autor: T-KAY & Iveth Biersack
Pairing: Bill Kaulitz/Vin Diesel
Bill zůstal jenom tupě zírat na svého trýznitele s nechápavým výrazem ve tváři. Nechápal, proč se najednou tak stará. No jistě. Asi svou hračku nepotřeboval rozbít hned potom, co si ji pořídil, že. I pod jeho přísným pohledem se pomalu Bill zvedl na rozklepaných nohou a oblékl si nabízené tepláky. Hned mu bylo lépe. Rychle navlékl i tričko a zadíval se do země. Pak váhavě zvedl pohled k Vinovi.
„Proč?“ šeptl opatrně, a hned byl připraven bránit se proti mířeným ranám. Žádná však nedorazila. Dočkal se jenom smíchu a pomalých kroků mířících k němu. Chtěl ustupovat, ale po dvou krocích narazil na zeď. Vin jenom pokrčil rameny.
„Baví mě to,“ ušklíbl se a násilím mu znovu chytil ruce. Najednou zaznamenal to, co včera díky alkoholu opomíjel. Ovanul ho jemný parfém sálající z Billova krku. Nedal na sobě ale za žádnou cenu znát kapku slabosti. Všechno by se pak posralo. Teď však na nic neměl náladu. „A vůbec… na nic jsem se tě neptal!“ musel si aspoň rejpnout, aby zahnal myšlenky, co nahlodávaly jeho mysl. Vlepil Billovi surovou facku a odporoučel se zas nahoru do obýváku. Bill se po té ráně svezl na zem a rozplakal se. Bolelo to. Držel se za poraněné místo a tiše vzlykal.
„Briane! Briane, kruci, to si ze mě děláš už prdel!“ rozčiloval se Vin, když telefonoval s jedním ze svých kompliců. Problémy s předávkou. To přesně dokázalo Vina vytočit na plné obrátky. Nebral prostě výmluvy jako „nemám čas“ nebo „mám problémy v práci“. Pro něj to byla jen slova, za která musel někdo zaplatit. Fajn. Dnes to bude on, kdo ustoupí. Však on se pak vybije jinak. „Fajn… dej tomu hajzlovi jeden den… 24 hodin… pak je po něm,“ zasyčí a třískne s mobilem o zem. Vztek z něj jen sálal a on byl úplně bez sebe.
Bill dole snad i zaslechl jeho křik. Byl vážně nepříčetný. Krčil se pořád v rohu a snažil se být co nejvíce neviditelný. Ale jak si sám všiml, nedařilo se mu to. Zorničky se mu rozšířily hrůzou, když uslyšel rychlé kroky směrem dolů ze schodů, a následně otevření dveří s hlasitým prásknutím a cvaknutím zámku.
„Fajn… jsem naštvanej… hádej, kdo si to odskáče,“ ušklíbl se Vin a mašíroval si to rovnou k černovlasému uzlíčku neštěstí v rohu.
„Ne! Prosím ne!“ vzlykal Bill pořád dokola, když z něj Vin strhával jeho vlastní tepláky a otáčel ho k sobě zády. Natiskl ho na stěnu a surově do jeho zuboženého těla vnikl dvěma prsty.
Černovlásek vykníkl bolestí a kousl se do rtu. Takhle bez jediné špetky něhy to bolelo.
„Teprve budeš prosit, abych přestal!“ zavrčel mu do ucha a surově ho kousl do krku. Billovi tekly slzy proudem a nevěděl, jak se z toho vykroutit. Nijak. Musel to přežít. Vin si s ním moc práce nedal, a proto po krátké chvilce cítil v zadečku něco o hodně většího a… tvrdšího, než byly jeho tři prsty. Vykřikl bolestí, a kdyby mohl, zaryl by nehty do zdi. Ale to už schytal facku. „Nekřič, když jsem ti to nenakázal!“ napomenul ho Vin a přidal pár nelítostně tvrdých přírazů do jeho malé prdelky. Užíval si to plnými doušky. Což se o Billovi říct nedalo. Trpěl jak snad ještě nikdy v životě. Bylo mu špatně a všechno kolem se mu rozmazávalo. Podlamovala se mu kolena, jak nemohl pod náporem bolesti skoro ani stát na vlastních nohou. Vin ho podpíral, ale ne aby mu ulevil. Jenom pro vlastní větší obohacení.
