autor: Darkbeth & Hina
Zdravíme! ^_^ Tak zaprvé bychom se vám chtěly omluvit za tu mezeru mezi předposledním a posledním dílem. Nějak jsme to prostě nepostíhaly 😀
No a jak jistě správně čtete, tak ano, tohle je poslední díl. A rády bychom vám ještě jednou chtěly moc poděkovat za všechny vaše úžasné komentáře a celkově za vaši podporu 🙂 Rozhodně jsme ani v nejmenším nečekaly, že budeme mít tolik skvělých čtenářů 🙂 Zároveň doufáme, že se vám i přesto všechno, co se v povídce už stalo, bude konec líbit. Tak vám tedy všem ještě jednou moc děkujeme a snad zase někdy u některé z našich dalších povídek 🙂
Darkbeth a Hina
Cestou do auta se Tom snažil alespoň trochu uklidnit, ale moc se mu to nedařilo. Stále mu hlavou vrtala slova, které před chvíli slyšel. Jak to, že má přítele?! To přece nemůže! Křičel na sebe v duchu Tom. Jeho nálada se každou chvíli spíše zhoršovala a ani se neodvážil odhadnout, jak se bude cítit, až dojde k Billovi.
Co u něj sakra dělal?! Co u něj jen dělal?! Přemýšlel stále usilovně Tom a ani si neuvědomil, že už došel ke svému autu, o které byl opřený i Bill. Jeho pohled byl zabodnutý do chodníku, a teprve až když Tom odemkl auto, sám si nasedl.
Tom si sedl za volant a oběma rukama ho pevně chytil. V autě zavládlo tíživě ticho. Tom čekal, co mu Bill řekne, ale ten, jako by se k tomu ani v nejmenším neměl. S hlavou sklopenou a pohledem upřeným do země čekal, jestli mu Tom nedá pohlavek. Sám by se tomu ani nedivil.
„Tak?“ promluvil potichu Tom. „Řekneš mi, co se tam dělo?“
Když Bill stále neodpovídal, tak se zeptal jinak.
„Ty s ním opravdu chodíš?“
„Ne… on mě miluje,“ pokrčil rameny Bill.
„Aha. A ty jeho?“
Bill jen zakroutil hlavou.
„Koho miluješ?“ zeptal se Tom místo toho, aby ho seřval. To si nechá na později.
„Toho, koho bych neměl,“ špitl Bill, ale byl si jistý, že to z toho Tom pochopí. A taky pochopil.
„Spal jsi s ním?“ zeptal se nakonec. Tušil odpověď, ale chtěl se utvrdit.
„Tome, já jsem nechtěl, ale…“ vyhrkl ze sebe Bill. Hlavu prudce otočil k bratrovi a oči se mu zaleskly slzami. „Vážně jsem nechtěl. Mrzí mě to…“
Tom se na něj chvíli díval, a když uviděl slzu, která Billovi stekla po tváři, neudržel se a rychle si ho přitáhl k hrudi.
„Tome,“ vydechl Bill a pevně ho objal. Bylo mu jedno, jestli se na něj bude Tom pak zlobit. Ať mu potom udělá, co uzná za vhodné, ať ho klidně potrestá. Ale teď ho u sebe potřeboval cítit. Mít ho blízko sebe a zapomenout při tom na všechny starosti.
„Miluju tě…“ vydechl Bill a po tváři mu steklo pár dalších slz. „Tak strašně moc tě miluju!“ šeptal dál a stále silněji svíral Toma v objetí. „Chci být jen tvůj, nikoho jinýho. Jen a jen tvůj!“
Toma Billova slova zaskočila. Nečekal od něj takovou reakci. Myslel si, že udělá něco jiného, ale toto by ho rozhodně nikdy nenapadlo.
