Novel of Dreams – My Nightmare 18.

BILL

Strávili jsme spolu s Tomem prakticky celý den. Nakonec jsem nikam nešel. Chtěl jsem být s ním. Byl jsem tak vděčný za to, co se ráno stalo, i když jsem z toho měl smíšené pocity. Možná si mě vzal jen na tu chvilku, ale to by mi neřekl to, co mi řekl. On by tohle jen tak neřekl. Uvařili jsme si dobrý oběd, společně poobědvali. Nebyla chvilka, kdy bychom si o něčem nepovídali. Celé odpoledne jsme strávili spolu. Sice jsme seděli doma, jedli zmrzlinu a smáli se u jednoho seriálu, ale i tak to bylo fajn. Až večer se se mnou Tom rozloučil a slíbil mi, že nedorazí nijak pozdě. A hlavně, že přijde v pořádku. Nijak jsem ho nezastavoval, i když mi to rvalo srdce. Zase šel za nimi, do klubu… Týden volnosti, týden volnosti, Bille…

Samozřejmě jsem neusnul, dokud se nevrátil. Vážně se ovšem vrátil poměrně brzo a dalo by se říct, že střízlivý. I když to ode mě nebylo hezké, dělal jsem, že už spím. Věděl jsem, že po tom jeho příchodu se nedokážu hned naprosto klidně bavit, proto jsem se tomu trochu vyhnul. Až po jeho boku jsem usnul.

Následující den jsem vstal jako obvykle. Nechal jsem ho ještě spát a hned zaběhnul tiše do koupelny. Udělal jsem si ranní hygienu a šel pak jen v tričku a boxerkách do kuchyně. Nedělo se nic nového. Uvařil jsem si kávu, dal jsem si cigaretu na balkoně a šel mu připravit kakao a něco dobrého k snídani. Na dnešek jsme se domluvili, že se společně půjdeme podívat do školy. Nebylo na tom nic špatného, naopak jsem byl velice rád, že má Tom chuť se tam zajít podívat. Jediné, co mi nahánělo hrůzu, byl pan drahý profesor Werner. Jestli jen cekne, tak ho snad roztrhnu. Mám z toho strach, velký strach. Co když… se mu bude líbit? Řekl bych, že se v tomhle nezměnil. Možná se spolu dají do řeči, možná si vzpomene, možná se dají dohromady, možná, možná, možná…! Nechci na to takhle myslet, ale ono to jednoduše nejde.

Nachystal jsem snídani a tiše šel do šatny. Vzal jsem si boxerky, džíny a slabý svetr. Bylo mi chladno. Hned jsem se převléknul a zašel tiše do obýváku, a i s kávou v ruce se usadil v křesle. Nechtěl jsem ho zbytečně budit. Sice nepřišel pozdě, ale chci, aby se vyspal.

Bylo krátce po deváté hodině, když jsem ho z ložnice zaslechl. Tiše jsem se pousmál a jen vyčkával. Nechci myslet na to ošklivé, na to, že byl v noci pryč. Chci se zase rozplývat nad tím, jak roztomilý bude. Jen prošel kolem a jako každé ráno si došel na záchod a poté se zavřel v koupelně. Sám pro sebe jsem pokýval hlavou a napil se kávy. Asi po dvaceti minutách vyšel z koupelny v černých boxerkách a ručníkem kolem krku. Vešel do místnosti.

„Ahoj,“ broukne a rozejde se ke mně. Klasika.

„Dobré ráno,“ usměju se na něj. Usadil se ke mně na opěrku a dal mi pusu. Poté se odklonil a ještě si utíral mokrý krk.

„Jak ses vyspal?“ zajímá se.

„No, šlo to… a ty?“ usměju se a prohlížím si ho. On je vážně tak nádherný. Nejradši bych se k němu přivinul a mazlil se s ním, ale já nemůžu.

„Taky to ušlo,“ pousměje se. „Jak dlouho už jsi vzhůru?“

„No, příliš dlouho ne. Víc jak hodinu,“ našpulím přemýšlivě rty.

„Aha,“ pokývá hlavou. „A… půjdeš teda dnes se mnou do té školy, nebo bys raději…“

„Půjdu s tebou, Tomi,“ usměju se na něj. „Už jsem ti připravil snídani, jsem oblečený. Kdykoli si řekneš, tak můžeme jít.“

„Ah… To seš hodnej, tak děkuju,“ vykouzlí na tváři úsměv. „Tak já se najím, obleču a půjdeme, dobře?“ začne se zvedat.

