autor: KarlaSka
Takže děťátka,
máme tu konec, možná šťastný, možná ne. Každopádně, jestli jste dočetli až k jedenáctce, a teď už nechcete číst, protože Bill vypadá, jak vypadá, tak si prosím, přečtěte aspoň teda ten poslední dílek. Pokud budete chtít, napíšu volné pokračování této povídky, tak zanechte komentík, jestli o ní stojíte,
Vaše KarlaSka
P.S.: Jistě jste si u minulého dílu všimli nového obrázku, za ten bych chtěla moc poděkovat Sise, která mi ho poslala a bude mi dělat obrázek i k té případné druhé řadě. Ještě jednu moc děkuju autorce mé oblíbené povídky In shine of sunflowers 🙂
„Do prdele!“ To je jediný, na co zmůžu. Celý tři měsíce jsem chodil s vlastním bratrem a nevěděl jsem o tom. Jak to, že jsem ho nepoznal? Deset let je dlouhá doba a ty brýle, co pořád nosil, ale stejně. A tetování, proto jsme se vždycky milovali po tmě.
„Tomi…“ zašeptá Bill nesměle.
„Bille, já… musím si pročistit hlavu, promiň.“
„Neopouštěj mě, prosím,“ vzlykne, ale já musím. Musím jít a srovnat si to všechno v hlavě.
Vyrazím ze dveří, div neporazím Gustava a pár sestřiček. Už chápu, co to měl G za pindy.
„Tome! No tak! Nemůžeš ho tu takhle nechat!“ křičí za mnou bubeník.
„Drž hubu! Nejsi moje svědomí!“ I když to mi říká to samý.
„Jeď rychle! Potřebuju si srovnat myšlenky,“ přikážu Geovi, když nastoupím, spíš skočím, do auta.
„Co se děje?“ zeptá se, ale poslušně poslechne.
„Nevim, co si mám myslet,“ zašeptám k okýnku spolujezdce, ale určitě mě Geo slyšel. Kouknu na tachometr. Vytáhnul to až na 160, což je určitě jeho rekord. On byl vždycky ten opatrný a zodpovědný.
„Chceš někam konkrétně?“ zeptá se po chvíli.
„Ne jenom to tu projeď. Bacha na fízly.“
***
O měsíc později
„Dneska? A v kolik?“ zeptám se volajícího.„Nevím, ale počítám, že pro něj přijedeš,“ odpoví Gustav. Řídit už můžu, sádru mi sundali už před týdnem a byl to ten nejlepší pocit, co jsem od tý nehody zažil.
„Dobře, budu tam,“ ukončím hovor.
Ale absolutně nevím, čím pojedu. Strašně rád bych jel Willie, ale ta je chudák do šrotu, takže budu muset jiným autem.
„Jedeš pro Billa?“ Ve dveřích stojí Monique a měří si mě zkoumavým pohledem. Je neuvěřitelně empatická.
„Jo, promiň.“ Měl jsem jí pomoc vybrat svatební menu, ale láska mého života je pro mě důležitější.
„To nevadí, chápu to. Pokusím se přemluvit Gea,“ odpoví s lehkým úsměvem. Ti dva do toho rychle praštili, asi po třech týdnech ji Geo požádal o ruku, protože je prý láska jeho života a ona souhlasila, že to cítí stejně. Přeju jim to. Aspoň někdo je tu šťastně zamilovaný.
„Meg nebo Jen?“ zeptám se. Potřebuju poradit. Jen je rychlejší a já nestíhám, ale Meg je zase ovladatelnější.
„Vem Meg.“
„Díky!“ křiknu za ní, když sbíhám že schodů. Dole nasednu do Ferrari a už se řítím směr nemocnice.
***
„Pacient byl propuštěn dnes ráno,“ oznámí mi sestra. Do prdele! Takže jsem ho prošvihl, ale kde je? Kam jen mohl jít, vždyť v hangáru jsem byl já, a jestli jel za mámou… sakra! Nechci mít na svědomí její i Gordonův infarkt, až uvidí mrtvého Billa najednou živého.
„Dobře, děkuju. Nashledanou,“ rozloučím se a vracím se do auta. Kam mám, kurva, jít? Kde bych ho měl hledat? Už vím! To jejich pokrevní bratrství s Monique, o kterém mi říkala. Určitě ví, kam by šel.
Jako na zavolanou se mi rozvibruje v kapse mobil. Jako by věděla, že na ni myslím – na displeji je fotka brunetky s popiskem ‚Francouzka‘.