„Tak buď jen můj, Billi…“ zašeptat Tom a jemně se od bratra odtáhl. Ale jen na chvíli, než uvěznil Billovy rty ve vášnivém polibku. „Taky tě miluju,“ šeptal zoufale Tom mezi polibky a tiskl Billovy boky. Bill už se konečně rozhodl. Nic mu nezabrání v tom, milovat Toma. Ani to, že je jeho bratr, pro něj nyní nic neznamenalo. Naopak. Věděl, že mu může ve všem důvěřovat a jejich láska pro něj byla čistší.
„Budeš zase bydlet u mě?“ zeptal se toužebně Tom a přitáhl si Billa za boky na svůj klín.
„Kde jinde,“ usmál se Bill a nechal se Tomem ještě chvíli pomazlit. Poté ale vyrazili k Tomovi, kde to vášní přímo hýřilo.
Tom řídil jen jednou rukou. Tou druhou totiž držel Billa za ruku a v žádném případě ji nehodlal pustit.
Oba bratři měli na tváři spokojený úsměv. Billovi se zdálo, jako by se jeho problémy po boku Toma měnily jen na opravdu zanedbatelné nesrovnalosti.
Auto pomalu zastavilo u Tomova domu a oba bratři vystoupili. Tom auto zamkl a pomalými kroky přešel k Billovi, kde ho znovu chytil za ruku.
„Tak půjdeme domů, ne?“ řekl šťastným hlasem Tom a zvláštní význam dal slovu domov. Byl nadšený, že to slovo může používat ve spojení s Billem a sebou.
Černovlasý chlapec se na něj zářivě usmál a jemně přikývl na souhlas.
„Jsem rád, že jsi tu zase se mnou,“ usmál se Tom, když si odkládal věci.
„Já taky, ale co řekneme mámě?“ strachoval se Bill. Bylo celkem i zvláštní nazývat stejnou osobu společným oslovením, které by mělo být pro ně zapovězeno.
„Budeme to muset tajit, ale mně to za to stojí,“ opět se Tom usmál.
„Mně taky,“ a jako stvrzení svých slov vtisknul Tomovi jemný polibek, který ale Tom proměnil ve vášnivý.
„Hrozně tě chci,“ zaskučel Tom proti Billovým rtům a táhl si ho k posteli.
„A víš, že chceš svého bratra?“ zeptal se ho opatrně Bill. Nechtěl, aby se teď Tom nechal pouze unést kouzelnou atmosférou, která mezi nimi panovala. Chtěl, pokud se teď Tom rozhodně kladně, tak aby to tak bylo napořád.
„Nikdy jsem nikoho nechtěl víc než tebe, bratříčku,“ usmál se Tom a znovu Billa vášnivě políbil.
Bill poznal, že to Tom myslí vážně. Věděl, že když ho Tom chce teď, bude ho chtít už vždycky.
Tom Billa dotlačil k posteli a jemně ho na ni položil. Sám si potom pomalu lehl k Billovu horkému tělu a začal ho zasypávat něžnými polibky.
„Miluješ mě?“ zeptal se Bill, když z něj Tom stahoval i poslední kousek oblečení.
„Nedokážeš si představit, jak moc, Bille,“ zašeptal Tom v odpověď a jako potvrzení svých slov Billa políbil.
Ten večer se spolu krásně a jemně pomilovali. A Tom přišel na to, že nepotřebuje agresi, aby se uspokojil. Stačil mu jediný Billův pohled a okamžitě zjemněl. Naopak Bill začal od Toma vynucovat trošku dravosti, což musel Tom uznat, nebylo na druhou stranu k zahození.
Ráno mladšího bratra probudil sluneční paprsek, který si našel cestičku mezi žaluziemi. Ospale si protřel oči a otevřel je. Jeho tvář ale okamžitě ozdobil úsměv, když před sebou spatřil Toma. Ten se jen šťastně usmíval a zkoumal Billovu tvář, kterou už beztak znal nazpaměť.