Po několika nekonečných minutách Vin konečně vyvrcholil do Billova zadečku. Tomu se zatmělo před očima a skácel se na zem. Samou bolestí nevnímal svět kolem sebe. Vin od něj odstoupil, natáhl si kalhoty a pozoroval ho. Najednou jako by se probral, ale chtěl si zachovat svou tvář. Ale v duchu mu došlo, že to asi přehnal. Nesmí ukázat slabost, ani před ním ne. Sklonil se k němu a párkrát ho propleskl. Chvíli to trvalo, než se Bill probral, a když nad sebou viděl Vinův obličej, vylekaně vykřikl.
„Řekl jsem, že křičet budeš, až ti to povolím,“ zasyčel Vin. Bill se od něj chtěl odsunout, ale bolest v zadečku mu to nedovolovala. Vin si prohlédl, jaké způsobil svým náletem škody na jeho těle, a všimnul si krve. Tiše vzdychnul, vstal a nechal tam Billa chvíli o samotě. Ten se s vypětím sil odsunul ke stěně, kde si lehl, nic jiného mu nezbývalo, a tiše vzlykal do svých dlaní, kterými si skryl obličej. Ani se nenamáhal natáhnout si ty tepláky. Bál se, že pokud je svou krví ušpiní, bylo mu jasné, že krvácí, tak by se jeho věznitel mohl naštvat, a ještě mu přidat. A to nechtěl. Už nechtěl udělat nic, co by znamenalo bolest.
Po dlouhé čtvrt hodině se Vin vrátil i s lékárnou. Bill sebou opět cuknul, když ho zaslechl přicházet, a snažil se být neviditelným. Vin k němu došel, a jelikož Bill ležel na boku, tak ho jedním pohybem otočil na břicho. Bill zoufale zakňučel.
„Ztichni. Jen ti to ošetřím. To, že jsem si teď rozbil hračku, je blbý, ale nechci, abys něco chytil, nebo hůř, měl otravu krve, takže lež a ani se nehni,“ zavrčel Vin a vytáhl z lékárničky gázu, kterou začal Billovi stírat krev ze stehen a zadečku. Bill usykával při každém doteku gázy. Bolelo ho to jak fyzicky, tak psychicky.
Když mu Vin setřel všechnu krev, vytáhl speciální mast, kterou si nanesl na prsty, a přibližoval se k jeho vstupu. Bill ho koutkem oka pozoroval a myslel si, že přijde repete, a proto se začal odsouvat od něj.
„Klid maličký,“ řekl Vin a volnou rukou ho chytil.
„Už ne, prosím,“ kníkl Bill a zase se rozbrečel.
„Tohle ti pomůže,“ informoval ho Vin a znovu si ho přitáhl. Chvilku na to se mu povedlo jeho vstup namazat. Bill opět zakňučel, protože v místech, kde měl zadeček natržený, to začalo pálit. Vin mu natáhl tepláky a vzal ho do náruče. Bill sebou chtěl začít vrtět, ale jakmile se jen maličko pohnul, tak mu ze zadečku vystřelila příšerná bolest. Nezbylo mu nic jiného, než se nechat nést ven ze sklepa a plakat.
Billovi to přišlo divné, proč ho nese ven. V duchu doufal, že mu dá svobodu, ale z větší části s tím nepočítal. Proč by ho pouštěl. Vždyť si z něj udělal hračku pro svoje uspokojení.
Vin ho nesl do volného pokoje, který měl vyhrazený pro své hračky. Otevřel dveře a vešel i s Billem v náručí. Ten se nedůvěřivě rozhlížel. Viděl tu spoustu věcí, které se mu rozhodně nelíbily. Některé mu až naháněly strach. Vin ho ale položil na postel tak, aby ležel na břiše, a jednu ruku mu připoutal k pelesti postele. Bill na něj překvapeně koukal a nedokázal uvěřit tomu, co se děje. Vin si jeho překvapeného pohledu všiml.