„Ano?“
„Tome, musíš hned přijet! A dělej!“ přikáže mi a zavěsí. Co jí zase přelítlo přes nos? Ale určitě to bude důležitý, jinak by se takhle nechovala.
Nasednu do auta a jako blbec jedu zase zpátky do hangáru.
Bill:
Bolí to. Tak strašně to bolí. Je to ještě horší než poprvé. Jsem pitomej, měl jsem vědět, že se něco posere.
„Sluší ti to,“ řekne Monique sedící na posteli.
„Hm, děkuju.“ Vrátil jsem se k mému původnímu stylu. Teď už nemusím mít strach, že mě bratr pozná, ale je zvláštní necítit tíhu některých piercingů. Nechal jsem si jenom tři – v obočí, jazyku a bradavce. I barvu vlasů jsem změnil ze šedé na černou a tupíruju je a zase se maluju. To jsem prostě já. „Zlato, mohla bys mě nechat na chvilku o samotě?“
„Jo, samozřejmě,“ odpoví a okamžitě se zvedá. Tak jsem opět osiřel a opět vlastní vinou. Kouknu na noční stolek na naši společnou fotku. Chvilku váhám, ale nakonec ji přihodím do věcí v kufru. Aspoň vzpomínky mi zůstanou. Ani nevím, kdy mi začaly téct slzy. Setřu jednu černou stružku a pokračuju v balení.
„Zase utíkáš?“ Leknutím vyskočím skoro metr do vzduchu. Ve dveřích stojí můj milovaný Tom a prohlíží si mě pohledem plným bolesti.
„A co mám dělat? Nic tu pro mě nezůstalo,“ odpovím zlomeně. Už nemá dál cenu před ním něco předstírat, protože už určitě všechno ví.
„Já jsem pro tebe nic?“ odpoví stejně smutně.
„Ty nejsi pro mě, Tome. Nemůžeme být spolu, protože ty moje city nikdy nebudeš opětovat. Miluju tě, Tomi. Vždycky jsem tě miloval, a tak moc, že to nešlo vydržet. Nemůžu být vedle tebe, když vím, že nikdy nebudeš můj.“
„Billi, já… když mi bylo čtrnáct, tak jsem se poprvé zamiloval. Myslel jsem, že už nikdy nezažiju nic podobného, ale pak mi do cesty vkročil Trick. Miloval jsem ho víc než tu osobu před ním, ale teď vím, že to bylo proto, že je to jedna a ta samá osoba,“ vydechne nešťastně. Cože? Chce tím říct, že se ve čtrnácti zamiloval do mě?
Tom:
Vidím v jeho očích šok. Zírá na mě s otevřenou pusou a v hlavičce mu to šrotuje.
„Miluju tě, Billi, víc jak dvanáct let. Kdybys tenkrát neutekl, věděl bys to.“ Najednou se sveze podél postele na zem a jeho ramena se otřásají vzlyky.
„Já jsem pitomec,“ vypadne z něj snad šťastně.
„Jenom mi prozraď pár věcí, třeba proč jsi mi v autě řekl, že jsi mrtvej?“
„To jsem nikdy neřekl! Řekl jsem, že Bill už není a byla to pravda. Nebyl jsem Bill, byl jsem Trick a na svou pravou identitu už jsem nemyslel, dokud jsi nepřišel ty. Proto jsem byl tak hnusnej. Chtěl jsem, abys mi odešel ze života, protože jsi mi moc připomínal minulost, ale nedokázal jsem to. Neumím tě nenávidět.“
„To je-“ Přeruší mě zvonění mobilu. „Promiň,“ naznačím němě Billovi, když vidím, že volajícím je Jörgen.
„Haló?“
„Tome? Poslouchej mě dobře, vím, kdo vás napráskal policajtům. Chtěl jsem ti to říct v tom baru, ale nepřišel jsi kvůli té nehodě, tak jsem si na tebe sehnal číslo. Kolega mi ho popsal jako modrookého blonďáka. Máš tam někoho takového?“ Jörg to ze sebe sype tak rychle, že skoro nestíhám.
„Vlastně jenom jednoho. Dík, tati.“ Nějak mi to oslovení nejde přes pusu. Zavěsím a kouknu na Billa, který mě se zájmem pozoruje od postele. Je tak roztomilej, jako malé vyplašené koťátko.
„Počkej tu na mě a nikam mi neutíkej. Musím si něco vyřídit.“
„Jdu s tebou. Tohle je záležitost nás obou.“ Vyskočí rázně na nohy a po tom citlivém Billovi zůstaly jenom černé šmouhy na tvářích.