„Dobré ráno,“ usmál se Tom a pohladil Billa po tváři. „Jak ses vyspal?“
„Dobrý ránko, Tomi,“ uculil se Bill. „Spalo se mi úžasně. Včera jsi mě úplně dodělal,“ zasmál se potichu.
„Ale neříkej,“ zamlaskal Tom. „Kdo tady prosil o další a další kola?“
Bill se mírně začervenal a sklopil hlavu, ta mu ale byla zvednuta Tomovými prsty za bradu, načež jeho rty obdržely sladký polibek. Jarní prázdniny ale už skončily a Bill musel opět chodit do školy. Ve škole Andrease poměrně úspěšně ignoroval, i když mu ho bylo poměrně líto. Týdny ubíhaly jako voda a vztah Toma a Billa se čím dál tím víc upevňoval. Stejně jako Billův vztah s matkou. A to začal být problém.
„Nesmí nic poznat,“ apeloval Bill na Toma.
„Neboj se, nic nepozná,“ ujistil ho Tom, když přešlapovali před dveřmi bytu Simone.
„Jsem nervózní,“ skousl si ret Bill, když se dveře otevřely a jeho tělo obestoupilo teplo matčina těla.
„Zlatíčka, konečně jste tady!“ vykřikla nadšeně Simon a objala i Toma. „Už jsem se vás od rána nemohla dočkat!“ povídala pořád dokola a šťastně se na své dva syny usmívala.
Tom a Bill tedy vešli dál do bytu a zuli si boty. Matka na ně mezitím pořád něco mluvila a vykládala, jak se jich už nemohla dočkat. „No teď vás nechám, nebo vás z těch mých řečí začne bolet hlava,“ zasmála se Simon a vydala se někam dál do bytu, aby dodělala poslední přípravy. „Pak přijďte do obýváku,“ křikla na ně ještě a mírně se usmála
Bill s Tomem se na matku pořád jen usmívali. Jakmile jim ale zmizela z dohledu, Tom se na Billa vypočítavě ušklíbl a štípl do bratrova vystrčeného zadečku.
„Tomi!“ vykřikl rádoby pohoršeně Bill, ale pak si rychle zakryl pusu, protože si uvědomil, že mluví až příliš nahlas.
„Copak, copak?“ zasmál se Tom a na Billa udělal nevinný úsměv.
„Nech toho, nesmíme se prozradit,“ zakroutil hlavou, a když slyšel, že Simone ještě něco dodělává v kuchyni, tak zatáhl Toma dál do chodby.
„Mluvil jsem s Andreasem,“ řekl do ticha.
„Z toho moc nadšenej nejsem. Co říkal?“
„Ať si s ním nelámu hlavu, že to zvládne,“ řekl trošku sklesle Bill. Přeci jen to byl jeho blízký kamarád i přes to všechno.
„Tak si jí nelam a pojď se posadit, jo?“ usmál se Tom a letmo Billa políbil.
„Jo,“ oplatil mu polibek Bill, načež se od sebe odtáhli do sourozenecké vzdálenosti a vydali se za jejich matkou.
„No to je dost!“ vykřikla Simon, která už v kuchyni nervózně přešlapovala.
„Co jste tam tak dlouho dělali? To jste se museli vysvlíknout a znovu oblíknout nejmíň dvakrát!“ zasmála se a ukázala dvojčatům místa vedle sebe u kuchyňského stolu. „Tak už se posaďte, nebo nám to jídlo vystydne!“ řekla zděšeně Simon a začala na stůl nosit talíře s jídlem.
„Ale no tak, mami, v klidu.“ uklidňoval ji Tom. „Nic se neděje, trochu se uvolni,“ řekl, ale okem mrkl po Billovi. Ten se na něj jen nechápavě podíval, ale vzápětí pochopil, co má jeho dvojče na mysli. Tomova ruka se totiž pomalu kradla po bratrově noze.
