The treasure from Philippine​s 9.

(z pohledu Toma)

„Kam jdeš?“ zasyčel Bill, jen co jsem se zvednul se zvonícím telefonem v ruce.

„Vyřídit si hovor. Můžu, mami?“ ironicky jsem protočil očima. „Dej mi deset minut, Bille,“ odsekl jsem, spěšně míříc k šatně, kde byl klid. „No ahoj, tak kde jsi?“

„Doma,“ zazněla jednoduchá odpověď.

„Cože? Ale proč? Vždyť jsme se přeci domlouvali, že se tu uvidíme, Kayi! Byli jsme domluvení!“ zmateně jsem nakrčil obočí. Jasně, Bill kolem mě sice kroužil jako saň, ale to snad neznamenalo, že se měl Kay sebrat a jet domů, ne?

„Protože kdybych tam teď přijel, tvého milostivého bratříčka bych v nejlepším případě utopil v záchodové míse,“ zavrčel a než jsem se stihl zeptat, proč by to dělal, zkráceně mi převyprávěl scénu ze záchodu, během čehož jsem mimoděk zatínal pěsti tak silně, až se mi nehty zarývaly do kůže. „A to je tak stručně důvod, proč jsem teď doma.“

„Pošli mi smskou tvojí adresu a zavolej mi sem taxík, prosím,“ zavrčel jsem. „Tohle tomu hajzlovi totiž neprojde tak lehce,“ vztekle jsem vypnul hovor, mobil strčil do kapsy, a neskrývajíc rozzuření na nejvyšší možnou míru, jsem zamířil přímo k našemu boxu. Škoda, že jsem ho nemohl praštit. „TY!“ vztekle jsem zaječel, až Bill nadskočil. Ještě měl tu drzost tvářit se překvapeně, když se na mě otočil. „Co si o sobě kurva myslíš, že jsi?“ chytil jsem ho za tričko a vytáhl na nohy. „Myslíš si, že když jsi můj bratr, tak máš právo mi kecat do života? Máš hovno právo, Bille! Měl by sis hodně rychle uvědomit, jak se chováš, jinak tě brzo zmlátím takovým způsobem, že se sám nepoznáš! Neser se mi do života, rozumíš?!“ křičel jsem mu zblízka do obličeje. Hned na to jsem ho prudce odstrčil, až zakolísal, a nebýt Davida, určitě by skončil na zemi. „Jdu pryč, vrátím se až… Nevím, prostě se nějak vrátím. Pošli mi rozpis akcí a já na ně dorazím,“ zamručel jsem směrem k Davidovi, a aniž bych někomu z nich věnoval další pohled, jsem se spěšně rozešel k parkovišti, ignorujíc Billovo vřeštění, že tohle je válka. Ano, je. Ale Bill v žádném případě nevyhraje.

*

Postával jsem před domovními dveřmi Kayova domu a neodvažoval se zazvonit, protože jsem byl tak rozčílený a zhnusený Billovým chováním, že jsem brečel vzteky. Ačkoliv jsem utíral slzy hned, jak z oka vytekly, stále se objevovaly další a další, ale já je i tak umanutě stíral.

„Tome?“ překvapeně vydechl Kay, když otevřel dveře, přestože já stále nezazvonil. Asi to tušil.

„Jsem v pohodě,“ trhaně jsem se nadechl a pokusil se o úsměv, místo toho se mi ale z úst vydral tichý vzlyk a já zahanbeně sklopil hlavu. Jen překvapeně jsem zamrkal, když jsem se ocitl v Kayově konejšivém náručí.

„Pojď dovnitř,“ zašeptal a vtáhl mě do útrob domu, hned za námi zavíraje dveře. Vystoupali jsme schody a zamířili do obýváku, kde jsme se svalili na pohovku.

„Jen… pět minut… a budu… v pohodě,“ vykoktal jsem mezi vzlyky, které tlumil Kayův krk.

