autor: Janule
Vánoční týden utekl jako voda a byl tady Silvestr. Večer se u jednoho z Tomových a Andreasových spolužáků konala každoroční silvestrovská párty, kterou si kluci samozřejmě nemohli nechat ujít, hlavně Bill se těšil, že pozná nové lidi. Andy se od dvojčat po celou dobu jejich pobytu v Loitsche v podstatě nehnul na krok, než se ráno stihli probudit, už seděl se Simone v kuchyni a čekal, až se pánové vykutají z pelechů, a večer ho museli doslova vyhazovat, aby měli aspoň trochu soukromí. Bill měl z jeho dárku samozřejmě radost, ale až do té doby, než pochopil, jak se věci mají.
Ze začátku bylo všechno v pohodě. Andy na Billa jen obdivně zíral, nábožně poslouchal a hltal každé jeho slovo, snažil se mu být neustále k ruce, a cokoliv Bill chtěl, bylo předem splněno. Velice brzy se stal i jeho kamarádem, a postupně se víc a víc osměloval. Nejdřív Bill jeho letmé doteky a všemožné poplácávání ignoroval, bral je jako běžné kamarádské pošťuchování, ale čím déle sledoval, jak se Andy chová k Tomovi, zjišťoval rozdíly. Nemohl říct, že by mu to nějak zvlášť vadilo, měl rád obdiv, byl na něj koneckonců zvyklý, ale postupem času se situace stávala čím dál tím nepříjemnější. Když se Bill někam posadil, už měl vedle sebe Andrease, který se ho nenápadně snažil dotknout, kdykoliv měl příležitost, dokonce i párkrát cítil, jak se k němu naklání a nasává jeho vůni, když se domníval, že je Bill příliš soustředěný na to, aby si toho všiml.
Bill se začal Andymu vyhýbat, zkracovat dobu, kdy s ním musel být sám, protože to byly okamžiky, kdy se Andy přestával kontrolovat, a začínal Billovi čím dál víc dávat najevo, že o něj má zájem. Andreas moc dobře vycítil, že by se jeho chování Tomovi nelíbilo, vnímal, že si své dvojče střeží jako oko v hlavě, a proto si dával pozor, aby si toho jeho kamarád nevšiml. Koneckonců, ani Bill to nechtěl. Přece jen… věděl, že Andy je Tomův nejlepší kamarád, a nerad by mezi ně zaséval jakékoliv semínko nepřátelství, proto mlčel a snažil se Andymu vyhýbat a všemožně dávat najevo, že o jeho zájem nestojí. Dokonce mu několikrát vyprávěl, jak krásné měl v podzemí fanynky, a jak s několika chodil, aby kamarádovi došlo, že mu u něj pšenka nepokvete, ale bylo to marné. Ani lži nezabíraly, Andy jako by to nevnímal.
Jak dny ubíhaly, začínalo se to stávat nápadnějším a nápadnějším, a zatímco Billa to už značně znervózňovalo, Tom si stále ještě ničeho nevšiml.
Kdo ovšem slepý nebyl, byla Simone. Pozorovala Andreasovu změnu v chování, poslouchala každé ráno, jak je Bill úžasný, jak je skvělé, že se vrátil, a škoda, že zase odjede do Berlína, a občas nenápadně sledovala, když se dvojčata s kamarádem v obýváku dívala na televizi, jak se snaží na Billa dorážet. Bohužel nevěděla, co s tím. Billa se na to zatím ptát nechtěla, a ačkoliv to tak sice nevypadalo, přece jen netušila, jestli se mu náhodou všechna ta Andyho pozornost nelíbí.
„Proč dneska nepřišel Andy?“ zeptala se u oběda, jindy už tu dávno býval.
„Musel s máti někam k příbuzným,“ odpověděl Tom, zatímco Bill už se cpal polívkou a spokojeně pomlaskával. „Byl pěkně naštvanej, ale sejdeme se večer na párty,“ dodal, než si nabral na talíř vonící pochoutku a pustil se do ní.
„Tam bude alkohol, co?“ zeptala se Simone starostlivě. „Dávej na Billa pozor, ať to nepřežene,“ pohladila přitom chlácholivě svého mladšího syna po ruce, když k ní zvedl oči.
„Neboj, mami,“ ujistil svou matku Bill, „nehodlám pít, jdu se tam jen bavit,“ usmál se na ni.