„Co? Chceš se snad vrátit do sklepa?“ štěkl Vin.
„N-n-ne,“ kníkl Bill a odvrátil pohled. Byl zesláblý, ale bál se usnout. Takhle byl svému vězniteli ještě blíž, a to mu nahánělo větší a větší strach.
Vin se otočil a zamířil ke dveřím. Když ale chytal za kliku, zaslechl slabé zakňourání.
„M-mám h-hlad,“ zašeptal Bill a doufal, že neschytá bolestivou ránu. Rána ale nepřicházela.
„Až si zasloužíš jídlo, tak ho dostaneš. Až se ti to zahojí, začneme s výchovou. Počítej s tím,“ řekl Vin tvrdě a vyšel z pokoje. Sám pak zamířil do kuchyně. Vyhládlo mu z té akce. Nakoukl do lednice a snažil se přijít na rychlé, ale zároveň chutné jídlo. Přitom ale přemýšlel nad černovláskovou prosbou. Možná by mu mohl dát najíst. Už tu byl necelé dva dny a musel být vyhladovělý. Navíc pokud chtěl k výchově své hračky přistoupit co nejdřív, musel ho držet při takové síle, aby se mu to hojilo dobře. Dumal nad tím a automaticky si začal dělat oběd. Stalo se mu kolikrát, že přemýšlel a automaticky si u toho zvládl uvařit i jídlo, proto mu to už nepřišlo divné.
Zato Bill ležel na posteli a otáčel hlavu tak, aby byl schopný si prohlídnout pokoj, ve kterém se nacházel. Zadeček ho pálil, a proto se snažil zaměstnat natolik, aby nemyslel na tu bolest. Moc se mu to ale nedařilo a po chvíli bolestí a vyčerpáním opět usnul.
Poté, co se Vin naobědval, se šel podívat do pokoje na svou novou hračku. Otevřel a zarazil se, když si všiml, že Bill spí. Potichu za sebou zavřel dveře a přistoupil k posteli. Potichu, aby ho nevzbudil, se na ní posadil a pozoroval jeho neklidný obličej. Párkrát sebou Bill cuknul, jako by se mu zdálo o prožitých událostech. Vin mu opatrně, tak aby ho nevzbudil a nevylekal, prstem odhrnul vlasy z tváře. Byl Billovým obličejem opravdu unešený a v duchu se sám sebe ptal, proč mu tak ubližuje. Rychle zatřepal hlavou, aby tyhle myšlenky zahnal. Je to přece jen děvka. Jeho děvka. Nechápal, jak může být kluk v jeho věku tak krásný, a zároveň křehký na pohled. Musí si nějakým způsobem získat jeho důvěru, a zároveň ho vychovat k obrazu svému, a taky proto, aby se měl čím chlubit. Nepočítal s tím, že se ho jen tak vzdá. On bude skvostem mezi jeho dosavadními hračkami. Nechá mu koupit pár provokativních oblečků, až z toho budou jeho ‚přátelé‘ slintat. Nevyhodí ho na ulici tak rychle jako ostatní. S ním měl jiné plány.
autor: T-KAY & Iveth Biersack
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
Zajímavé ačkoliv jeho chování nechápu ,, jednou je takový pak zase makový ,, je to divný ,,, Takový správce nálad 😀 .. Jinak díl je to krásný škoda že tak krátký 🙂 Tak honem další díl 🙂
Na ty plány jsem už moc zvědavá:-).
môj výraz pri vete "Až se ti to zahojí, začneme s výchovou. Počítej s tím,": http://www.freehalloweenscreensavers.com/images/EvilSmile.jpg (úplne presne xD) len dúfam že sa k tomu aj dostanú a Vin dovtedy nezmäkne, to by ma fakt mrzelo, keď to začína tak úžasne xD teším sa na pokračovanie *evil smile*
Vin je pěkna svině,tak ubližovát Bi¨llovi.
Oh wow..tak na ty oblečky se těšim :DDD celkově na tu výchovu..jestli bude úchylná :DDD hah jinak je hustý,jak ho Bill okouzlil..sice si to nechce přiznat,ale to se zlomí ..jo joooo 😀