Wish you were here 13.

Jednoho dne se rozhodl černovlásek pro jeden z velkých kroků v jeho životě. Přespat dvě noci na zahradě. Určitě každý by si řekl, co je toto za blbost, ale pro něj to byla jedna z nočních můr. Strašně nerad vzpomínal na to, co se tam stalo přibližně před jedenácti měsíci. Pokaždé měl slzy v očích, ba se přímo rozplakal. Jeho dědeček tam umřel. Byl ubodán Romy, v opilosti, několik ran nožem do hrudníku… Viděl fotky, jak tam vše bylo zakrvácené, lednice, podlaha, kuchyňská linka. Na lednici byl jasně znát obtisk krvavé ruky, jak se snad snažil vstát. A později? Uviděl i fotky dědečka po smrti, jak leží na nějakém stole připraven k pohřbu.

Jel s tátou na jeho služební cestu a povídali si o tom. Dědeček měl fotky svých vnoučat, avšak nevlastních, v peněžence, což nikdy neměl… Neměl tam fotku ani své vlastní ženy, tušil černovlásek. Bylo to mnohem komplikovanější, děda babičku podváděl s jednou Romkou přibližně tři měsíce, než se na to přišlo. Žil s nimi, s ní a její rodinou na zahradě. Bill měl tušení, jak to asi dopadne, ale nechtěl si to připustit. Nemohla to být pravda. I přesto, že jej neviděl často, následně pět měsíců, poté se stala ta hrozná věc… Děda je měl všechny pořád při sobě a myslel na ně.

Táta mu i řekl čas. Čas, kdy naposledy vydechl. Bylo to přesně 00:47. Bill tohle vše chtěl vědět, později však litoval. Pořád na něj musel myslet a myslí na něj doteď. Na takové osoby, jako byl on, se jen tak nezapomíná. Pokaždé, když za ním přijel, objal jej, zeptal se, co je nového, zasmáli se spolu. A teď? Byl najednou pryč…

Tohle byl důvod, proč černovlásek byl proti tomu přespat tam. Ovšem jeho táta slavil narozeniny, a tak nezbývalo nic jiného, než tam zůstat přes noc. Pro Billa to byla hotová noční můra. Nemohl spát, pořád se probouzel, myslel na to, co jeho děda právě na tomto místě musel prožívat… Ještě k tomu, kuchyň byla hned vedle v místnosti. Tak moc chtěl někomu napsat alespoň smsku, uklidnit se, ale nebylo komu. V tu chvíli s Tomem nebyli partneři a on se mu nechtěl vnucovat, a ještě k tomu otravovat po půlnoci. Prostě to musel nějak přetrpět sám…

Tentokrát se však rozhodl jinak. Jednou to přijít muselo, a teď? Měl Toma, on tam bude s ním. Vše už bylo domluveno a všichni v autě na cestě na právě to osudné místo. Kluci měli spolu spát nahoře v prvním patře, Billovi rodiče a sourozenec dole v přízemí. Alespoň dvě věci na tom byly dobré.

Jakmile přijeli, bylo vše v naprostém pořádku. Jakmile se slunce rozhodlo dát pápá, Tom s Billem se šli projít. Neměli namířeno daleko, vlastně neměli namířeno nikam, jenom se procházeli, až došli k poli. Povídali si a koukali, jak se slunce schovává za koruny stromů. Dred se rozhodl pro jednu věc. Chytil černovláska lehce za bradu, nadzvedl si ji a spojil jejich rty v jedny. Byl to úžasný pocit.

Ještě nějakou chvíli se rozhodli zůstat, ale mezi mravenci to nebylo zrovna příjemné, tak se vydali zpátky k chatce na večeři. Opékaly se párky, bylo veselo…

Bill věděl, že Tom je tam s ním a nic mu nehrozí. Byl čas na spaní, a tak se zavřeli ve svém příbytku a chystali se do postele. Černovlásek se k dredovi přitiskl, jak jen nejvíce to šlo. Měl zároveň i strach, jen netušil z čeho, a byl tam i ten příšerný pocit. Tom si jej k sobě přitáhl a za pár minut už poletoval v říši snů.

