LEGAL 8.

autor: Fabiana

2. 1., 07:30

Zvuk Tomova budíku se rozlehl bytem, otravně hlasitý a odpornější než smích jeho zubařky. Převalil se, napnul paži a zvonění zastavil. V levém boku ho při tom pohybu nepříjemně bodlo.

Protřel si oči a posadil se. Bill v pokoji nebyl – Toma to nepřekvapilo. Od té nepříjemnosti v koupelně včera večer ho neviděl.

Vyškrábal se na nohy a během chviličky proběhl celý byt. Nenašel ho. Sklesle pokýval hlavou. Mrzelo ho, že zmizel, ale nebyl zdaleka tak zničený jako prve. Po tom všem, co už mu Bill stačil provést, měl pocit, že by měl být rád, že je pryč. Nebyl. Ale musel do práce a nemohl si dovolit vypadat sklesle. Vytlačil z hlavy všechny myšlenky na Billa a soustředil se na formování vět, kterými přesvědčí kupce o výhodě vyšší ceny. Hlavně se nenechat usmlouvat.

Stáhl si pyžamo a zahleděl se na své tělo v nástěnném zrcadle naproti posteli. Viděl zarudlé odřeniny na obou zápěstích a modřinu na pravém lýtku. Na boku neměl nic, přesto ho bolel ze všeho nejvíc.

Osprchoval se a převlékl, místo snídaně do sebe hodil panáka whisky, upravil si kravatu a zamkl své dveře zvenčí. Za pět minut už opouštěl parkoviště v černém sportovním autě, které nebylo tak docela jeho a taky už nebylo tak docela lesklé. V námraze na předním okně si vyškrabal jen malé kolečko, aby viděl ven. Neměl strach, že ho zastaví policie. Většinu jejích členů ostatně velmi dobře znal a měl s nimi vřelé vztahy.

Opustil čtvrť luxusních panelových domů, prosvištěl mezi bungalovy, a boční silnicí vjel do méně zalidněné oblasti. Ráno jezdil do práce vždy stejnou oklikou. Nenáviděl dopravní zácpy a těch bývalo ve městě plno. Nebyl si jistý, jestli mu jeho zkratka cestu skutečně zkracuje, každopádně se cítil lépe, když mohl jet plynule.


Zaparkoval v podzemní garáži společnosti, výtahem vyjel do svého patra a na recepci si vyslechl vzkazy. Pan 7 se o dvě hodiny opozdí kvůli zrušenému letu. V Bangkoku byly zjevně nepříznivé podmínky. Pan 7 bylo krycí jméno kupce rubínů, které se teď skrývaly v Tomově osobním trezoru, přemístěné do tvrzeného kufříku a bezpečnostním zámkem. Pokud tedy Micke udělal, co udělat měl.

Tom se svalil na svou kancelářskou židli – vybral si ji záměrně tak, aby byla co nejpohodlnější – a s úmyslem vychutnat si ranní kávu natáhl ruku, na stole ale žádný hrneček nestál. Felix ještě nepřišel do práce. Tom pohlédl na nástěnné hodiny. Do devíti zbývalo ještě několik minut.

Zaklonil se, jak nejvíc mohl, a na chvíli zavřel oči. V obou spáncích mu pulsovala krev. Na bolesti hlavy nebyl zvyklý. Nakrčil obočí a jemně si je masíroval prsty.

Dveře se s hlasitou ránou prudce otevřely a Tom leknutím skoro spadl ze židle. Ve vstupu stál Felix, v předklonu si tiskl ruku na prsa a jeho tmavě šedé, upnuté tričko lemovaly v podpaždí vlhké půlměsíce. Ve tváři byl rudý a dýchal, jako by celou cestu do práce běžel. Zjevně to byla pravda.