„Takže jsi to slyšel,“ konstatuju a nechám ho, ať jde se mnou.
„Andreasi!“ zařve můj malý křehký bráška na celé garáže. Je tak hubeňoučkej, jak si ho pamatuju. Za ten měsíc v nemocnici ztratil na váze.
Mechanik nechápavě vykoukne zpod kapoty a stáčí se na nás pohledy i všech ostatních.
„Za to, co jsi provedl, bys zasloužil přinejmenším vykleštit!“ křičí nasraně dál.
„A ty si tu kdo, Bille? A z čeho mě obviňuješ?“ Andreas je najednou chladnej. Takovýho ho neznám.
„Já? Já jsem jenom sám Green Trick,“ zopakuje hlášku, kterou už kdysi uplatnil na mě. Lehce se mi zvednou koutky a Billimu taky.
„Nekecej, Bille. Každej tu zná Tricka a ty to nejsi!“ Andy už zuří. Jsem na něj vážně naštvanej, ale bráška vypadá, že si to náramně užívá, tak ho nebudu přerušovat.
„Ale je to Trick.“ To byla pro změnu Monique.
„Jo. Je to Trick,“ podpořím je.
„Jo! Vždyť se podívej!“ křikne někdo z crew a ostatní se přidávají. Andreasovi zamrzne pohrdavej úsměv na rtech.
„No dobře, ale co jsem udělal, že zasluhuju vykleštit? To spíš vy dva za váš incestní vztah, hm?“ Sakra! Na to jsem nepomyslel a Bill nejspíš taky ne, protože se mračí.
„Prozradil jsi celou Ronovu crew,“ řekne Billi klidně a obě skupiny se začnou překřikovat, kdo vymyslí lepší nadávku na Andyho adresu. Nikdo teď nepřemýšlí o tom, že jsem přefiknul vlastního bratra.
„Pokud vím, tak tam byl tu noc tvůj milovaný Trick, co když to byl on? Já s tím nemám nic společného!“ brání se mechanik.
„Nikdy bych ho neprozradil a ty to víš!“ křičí zpátky naštvaný Bill, „jenom nám řekni proč, a už se nevykrucuj, máme to z policejních zdrojů!“
„Chceš vědět proč, Bille? Miluju ho! A ty si mi ho vzal, v dětství a teď znova! Chtěl jsem tě vidět v base! Chci, abys tam shnil zaživa, protože si mě o něj připravil!“ Cože? Tím myslí mě? Nikdy jsem si nevšiml, že by byl Andy zamilovanej, a už vůbec ne do mě.
„Nikdy bys u mě neměl šanci! Nejsem gay a ty to víš!“ Nejsme s Billem dvojčata? „V mém srdci je místo jenom pro něj.“ Mávnu směrem k Billovi, kterému naskočí lehký ruměnec.
„Vypadni a už se nevracej, a jestli nám ještě někdy zkřížíš cestu, tak si tě najdu a nebude to hezký!“ Takového Billa ještě neznám.
„A co mi udělá taková holčička jako ty? Zmlátíš mě těma svýma párátkama, co máš místo rukou?“
„Myslíš, že já na tebe nestačím?“ skočím jim do toho. Bill se na mě vděčně usměje a nesměle mě chytí za ruku. Stisknu mu ji zpět, aby věděl, že jsem s ním.
„Já se vrátím a to budete sakra litovat!“ vykřikne a uteče. A je to za námi. Teď konečně můžu v klidu spát vedle své životní lásky, mého Billa. Jemně přejedu palcem přes hřbet jeho ruky, abych se ujistil, že je tam, kde má být, v té mé.
„Tome?“ ozve se nesměle to černovlasé kuřátko.
„Hm?“
„Co bude teď s náma?“
„Billi, já tě vážně miluju, ale… nemůžeme to veřejně vyhlašovat.“
„To já vím, ale myslel jsem, jestli bys nechtěl obnovit Tokio Hotel?“ pípne.
„Když mi zpěvák slíbí, že zase neuteče,“ usměju se na něj.
„Teď už nemá důvod,“ zaculí se.
„Ale co bude s náma?“ ozve se mi za zády. Monique nás smutně pozoruje.