„Nemusíš spěchat, hlavně v klidu,“ brouknu a chytnu ho za ruku.

„Dobře,“ podívá se na mě. „Copak?“

Pohladím ho po hrudi a pootevřu rty. Ani najednou nevím, co jsem chtěl. Snad ho jen pohladit, políbit… Kdo ví. „…sluší ti to,“ usměju se sladce. Překvapeně se shlédne.

„Mám jenom boxerky,“ zasměje se.

„Nejde o to, co máš na sobě,“ zakroutím hlavou a pohladím ho po krku. „Jak jsi ještě mokrý, máš jen ty boxerky a jsi trošku rozespalý, jsi k sežrání,“ usměju se. Proč to neříct narovinu.

„Nepovídej,“ uculí se a sehne se ke mně pro polibek. „Asi tak budu chodit častěji.“

Hned si ho u sebe přidržím za bradičku. „Neručím za sebe,“ pošeptám mu do rtů se smíchem.

„Mmh, to by se mi líbilo,“ oplatí mi pobaveně a něžně mi nasaje ret.

„…to mně taky,“ brouknu potichu a naléhavě ho políbím. Mám zřejmě zatemněný mozek nebo nevím. Líbám se tu s ním a říkám mu věci, jako by v noci nikam nešel. Já vím, má na to právo, ale mě to bolí. Už zase si to snažím vymlouvat a nemyslet na to.

„Mm, počkej… Vždyť rozliješ to kafe,“ šeptne, ačkoli mi polibek se stejnou vervou oplatí.

„Jo,“ usměju se a líbnu ho ještě jednou. Potom už semknu rty k sobě a pohladím ho po stehně. Asi byl čas. Sice je mi to příjemné, šílím z toho, ale správné to není. „Nenastydni mi, hm?“

„Hm,“ povzdychne zklamaně. „To s tím kafem byla narážka na to, abys ho napřed odložil… Ale nevadí…“ odtáhne se. Tak já se tu přemlouvám, abych přestal, a on mi řekne tohle. Já to tušil, ale… uhm.

„…ale vadí,“ řeknu a hned ho chytnu za zápěstí.

Kávu odložím a přitáhnu si ho k sobě, až mi spadne pomalu do klína. Hned si ho k sobě přivinu a políbím ho. „Myslíš, že bych tě nechal jen tak odejít?“ šeptnu.

„Připadá mi, že ano,“ připustí a sám se na mě usadí. Smutně se zatváří.

„Ale není to tak,“ šeptnu a obejmu ho kolem pasu. „Dáš mi ještě pusinku?“ Všechno je to tak zvrácené. Přesně tak, jak řekl. V noci si užívá s ostatními chlapy a přes den se s ním mazlím já.

„No, pokud chceš,“ uculí se. Přiblíží se ke mně a dá mi jen drobnou pusinku na rty.

„Větší by se nenašla?“ povystrčím jazyk a přejedu si po hraně horních zubů.

„Řekls pusinku. Já chtěl větší,“ broukne s pohledem upnutým k mým ústům.

„Políbíš mě, prosím?“ zašeptám a obkroužím si rty. Bez váhání mě dlouze políbil. Přidržím si ho a políbím ho taky.

„…jsi ještě celý mokrý,“ šeptnu potichu a prsty mu sjedu po hrudi.

„Líbí se mi to,“ zasměje se mi tiše do rtů a vyžádá si další polibek.

„Tobě se to líbí? Mm, mně ale také,“ políbím ho vášnivě.

„Ještě aby ne,“ vydechne. Přisune se až ke mně a začne mě líbat, přičemž se mi jen trošku zhoupne v klíně. Zamračím se, vzrušuje mě to. Sakra, a to bych neměl… Sjedu mu na bedra a přitisknu ho na sebe, jak jen můžu. Líbám ho tak hluboce jako včera. To bral nejspíš jako dobré znamení a znovu se o mě otřel. Tiše zafuněl nosem, přičemž se odtrhl od mých rtů. Jen se nadechl a zase mě začal líbat.