Za ten týden se úžasně sblížili, jako by těch ztracených patnáct let ani nebylo. Bill se už neostýchal svou matku obejmout jako na začátku, dělal to, kdykoliv měl chuť, a velice rychle si zvykl o ní přemýšlet jako o své mámě. Několik hodin spolu strávili prohlížením fotek a pouštěním starých videí, a Bill se nemohl vynadívat, jak bývala jeho máma krásná, když byla mladá. Měl ji rád, a přišlo mu to naprosto přirozené.
„No jenom aby,“ pokývala trochu pochybovačně Simone, moc dobře věděla, v jakém stavu se loni z téhle párty vrátil Tom. „Ty ses tam minule tak opil, žes spal ještě dva dny, a do školy jsem ti musela napsat omluvenku,“ vyčítavě pohlédla na starší dvojče.
„No jo, to jsem byl ještě mladej a blbej,“ furiantsky prohlásil Tom a ušklíbl se.
„Zato teď seš starej a chytrej, viď?“ pobaveně pronesla Simone, když se zvedla a odnesla talíře od polévky na linku. „Hlavně tam na sebe dávejte pozor.“
~*~
„Můžu si skočit na sváču, šéfe?“ strčil Manfred hlavu do dveří Benovy kanceláře ve čtyři odpoledne. Venku už byla tma, a protože Linda měla na Silvestra volno, sotva na Bena skrz kouřovou clonu ke stolu viděl.
„Co tady děláš?“ zeptal se překvapeně Ben, když zvedl hlavu od spisu. „On nemá službu Karl?“
„Včera mě požádal, jestli bych si to s ním neprohodil,“ pokrčil rameny Manfred. „Deborah dělá doma silvestrovskou párty, tak jsem byl rád, že můžu zdrhnout,“ zašklebil se spokojeně.
„Aha,“ kývl Ben. „Jsem zvyklej, že jsme tu vždycky na Vánoce a na Silvestra spolu, těšil jsem se, že zase něco dobrýho uvaří,“ téměř zklamaně informoval svého podřízeného, proč se tak vyptává. „Co se mu stalo, že nemohl do služby?“
„Snad nic, vypadal zdravě, ale tvářil se jako sluníčko, a jestli jsem to dobře pochopil, nejspíš má rande,“ uculil se Many. „Poslední dobou nějak víc telefonuje, píše dokonce i esemesky, jak to dřív nesnášel, a každou chvíli datluje mejly,“ spiklenecky prásknul šéfovi Many. „Tipuju, že se nám Karlík asi zamiloval.“
„Vážně?“ opřel se do křesla Ben a zapálil si další cigáro. „To mu přeju,“ vyfoukl kouř a usmál se. „Tak mi prosím tě kup něco k večeři, jestli jdeš do kantýny, musím tohle dodělat co nejdřív, vedení na to čeká,“ kývl k papírům před sebou na stole. Vraždy ve svátečním týdnu byly zvlášť nepříjemné, ale nedalo se nic dělat, důkazy stárly každou minutou.
„Jasně, šéfe, snad tam ještě budou něco mít. A vyvětrejte si tady, nejste skrz tu mlhu vůbec vidět,“ drze poznamenal, než za sebou zavřel dveře.
„No jo, porád,“ zamumlal Ben pod fousy a dál nerušeně pokračoval v práci.
~*~
„Jak vypadám?“ otočil se Bill v kuchyni jako na obrtlíku a čekal, až mu jeho matka schválí večerní outfit. Dneska si dal opravdu záležet jak na makeupu, tak na oblečení, chtěl na párty oslnit všechny přítomné, a nemohl se dočkat, až ucítí znovu atmosféru obdivu, na kterou byl zvyklý z podzemí. Doufal, že jeho styl bude fungovat nejen na Toma a Andyho, ale taky na všechny ostatní.
„Nádhera,“ pochválila jeho oblečení máma, „třpytíš se jako superstar,“ usmála se. „Nechápu, jak to děláš, že ti ty vlasy takhle stojí,“ zavrtěla pobaveně hlavou. Po týdnu, kdy je Bill nosil dolů, to byl nezvyk. „Máš to jak lví hřívu,“ trochu si povyskočila, aby si na vlasy svého syna mohla sáhnout.