„No… ty pojedeš s náma, páč tě musíme chránit před paparazzi, a crew svěříme Mikovi, protože se už hodněkrát prokázal jako vůdčí typ,“ odpovím. Tohle řešení se líbí i Billovi, protože kývá. „Ale občas se sem pojedeme tajně podívat.“
***
Bill:
„Ano.“
„Prohlašují vás za manžele. Můžete se políbit,“ dokončí kněz. Sálem se ozve hromový potlesk, když Monique a Geo spojí své rty. Kouknu na brášku vedle a střetnu se s jeho pohledem ‚kdybych mohl, vzal bych si tě tady a teď‘.
„Klidni se, Tomi. Vím přesně, na co myslíš!“ napomenu ho naoko přísně. Uličnicky se usměje a hodí po mně další pohled.
„Gratuluju, moc vám to přeju,“ potřesu Geovi rukou, když jsem na řadě a Mon obejmu, „jste nádherný pár.“
„Však to vy taky,“ pošeptá mi spiklenecky Francouzka. Je jedna z mála lidí, kteří vědí, že jsme s Billem spolu. Ještě Géčka a rodiče. Mamku málem trefilo, když viděla Billa živého, a podruhé, když jsme jí řekli, že se milujeme víc než bratři a chceme spolu tajně být, ale nakonec to skousla.
„Tak se jde jíst, mám hlad jako vlk,“ zaběduje Geo.
Tom:
„Tome? Musím ti něco říct,“ chechtá se přiblble ženich. Má už něco vypito a je to na něm znát.
„A co?“ optám se zvědavě.
„Asi před jedenácti lety jsem nechtěně vběhl do pokoje Andreasovi.“ Nenávistně usyknu při tom jméně. „A neuvěříš, co tam dělal! On si ho tam honil nad tvým plakátem!“ směje se přehnaně Geo a plácá rukama do kolen.
„Tak to je slušný, měl jsi mi to říct,“ odpovím, ale víc to rozebírat nehodlám. Není mi to moc příjemné.
„Hele, hele!“ křičí Gustav přes celou místnost a žene se k nám s cárem papíru, „to jsem vytisknul z Bildu!“ Rozloží před nás stránku s hustě natištěným textem.
„Skupina Tokio Hotel ohlásila po deseti letech comeback a opět obsazuje první příčky hitparád,“ hlásá titulek nad naší asi týden starou fotkou.
„Dlouho nezvěstný zpěvák se opět našel a kapela se mohla dát opět dohromady, čehož využili a s jejich novými alby Scream (anglická verze Schrei), Zimmer 483 (které nestihli před deseti lety dokončit) a Room 483 (anglická verze Zimmer 483) znovu dobývají první místa v hitparádách v Británii, Německu, USA i jiných státech. Zpěvák o svém zmizení mlčí, ale slibuje, že už se to nikdy nebude opakovat. Bratři Kaulitzovi k sobě mají teď blíž než kdy dřív a oba se shodují, že ačkoli jim desetileté odloučení ublížilo, tak jim zároveň i prospělo. Jako třešinka na dortu je nedávné zasnoubení basisty Georga Listinga s Monique Nouvelle. Doufáme, že se nejúspěšnější německá kapela opět nerozpadne a že vydají slibované album Humanoid,“ dočtu a kouknu na Billa. Nadšením mu září očička.
„Kluci, myslím, že je nemůžeme zklamat a budeme muset dohnat těch deset let,“ usměje se to moje sluníčko.
***
„Nat! Nat!“ křičí skoro hystericky.
„Co se děje?“ odpoví klidně Natalie.
„Mám rozmazané stíny! Udělej s tím něco! Takhle tam nemůžu jít!“ začíná Bill panikařit.
„Proboha, Bille! Co si s tím líčením dělal? Ty sis ho utíral?“ Nat zkoumá jeho obličej. Doufám, že se dobře utřel a maskérka nenajde žádné mé stopy.
*flashback*
„Už musíme jít!“
„Ještě chviličku“ zaprosím a přitáhnu si černovláska pro další polibek. Dravě mi ho oplácí, ale za chvilku se opět odtáhne.
„Už opravdu musíme!“
„Ještě jsem ti neodpustil tu muzikantskou nulu!“ řeknu naoko ublíženě a našpulím rty, jako to dělá on. Vlepí mi na ně lehký polibek a zeptá se:
„Ještě se zlobíš?“
„Jo, musíš se snažit víc,“ odpovím. Začne mě líbat na krku. „Ještě pořád.“
„A co tohle?“ zašeptá svůdně, klekne si a začne mi rozepínat kalhoty.
„No… to by možná šlo,“ vydechnu ztěžka, když vezme do ruky mou chloubu a začne pumpovat. „Bože můj!“ Lehce olízne žalud a se zájmem sleduje mou reakci. Úplně mě rozechvěje, když mě vezme celého do úst a začne pohybovat hlavou sem a tam. Pomůže si i prsty, a to už se nedá vydržet a já cítím, že už za chvilku budu. „U-už,“ vypadne ze mě. Bill přestane sát a jenom pohybuje rukou. Přepadnu přes okraj slasti a udělám se mu skoro na celý obličej.
„Do prdele!“ zavříská.
„Ježiš! Promiň, Billi, když ty seš tak kurevsky dobrej,“ omlouvám se hned.
„To teď neřeš, hlavně mi pomoz to utřít!“
*konec flashbacku*
„Kluci už musíte! Máte tři minuty do nástupu!“ vletí David to místnosti.
„Potřebuju dvacet vteřin,“ křikne Natalie, „Bille, co to tu máš za flek?“ Ukazuje na bílou skvrnku na bundě. Géčka se dusí smíchy a jsem to já, kdo musí zachránit situaci.
„Já ti říkal, že ten jogurt si nemáš dávat, když už jsi převlečenej,“ napomenu své dvojčátko, které se ihned chytí a začne hrát se mnou.
„Ale já měl hlad! A to tys mi drknul!“ vyčte mi pro změnu on. Ale má pravdu, je to má vina.
„To je jedno, toho si nikdo nevšimne,“ uklidní nás oba David a už se jde.
„Tomi?“ zastaví mě bráška, když odcházíme na svá místa.
„Hm?“
„Slib mi, že budeme navždy spolu, teď už doopravdy.“
„Slibuju, když ty my slíbíš to samý,“ odpovím.
„Slibuju,“ usměje se to sluníčko. S úsměvem pustím jeho ruku a jdu si nastoupit na pravou stranu pódia. Teď už bude všechno v pořádku. Mám jeho, on má mě a nic nás nemůže rozdělit. Nebo snad ano?
KONEC
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
JSem rada že to takhle skončilo ale nejvic me rozsekala ta skrnka….. prej jogurt no ja šla do kolen….. těším se na druhou řadu :DDDDD
bol by to naaadherny uplny koniec .. .bez tej poslednej vety!!! 😀 podla mna sa ta poviedka skoncila tak, jak mal v tom najlepsom proste myslim ze netreba pokracko .. 😀
Krásnej konec určitě budou pořad spolu jinak to ani nejde že?
Konec povídky byl perfektní, jenom je škoda, že ses trošku víc nerozepsala, klidně jsi to mohla roztáhnout na i dva, tři díly.
A víš, že jsi mi s tím koncem tak trošku četla myšlenky? xD
Já jsem na začátku remcala, že nechci "nového" Billa v povídce a říkala jsem si, že by bylo super, kdyby se Bill jenom takhle maskoval, aby ho Tom nepoznal a že se z něj potom zase stane princezna a ty jsi to přesně takhle napsala 🙂
Takže já jsem maximálně spokojená 😀
A i kdyby Bill zůstal ala Trick, tak bych se přimluvila za pokračování, myslím, druhá řada bude fajn 🙂
Ano, ano, ano! Pokračování =)
Doufam , ze bude pokracovani 🙂 Skoncilo to, tka ryhcle ze ani nevim jak 🙂
Ale nadherna povidka 🙂
uzasna povidka stopro chci poračování
[7]:pokračování
Nádherný koniec, ďakujem zaň. Rozmazané líčenie a jogurt ma rozsekali 🙂 ach… a pokračovanie? Ak ich nebudeš príliš trápiť, tak určite áno 🙂
tak nevím, teď si od normálního života trošku odpočinu a pustím se do fantasy a pak možná rozjedu tu druhou řadu, ale musim je trošku potrápit jinak by to nebylo ono 🙂
Děláš si srandu? hrozně napsaný?… Naprosto mě ten příběh strhl… a dokonce jsem ho pochopila xD! bylo to nádherný.. dojemný s krásným koncem! 😀 ten konec byl parádní! takový neodfláknutý a hezky dlouhý! :3 jinak představa Andyho.. jak si ho honí před Tomovým plakátem… je hrozná! 😀 nebudu mí klidný spání :O… :D:D Jinak se mi moc líbilo.. jak dlouho jsi dokázala skrývat Billovu identitu.. i když jsem to věděla.. díky našemu hovoru dneska rovnu!.. =) :3