„Dej si na čas,“ poplácal mě po rameni, vzápětí nato mě krouživými pohyby hladil po lopatkách. „Všechno bude v pohodě,“ zašeptal. Jen jsem mlčky kývnul, ale dál tiše brečel. Uklidnil jsem se až po několika minutách.

„Promiň,“ otřel jsem si oči. „Opravdu se omlouvám, nevím, co to do mě vjelo.“

„Nic se nestalo,“ povzbudivě se pousmál a promnul mi rameno. „Chceš něco k pití?“

„Panáka,“ přikývnul jsem a párkrát se zhluboka nadechl, zatímco Kay nám rozléval pití. „Kruci, už hodně dlouho mě nic nenaštvalo tak, že jsem se… rozbrečel,“ zavrčím. „Mám chuť vrátit se tam a rozbít Billovi hubu. Divím se, že jsem to neudělal hned.“

„Když budeš chtít, tak řekni, ochotně se přidám,“ podal mi skleničkou se skotskou, usazujíc se vedle mě. „Je to opravdu malá, krvelačná bestie. Nechápu, co ho mohlo vést k takovému jednání.“

„Sobeckost a žárlivost,“ odfrkl jsem, na jeden nádech do sebe klopíc obsah skleničky. „Jenže tohle je jen začátek, první krok k tomu, aby mě dostal na dno. Já mu to ale nedaruju,“ vztekle jsem vstal, skleničku odkládaje na stůl. „Já mu prostě nedovolím znovu nade mnou vyhrát!“

„A já ti v tom hodlám pomoct,“ Kay odložil svou skleničku a stáhl si mě k sobě na klín. Jen co jsem na něj obkročmo dosedl, dlaněmi sjel na mé boky a pevně je stiskl. „Vykašli se na něj, protože stoprocentně ho nejvíc naštveš tím, že si budeš užívat se mnou. Mám chuť mu poslat fotku.“

„To vůbec není špatný nápad,“ zamyslím se a vytáhnu mobil. „Vyfotíš to?“ usmál jsem se.

„Ani nevíš, s jakou radostí,“ se smíchem mi telefon vzal. Zprvu jsem ho políbil jen lehce, ale jakmile jsem cítil jeho jazyk razící si cestu do mé pusy, rukama jsem si ho chytil za tváře a naléhavě polibek prohloubil, na což Kay čekal a kousek se oddálil, mobilem zachycujíc naše propletené jazyky a můj slastný výraz. „Pošli to,“ zamručel mi do rtů.

„Nepočká to?“ zoufale jsem zaúpěl, ale Kay mě od sebe se smíchem odtáhl a strčil mi telefon do ruky.

„Slibuju, že mu pak klidně pošleme i fotku, jak jsem v tobě, ale teď mu pošli tohle.“ Zavrčel jsem, ještě jednou ho vzpurně políbil, ale nakonec jsem se tedy odtáhl a rozepsal smsku.

‚Mysli si, že mě zlomíš. Já ti to ale nedovolím, nevzdám se ti. Nejsem sám,‘ připsal jsem vzkaz a telefon odložil stranou. „Jsi spokojený?“ pobaveně jsem ke Kayovi vzhlédl. Mlčky mě s úsměvem povalil na gauč a zalehl mě. Roztáhl jsem nohy, aby byl blíž ke mně, a rukama jsem mu zajel pod tričko na bedra.

„Naprosto,“ s úsměvem mě krátce políbil. „Jak dlouho tě tu tedy budu mít?“

„Čtyři dny, ale budu různě mizet, kvůli rozhovorům, focení a tak. David by mi měl ráno poslat časový rozpis, takže budu muset vždycky zavčasu odjet na hotel, abych se převlékl a nechal se upravit od Natalie,“ protočil jsem očima.