„Pozor, píchneš se,“ ozvalo se od dveří, ve kterých se zčistajasna zjevil Tom. „Celá flaška laku na to padla, málem jsem se v koupelně udusil,“ mával si teatrálně před obličejem, jako by lokal poslední doušky vzduchu.
„No vážně,“ zkonstatovala Simone, že má Tom pravdu, vlasy se při doteku ani nehly. Trčely si klidně dál nahoru a popíraly veškeré zákony gravitace. „Myslím, že dneska nebude na párty nikdo nápadnější,“ pohladila jeho stříbrný pulovr s dlouhými rukávy, vypadal jako utkaný z kovových drátků, ale byl to jen trik pro oko. Materiál byl na omak měkký a pohodlný.
„A hezčí,“ přitiskl se Tom zezadu k Billovi a obtočil mu ruce kolem pasu. Ten se do jeho náruče pohodlně opřel a usmál se. „Naše hvězda musí vždy a všude zářit, že jo?“ málem už líbnul Billa ze strany na krk, když si stačil uvědomit, že nejsou sami. Simone jeho úmysl ale v žádném případě neunikl a malinko se ošila. Sice ji těšilo, že se její synové mají tak rádi, zvlášť po patnáctileté pauze, ale jejich chování nebylo standardní. I když si Tom poslední dobou dával větší pozor, jí neunikl žádný detail. Prala jejich prádlo, stlala jim postele, které si hned druhý den srazili k sobě, ale hlavně je měla celé dny na očích a občas je pozorovala, když si mysleli, že se nikdo nedívá… to stačilo k tomu, aby jí došlo, že jejich vztah není zdaleka tak nevinný, jak se snaží před okolím prezentovat.
Hodně o tom přemýšlela, zpočátku si s tím nevěděla rady, byla nešťastná a zmatená, trápila se, že někde něco udělala špatně v Tomově výchově a dávala si všechno za vinu. Netušila, že je její starší syn homosexuál, vždycky měl samé dívky, dokonce až moc dívek na to, aby ji taková absurdita vůbec mohla napadnout, a tak se snažila pochopit, co se mezi jejími syny stalo, že k sobě mají tak blízko. Hodně s nimi mluvila o pobytu dole, vyptávala se, jak se vlastně seznámili a jak tam žili, a když se dozvěděla, že celou dobu netušili, že jsou bratři, rozhodla se to vzít, jak to je. Stejně s tím nemohla nic dělat, lásce člověk neporučí, a ona nechtěla o své děti přijít, sotva se jí vrátily zpátky do života.
Homosexualita jí nikdy nepřipadala zvrácená, to nebyl problém, v uměleckých kruzích, ve kterých se od mládí pohybovala, potkala pár gayů, a velice dobře s nimi vycházela. Kdysi chtěla profesionálně tančit, než přišla do jiného stavu s dvojčaty, a v těchto kruzích byl gay v podstatě každý druhý, ne-li všichni. Kdyby s tím Tom za ní přišel, nemusel by se bát jejího odmítnutí, ale vztah s Billem, to už byla trochu jiná úroveň. V téhle oblasti se pořád ještě prala se svými pocity, nakonec to nějak zvládla a pochopila, ale bylo jí jasné, že ostatní by tak tolerantní nebyli. Gordonovi se o svém zjištění nezmínila ani slovem, nechtěla mu přidělávat starosti, a doufala, že je jako všichni chlapi slepý a hluchý, a ničeho si nevšiml.
„Bille, ještě si trochu přelešti boty, všimla jsem si, že jsou pěkně zaprášené,“ obrátila se na mladšího z dvojčat s úsměvem. Bill se vymanil z Tomovy náruče a odešel do předsíně, aby své vysoké šněrovací boty po týdnu přeleštil. Musel vypadat naprosto úchvatně.
Simone se posadila ke stolu.
„Tome, můžeš na chvilinku?“ rozhodla se s Tomem promluvit, když Bill zmizel v chodbě, a gestem mu pokynula k židli naproti. Dvojčata půjdou dnes večer do společnosti, i přes Billovy sliby nejspíš budou pít, a alkohol uvolňuje zábrany. Musí mu vysvětlit, že takhle se na veřejnosti chovat nemůžou. Tom je starší, měl by mít i víc rozumu, a hlavně zná společenská pravidla. Podle toho, co jí kluci vyprávěli o morálce dole v podzemí, ani by se nedivila, kdyby se tam sexuální vztah dvou sourozenců vůbec neřešil jako něco zakázaného, ale tady to nepřipadalo v úvahu. Většina společnosti by je odsoudila.