„…uhm,“ zakňučím tiše a nahnu hlavu víc ke straně. Kdybych možná teď povolil, pomiloval se s ním a udělal mu to, co tolik chtěl, tak by večer už nikam nešel. Jenže jak si můžu být tímhle jistý. Navíc já… asi na to nemám. Tím jsem ho ovšem popudil ještě víc. Doslova se na mě vrhl. Začal mě hladově líbat, přičemž se na mně párkrát zavrtěl. Nemohl jsem se zastavit. Přejel jsem mu po stehnech a tiše oddechnul. Napjal jsem se proti němu a jazykem mu zajel hlouběji do úst. Tom se mi zachvěl v náručí a ještě víc se ke mně přivinul. Ucítil jsem jeho prsty, jak se mi pletou do vlasů.

„Bille…“ vydechne tiše.

„Mhh?“ zabručím spokojeně a zakloním trošku hlavu nepřestávaje ho líbat. Jen mě pohladí po tváři, otře se mi o nos svým a začne si něžně pohrávat s mým jazykem. Najednou byl přítulný a jemný. Takový mazlivý. Medvídek můj. Vyšel jsem mu vstříc a zjemnil. Dlaněmi jsem mu sjel po bedrech na zadeček a pohladil ho. Nesmí mu nikdo ublížit. Nechci, aby se mu něco stalo. Co já vím, kam chodí a co tam s kým dělá, pane bože. Rozeznal jsem na jeho rtech drobný úsměv. Políbil mě, trochu se zavrtěl a znovu mě začal něžně líbat. Bříšky prstů mi přitom sjel po krku. Nevinně jsem se usmál a na okamžik zastavil naše rty, jen jazyk jsem s ním proplétal a něžně ho sál. Poodtáhl se a dal mi malou pusinku. Podíval se mi do očí a přejel mi prsty po lícní kosti. Pootevřel rty. Sledoval jsem ho. Prohlížel jsem si ho a usmíval se, i když jsem byl vážný. Stále mě palcem jemně hladil a prohlížel si mě.

„…Copak?“ pošeptám potichu a sjedu mu prsty po boku. Proč to dělá. Co na mně vidí.

„Nic, nic. To nic,“ usměje se. Pohladí mě po celé tváři, a poté mě začne detailněji zkoumat. S obdivným výrazem mi prstem něžně přejel přes nos, poté pod očima, a dokonce mi i prstíky přejel po obloučcích obočí. Objel mé lícní kosti, čelist a bradu, až mi nakonec jemně prstem přejel přes rty. Vypadal tak soustředěně. Snad až příliš.

„Proč… si mě tak prohlížíš?“ Trošku jsem svraštil obočí, až se mi mezi ním udělala maličká vráska. Nevadilo mi to, jen mě to překvapilo. Hned se usmál a jemně mi vrásku prstem vyhladil, jako by mě snad ani nevnímal.

„Tomi,“ pošeptám a nahnu se k němu. Tak rád bych občas věděl, co se mu honí hlavou.

„Hm?“ podívá se mi stále usmívajíc do očí.

„Proč si mě tak prohlížíš?“ zopakuju mu a usměju se také.

„Seš krásnej… Máš takový… jemný rysy, krásný mandlový oči. Vlastně přemýšlím často nad tím, jak jsem někoho takovýho mohl získat, víš…“ pohladí mě znovu po tváři.

„…nevím, proč bys mě neměl získat. Já… nejsem nic zvláštního, ani nejsem krásnej,“ nesouhlasím s ním a trošku sklopím oči.

V poslední době spíš uvažuju o tom, jak se mu nelíbím. Nejsem nijak zvlášť hezký, nepřipadám si tak. Přál bych si, abych se mu líbil, ale vidím konkurenci v každém. Není na mně pěkného snad nic.

„Ale jsi,“ políbí mě. „Pověz mi, jak jsme se poznali… Už jsi mi to sice jednou říkal, ale chci znát větší detaily… Navíc to rád poslouchám.“ A sakra. Co mu jen říct. Nechci ho teď ranit tím, že si bude říkat, jak špatný byl. On samozřejmě špatný nebyl, jen ho znám, on si to špatně vysvětlí.

„No, potkali jsme se jednoho dne na ulici. Poté už to šlo náhodou, potkali jsme se v nemocnici. Pak jsme se začali vídat, já zašel za tebou, ty za mnou. Poté jsem za tebou přišel do domova, pak ty za mnou do kanceláře, dokonce jsem šel k vám domů. A pak? Zmrzlina, obědy, snídaně v zoo…“ usměju se. Jsem vlastně hajzl. Neřekl jsem mu nic o Brianovi. Ale… jak jen můžu, když se bojím. Jsem srab.

