Profesor 20.

Když byl čas oběda, všichni se přemístili do kuchyně a usadili se ke stolu. Bill pomohl své mámě nachystat oběd a poté se všichni pustili do jídla.

„Musím uznat, že něco tak dobrého jsem dlouho nejedl,“ pochválil jí to černovlasý muž a spokojeně žvýkal.

„Děkuju,“ oplatila mu úsměv Simone a dávala pozor na Sama, aby se moc neušpinil. Někdy jedl jako čuňátko. Stejně to nepomohlo a za chvilku se mu na modrém tričku objevil flek od omáčky.

„Ty jsi čuňátko,“ zavrtěla Simone hlavou a usmívala se.

„Já za to nemůžu,“ hájil se Sam a dál spokojeně papal.

„To se vypere a bude to zase v pohodě,“ dodal William a stále se usmíval.

„Pamatuju si, když byl Bill malý…“

„Ne, mami, prosím,“ přerušil ji Bill okamžitě. Tohohle se obával nejvíce, že bude jeho matka vyprávět příběhy o tom, jak byl malý. Nevyhnul se tomu, bylo to už tady.

„Ale ne, Bille, mě to zajímá, pokračujte,“ vyzval ji dál, aby pokračovala a Bill si jenom dramaticky povzdechl.

„Taky byl v jednom kuse jako čuně, prala jsem téměř nepřetržitě jeho oblečení,“ dopověděla to a usmívala se. Černovlasý muž se jenom usmíval od ucha k uchu a dál jedl.

„Oh a nejlepší bylo, když byl ještě hodně malinký. Každé ráno přilezl k mé skříni a kompletně z ní vyházel veškeré oblečení, co jsem tam měla urovnané.“

„Skutečně?“ smál se William.

„Pane Bože,“ povzdechl si černovlásek a schoval si tvář do dlaní.

„Opravdu, bylo to vždycky každé ráno, už jsem vážně nevěděla, co s tím,“ usmívala se a William taky.

„Co jsem komu udělal,“ mumlal si pro sebe Bill. Tohle mu vážně chybělo, aby máma začala vytahovat staré historky.

„Ale klid, zlato. Já se zase jako malý hrabal v odpadcích a vytahoval je ven. Prý se mi líbily sáčky, jak šustily,“ přiznal William.

„To Bill mi kradl líčidla a patlal si je na obličejík,“ práskla na něj ještě Simone a usmívala se.

„Takže už tě to chytalo v tak malém věku, jo?“ šklebil se Will. Musel si trochu rýpnout.

„Mami prosím,“ otočil se na ni černovlásek se zoufalým pohledem. Bál se, co dalšího by byla ještě schopná říct.

Po zbytek oběda Simone Billovi prokázala laskavost a už nevyprávěla. Spíš se Willa vyptávala na to, jak se poznali, na jeho práci, rodiče záliby a zkrátka na to, na co se rodiče ptají.

Celý den pak probíhal v naprosté pohodě. Všichni se skvěle bavili, povídali si a poznávali se. Bylo to něco jiného než u Willa doma, ale tam dělal hlavní zlo jeho arogantní otec. Tady to však bylo něco jiného. I když to u Billa doma neměli bůhvíjak luxusně zařízené, z celého prostředí sálala pohoda a klid. Lidé tady byli milí a příjemní. Nepovyšovali se nad ostatní, neuráželi se a dokázali se normálně bavit.

„Wille, půjdeme si hrát zase s Gormity?“ koukl na černovlasého muže malý chlapec.

„Ne, teď je tady se mnou, tak mi ho nekraď,“ namítl Bill a majetnicky si profesora držel.

„Poperte se,“ zavrtěla hlavou jejich máma a napila se kávy. Černovlasý muž se jenom smál.

„Později,“ mrkl na malého Sama, kterému se rozzářila očka. „A ty nebuď tak lakomý,“ koukl na Billa a políbil ho na tvář.

„Ale já chci. Však si, Same, můžeš taky někoho najít. Co ta malá blonďatá, jak pořád o ní básníš, jak ona se jmenuje?“ uculil se šibalsky černovlásek a viděl, jak jeho mladší bratr trošku zrudl. Lezlo to z něj jako z chlupaté deky.

„Suzanna,“ přiznal Sam a hrál si se svými malými prstíky.

„To je hezké jméno a tobě se líbí, viď?“ usmíval se Will a koukal se na něj, jak se studem červenal.

„Ne nelíbí… jenom se s ní kamarádím,“ snažil se zapírat, ale každému v místnosti bylo jasné, že to tak není. Nechali ho být, bylo jim jej chudáčka líto. Ale Bill si nemohl odpustit další otázku. Byli to prostě bratři, takže rád do bratra rýpal.