„Co se děje?“ posadil se Tom na nabízenou židli, přitáhl si mísu s vánočními perníčky a nacpal si do pusy celého kapříka s nápisem PF 2007.
„Tome, já vím, že máš Billa rád…“ začala zvolna jeho matka, „… ať už jako dvojče, nebo i trošku jinak…“ odmlčela se na chvilku a v tu chvíli Tom vypadal, že se perníkovým kapříkem brzy udusí. Zrudnul v obličeji a bylo vidět, jak se snaží své sousto co nejrychleji zvládnout. „Nejsem slepá, abych si nevšimla, jak se k Billovi láskyplně chováš,“ položila mu máma svou dlaň na ruku, aby ho uklidnila, „a nemám ti to za zlé, chápu to, jsem vaše máma a miluju vás, ale dávejte si pozor mezi cizími lidmi,“ podařilo se jí říct, než Tom chvatně spolykal perníček.
„Ale mami, to ne, já a Bill, my jen… my nejsme… my máme sourozenecký pouto… dvojčecí…“ koktal zmateně, ještě měl v puse sucho od perníku.
„Nesnaž se, Tome, vidím, co vidím, poznám, když je něco jinak, než má být. Viděla jsem to hned, když jste s Billem přišli, díval ses na něj tak zamilovaně, že jsem si nejdřív vážně myslela, že je to tvoje holka. Lásku neschováš, Tome, prostě ji na vás vidím, zrovna tak jako to, že je do Billa zamilovaný i Andy,“ přerušila jeho koktání Simone.
„Cože?“ téměř vykřikl Tom, když mu do mozku dokráčela poslední věta. „Co je to za nesmysl?“ téměř vykřikl, než si uvědomil, že Simone schválně mluví potichu, aby je Bill v chodbě neslyšel.
„Mám oči,“ ukázala názorně dvěma prsty jedné ruky proti svým hnědým očím, které kluci zdědili po ní. „Stačí se jen chvíli dívat,“ usmála se. „Je do něj blázen,“ bylo jí hned jasné, na co Tom tak podrážděně reaguje.
„To je nesmysl,“ snažil se to Tom rezolutně popřít, už se ani nevyjadřoval k minulému tématu, tohle ho naprosto pobouřilo. Andy, že je zamilovaný do jeho Billa? No to nepřipadá v úvahu! Hlavou mu běželo několik variant scénáře, kdy svého nejlepšího kamaráda zbavuje pěstí všech zubů.
„Není, Tome, a tvoje žárlivost jen potvrzuje to, co jsem říkala předtím,“ usmála se shovívavě Simone. „Dej na Billa dneska večer pozor, Andy je v tom vážně až po uši, a mám dojem, že Billovi se to moc nelíbí. Hlavně se ale na té párty chovejte jako bratři,“ snažila se ho nabádat, a doufala, že ji poslouchá. Bylo na něm vidět, že je vzteky bez sebe.
„Jak to, že jsem si ničeho nevšiml? A Bill taky nic neříkal,“ cedil mezi zuby Tom.
„Asi mezi vás nechtěl vrazit klín,“ správně odhadla chování svého mladšího syna Simone. „Jste nejlepší kamarádi, a on to ví.“ Vzdychla si a šla se nenápadně podívat, co Bill v chodbě dělá. Doufala, že ji neslyšel, nejspíš by si nepřál, aby zrovna tohle Tomovi prozradila, ale už to bylo venku, a nedalo se to vzít zpátky. Bill v chodbě nebyl, asi šel své boty dozadu na dvorek natřít krémem, aby se leskly.
„Ale přece by mi to řekl…“ snažil se Tom pořád pochopit, proč je tady teď za nevšímavého blbce.
„Rozhodně je to nepříjemná situace, a budeš si muset s Andym nějak poradit,“ pokrčila rameny Simone. „Ne abys ho mlátil,“ bylo jí jasné, co se jejímu synovi honí hlavou.
„Rovnou ho zabiju, jestli na něj sáhne,“ skoro si odplivl Tom, jak byl naštvaný. Teď momentálně hlavně na sebe, že si takové věci nevšiml.
„Hotovo,“ ozvalo se zpěvavým hlasem z chodby, Bill se vracel. „Můžeme jít,“ dodal, když nakoukl do kuchyně, boty už měl obuté.
„Jo, už jdu,“ snažil se Tom zbavit svého vzteku, sbalil ještě několik perníčků do kapsy a zvedl se. „Dojdu pro odvoz,“ ani se na Billa radši nepodíval, aby si nevšiml jeho výrazu, a odešel dozadu za Gordonem, který jim slíbil, že je na párty hodí autem.
„Co se mu stalo?“ nechápavě za ním hleděl Bill, vycítil napětí ve vzduchu kuchyně.
„Nic nic, jen jsem ho trochu zpucovala předem, aby nepil, znáš ho, jak je naštvaný, když mu někdo poroučí,“ uklidňovala ho Simone, zatímco se s ním vydala do předsíně. „Máš teplou bundu?“ starala se, aby její mladší dvojče nenastydlo, ačkoliv ho čekalo jen přeběhnutí do auta. Jeho upnuté kalhoty v ní moc důvěry nevzbuzovaly, rozhodně nebyly zimní.
„Jo, tu od Toma k Vánocům,“ téměř se zapýřil Bill, když ji sundával z věšáku v předsíni a oblékal si ji. Byla černá a lesklá, kolem kapuce měla černobílý kožíšek, hodila se mu perfektně k účesu, nemohl jí odolat, když ji viděl na stránkách zásilkového obchodu. Simone mu ji už pod stromečkem pochválila, a ani slovem se radši nezmínila, že ji nejspíš vybíral v dámském oddělení. Nechtěla ho uvádět do rozpaků, bála se, že kdyby mu to řekla, odmítl by ji nosit, tak radši mlčela. Konec konců, Billův styl byl zvláštní, nad některými kousky jeho garderoby se musela uculovat, když je viděla. Bill nijak zvlášť rozlišování oblečení podle pohlaví neřešil, hlavně když se mu to líbilo.
„Tak jedem, pánové,“ dorazili Tom s Gordonem, oba na sebe natáhli zimní bundy a boty, a vyrazili ze dveří na zasněženou zahradu. Bill samozřejmě nevěděl nic lepšího, než se sehnout, uplácat kouli a hodit ji zpátky na Toma. Ten ale vůbec neměl náladu na hraní a k Billovu překvapení se ani nesnažil jeho zásah vrátit.
„Užijte si to, kluci, a Tome, pamatuj, co jsem ti řekla,“ volala za nimi od dveří máma, ještě zdůraznila svá předchozí varování.
„Neboj, mami, já ho pohlídám,“ zamával jí Bill, ještě než za sebou zabouchl dveře auta, nemohl se dočkat, až uvidí všechny ty lidi a pozná opravdovou silvestrovskou párty na povrchu.
~*~
Večírek v hotelu Isabella právě začínal. Silvestr jeho obyvatelé na rozdíl od Vánoc dobře znali, každý Nový rok v podzemí pořádně oslavili, i když s minimem alkoholu, ovšem zase s tradičním koncertem jejich slavné skupiny. Letos to muselo být trochu jinak, protože chyběli zpěvák s kytaristou, ale chlapci si poradili i bez nich. Za pomoci správce vyrobili v jídelně provizorní pódium, nainstalovali aparaturu, a začali hrát ve třech. Dívky všeho věku se nahrnuly k pódiu, a když se nikdo z muzikantů neměl k tomu, aby začal zpívat, spustily samy. Nakonec se z toho stala celkem dobrá zábava, když Paul ty nejlepší zpěvačky vytáhl k sobě na pódium a nechal je převzít Billovu roli. Všichni se báječně bavili u známých písniček, a vítali přicházející rok 2007. Nikdo nevěděl, co je v novém roce čeká, ale většina z nich k němu vzhlížela s nadějí na lepší budoucnost. Ačkoliv se báli, protože hluboko zakořeněné strachy z podzemí je hned tak neopustí, snažili se na to zapomenout a užívat si život.
Ten, kdo ty strachy zavinil, ležel už skoro týden v léčebně pro dlouhodobě nemocné a zíral do stropu. Jeho mysl uvnitř poškozeného těla křičela, aby ho zabili a zbavili ho tak utrpení, které ho čekalo, než přijde jeho předpovídaný konec světa, ale nebyl nikdo, kdo by jeho zoufalé volání mohl slyšet. Byl zavřený ve svém těle, bez možnosti úniku přesně tak, jako on zavřel obyvatele Genesis do podzemí. Boží mlýny ukázaly svůj neuvěřitelný smysl pro ironii.
autor: Janule
Mám z toho večierka strach. Neviem či Simone urobila dobre, keď Tomovi povedala o Andreasovi. Mám strach, že si to nakoniec odnesie Bill a bude ho bolieť srdiečko. Ale viem, že Ty im len tak neubližuješ tak to nebude tak kruté aký mám strach. Som horšia ako Simone. Jej reakcia na ich lásku bola bombová. Takto nejako si predstavujem rozumnú a tolerantnú, inteligentnú ženskú. Za Karla mám radosť. A Už sa neviem dočkať kedy sa Bill s Tomom vrátia do skupiny len čo Paul? A majiteľa Genesis mi je celkom ľúto, veď jeho do toho namočil otec, on len plnil to v čom ho vychovali, nie? Ďakujem za kapitolu. Dvojičky a ich láska je v Tvojom podaní tak krásne nežná, vždy mi berie dych, ešte aj tá obyčajná pochvala od Toma a objatie aj bez pusinky na Billiho krček♥
Sem rada ze si Karl nasel znamost. Snad se budou mit dobre a nedela si z nej jen nekdo srandu, drzim mu palce. 🙂
A Andy me stve, tupoun jeden, kdyz nepoznal ze Bill nema zajem, ale takhle je to bohuzel nekdy s klukama.. Tupy, natvrdli a 'nadrzeny'/'zamilovany'. Doufam ze mu to Tom vysvetli nejak jinak nez pestma. 😀
A sem rada i za to ze to Simone bere takhle sportovne :). je to proste SUPERMAMKA :).
Super dily a desne me stve to cekani… Celkem se tesim na tu party a drzim Billovy palce aby byl 'stredem' pozornosti, ale kladne pozornosti, doufejme ze se mu natvrdlici nebudou smat…
A snad se tam dvojcata neprozradi… Noo necham se prekvapit.. tak dalsi nedeli 😉
Jsem zvědava jak to Tom vyřeši a co na to Andy.
už se na ten jejich večírek těším, vypadá to na pěkné čóro móro. 😀 až si Tom sám všimne nějaký Andreasových náznaků, dá mu asi pěkně do tlamičky. nějak nevěřím, že by si to kluci vyříkali jinak, jsou mladí, hormony s nimi cloumají. ale Andymu pak dojde, co mezi dvojčaty je a to chci vidět, jak to budou vysvětlovat. 😀
Obříkovi rande přeju, alespoň bude moc vyvářet někomu jinému, než svému šéfíkovi. 😀 a kapele z Genesis přeju jejich comeback. ale pořád je mi líto, že se toho nezůčastňují i dvojčátka. stále doufám, že to dají ještě někdy dohromady.. 🙂
tak to se na ten večírek těším 🙂 jsem zvědavá jak se to všechno semele :)a Karlovi rande taky přeju a doufám že mu to dlouho vydrží 🙂
a tomu blbečkovi v nemocnici přeju aby se hodně dlouho trápil,aspoň vidí jak se cítili oni!
Jupíí! Vypadá to, že Karl si vážně našel známost a zatím jim to klape. Já jsem za něj tááák ráda! 🙂
A Simone mě mile překvapila 🙂 Jsem ráda, že to vzala takhle dobře. I když chápu, že z toho byla chvíli pořádně zmatená. Kdo by taky nebyl, že? Tom musel být pořádně překvapený, když to na něj jeho máma vybalila 😀 Ale teď aspoň ví, že má spojence a že se před mámou nebude muset tak schovávat 🙂 Tom byl naprosto skvěle rozčilený, že se Andy zamiloval do Billa 😀 jen mám trošku strach, aby teď na párty něco neprovedl. A tohle bude vlastně Billova první skutečná párty, že? Snad si ji pořádně užije 🙂 A bude se tam všem líbit 🙂
Stále ještě doufám, že yb třeba kapela mohla hrát i tady na povrchu, ale nevím co s Paulem 😀 Leda, že by byli dva kytaristi 😀 Tak se nechám překvapit, třeba se Tomovi s Billem někdy podaří proslavit ať už s klukama nebo bez nich 🙂