„Škoda, že si to nepamatuju,“ pousměje se smutně a sklopí hlavu.

„Tomi, třeba si vzpomeneš,“ pohladím ho konejšivě po zádech. „Čas, lásko… To je to, co je potřeba,“ pošeptám mu, aniž bych si uvědomil, jak jsem ho oslovil.

Podívá se mi do očí a sladce se usměje. On to samozřejmě postřehl. „Snad ano… Přál bych si to.“

„Já taky,“ usměju se a líbnu ho na rty. „Není ti zima?“

„Né, ty hezky hřeješ,“ zasměje se sladce a schová se mi do náruče. Položí si mi hlavičku na rameno a políbí mě na krk.

„Uhmm, tak odpočívej u mě,“ pohladím ho po zádech a trošku se sesunu po křesle níž, aby měl pohodlí.

„Mmm, měl bych se zvednout, jít se najíst a pak se připravit, viď?“ povzdechne, ačkoli se ke mně přivine ještě víc.

„Nejspíš, ale je času dost,“ přitulím se k němu. Líbnu ho něžně na rameno. Nejradši bych se na celou školu vysral a byl tu s ním celý den takhle.

„Ale měli bychom to rozhodně stihnout ještě dopoledne,“ pošeptá.

„Mmm, stihneme to,“ vlípnu mu další polibek a prsty mu cupitám po páteři.

„Mhh,“ zavrní mi tiše u ucha. Naskočila mu husí kůže, načež se zachvěl. Přitiskl se ke mně ještě víc.

„…chci si tě užít. Jsem takhle tak moc spokojený, ani si to neumíš představit,“ šeptal jsem mu upřímně do ouška. Pohladil mě ve vlasech, ale nic neřekl. Nedokážu mu to neříkat. Je to ve mně. Přeběhnu mu prsty znovu po linii páteře a zaculím se. „Lechtá tě to?“

„Trošku,“ zavrtí se s úsměvem.

Jen jsem se nad tím usmál a dlaní pomalu vjel mezi naše těla. Začal jsem ho hladit po břiše. Oddechl mi na krk horký vzduch a poté mi k němu přitiskl rty. Něžně mi přejel po tepně až k uchu. Pootevřel jsem rty a oči naopak přivřel. Tohle byl jako spínač, jako naprostý spouštěč toku slasti. Vyjel jsem mu dlaní až k hrudi a polaskal mu prsty bradavku. To byl zase jeho spínač. Zachvěl se a pohnul se mi v klíně, jak se ke mně víc přitáhl. Nasál mi lalůček mezi rty, něžně ho olízl, a poté svými rty poputoval zpět na můj krk.

„Ahhm…“ oddechl jsem už trochu a začal mu bříškem prstu kroužit přímo na bradavce. Tak zatraceně to se mnou umí. Nechápu to. Zafuněl nosem a začal mě něžně líbat na krku. Občas zapojil i jazyk. Byl naprosto jemný. Roztřásl jsem se. Musel to cítit, snad jsem tomu chtěl i zabránit, ale nešlo to. Trochu jsem proti němu vzepjal boky. V ten okamžik mi nasál jemnou kůži na krku do úst a skousl.

„Mhhh,“ zakňučel jsem téměř a prohnul se v zádech. Na tohle jsem byl citlivý. Jestli mě vzruší, tak si nejsem jistý tím, že se udržím. Už jsem ho tak dlouho neměl pro sebe. Nespali jsme spolu… celou věčnost. Nijak víc jsem se s ním nemazlil. Nemám ani takovou potřebu, aby uspokojoval on mě, ale já jeho. Toužím po něm. Udělal to znovu o kousek dál. Při tom mě pohladil po boku a zatahal mě za lem svetru. Začal ho hrnout nahoru. Povolil jsem ramena a trošku se narovnal, aby ke mně měl lepší přístup. Hned jsem mu přejel po bradavkách znovu. Pak jsem se ale rychle sehnul. Nedbal jsem na jeho snahu mě kousat a laskat na krku. Jednoduše jsem mu vsál bradavku mezi rty a začal po ní jemně jazykem přejíždět.

