ono to přejde, sluníčko,“ usmál se a pohladil Billa po porcelánové tváři. Bill se k němu přitulil a znovu zavřel oči. S klidným srdcem usnul a už se mu nic nezdálo. Od té doby nikdy. Protože vždy spal vedle Toma, a ten mu dodával jistotu, že je vše v pořádku. Tlukot jeho srdce jej udržoval v realitě a nedovolil myšlenkám se zatoulat bůhvíkam do jeho podvědomí.
O půl roku později, přesně v den jejich výročí, se oba dva váleli ve Španělsku na písčité pláži. Udělali si volno a Davidovi nakecali něco v tom smyslu, že oba nezvládají a že potřebují pauzu. Ten sice chvíli nadával, ale však ono ho to přejde. Zatím zůstával s klukama ve studiu. „Tomi, víš, že od té doby, co jsem pořád s tebou… ty sny přešly?“ usmál se Bill, když se prohraboval pískem, který byl všudypřítomný. Byl už večer, ale pořád přes třicet stupňů. Měsíční světlo tvořilo na hladině moře stříbřitou cestičku, skoro až vybízející k procházce. Tom se usmál a zvedl se. Po cestě k vodě zahodil tričko a rozeběhl se do vody. Skočil šipku z mola a plaval pár metrů. Se smíchem se vynořil a plaval zpátky na břeh.
„Zlato pojď do vody! Je skvělá!“ zasmál se a vybízel rukou Billa, aby šel za ním. Ten neváhal, a jelikož byl jenom v plavkách, rovnou se rozeběhl se smíchem za ním. Dováděli jako malé děti. Cákali po sobě vodu, navzájem se potápěli, provokovali se. Jako za starých časů. Až do té doby, než to zašlo dál a oni se začali líbat. Nějakým způsobem se dostali na hranici vody a pláže a padli do písku. Líbali se a hladili navzájem po celém těle. Když už byli oba bez plavek, nešlo to stopnout. „Billy, vážně to chceš? Máš se šetřit,“ zalaškoval Tom a s tím do Billa pomalu vnikl prstem. Ten se v návalu slasti prohnul v zádech a usmál se.
„Myslím, že se šetřím až až,“ zasmál se udýchaně a vnímal jenom bratrovy doteky. Bylo to pohádkové. V noci na odlehlé pláži. V písku. Jenom oni dva a moře. Nic víc.
Tom si dával záležet, ale byl to právě černovlásek, kdo to utnul a prosil o víc. Dredáč se nad ním slitoval a pomalu do něj vnikl. Přes počáteční bolest to nebylo moc příjemné, ale to náhle přešlo a Bill si to náramně užíval. Snažil se Tomovi oplácet jeho náruživé polibky a sám se pohyboval proti němu. Steny obou chlapců se mísily dohromady a ztrácely se v šumu vln a větru. Nakonec to Bill nevydržel a ujal se svého malého kamaráda, aby si ulevil. Po chvilce se udělal na svoje bříško a Tom nebyl daleko od svého orgasmu. Když se tak stalo, oba byli štěstím bez sebe.
„Miluju tě!“ zopakoval znovu již po několikáté Bill a pousmál se. Pohladil Toma po tváři a ten ho políbil. Pomalu opustil jeho tělo a lehl si vedle něj do písku. Tady se nemuseli bát novinářů, protože to byla odlehlá pláž, a navíc moc se médiím nezmiňovali, že by někam měli jet. Po chvilce vydýchávání se oba oblékli a vydali se do svého domku na pláži, který si pronajali. Oba byli vyčerpáni z celodenního chození po městě, tak si šli lehnout a Bill pomalu usínal v náručí milované osoby.
Na Dark Hill si již nikdy nevzpomněl, až do okamžiku, kdy se i s matkou přestěhovali pryč z města daleko na samotu. Již při první procházce se to Billovi zdálo povědomé, ale připisoval to změně prostředí. Vždy se to zdá. Neřešil to a utíkal za Tomem do jejich nové velké vily. Netušil však, že z lesa ho sledují páry zvědavých očí.
KONEC
autor: Iveth Biersack
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
Cože?????? Sen????? To nechápu xDDD jsem z toho jelen…. ale krásná povídka… škoda, že je konec… i když…. bude druhá řada???? xD
[1]: zamotala sem to záměrně >:D jistě že bude druhá řada ^^už to mám promyšlené a jenom to dát dohromady 😉 sem ráda že to někdo četl ^^
Pěkněto skončílo doufám že brzo bude druha řada.