„Stihl jsem to!“ zaradoval se, když popadl dech. Hodiny na věži nedalekého kostela začaly odbíjet devátou. „Dobré ráno, pane,“ dodal Felix, když si všiml Tomova výrazu. Nadřízený ho pozdravil pokývnutím.

„Sedma se opozdí, selhalo počasí. Udělej mi kafe,“ požádal. Felix přikývl a místnost opustil. Zpátky byl nepřirozeně rychle. Než se Tom stačil vzpamatovat, stál u něj a kávu mu podával. Hodiny ukazovaly deset minut po deváté hodině a Tom neměl ponětí, kam se ten čas poděl. Doba, po kterou byl Felix pryč, mu připadala jako pouhých několik sekund. Opřel si hlavu a dlaní pravé ruky si zakryl oči.

„Je vám dobře, pane?“ zajímal se okamžitě Felix. Tom se dvakrát zhluboka nadechl a přikývl. Aby demonstroval svou pravdomluvnost, napřímil se a na svého asistenta se usmál. Pak se napil kávy. Byla odporná, přestože nedokázal přesně říct, co mu na ní nechutná. Nebyla přeslazená ani příliš silná, vlastně byla stejná jako každé ráno. Jen mu teď prostě nechutnala. Možná se jí už přepil a měl by přejít na něco zdravějšího. Povzdechl si.

„Jak dlouho se Pan Sedm zdrží?“ zeptal se Felix.

„Dvě hodiny,“ zamumlal Tom.
„A co mám po tu dobu dělat?“
„Čekat,“ pokrčil rameny, odložil hrneček a vstal. „Mohl bys mi prosím sehnat něco malého k snědku? Nějaký sendvič, bagetu nebo něco na ten způsob,“ vytáhl z kapsy bankovku a podal ji Felixovi. Ten ji se souhlasem přijal a zmizel.

Tom neměl ani trochu hlad, chtěl se jen toho dotěrného kluka zbavit. Věděl, že je ještě příliš brzy na to, aby měli nějaké hotové sendviče v místní kantýně, a cesta ven mu zabere chvíli času. Zdvihl se ze židle, odložil své sako a lehl si na pohovku. Stáhl si boty, odhodil je na podlahu a nohy pokrčil tak, aby bránily slabému světlu zimního slunce za oknem v přístupu k jeho tváři. Nejraději by se zavřel doma v ložnici, zatáhl závěsy a spal. Ačkoli se ráno cítil dobře, nyní měl co dělat, aby se ho nezmocnila dřímota. Překryl si oči předloktím a uvolnil se. Nechtěl usnout. Věděl, že by tu neměl spát, ale nedokázal se déle udržet. Tupá bolest v jeho spáncích pocit vyčerpání jen umocňovala. Útroby měl podivně prázdné a někde uvnitř hrudi ho cosi pálilo, ačkoli to nedokázal identifikovat. Spánek ho opředl jako pavouk svou sítí a než si toho stačil vůbec všimnout, ponořil se do sna.

„Pane?“ slyšel něčí hlas. Přicházel z velké dálky. „Pane!“

Někdo s ním třásl. Tom otevřel oči. Nad ním se skláněl Felix.
„Kolik je hodin?“ zeptal se Tom.
„Čtvrt na jedenáct,“ dostalo se mu odpovědi. Spal déle, než očekával. Ale cítil se teď lépe. Minimálně pulsující bolest se z jeho hlavy vytratila. Roztřeseně se posadil.
„Volal Pan Sedm, v jedenáct ho tu máme čekat,“ informoval ho Felix.
„Výborně,“ zamumlal Tom.
„Ehm, pane, máte…“ zarazil se asistent, jako by váhal, jestli má vůbec smysl pokračovat.
„Co?“ zahučel Tom, protíraje si oči.
„No… Erekci,“ zašeptal Felix. Tom sklopil pohled – opravdu. V rozkroku jeho kalhot se tyčil menší stan, aniž ho zaznamenal.
„To je špatné,“ poznamenal. „Musím se toho zbavit.“
Rozepnul si kalhoty a obnažil svůj penis. Felix se rozpačitě otočil. Na syrovou přirozenost svého nadřízeného nebyl ještě tak docela zvyklý.