Oba přikrytí pod jedním spacákem leželi na posteli, jenže Bill ne a ne usnout. Nemohl, prostě to nešlo. A když už se mu to podařilo, stejně se za nějakou chvíli probudil. Tak to šlo celou noc, až do rána, kdy to přibližně v šest hodin vzdal.

Byl potom celý následující den ospalý. Ten den je čekal důležitý úkol. Rozbít skříň na desky, zatímco Billův táta bude v práci. Na to se oba těšili. Alespoň si užijí nějakou zábavu.

Po obědě si zašli pro sekyry, aby se mohli dát do práce. Skříň se rozhodli rozbít na větší kusy v chatce, která byla na druhé straně od té, kde se přespávalo a vařilo, a později na menší kusy venku. Bill a Tom se nervovali se zadní stěnou, nešlo ji rozbít. Tak to nechali na Billovu mladším sourozenci. Nebyl zase tak mladší, pouhé 4 roky je dělily. A ještě k tomu byl kluk. Ti dva se vydali ven sekat menší díly na ještě menší. Aby bylo čím zatopit.

Za necelých pět minut se nestačili divit. Z celé skříně zůstala jen základní dolní deska.

„Cože?“ Nechápal Bill. „My se tu s tím nervujem se dvěma sekyrami a on přijde s tyčkou a rozmlátí to celý?“ Billův bratr skutečně celou skříň rozdělal na kousky pouhou tyčkou. Nebyla ani moc velká, ale ani malá.

Klukům nad tím zůstal rozum stát. Ale měli z toho velkou srandu. Horší to potom bylo vše uklízet, aby tam nezůstalo moc třísek. Toho se ujal Bill.

Po podle nich dobře udělané práci se rozhodli si jít lehnout. Bylo neskutečné vedro a bazén ještě nebyl postavený, na to bylo moc brzo. Všichni zalezli do své postele a vydali se po pár minutách do jiného světa.

Jako první se probudil Bill. Ležel asi půl hodinky a užíval si toho, že mohl být s ním. Poté jej to přestalo bavit a slezl těch pár schodů ven douklízet. Jakmile si myslel, že líp to už snad uklidit nejde, zašel si pro svůj mobilní telefon a sluchátka. Posadil se na lavicovou houpačku, kde hodlal počkat na to, až se Tom probere, chtěl jej nechat se vyspat.

Nechali jej v klidu deset minut. Pak měl smůlu, protože jeho bratr mu oznámil, že Tom je už vzhůru a má jít za ním. Smůla, dred si musel přijít za černovláskem sám, a tak skončili na houpačce spolu. Pohupovali se do rytmu písničky, která právě hrála, a povídali si.

„Proč jsi odešel?“ Zeptal se Tom. Zajímalo ho to.

„Nechtěl jsem tě nějak probudit.“ Odpověděl s úsměvem černovlásek.

„Tak tam příště zůstaň, ok? Chci se probouzet vedle tebe.“ Oplatil úsměv.

„Dobře,“ přikývl Bill. To, co řekl Tom, jej moc potěšilo. Nejen potěšilo.

Den utekl, jak jinak než rychle. Nestalo se nic významného, opět si jej užili, jako vždy. Teď už oba opět leželi v posteli a Tom jako první usnul. Ani o tom určitě netušil, ale Billa si přitahoval k sobě blíž a blíž. Černovlásek nevěděl, co dělat. Cítil to známé mravenčení v podbřišku. Byl tak šťastný, že si byl jist, že tato noc nebude tak jako ta předešlá. A měl pravdu. Moc se ani nebudil, a když ano, bylo to kvůli spacáku, který mu Tom pomalounku kradl, tak si jej zase hezky zpátky přivlastnil. Ale spalo se mu docela dobře. Cítil tam ten pocit bezpečí, který mu mohl dát jen Tom a jeho náruč, ve které strávil celé dvě noci. A teď? Nezbývalo nic jiného, než se ráno probudit, sbalit si věci a jet domů… Byl tak strašně rád, že tam byl Tom s ním, netušil, jak by to tam vydržel bez něj. Bez něj by tam ostatně ani nejel. Měl v něm strašně velkou podporu a za ni byl neskutečně moc vděčný.

autor: Kiki