„No vidíš, když mluvíš o oblečení, něco pro tebe mám!“ rozzářil se a spěšně vyběhl do ložnice, načež se vrátil s kalhotami v ruce. Nechápavě jsem pozvedl obočí, ale Kay mi to hned vzápětí milostivě vysvětlil. „Dělal jsem reklamu jedné společnosti a ta mi darovala poukázku na nákup u nich, tak jsem ti tam vybral tyhle džíny, protože sám by sis je určitě nekoupil,“ zazubil se.

„Nerad ti kazím radost, ale tohle si na sebe neobléknu,“ zamračil jsem se s pohledem na kalhoty, které byly o několik čísel menší než ty, které kupuju obvykle.

„Ale no tak, vždyť nejsou úplně úzké. Jen trochu užší, prosím, Tome, alespoň si je zkus!“

„Nesnáším tě,“ zavrčel jsem po chvíli očního souboje a s povzdychem jsem vstal, co nejrychleji se svlékajíc, abych to měl konečně za sebou. Úzké kalhoty jsem mu z ruky téměř vytrhl a s útrpným mručením se do nich začal soukat. Je sice pravda, že nebyly tak úzké, jaké nosíval Bill, ale rozhodně byly menší než ty moje, protože mi na bocích držely téměř samy, bez pomoci nějakého pásku.

„Já věděl, že ti budou slušet,“ spokojeně zamlaskal Kay, až jsem měl nutkání protočit očima. „Vážně, Tome, je to perfektní,“ chytil mě za ruku a odtáhl mě k velkému zrcadlu, přičemž já překvapivě o nic nezakopával, jako tomu bývá u mých kalhot. S pootevřenou pusou jsem na sebe zíral do zrcadla, jelikož jsem chtě nechtě musel uznat, že mi to sluší, Kay uměl vybrat skvěle. Navzdory mým očekáváním mě ani nic nikde netlačilo, příjemný bonus byl Kayův pohled, s nímž mi vyloženě visel na zadku a bocích.

„Koupil jsem ti ještě něco!“ vyhrkl a už se znovu hnal do ložnice.

Šel jsem za ním a s pobaveným úsměvem se opřel o futra. „Proč jsi to proboha kupoval? Oblečení mám dost.“

„Protože je na čase ukázat světu, co v tobě je,“ ušklíbl se a podal mi bílé, poloprůhledné tričko s výstřihem do V, které mělo přesně kopírovat linii mého těla. „Zítra půjdeš na ty promo akce v tomhle, jinak tě nepustím.“

„Jsi šílený,“ zasměju se, ale pokorně si svléknu své tričko a obléknu to od Kaye. Sice to nebylo nic, co bych si v obchodě sám vybral, ale v kombinaci s džíny to vypadalo opravdu dobře, což mi vzápětí potvrdil i sám Kay, protože si mě k sobě přimknul a pevně mi stiskl zadek. „Uznávám, vypadá to dobře,“ pousmál jsem se.

„Vypadá to kurevsky dobře a mě to dostává do kolen,“ zamručel a jazykem mi zlehka přejel po krční tepně.

„Je mi jasný, že’s to vybral proto, abys z pohledu na mě něco měl,“ zasmál jsem se a zaklonil hlavu, aby mohl pokračovat v laskání. Rukama jsem ho pohladil po hrudníku, nakonec mezi prsty svírajíc jeho tričko.

„Kdyby to tak bylo, koupil bych ti něco úplně průhledného, protože nejlepší pohled na tebe je, když jsi úplně nahý.“

„A já se divím, že ti podléhám,“ zaúpěl jsem s povzdechem a dravě se vrhl na jeho rty. Naléhavě jsem se k němu tiskl, nedovolujíc, aby nás v tu chvíli cokoliv odpojilo od sebe. Kdyby mezi námi chtěl někdo prostrčit vlas, nemohl by – tak moc jsme se na sebe mačkali. Víc než ochotně jsem přivítal jeho dlaně, které mi zajely pod kalhoty i trenky a roztouženě mi stiskly zadek. Zasténal jsem mu do rtů. Pevně ho objímajíc kolem krku jsem ho tlačil k posteli.