„Tome!“ vytřeštil oči Bill a měl štěstí, že mu zrovna vynechaly hlasivky. Tom naznačil gesto mlčení a vyhledal pod stolem bratrovu ruku.
„Jsem ráda, kluci, že jste si tak sedli,“ usmála se Simone, když zrovna večeřeli. „Bála jsem se že… no to je jedno,“ usmála se a pyšně si prohlížela své dva syny.
„To my taky, mami,“ oplatil jí úsměv Bill, a když se podívala Simone do talíře, tak němě naznačil ta dvě kouzelná slůvka pohybem rtů: „Miluju tě.“
„Já tebe taky,“ naznačil stejně Tom a stiskl bratrovu ruku.
KONEC
autor: Darkbeth & Hina
betaread: J. :o)
Je mi líto, že tahle povídka končí ;)) Měla jsem ji neskutečně ráda ;)) A tenhle díl mě obzvlášť dostal. Měla jsem slzy v očích. Miluju šťastné konce a konečně jsem našla povídku, která ho opravdu má ;)) Díky holky, že jste tohle napsaly :))
Mocinky krásnej konec.
Jeeeeeeeeej….to bylo pěkní…plakat se mi z toho chce 🙁 :DDD
Ještě jednou holky moc děkujem za všechny komentáře a sama za sebe bych chtěl poděkovat Hině, za její spolupráci, protože ta je se mnou "trošku" obtížnější 😀 Takže děkuju a třeba u další povídky 🙂
[4]: Mlč!! Ani omylem to s tebou není obtížnější! Jsi úžasná a jsem vážně neskutečně ráda, že jsem to spolu zvládly napsat 🙂 Takže to já děkuju tobě, liško 🙂
Přiznám se, že konec mě překvapil. Ať už po té stránce, že přišel nečekaně brzo, nebo poté, jaký byl. Tak jak průběh povídky bych ocenila, tenhle díl se mi vůbec nelíbil. Působilo to na mě dojmem, že to chcete mít hlavně co nejrychleji z krku a nasekaly jste do něj spoustu věcí, které se daly rozepsat detailně do samostatných dílů. Nechci být nějak extra kritická, ale tohle si nemůžu odpustit, protože mě to, přiznám se, zklamalo.
Celá povídka se mi líbila, to nemůžu popřít. Nápad to byl určitě dobrý, možná jste si s ním měly trošku víc vyhrát, ale to je jedno, i tak to bylo dobré… ale tenhle díl mi celý ten dojem totálně zkazil, omlouvám se. Asi mi za ten rok stouply požadavky, protože ještě vloni touhle dobou bych vám za to líbala nohy, ale dneska prostě tak nějak ne… Vážně mě moc mrzí, že musím být takhle kritická u posledního dílu, ale nedokážu si to odpustit…
Jen doufám, holky, že se ještě do něco společného pustíte a trošku víc si s tím pohrajete =)) Věřím, že jste obě skvělé autorky, které dokáží vytvořit skvělé věci, tak proč je kazit tím, že je to příliš uspěchané =)) Určitě si od vás ještě něco přečtu, ať už od každé zvlášť nebo dohromady =)
Opravdu krasne zakonceni 🙂
Oh….velmi krásný konec :)!♥ Úplně se musím usmívat…mám takový hřejivý pocit…♥,protože je to ke konci takové,jaké to možná je i v realitě*věří*….♥…..Twincest je sladké tajemství…*-*
Andrease je mi líto..pokud Billa opravdu hodně miluje,bude to pro něj dost těžké :/….nevím,co o víc říct..takhle to v životě chodí…:o/
Jsem ráda,že láska dvojčat je tak silná,že v pohodě ..až na ten prvotní šok (což je pochopitelný) ,přešli tu skutečnost,že jsou bratři…..čistá láska prostě♥
Holky děkuju za tuhle povídku,,opravdu se vám moc povedla…..Hodně se mi líbily první díly povídky ….když to tam bylo takové…..mmmmmh…však víte x)
Opravdu pěkné dílko:)!