„Mmhh,“ dostalo se mu z pootevřených úst a ještě se víc prohnul. Rukou se mě přichytil kolem krku, aby neupadl. Prsty mi do něj zatínal. Byl na bradavky opravdu citlivý. Toho jsem velmi rád využil. Chtěl jsem si ho laskat. Byl jsem něžný, snažil jsem se ho dráždit tak, aby šílel. Dlaň jsem mu přiložil k podbřišku a pohladil ho. Jen jsem tam trošku zatlačil a bradavku mu skousl. Tiše zasténal a pohnul boky proti mým. Vzápětí na to se proti mně ale přirazil znovu. Začal jsem se nekontrolovatelně chvět. Ještě chvilku a… uhm, nesmím. Pokračoval jsem v tom, jako bych nedokázal přestat. Jenomže Tom se také chvěl. Jeho výraz nasvědčoval tomu, jakou slast jsem mu v tento okamžik dělal. Stále se více zakláněl, jako by mohl snad každou chvilku spadnout. Dlaní jsem mu sjel zhruba doprostřed zad, abych si ho přidržel, a oddechl jsem. Zvedl jsem k němu pohled a jazykem mu přejel po bradavce. Ten pohled mi nic nenahradí. Ten jeho zkřivený výraz. Oči měl zavřené a právě si olizoval suché rty, načež znovu pusu pootevřel. Po celém těle měl husí kůži a jeho dech už byl nepravidelný. Vzrušení v něm rostlo každou vteřinu víc, což mi dokázal i tím, že znovu pohnul boky proti mým. Neklid v jeho těle by se dal krájet. Byl tak rozechvělý, snad i v křeči. Nechal jsem ho se rozkrokem natěsnat ke mně, aby se mohl víc otírat. Bylo to tak automatické, pro mě přirozené. Líbnul jsem ho na bradu a poté jazykem sjel přesně v linii jeho ohryzku níž, až do krční jamky. Tak rád bych tohle přestal nebo dokončil, ale ne aby bylo něco mezitím, co by mi bránilo.

„Bille,“ vyšlo mu slastně z úst. Boky opravdu začal přirážet, tentokrát už v pravidelném tempu. Začínal mě tlačit.

„Uhhm,“ chytl jsem ho za týl a hladově ho políbil. Potřeboval jsem utišit, nebo bych se zbláznil. Potřeboval to samé, jenomže jakmile se dostal k mým rtům, měl ruce volné. Zajel mi s nimi pod svetr a vyhrnul mi ho. Jen krátce se odtrhl, aby mi ho mohl přetáhnout přes hlavu, a znovu mě začal líbat, přičemž mi dlaněmi sklouzl po obnaženém hrudníku. Nepravidelně jsem oddechoval a snažil se uklidnit, ale bylo to naopak silnější. Narovnal jsem se a sjel mu dlaní po stehně. Přirazil proti mně pánví a prsty mi zatnul do pokožky.

„Chci tě,“ vzdychl mi toužebně do úst. Na okamžik jsem se zastavil a jen jazykem přejel po jeho spodním rtu. Chce mě. Žádá si mě a chce mě, ale… kolika chlapům už to za ty dvě noci řekl. Kolika to šeptal a kolik mužů se mu už odevzdalo. Bože. Tohle bylo jako nějaká facka, která mi otočila hlavu dozadu. Jako by mi teď došlo, co tu celou dobu dělám.

Nebudu jeho jedna z dalších hraček pro tento týden. Navíc hračka, která je tu teď navíc. Sice bych si nepřál nic jiného, než ho teď pomilovat, ale já… byl bych schopný se mu odevzdat, nechat ho udělat všechno, ale nejde to. Já nemůžu. Nemůžu ustát to, že není jen můj. Nemůžu s ním spát, milovat se, když vím, že si ho bere někdo jiný. Představa toho, jak se po jeho těle kloužou pracky nějakého idiota, mě přivádí k šílenství.

„Mmm,“ zavřel jsem oči a poodtáhl se. Oči jsem nechal zavřené a oddechl. „Promiň mi to,“ pošeptám a sjedu mu dlaní po boku, „ale já nejsem ten, kdo tohle teď smí. Tenhle týden já… nemůžu,“ oddechnu. Párkrát zamrkám, než rozeženu slzy, ale pak oči otevřu a něžně ho pohladím po tváři. „Ty víš, že mě můžeš mít, možná mě i chceš. Ty moc dobře víš, jak je to naopak. Chci tě taky, netoužím po ničem jiném, než po tobě, ale teď to nejde. Právě proto, že tě miluju, tak to nejde. Nejsem jen hračka…“ pošeptám mu a láskyplně ho pohladím. „Nemyslím to ani v nejmenším špatně, jen teď nejsem já ten správný.“

Zaraženě se na mě zůstal dívat s pootevřenými rty. V jeho očích bylo jasné zmatení. Stále se chvěl a jeho dech byl nepravidelný, ale uklidňoval se. A to poměrně rychle. Zorničky měl rozšířené. Zdálo se, že nevěděl, zda to myslím vážně nebo ne. A teď se naštve. To je to, co jsem nechtěl. Já vím, že jsem neměl zajít až sem, ale… to je tak těžké. Měl by chápat i on mě, když já chápu jeho.