„Podléháš mi?“ zaculil se, když jsem mu obkročmo seděl v klíně a skláněl se k němu.

„Jo, ale znovu ti to neřeknu,“ znovu jsem ho políbil, tentokrát však krotce jako beránek, najednou mě úplně přešla chuť na sex a já se chtěl jen… tulit.

„Už sex nechceš,“ vytušil správně Kay, ale uklidnil mě jeho uvolněný smích.

„Promiň,“ s povzdechem jsem z něj slezl a dopadl na záda vedle něj. „Dneska to byl až moc dlouhý den a zítra bude ještě delší, Bill mi to dá pořádně sežrat.“

„Vykašli se na Billa, utěšuj se vědomím, že pak zase přijedeš ke mně,“ usmál se a vysvlékl mě z kalhot i trička, načež se svlékl i on sám.

„Děkuju,“ pohladil jsem ho po ruce. „Za svléknutí i za poskytnutý azyl. Jsem opravdu rád, že teď nebudu muset být s Billem déle, než bude nutné. Musel bych ho zabít.“

„No, když už nic jiného, tak by to ode mě byla alespoň slušnost vzhledem k tomu, že mám svůj podíl zodpovědnosti na tom, co se teď děje,“ zasmál se. „Ale přiznávám, že jsem rád, že jsme spolu dnes v noci přeci jen skončili,“ s úsměvem se na mě podíval.

„Bože, měknu vedle tebe,“ zavrčel jsem, ale dřív, než bych si to rozmyslel, jsem se mu vtisknul do náruče, spokojeně funíc a objímajíc ho kolem pasu. „Ráno se nelekni, bude mi volat David. Nebo Bill, v tom horším případě.“

„Budu s tím počítat,“ s úsměvem mě krátce políbil, přehazujíc přes nás peřinu. „Uvidíme se ráno, hezky se vyspi.“

„Dobrou,“ blaženě jsem vydechl, během pár vteřin usínaje.

*

Přesně jak jsem očekával, ráno mě budil hovor, naštěstí však od Davida. Sice mě sprdnul za včerejší scénu a fotku, jež jsem poslal Billovi (ta mrcha ji prý chtěla prodat tisku, ale David to samozřejmě zavrhl a i přes Billovy protesty ji z mobilu nenávratně smazal), ale celkem klidný už mi oznámil, v kolik je odjezd do redakce Popcornu, tak abych byl na hotelu. Po odkývání všech příkazů jsem rovnou objednal taxíka na devátou, takže mi s Kayem stále zůstávala necelá hodina k dobru.

„Jak dlouho tam budete?“ líbal mě na záda, protože jsem se ještě labužnicky rozvaloval v posteli.

„Rozhovor asi hodina, focení zhruba půl… Doufám, že do dvanácti bych mohl být zpátky, ale pak je od sedmi nějaký večírek, na kterém se musíme ukázat.“

„Vy jdete na ten večírek od MTV? Tam jsme pozvaní i my s Bushidem,“ s úsměvem mě políbil na krk.

„Aspoň tam budu mít nějakou zábavu,“ přetočil jsem se na záda a Kaye políbil. „Zkusím Bushida uplatit, aby Billa napíchnul, třeba ho to zklidní.“

„Spíš zapíchnul,“ zasmál se pobaveně, horkou dlaní mi přejíždějíc v pase.

Zasmál jsem se a krátce ho políbil, načež jsem se zpod něj vyvlékl a posadil se. „Jdu do sprchy, ale ty hezky zůstaň tady, protože jinak nebudu nic stíhat.“

„Tohle je zatraceně nefér,“ se zaúpěním dopadl do peřin.

„Odpoledne ti to vynahradím,“ usmál jsem se na něj a pohladil ho po zádech, než jsem se konečně zvednul a zamířil do koupelny, kde jsem si vychutnal slastnou horkou sprchu i celkovou ranní hygienu, díky náhradním zubním kartáčkům, které jsem tu náhodou našel. Jen s ručníkem kolem boků jsem se odebral do kuchyně.

„Co chceš na snídani?“ křikl jsem na Kaye.

„Tebe!“ ozvalo se mi pobavené odpovědi.

„Takže jogurt,“ zamručel jsem si pobaveně pod nos, popadl dva jogurty, lžičky a zamířil zpět k němu. „Větší snídani bohužel opravdu nestíhám.“

„Protože jsi čas se mnou vyměnil za čas se sprchou,“ nespokojeně se zamračil.

„Příště dám přednost určitě tobě,“ zasmál jsem se a rychle do sebe naházel jogurt po pohledu na ciferník hodin. „Budu muset jít,“ začnu se honem oblékat do oblečení od Kaye.

„Tohle je nefér, znovu!“

„Slibuju, že ti to odpoledne vynahradím,“ se smíchem jsem si oblékl tričko a sklonil se k němu, lenivě ho líbajíc. „Drž mi palce. Zatím ahoj,“ odtáhl jsem se od něj. Dřív, než by mě k sobě stihl znovu strhnout, jsem spěšně vyběhl před dům, kde už stál taxík, který mě dovezl na hotel.

„No ne, ty ses taky přestal kurvit?“ zasyčel zlostně Bill, když jsem dorazil k Natalie a usadil se na židli. „Už i jako kurva vypadáš.“

„Nevím, proč bych měl,“ klidně jsem pozvedl obočí, zatímco se Natalie dala do práce.

„Protože jen kurvy nosí tak úzké hadry.“

„Proto ty nosíš úplně upnuté oblečení?“ rozesmál jsem se, až Natalie nesouhlasně zamlaskala a Bill stiskl rty do úzké linky. „Dej si pohov, Bille, mě nezlomíš.“

„Když nezlomím tebe, povede se mi zlomit Kennetha a skrz něj už to půjde snadno. Na záchodech bylo tak snadné vzrušit ho, že se vsadím, že by mi nedělalo sebemenší problém dostat ho do postele. A víš, že já se nezastavím před ničím, Tome. Nic mi není svaté.“

„Proč tohle děláš, co?“ vztekle jsem se na něj otočil, když Natalie odešla. „Co bys měl z toho, kdybys mě dostal do kolen, Bille?“

„Tebe,“ zlostně zavrčel. „Protože se tě nikdo nesmí dotýkat tak, jako se tě dotýkám já, Tome. Patříš mně a tak to taky napořád zůstane.“

„Nikdy ti patřit nebudu,“ prudce jsem vstal v pokusu o odchod, ale přirazil mě na dveře, až jsem bolestně zaskučel, klika se mi zarazila do ledvin.

„Nevzdám se, Tome! Jsi nula, úplné budižkničemu a Kennethovi to brzy dojde taky. Ušetři se toho zbytečného utrpení, vykašli se na něj a buď se mnou.“

„Škoda, že už jsem Kayovi přislíbil, že se vykašlu na tebe,“ ušklíbl jsem se. Přiletěla mi taková facka, až mi vhrkly slzy do očí a já bolestně zamrkal. Kde se v něm vzalo tolik síly? „Vypadni ode mě,“ prudce jsem ho odstrčil. „Měl by ses teď hodně snažit, jinak odřeknu zbytek turné,“ zasyčel jsem v afektu, ale vzápětí mi došlo, že je to víc než skvělý nápad. Spěšně jsem vyšel z pokoje, mnouc si bolavou tvář. Tenhle nápad musím prodiskutovat s… Kayem.

autor: Saline A. & PeTiŠka