Páni.. ani nevíte.. jak jsem ráda že končí hezky!!!.. Miluju tu povídku je dokonalá! Celý příběh a děj!.. Prostě skvělý 😀 ♥ doufám že nepřestanete psát.. jste úžasná dvojka 😀
Je mi líto,že tahle povídka končí a docela bych ocenila i druhou sérii 🙂
Jste vážně skvělé, jen tak dál 🙂
Je to nádherná povídka, škoda že už končí 🙁 Konec se mi ale moc líbil <3 Jsem tak ráda, že Tom nebyl na Billa nějak moc naštvaný a hlavně že ho neuhodil =) Taky bych brala druhou sérii! Těžko se mi s tou povídkou loučí.. 🙁
Omlouvám se, že komentuju tak pozdě, ale měla jsem málo času.
Když jsem tenkrát četla první díly téhle povídky, nikdy by mě nenapadlo, že to skončí takhle hezky. :)) Bylo to vážně skvělé. :)) <3 Celý ten příběh byl prostě úžasný. :))
Som rada, že napriek všetkému sa to skončilo dobre. Je to veľmi pekne napísaná poviedka, ale ja tie násilnosti nemám rada. A neviem si predstaviť, že by sa niekto mohol tak rýchlo zamilovať do niekoho, kto ho tak brutálne pripravil o panictvo. Myslím, že je to nereálne. Vadilo mi aj to s Andreasom. Bill sa správal v tom momente ako ozajstná šľapka.
Ospravedlňujem sa ale musela som sa vypísať z pocitov. A ešte raz vďaka za ten koniec.
[6]: Děkujeme i za tvůj názor 🙂
[7]: děkujeme 🙂
[8]: Twincest je sladké tajemství… krásně řečeno 🙂 Ha! 😀 Líbili se ti první díly? 😀 a pokud to bylo kvůli tomu, jaká atmosféra tam panovala, tak si můj člověk 😀 😀 😀 😀
[9]: Přestat psát určitě v plánu nemáme 😀 teda alespoň já ne 😀 😀 na září spíš plánuju další povídku 😀 a můžu říct, že se konečně budu moct vyžívat v né zrovna jemných scénách 😀 😀
[10]: Tolik chvály 😀 děkujeme 🙂 no s druhou řadou si nejsem tak jistá, ale všechno záleží jen na nás a na tom, jestli bude čas 🙂
[11]: No jo, s Dakrbeth jsme se rozhodly, že uděláme happyend 😀 s přicházejícíma prázdninama máme totiž všichni úžasnou náladu 😀 A k té druhé sérii… jak jsem už říkala, vše záleží jen na nás a taky trochu na tom čase 😀 (Vůbec pozdě nekomentuješ 🙂 na komenty není totiž nikdy pozdě :D)
[12]: To mě těší 🙂 Obzvláště od tak skvělé autorky, jako jsi ty 🙂
[13]: Víme, že to je nereálné, ale prostě jsme chtěly udělat happyend 😀 Vůbec se za svůj názor neomlouvej! Jsme rády za každý komentář-klidně i s kritikou 🙂 Takže i tobě děkujeme 🙂
To bylo náádherný!! .. <3 …
Krásné. Poslední díl je sice trochu uspěchaný, ale i tak je to úžasná povídka 🙂
myšlienka bola dobrá, originálna, výnimočná atd :DD len to bolo celé na môj vkus moc uponáhlané. nabudúce skúste trochu zvolniť tempo. ale bolo to dobré 🙂 len tak dalej 😉
Veľmi dobrý príbeh. Zaujímavý nápad a dobré spracovanie.
Ale pripadá mi to dosť uponáhľané (hlavne záver) a určite by to chcelo niektoré veci viac rozpísať. Proste sa s tým viac pohrať.