Profesor 24.

Od pohřbu uběhlo už pár měsíců, ale Billovi to připadalo, jako by se to stalo včera. Pořád si to všechno živě pamatoval, ale i tak už nebyl tolik zdrcený jako ty první týdny, kdy byl úplně mimo. Smířil se s tím a došlo mu, že když bude naštvaný na celý svět a smutný, Sophi mu to stejně nevrátí.

Pomalu se všechno uklidňovalo, nebyl už tolik cítit smutek a lidé pomalu zapomínali a vraceli se do běžného každodenního života. Bill taky musel ocenit, jakou s ním měl Will trpělivost. Některé dny byl opravdu na vraždu, ale jeho matematický princ vydržel, dokud zase nebude v pohodě.

Kluci poslechli to, co jim Sophi řekla v dopise, který na pohřbu četl její táta. Dávali jeden na druhého pozor a jejich přátelské pouto bylo snad ještě pevnější než kdy dřív. Andreas se taky odhodlal a dal si do svých blond vlasů modré proužky. Jeho červenovlasá kamarádka měla pravdu. Opravdu mu to slušelo. Skvěle mu to kontrastovalo s očima modrýma jako nebe. Dalo by se říct, že když m to všichni tak chválili, přidalo mu to ještě na sebevědomí.

„Tak co, Bille, co ty a tvoje oslava narozenin? Máš je sice až za dva týdny, ale to nevadí,“ zeptal se Georg a seděl na své židli obkročmo a měl před sebou opěrátko, o které se opíral rukama.

„Já nevím, nějak extra to slavit nechci,“ přiznal Bill a klepal tužkou do lavice.

„Ne? A proč ne, ty cvoku? Osmnáct máš jenom jednou za život, tak si to rozmysli,“ kulil na něj svalovec oči.

„Za prvé… nevím, jestli by k tomu byly prostory, u nás doma to nejde a přijde mi to takové neuctivé vůči Sophi,“ kousal se do rtu a koukal na oba svoje kamarády.

„Tak hele, můžeme to udělat klidně u nás, naši už dlouho básní, že by si nějak společně zajeli na výlet, tak je popostrčím a myslím, že Sophi by ti teď jednu vrazila. Víš, že ona na oslavy byla úplný maniak, takž když to neuspořádáš, bude tě po nocích strašit,“ uculil se Andy. Měl pravdu. Sophie měla ráda narozeninové oslavy a vždycky si je strašně užívala, taky se těšila na tu Billovu, plánovala, co všechno spolu podniknou, ale to už se nestane.

„No, tak fajn a fakt se můžu spolehnout, že to bude u tebe?“ koukal na Andrease.

„Jasně, pozveme pár lidí a pořádně to rozproudíme,“ zazubil se šibalsky.

„Tak dobře, mohli bychom, třeba tento pátek?“ díval se Bill z očí jednoho chlapce do očí chlapce druhého.

„Klidně, popostrčím naše, máma bude ráda, když budeme na tátu dva, a konečně se rozhoupe něco dělat,“ mrkl na ně blonďák.

xXx

Po škole, když všichni studenti už odešli, čekal Bill opět na schodech na svého matematického prince. Dneska se nějak loudal. Jenom si povzdechl a klepal nohou o schod. Už to chtěl pomalu vzdát, protože to vypadalo, že se Will asi neukáže, ale pak se konečně otevřely dveře a v nich stál on.

„Ty tady na mě čekáš?“ koukal na něj překvapeně, ale stejně se usmíval. Byl rád, že ho vidí.

„Jistě, chtěl jsem tě vidět, kdepak ses loudal?“ sledoval ho a postavil se.

„Psal jsem ti zprávu, že na mě nemusíš čekat. Měli jsme poradu,“ usmál se na něj a šel s ním ke svému autu.

„No já si zapomněl mobil doma, takže jsem si to nepřečetl,“ pokrčil rameny a nastoupil s ním do auta. Poté se vydali k Willovi domů.

„Jak ses vlastně měl celý den?“ zeptal se profesor, když už byli u něj doma a Bill si hned lehl na gauč. Byl už tady jako doma.

„Celkem dobře, domlouval jsem s klukama na oslavě a tak dále. Sice jsem ji nechtěl pořádat, ale ukecali mě.“

„Proč jsi ji nechtěl pořádat? Osmnáct máš jen jednou za život, tohle musíš pořádně oslavit.“

„No napřed jsem si myslel, že nebudou prostory, a taky kvůli Sophii.“ Sledoval, jak jde černovlasý muž k němu a klekl si před něj.