„Jsem moc slabý,“ řekl Tom. „Zbav mě toho ty.“

Dočkal se Felixova vyplašeného pohledu.
„Mám… Pane? Já… Jak prosím?“ jeho koktání bylo směšné, ale Tom dokázal zachovat vážnou tvář.
„Nedělej neviňátko. Klekni a začni,“ pobídl ho. Matně si vzpomněl na jakýsi zákon o sexuálním harašení, ale pochyboval, že by ho Felix běžel někam udat. Když to neudělal hned poprvé, neudělá to už nikdy, tak to chodí. Sledoval, jak si pomalu kleká a přebírá kontrolu nad dokladem jeho mužnosti (na jehož vzhled i velikost byl náležitě hrdý). Zaklonil hlavu, zavřel oči a soustředil se jen na Felixovy dlaně. Zřetelně cítil jeho mozolnatou kůži a třesoucí se prsty. Pohyby byly příliš pomalé.

„Požij pusu,“ přikázal. Felix hlasitě polkl, ale neprotestoval. Pomalu se Tomova penisu dotknul jazykem, jen aby zjistil, jak taková věc vlastně chutná; posléze ho olízl od kořene až k žaludu a kus zavedl do svých úst. Fakt, že je něčeho takového účasten ve svém životě poprvé, byl více než zjevný. Vůbec nepoužíval jazyk, ani se nepokoušel si s Tomem hrát a nedotknul se žádné jiné části jeho těla. Zaměřil se jen na trhané pohyby hlavou. Jeho způsob byl příliš jednotvárný, přece jen se mu ale podařilo přivést Toma k vrcholu. Neočekával to; sperma v krku ho zaskočilo a rozkašlal se.

Tom si zapnul kalhoty. Věděl, že teď jeho erekce ochabne, ale uspokojený si nepřipadal ani zdaleka. Nerad si připouštěl, že Bill byl prostě lepší. Když ale pozoroval Felixe, kterému značná část jeho semene pokrývala spodní část obličeje a tričko, nedokázal tomu víc vzdorovat. Tenhle kluk byl nezkušený a zoufale neschopný.

Podal mu papírový kapesník a bez dalšího zájmu se přesunul zpět ke svému pracovnímu stolu.

autor: Fabiana

betaread: J. :o)

5 thoughts on “LEGAL 8.

  1. Okay, tak teď už mám z Toma nejen dojem, že je to naprosté pako, ale taky naprosté hovado – to jen tak na začátek 😀 Přišlo mi, že než se mu do života vpletl Bill, choval se k Felixovi líp… teď se k němu chová tak akorát jako ke kusu hadru. Je mi toho kluka vážně líto.
    Co se týče Billa, ani mě nepřekvapuje, že ho tam Tom ráno nenašel, jen mě překvapuje, jak moc ho to vzalo. Člověk by řekl, že mu hrdost nedovolí si nějak víc stěžovat, i kdyby jen pro sebe, ale jak se zdá, tak Tom je prostě úplně jiný případ, kterému se stýská i po tom všem, co mu Bill provedl. Jen by mě zajímalo, kam ten prevít zmizel a kdy tam zase zničehonic vpadne :D:D
    No, zajímavé, těším se na další díl =)

  2. Mmmm..Felix není tak dobrý,jako Bill…njnj Tome..nj…určitě se ti zdálo o Billovi,že 😀 xD…mmh :D! Jinak ten Felix mi taky pijde,jako takové páčko,ale je mi ho i líto,protože se teď k němu Tom chová divně…Jinak zajímalo by mě,kam se Bill vytratil a hlavně na jak dlouho…těšim se na další díl.

Napsat komentář: Karin Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics