Profesor 16.

„Moji rodiče jsou… jak bych ti to řekl. Pohybují se ve společnosti těch vyšších lidí. Takže žádné párty, bary nebo podobně. Ale pěkně kultivované večírky, no je to děs. Navíc otec hrozně lpí na pravidlech etikety. Nemám ho rád, nikdy se ke mně jako otec nechoval. Pořád jsem byl jenom neschopný a budižkničemu. To máma, ta je jiná. Ta mě má ráda a já ji taky. Je neuvěřitelně hodná a vždycky umí otce zvládnout. Divím se, že jim to spolu vždycky funguje. No, a protože jsem tam už hodně dlouho nebyl a máma má narozeniny, tak si přála, jestli bych nemohl přijet, a když jsem jí říkal o tobě, povídala, abych tě vzal s sebou, že tě chce poznat,“ jemně ho hladil po stehnech a koukal na něj.

„Vidím, že to máte v rodině vážně zajímavé. A co tvůj otec? Ten jak mě uvidí, okamžitě mě vykáže z domu, myslím, že na takový zjev asi není zvyklý, co?“ uculil se.

„To by si zkusil. Navíc, ty jsi krásný takový, jaký jsi. Nemusíš se bát, to se zvládne. Navíc oni vědí, že jsem gay, takže se s tím už srovnali a předpokládají, že si přivedu muže a ne ženu.“

„Tak dobře, ale mám docela strach, nikdy jsem v takové společnosti lidí nebyl.“ Když na něm seděl obkročmo, tak se mu položil na hrudník a nechal se obejmout.

„Nemusíš se bát, budeš tam se mnou,“ usmál se a hladil jej ve vlasech.

„Proč jsi mi vlastně o tomhle nikdy neřekl? Syslíš si to pro sebe a ani se nepochlubíš.“

„Nikdy ses neptal, tak nebyl důvod o tom mluvit.“

„To je pravda,“ usmál se černovlásek a políbil svého matematického prince. „A kdy pojedeme? Asi bych si měl sehnat smoking, co?“

„No to jistě, a pojedeme už teď o víkendu, máš doufám čas, že ano?“

„Pro tebe si čas udělám vždycky,“ sladce se usmál a políbil jej.

xXx

Byl pátek a Bill se vydal společně se svou mámou vybrat ten správný smoking. Černovlásek ji poprosil, jestli by mu nepomohla, protože ona nejlépe věděla, jaký mu padne. V tomhle neměl její syn vůbec žádnou zkušenost. Nikdy zatím smoking nepotřeboval.

Byli už asi ve třetím obchodě a Bill si stále nemohl vybrat. Prostě nemohl najít ten správný, který by mu skvěle pasoval. Navíc si v tom připadal dost zvláštně.

Nakonec však s jeho mámou našli to, co hledali. Vybral si černé kalhoty, k tomu užší sako a bílou košili. Působil tak elegantně a zároveň i sexy. Opravdu mu to slušelo.

„Moc ti to sluší,“ řekl Sam, který celou dobu poslušně seděl v křesle a sledoval svého bratra.

„Děkuju,“ usmál se na něj Bill.

„Já taky budu jednou mít takový?“ ptal se dál malý chlapec. Za celou dobu, co si Bill vybíral, byl hodný, vůbec nezlobil, bylo to zlaté dítě. Měl své figurky bojovníků, a to mu stačilo.

„Třeba někdy jo,“ řekl Bill a prohlížel se v zrcadle.

„Takže si to tedy vezmeš?“ zeptala se jeho máma a Bill přikývl.

„A kdy mi konečně představíš toho svého přítele, jsem na něj opravdu zvědavá, skoro nic jsi mi o něm neřekl. To je tak škaredý, nebo má bradavici na nose?“ usmála se a Sam se rozchechtal.

„Ale to ne, on je krásný, elegantní a fakt k nakousnutí,“ zazubil se černovlásek a pak zvážněl, „ale je to trochu složitější. Nemusíš se však bát, jednou ti ho představím.“

„To doufám, jsem opravdu zvědavá, koho dovedeš domů,“ usmála se.

Když přijeli domů, Bill si uložil své nové oblečení do skříně, a potom se chystal jít najíst. V tom mu ale zazvonil telefon. Volal mu jeho miláček, tak to vzal.

„Ahoj, můj matematický princi, copak?“ Vždycky byl neskutečně rád, když ho slyšel.

„Tak co, už máš něco koupené?“ vyzvídal hned.

„Ty mě snad sleduješ, ne? Teď jsem přišel domů a už mám nakoupeno,“ zasmál se.

„Skvělé, tak já se pro tebe zítra stavím asi kolem třetí odpoledne dobře? Tak se hlavně nikde necourej.“

„Neměj obavy, budu vyšperkovaný, že mě budeš chtít ojet hned v autě,“ provokoval jej a smál se.

„Ty mi děláš chutě, dávej si pozor, abych to vážně neudělal,“ varoval ho se smíchem.

„Oh, už se nemůžu dočkat. No nic, já půjdu něco sníst, umírám hlady, tak se zatím měj,“ rozloučil se s ním a potom to položil.

Nastal den D. Bill se pořádně vyspal, aby byl svěží a plný pozitivní energie. Opravdu chtěl na Willovy rodiče dobře zapůsobit. Kolem druhé odpoledne se už začal chystat, aby byl dokonalý. Moc to s líčením nepřeháněl, jenom decentně. Své havraní vlasy si pouze učesal a nechal tak. S tupírováním to tentokrát vzdal. Willovy rodiče by to asi moc nenadchlo.

William na tom byl podobně. Taky se připravoval, oblékal, upravoval a tak dále. Své mámě koupil k narozeninám rudé růže, protože ty má nejraději, a potom krásný náhrdelník s náušnicemi. Bylo to elegantní a skvostné.

Když byl zcela připraven, vydal se ještě pro Billa, nemohl se dočkat, až jej v tom, co si koupil, uvidí. Brzy byl před jeho domem a jenom zatroubil na znamení, že už na něj čeká. Černovlásek dodělal ještě poslední úpravy v zrcadle, obul se a vyšel ven. Sebevědomě kráčel k autu a nastoupil. Všiml si, jak ho William upřeně pozoruje.

„Ahoj,“ pozdravil jej a svůdně se usmál. Černovlasý muž zůstal jenom ohromeně zírat.

„Vypadáš skutečně krásně. Asi tě tady fakt ojedu.“ Černovlásek se zasmál a políbil ohromeného profesora.

„Tobě to taky nehorázně sluší a krásně voníš. Chci si kousnout,“ řekl mu těsně u ouška a políbil ho na něj.

„Okusovat mě můžeš až doma,“ zasmál se a vyjel směr dům jeho rodičů.

Byla to asi hodinová jízda autem. Cestou si povídali, nechtěli, aby bylo trapné ticho. Čím byli blíž, tím větší strach začínal Bill mít. Nechtěl Willa nějak ztrapnit, bude tam jistě plno vážených lidí. Nervózně si okusoval ret. Už viděl příjezdovou cestu k velkému domu, který vypadal opravdu honosně. Jakmile zastavili, jejich auta se ujal sluha, aby mohl zaparkovat. William vzal Billa za ruku a kráčeli ke vchodu.

„Zlato, ty se třeseš,“ podotkl černovlasý muž a podíval se na svého malého puberťáka. „Neboj se, bude to v pohodě,“ něžně jej políbil a věnoval mu milý úsměv. Nakonec se oba vydali dovnitř. Hrála tam poklidná hudba. Nic, co poslouchá dnešní mládež, ale pěkně housličky a basa.

Bill ztěžka polknul. Držel v ruce kytici rudých růží, kterou mu Will dal, aby ji pak předal matce. Všechno si kolem prohlížel a ostatní si zase prohlíželi je. Stahovali na sebe celkem dost pozornosti. Po chvíli si jich všimla i Williamova máma. Byla to elegantní žena ve světle zeleném kostýmku, který k ní pasoval jako ulitý.

„Wille, tak ráda tě vidím,“ přišla k němu a objala ho. On jí objetí oplatil. Chyběla mu, byla to ta nejlaskavější žena na světě. „A kohopak sis to dovedl?“ podívala se na Billa se zářivým úsměvem.

„Mami, tohle je Bill, Bille, moje maminka,“ představil je.

„Moc mě těší, paní Trümperová, a všechno nejlepší k narozeninám,“ podal jí kytici růží.

„Děkuji, to je milé. A říkej mi Anneli.“ William jí taky popřál všechno nejlepší k narozeninám. „Je roztomilý,“ řekla svému synovi.

„Říkal jsem ti to,“ uculil se profesor a zadíval se na červenajícího se Billa.

Povídali si a sdělovali novinky a další informace o jejich životě. Anneli se černovlásek skutečně zamlouval. Viděla na něm, že je nervózní, ale přišlo jí to roztomilé. Taky byl zdvořilý a choval se mile, což je u dnešní mládeže celkem vzácné.

Brzy se k nim připojil i Willův otec. To byl pravý opak Anneli. Vyzařoval z něj respekt a jeho kamenný výraz taky nebyl dvakrát přívětivý. Díval se na Billa skrz prsty a s lehkým opovržením. Byl to přece jen obyčejný kluk někde z města, navíc s opravdu nevkusným stylem. Nelíbilo se mu, že se maluje, nelíbil se mu ani jeho střih vlasů. Prostě jej zavrhnul hned na začátku, ale snažil se nedávat to tolik znát, aspoň prozatím.

I Bill to poznal a pevněji se držel svého matematického prince za ruku. Díval se do těch přísných zelených očí, které ho nemilosrdně propalovaly a dávaly mu jasně najevo, že tady rozhodně nemá co pohledávat, že sem nepatří. Tak se ty oči podívaly na černovlasého muže.

„Mohl bych s tebou mluvit?“ moc to jako otázka neznělo, spíš jako rozkaz.

„Markusi,“ podívala se na něj Anneli a jenom jemně zavrtěla hlavou. Nechtěla, aby byly zase nějaké problémy.

„To je dobré, mami,“ odpověděl Will a díval se odhodlaně do těch nekompromisních očí. „Omluv mě na chvilku,“ políbil Billa na tvář, a potom se vydal s otcem do jeho kanceláře.

autor: Tina