„Ale nekecej. Už jsi jí dal pusu?“ usmíval se jako měsíček na hnoji.

„Ona se mi ale nelíbí!“ bránil se Sam a mračil se na Billa.

„No tak, přiznej to. Pořád o ní mluvíš,“ šklebil se černovlásek. Dělalo mu dobře takhle bratra škádlit.

„Nechej ho, chudáčka,“ zastal se ho Will, ale úsměv si neodpustil.

„Sluníčko, nic si z toho nedělej. Ať už se ti líbí, nebo ne, je to přece normální, Bill tě jenom škádlí,“ podpořila ho taky jeho máma.

Hodiny ubíhaly opravdu rychle. Bylo to díky dobré zábavě. Nakonec otevřeli i víno, popíjeli a výborně se bavili. Will si Billovu mamku hned oblíbil. Byla to neuvěřitelně milá a obětavá žena. Pozitivní energie a láska k jejím synům z ní doslova sálala. Profesor si ani neuvědomil, že je tady autem, a teď u nich nejspíš bude muset přespat, protože už bylo něco kolem půl deváté.

Z ničeho nic najednou zazvonil telefon. Všichni zpozorněli a poslouchali, čí vyzvánění to vlastně je. Bylo to od Simone.

„Chviličku,“ zazubila se, vstala a šla do kuchyně. Nedalo by se říct, že by byla nějak opilá, byla spíš jenom veselá, Will i Bill na tom byli podobně. Jediný střízlivý byl malý Sam, kterého už uložili ke spánku, protože byl unavený.

„Jistě, zlato, jenom přijeď, je tady Billův přítel, tak se seznámíte,“ bylo tlumeně slyšet z kuchyně.

„Takže Gordon asi dojede,“ řekl Bill spíš tak do okolí.

„To je přítel tvé mámy?“ zeptal se jenom orientačně Will.

„Jo, je. On je celkem v pohodě. Moc ho teda ještě neznám, ale máma je s ním šťastná a je daleko veselejší než dříve.“ Jen co to dořekl, vrátila se Simone z kuchyně.

„Tak teď zase přijede můj miláček,“ usmála se a posadila se do křesla.

Asi po deseti minutách se ozval zvonek a Bill se tedy vydal otevřít dveře. Jak správně odhadoval, byl za nimi Gordon. Pozdravil jej a pustil dovnitř. Přišel s ním společně do obýváku a posadil se k Willovi.

„Asi bych vás měla představit,“ napadlo chvilku po tom Simone. „Takže, zlato, tohle je Will, Billův přítel, Wille, tohle je zase můj přítel Gordon.“ Profesor vstal a potřásl si s hnědovlasým mužem rukou.

Nakonec se všichni usadili a pokračovali dál v zábavě. Gordon se hned zapojil a bavil všechny okolo. Bill vůbec netušil, že dokáže být tak vtipný. Smíchem mu tekly slzy a Gordon chrlil jeden vtip za druhým. Taky povídal, co se mu stalo za trapasy. Bill zase překypoval historkami o důchodcích v autobuse nebo obchodě. Prostě si dokonale zpříjemnili večer u vína a obyčejné zábavy.

Když už bylo něco kolem půl dvanácté, rozhodli se vydat spát. Simone si odtáhla Gordona do ložnice a Bill svého matematického prince do svého pokoje, kde ze sebe shodili veškeré oblečení a zalezli si do postele. Byli na sobě natisknutí a Willa chytala rozverná nálada. Přejížděl rukou svému malému puberťákovi po bříšku a podbřišku. Svými štíhlými prsty se občas dotkl Billova kořene a toho to celkem dost dráždilo. Projížděla jím vlna vzrušení a začínalo mu to být málo, a tak si sám posunul profesorovu ruku na svůj rozkrok.

Černovlasý muž se jenom potutelně usmál a pohladil ho po rozkroku a stiskl jej. Odměnou mu bylo tiché zasténání.

Černovlásek k němu otočil hlavu a začal jej líbat na rtech. Pomalu se z toho stávala hra plná vášně. Dotýkali se toho druhého všude, kde chtěli. Všechno bylo dovoleno.

Po chvíli Bill vytáhl z šuplíku lubrikant. Podal jej Willovi a usmál se. Ten se natřel a černovlásek sám pořádně roztáhl nohy. Po chvíli už jenom cítil, jak se do něj profesor dostává a zaplňovala ho neskutečná slast.

„Musíme být tišší,“ zašeptal William černovláskovi do ouška a začal do něj přirážet.

Milovali se, dokud oba nedosáhli svých vrcholů. Nakonec k sobě přitiskli svá holá těla a v náručí vyčerpáním usnuli.

autor: Tina