„Já vím, že… jsem tohle neměl, ale já… snaž se mě pochopit, prosím,“ řeknu smutně. „Budu jenom tvůj.“ Zhluboka se nadechnu. Nic neřekl. Stále na mě hleděl, jako by byl mimo tuto dimenzi. Jeho tvář byla bez výrazu. Sakra, sakra, sakra! Kdybych uvažoval hned, nemuselo to tak dopadnout. „Tomi, prosím… promiň,“ kuňknu a pohladím ho po paži. Náhle zamrkal. Podíval se na mě a rukou trochu ucukl. Semkl rty k sobě a sklopil hlavu. „Tomi, prosím. Nebuď naštvaný, já-já…“ polknu nasucho, „taky jsem to chtěl.“

„Jo…“ šeptne. Náhle si otře oko, zamrká a zvedne se ze mě, aniž by se na mě podíval. „Chápu.“

„Počkej, prosím,“ chytnu ho za ruku. Neměl jsem to nechat zajít tak daleko, ale… ani v něm není kousek čehosi, co by ho zastavilo. On se mi však vyvlékl.

„Jdu se… připravit,“ šeptne a co nejrychleji odejde z místnosti. Smutně svěsím hlavu a zavřu na chvilku oči. Skvěle. Můžeš si pogratulovat, Bille. Kdyby se předávala cena za nejlepšího idiota roku, máš to v kapse. Zvednu se a obléknu si ten svetr. Hned jsem šel na balkon a dal si cigaretu. Snažil jsem se uklidnit. Tohle bylo špatné, celé to bylo špatné.

Když jsem dokouřil, šel jsem zase dovnitř. Došel jsem k ložnici a zaklepal na dveře. Nic se neozvalo. Tak jsem tedy tiše vešel. „Můžu?“

Tom seděl na posteli s obličejem v dlaních. Už byl oblečený. „Hm…“

Došel jsem blíž k němu a zhluboka se nadechl. „Promiň mi to,“ pošeptám.

„O nic nejde,“ šeptne nakřápnutým hlasem, aniž by sundal ruce z obličeje.

„…nemusíme si nic nalhávat, oba víme, že jde,“ sundám mu ruce z tváře. „Chceš jet?“

„Jo, já…“ rychle sklopil hlavu, jako by snad nechtěl, abych mu viděl do obličeje, a zvedl se, „ještě si skočím na záchod.“ V rychlosti odešel a zavřel se na záchodě.

„Okay.“ Skoro jsem to nestačil ani říct. Semkl jsem rty k sobě a šel si pro tašku a věci.

Když vyšel ze záchodu, umyl si v koupelně ruce a už se v chodbě obouval. Přivřel jsem na pár vteřin oči, vzal jsem si na sebe bundu a šel se obout i s taškou v ruce. Oba jsme se připravili. Vzal jsem si klíče a pomalu otevřel. Jakmile vyšel ven, zamknul jsem za ním dveře a rozešel se s ním k výtahu. To bude cesta za všechny prachy. Ještě ke všemu nemůžeme jet na nějaké příjemnější místo. My musíme jet za Wernerem. Skvělé! Vládlo ticho a nad námi se vznášel mrak napjaté atmosféry. Po chvíli, co přijel výtah, jsme nastoupili a rozjeli se dolů. Jedinkrát se na mě ani nepodíval, což mě bolelo víc, než si uměl představit. Připadal jsem si jako nějaký tyran, nebo hajzl, který mu něco provedl. Jen, co jsme dojeli do přízemí, nechal jsem ho jako prvního vyjít ven. Rozešel jsem se za ním k autu. Hned, co jsem odemkl, tak jsme si oba nastoupili a rozjeli se směrem ke škole. K té veškeré atmosféře přispívalo i počasí – nebylo hezky.

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne