The treasure from Philippine​s 7.

(Z pohledu Toma)

Vyjeveně, nechápavě, vyděšeně a vzrušeně jsem zíral na hluchý telefon v mé ruce, ze kterého se ještě před pár minutami ozývaly Kayovy steny a vzdychání, aniž bych říkal něco se sexuálním nádechem. Řekl jsem jen pár zoufalých slůvek prosících o ukončení a on se přesto… udělal. Co na tom bylo ale absolutně nejvíc hrozného a trapného bylo, že mě těmi pár steny přivedl do varu a mně stál jako stožár! Nebýt mé hrdosti a, přiznávám, strachu, už bych visel na lince, vytáčejíc jeho číslo, ale za žádnou cenu jsem mu nemohl dopřát to potěšení z pocitu, že mě vzrušil tak snadno. Nepřichází v úvahu. Naprosto vůbec. Nikdy!

Frustrovaně jsem zaúpěl, mobil strkajíc hluboko pod polštář, a podíval se na svůj vzrušený klín. Nemohl jsem uvěřit, že se právě chystám udělat si to rukou – bylo to poprvé po několika opravdu dlouhých měsících, vždycky jsem měl po ruce někoho z fanoušků nebo Billa, ale dneska jsem neměl náladu ani na jedno a chtělo se mi opravdu spát, takže jsem se pohodlně rozvalil v posteli, se zavřenýma očima si vybavil naši poslední jízdu s Kayem a dal se do práce.

*

Vzbudil jsem se protivný snad ještě víc, než kdy jindy. Skutečnost, že jsem si to v noci musel udělat rukou, mě neuvěřitelně rozčilovala, a proto jsem byl na všechny kolem hned od rána patřičně nepříjemný, s Billem jsem dokonce odmítal komunikovat.

Samozřejmě se od toho odvíjel i večerní koncert, snad úplně každý poznal, že hraju mizerně. David mi to taky dal velmi dobře sežrat, řval na mě jako na malýho kluka, ale já se vůbec neodvážil říct jediné slovo proti němu, protože měl ve všem absolutní pravdu. Chtěl jsem odejít zpátky k sobě na pokoj, ale zastavil mě Davidův hlas.

„Dneska na hotel nejdete, Tome, musíme jet dál. Zítra musíme být na místě.“

„Proč?“ nechápavě jsem nakrčil obočí.

„Ráno musíme být ve městě, abyste si přes den mohli odpočinout, večer je předávání cen a následná afterpárty, na které se počítá s vaší účastí, takže abyste byli odpočatí. Zdržíme se tam asi čtyři dny, jsou naplánované různé promo akce.“

„No paráda, díky, že jsi nám to řekl s dostatečným předstihem,“ zavrčel jsem. Proč by nám to nemohl říct jeden den předem, že jo? „Jdu do autobusu.“

„Počkej, Tomi, jdu s tebou!“ hned vykřikl Bill a doběhl mě. Protočil jsem očima, ale lhostejně se rozešel ven z haly, rovnou k tourbusu. Vůbec jsem neměl chuť s ním mluvit jemu to ale bylo zcela ukradené. „Těšíš se na další vyhranou soutěž?“

„Pištím nadšením, nevidíš?“ zabručel jsem.

„Bude tam i Bushido,“ zamumlal téměř neslyšně.

„Hmm, no a?“ pokrčil jsem rameny.

„Určitě tam bude i Kenneth…“ nejistě ke mně vzhlédl od země.

„No a co, Bille? Co se mi kruci snažíš říct?“ švihl jsem po něm pohledem, ale odemkl si tourbus a vlezl dovnitř, rovnou míříc do kuchyně, dostal jsem neodbytnou chuť na čaj.

„Nechci, abyste se viděli,“ zakňoural zoufale. „Můžeš mi slíbit, že s ním nebudeš v kontaktu?“

„Tak a dost, Bille,“ nechal jsem čaj čajem a otočil se k němu. „Nevím, proč bych si měl upírat Kayovu společnost, když je víc než jasné, že hned jak tě nebudou snímat kamery, tak poběžíš vystrčit zadek Bushidovi a budeš žadonit tak dlouho, dokud tě neošuká, i kdyby to mělo být jen jednou! Po mně ani nevzdechneš, takže přestaň rozhodovat o tom, s kým se mám bavit!“ vztekle jsem na něj křičel, nechávajíc vyplout na povrch všechny negativní emoce uplynulých dní.

„Myslím to s tebou dobře, nechci, abys byl zklamaný!“ zavřískal. „Jsi můj, Tome, neměl bys být zklamaný!“

„A to je možná kámen úrazu, Bille, já totiž nejsem tvůj,“ odsekl jsem a rozešel se k části s postelemi, hned jsem si vylezl na svou. Útrpně jsem zasténal, když jsem před sebou spatřil naštvaného Billa.

„Už nikdy neříkej, že nejsi můj!“ zavrčel.

„Nejsem ničí, Bille,“ začal jsem se svlékat, padala na mě únava.

„Jsi můj,“ odsekl a začal mě prudce líbat. S nespokojeným mručením jsem se ho snažil protestně odstrčit, ale nekompromisně si vylezl ke mně, a aniž by přerušil polibek, začal se mi dobývat do kalhot. „Vždycky budeš jen můj, rozumíš? Nikdy tě nikomu nedám. Nikomu!“ vrčel naštvaně. Byl jsem rozzuřený a chtěl ho odstrčit, ale když mě kousnul do krku jen kousek od Kayova cucfleku, zanechávaje po sobě jasně zřetelný otisk, usoudil jsem, že asi nebude nejlepší nápad ho provokovat, občas umí být opravdu agresivní a já rozhodně nechtěl přijít k žádné úhoně. Navíc, moje tělo bylo opravdu zrádné a na Billovy doteky reagovalo kladně, na rozdíl od mého mozku. Nebýt to Bill, můj malý bráška, už bych mu jednu vrazil, ale byl to Bill.

„Za chvíli přijdou Georg s Gustavem,“ odevzdaně jsem vydechl, připomínajíc mu tak, že by měl pohnout. Přikývl a hned se mi začal dolovat do kalhot, kde vzal můj vzrušený penis do pusy. Jen s obrovskou dávkou sebezapření jsem se hryzal do rtu, abych nezačal sténat. Billovy rty a jeho jazyk s piercingem vždycky odváděly perfektní práci, o tom nebylo pochyb. Akorát ve chvíli, kdy k nám dolehl tlumený rozhovor, který vedli Georg s Gustavem, jsem se Billovi udělal do pusy.

„Pamatuj na to, co jsem ti říkal – niky tě nikomu nedám,“ vrčel na mě během zapínání poklopce, načež se zářivým úsměvem seskočil z postele a zamířil ke géčkům do obývací části. Ještě jsem zaslechl, jak jim oznamuje, že jsem moc unavený a už skoro spím, než jsem ze sebe zhnuseně stáhl kalhoty a boxerky a zachumlal se do peřiny. Bylo mi ze sebe samého špatně, ale zároveň jsem nemohl uvěřit tomu, že mě Bill prakticky znásilnil. Tohle chování přesahovalo veškeré meze.

Byl jsem ze všeho dění kolem mě vyčerpaný, jak fyzicky, tak psychicky a nemohl jsem se dočkat zítřejšího večera, pokud to znamenalo, že Billa pěkných pár hodin neuvidím. Doufal jsem, že jeho nechutné pobláznění do Bushida nezklame ani tentokrát a on za ním opravdu poběží, jinak bych ho musel přinejmenším uškrtit.

*

„Co tu děláš?“ nechápavě jsem vykulil oči na Kaye stojícího mezi dveřmi mého pokoje. Na hotel jsme dorazili sotva před hodinou a já se akorát chystal zalehnout do postele, jelikož v noci jsem toho moc nenaspal.

„Říkal jsem si, že by bylo příhodné vidět tě,“ usmál se. Protočil jsem očima, ale ustoupil ode dveří, aby mohl vejít dovnitř, a rovnou jsem se rozešel do ložnice, kde jsem se svalil do postele.

„Předem říkám, že nejsem ničeho schopný.“

„Vidím, že jsi celkem vyždímaný,“ přikývl a posadil se vedle mě, lehce mi promnul rameno. „Všechno v pohodě?“

„Pokud skutečností, že jestli tě tu najde Bill, tak ti minimálně vrazí řasenku do oka, říkáš v pohodě, tak v naprosté,“ ušklíbl jsem se ironicky. „A myslím to vážně, opravdu by tě nejradši zabil.“

„Toho už jsem si stačil všinout, ale je mi to celkem fuk, Bill mě opravdu nerozhází. Co mě ale docela štve je to, že snadno rozhází tebe,“ zamračil se a já okamžitě zahanbeně sklopil oči. Styděl jsem se za svou slabost a neschopnost čelit vlastnímu bratrovi, kterého bych obyčejně dokázal zpacifikovat během pár vteřin. Je to Bill, proboha!

„Bude to v pohodě,“ vydechl jsem nakonec a nejistě k němu vzhlédl.

„Když to říkáš,“ pokrčil rameny. Vzápětí se zamračil, to když si všiml hlubokého kousance na krku. Sám jsem na něj zíral skrz zrcadlo asi pět minut, nedokázal jsem pochopit, jak mě mohl kousnout tak silně. „Co to je?“ prstem přes to přejel, až mi naskočila husí kůže.

„Bill mě kousnul,“ posadil jsem se s naoko lhostejným výrazem. Kay se zachmuřil ještě víc. „Od rána jsem byl protivný a večer jsme se pohádali, zřejmě to považoval za vhodnou sebeobranu.“

„Proč jsi byl protivný?“ pousmál se náhle.

„Protože mi někdo volal uprostřed noci a nenechal mě vyspat jen kvůli tomu, že měl malý problém,“ zavrčel jsem a praštil ho lehce pěstí do ramene. „Posral jsem kvůli tobě koncert, a ještě dostal přednášku od Davida!“

„To mě opravdu mrzí,“ zasmál se a chytil mi ruku, aby si mě mohl přitáhnout těsně k sobě. „Ale nešlo to jinak, a teď ti osobně děkuju, že jsi mi pomohl.“

„Jo, tím si fakt vynahradím dvě noci neklidného spánku,“ odfrkl jsem si. Hned vzápětí jsem ale zoufale zalapal po dechu, protože mě Kay prudce políbil. Jakmile jsem se vzpamatoval, objal jsem ho kolem krku a s polibky se nechal povalit do peřin. „Jsem unavený,“ zakňoural jsem, když mě začal líbat na krku, přestože jsem mu zoufale tiskl ramena.

„Právě proto tě teď příjemně vyčerpám tak, že budeš spát jako nemluvně,“ usmál se a znovu mě políbil, zatímco už mi rukou rozepínal kalhoty.

„Ale Bill…“ zaprotestoval jsem s nepatrným náznakem strachu v očích.

„Mi nebude stát v cestě,“ zavrčel. „Je s ním teď Bushido, neměj obavy,“ dodal, když viděl, že jsem se nijak neuklidnil. S povzdechem jsem přikývl, nechávaje se znovu líbat. Abych nějak zaměstnal své myšlenky, začal jsem Kaye líně svlékat, až dokud jsme proti sobě neleželi oba nazí.

Sotva jsem na stehně ucítil jeho rostoucí erekci, táhle jsem zasténal, už rozhodně nebylo cesty zpět. Sjel jsem dlaněmi na jeho zadek, který jsem stiskl v dlaních, pobízejíc ho tak k urychlení činnosti. Krátce se zasmál mé nedočkavosti, ale víc než ochotně do mě začal vstupovat, přičemž krom plivnutí do dlaně a rozetření slin po jeho penisu mě nijak nepřipravoval. Bolestně jsem zavřel oči a zaryl mu krátké nehty do zadku, opravdu to bolelo.

„Nechám tě zvyknout si,“ konejšivě mi rty polaskal ušní lalůček, to už ve mně byl nadoraz. Setrvával na místě a jen mě líbal na nejrůznější části obličeje, občasně i na krk. Rukama jsem vyjel z jeho zadku až na lopatky a prosebně se natáhl k jeho rtům, abych ho mohl políbit. Byl to asi jediný způsob, jak se uklidnit, protože už po chvíli jsem se zkusmo zavrtěl a nezpůsobilo mi to žádnou bolest, jen nepatrné nepohodlí, ale to už mi nezabránilo v tom, abych proti němu přirazil. Zasténal jsem, byli jsme přesně v pozici, kdy mi narážel na prostatu. „Tam?“ usmál se Kay do polibku. Jen jsem němě přikývnul a nechal ho, aby zrychlil na své obvyklé tempo, a pravidelně jsem se kolem něj stahoval, aby si pořádně užil, když už mi tak perfektně drtil prostatu. Táhle jsem sténal při každém z přírazů, až jsem u jednoho tlumeně vykřikl a udělal se mezi naše břicha. V orgasmické křeči jsem se kolem něj stáhl takovým způsobem, že se s hrdelním stenem udělal do mě. „Přesně tohle jsem minulou noc potřeboval,“ spokojeně dopadl vedle mě.

„Proč sis nenašel nějakou holku?“ zazíval jsem, a ještě se natáhl pro kapesníčky, abych se mohl otřít.

„Právě proto jsem tě potřeboval,“ ušklíbl se pobaveně. „Místo ní jsem totiž viděl tebe. A tak živě, že jsem jí dokonce oslovil tvým jménem.“

„Opravdu?“ překvapeně jsem k němu otočil hlavu. Na mysli mi vytanula vzpomínka na sex s Billem, kdy jsem vyvrcholil hlavně díky tomu, že jsem myslel na Kaye. Co to kruci znamenalo?

„Jo,“ přikývl s pobaveným úsměvem na rtech. „Každopádně, ty by ses teď měl vyspat, jinak s tebou budou mít spoustu práce večer. A to by byly zbytečné kecy od Billa.“

„Přesně tak,“ znovu jsem zívnul a překulil se na břicho, ale překvapeně jsem vydechl, když si mě Kay přitáhl na svůj hrudník a objal mě kolem pasu. Zvedl jsem k němu hlavu, abych něco namítl, ale umlčel mě polibkem.

„Spi,“ usmál se. Stále nejistý touhle pro mě novou rolí jsem jen kývnul, omotávaje ruku kolem jeho pasu a hlavu pokládaje na jeho hrudník. Byl jsem natolik vyčerpaný, že jsem úplně ignoroval skutečnost, jak moc mě uklidňuje jeho dech i horká dlaň přejíždějící po zádech. Usnul jsem překvapivě rychle a bohužel i tvrdě.

*

Vzbudila mě něčí hádka, přicházející jakoby z dálky, až mě napadlo, jestli to nemůže být televize, ale po otevření očí mi rychle došlo, že nemůže. Proti sobě stáli Bill s polonahým Kayem a o něčem se zuřivě dohadovali, všiml jsem si Kayových zlostí zatnutých pěstí. Okamžitě jsem si oblékl boxerky a přeběhl k nim, bokem se stavíc lehce před Kaye.

„Přestaň řvát,“ štěkl jsem po Billovi. Překvapeně na mě vykulil oči. „Nevím sice, proč se hádáte, ale dokážu si to živě domyslet, takže už poněkolikáté, Bille – hoď zpátečku!“

„Cože?“ zalapal po dechu, přesto švihnul po Kayovi zlostným pohledem, když mi omotal ruku kolem pasu a přitiskl se na mě s vítězným úšklebkem. „Dáváš přednost jemu přede mnou?“

„Nedávám přednost nikomu,“ protočil jsem očima, ale chytil Kaye za ruku, hned jsem se cítil sebejistěji, když jsem věděl, že proti Billovi nebojuju sám. „Jen říkám, že bys měl přestat strkat nos tam, do čeho ti nic není. To je všechno. Sám víš, že ani já neprotestuju proti tvému vztahu s Bushidem, ač ho vůbec nemusím.“

„Nezapomeň, co jsem ti řekl v tourbuse včera večer,“ zavrčel po krátké chvíli přemýšlení a přešel těsně ke mně, až jsme se téměř dotýkali nosy. „Já se nevzdám. A víš moc dobře, že tě nakonec zlomím a klidně i zničím,“ syčel mi do obličeje.

„Zkus to,“ předběhl mě s odpovědí Kay. S Billem jsme k němu vzhlédli, ale zatímco já byl překvapený, Bill opravdu rozčílený.

„Za dvacet minut tě čeká Natalie dole v hale, a pak se jede na předávačku,“ sekl po mně pohledem, načež zmizel z pokoje, nezapomínaje za sebou třísknout dveřmi.

Trhaně jsem se nadechl, nechávaje Kaye, aby mě pevněji objal, a zavřel jsem oči. „Vykašli se na něj, je to jen malá děvka,“ zamumlal mi do ucha.

„Jenže ta malá děvka má několikaletou praxi v likvidování lidí, Kayi,“ zavrtěl jsem hlavou a vyvlékl se z jeho objetí. Chvatně jsem přešel k cestovní tašce a začal ji prohrabovat, abych našel taštičku s hygienou, nesnáším hotelová mýdla, ale zastavily mě Kayovy dlaně, které i zlehka masírovaly krk.

„Nenech se jím zastrašit.“

„Nevíš, čeho všeho je schopný,“ vytáhl jsem hygienu a vstal, otáčejíc se k němu. „Měl bys jít.“

„Cože? Proč?“ zamračil se.

„Jdu do sprchy a potřebuju být sám, přemýšlet,“ povzdechl jsem si. „Určitě se uvidíme večer na after, jestli mě tedy Bill uvolní z jeho společnosti.“

„Já se ho nebudu ptát,“ ušklíbl se a políbil mě. „Večer si tě tedy najdu. A neboj, všechno zvládneš, nestresuj se.“

„Díky, Kayi,“ pousmál jsem se. „Zatím se měj.“ Ještě jednou mě krátce políbil, načež se otočil a odešel. Ani já nezahálel a rovnou zamířil do sprchy, kde jsem dostal sto chutí nafackovat si za to, jak moc slabý oproti Billovi jsem, ale ať jsem se snažil najít sílu sebevíc, stejně mi uniklo pár slz. Bill totiž už odmala byl dokonalým tyranem.

autor: Saline A. & PeTiŠka