„Víš, možná bych ti říct jednu věc. Když jsme byli rozhádaní a vypadalo to, že se k sobě už asi nevrátíme, ona za mnou přišla do kabinetu,“ polkl a díval se svému malému puberťákovi do očí.

„Přišla za tebou? A proč?“ nechápal černovlásek a díval se na Willa.

„Přišla, protože viděla, jak tě tím ničím a seřvala mě tam na tři doby. Abych byl upřímný, tohle mi neřekla ani vlastní máma. Vyčetla mi všechno, co jsme udělali, že jsme udělali chybu a jestli ti ublížím, nakope mi prdel. Kdyby tohle neudělala, neuvědomil bych si, jak moc pro mě znamenáš a že bez tebe nemůžu být,“ všechno mu to vyprávěl a díval se mu při tom do očí. Pohladil ho po tváři a sledoval jeho šokovaný pohled.

„Proč jsi mi tohle neřekl?“ sledoval ho překvapeně.

„Já ani nevím, nikdy na to nepřišla řeč…“ pokrčil rameny. „Ale chci tím říct, že bys to rozhodně měl oslavit, a hlavně i za Sophi, protože nebýt jí, Bůh ví, jak by to všechno mezi námi dopadlo,“ sladce se usmíval a políbil Billa něžně na rty.

Černovlásek si jej stáhl na sebe a polibky mu nepřestával oplácet. Will si na něj celý vylezl a hladil ho po těle a stále ho líbal. Pomalu se to začínalo měnit na vášnivou hru. Bill se posadil a profesor mu tím pádem seděl obkročmo na klíně. Postupně mu rozepínal bílou košili a svou štíhlou ručkou ho pohladil po lehce vypracovaném hrudníku. Poté mu košili celou sundal a nepřestával ho líbat. Dlaněmi mu přejížděl po hrudníku a zajížděl až na ramena, a poté mu jednou rukou vjel zezadu do vlasů a jemně je stiskl u kořínků.

William mu zatím sundal tričko a jemně mezi prsty mnul jeho bradavku. Pak se sklonil od jeho rtů a přejel po ní jazykem a trochu si s ní pohrál. Zatlačil mu do ramen, aby se položil na pohovku, a jazykem a rty zkoumal každý kousek jeho odhalené kůže. Postupně se zbavil i jeho kalhot a spodního prádla. Laskal ho rty a jazykem a něžně hladil konečky prstů, jako by se snad měl každou chvíli rozpadnout.

Pak se opět vyhoupl k jeho rtům a cítil, jak mu Bill sjíždí ručkama ke kalhotám a postupně ho jich zbavuje.

Brzy byli oba úplně nazí a začali se o sebe svými naběhlými klíny třít. Nehorázně je to vzrušovalo a rozpalovalo ještě víc. Oba hořeli nezkrotným plamenem vášně a nutně potřebovali uspokojit. Z pokoje se ozývaly slastné steny a prosíky o přidání. Jenom se o sebe třeli a vzdychali. Nepotřebovali hned sex. Chtěli se maximálně rozpálit.

Stále tvrději o sebe třeli naběhlé klíny a dotýkali se toho druhého, kde jenom chtěli. Všechno bylo dovoleno. Líbali se s vášní a dravostí anebo okusovali kůži na krku toho druhého.

V posledních chvílích to už prostě nemohli vydržet. Bill chtěl Willa cítit v sobě a profesor chtěl být zase v něm. Tak oddaně roztáhl nohy od sebe a jenom se na něj díval. Dech měl zrychlený a nemohl se dočkat. Will si plivl do ruky a slinami potřel svůj penis, aby to lépe klouzalo. Poté ho namířil k Billovu vstupu a přirazil.

Černovlásek se prohnul jako proutek pod náporem slasti a hlasitě vydechl. Opět ho cítil v sobě a celý z toho hořel. Cloumala s ním jedna vlna vzrušení za druhou, a když se v něm Will rozpohyboval, neubránil se slastnému zasténání.

Oba se přivedli navzájem k tak velké rozkoši, že zanedlouho téměř ve stejnou chvíli vyvrcholili. Bill si na sebe stáhnul udýchaného profesora a jemně ho hladil v jeho černých vlasech. Oba uklidňovali své splašené dýchání.

„Jsi dokonalý, miluju tě,“ vydechl Bill a políbil ho na čelo. Profesor k němu zvedl svůj čokoládový pohled a usmál se.

„Já tě přímo zbožňuju,“ pohladil ho po tváři a políbil ho na rty.

Poté se z jeho malého puberťáka zvedl a vytáhl ho za ruku na nohy. Táhl jej dál, směrem ke koupelně, kde se spolu zavřeli a vlezli si do sprchy. Smyli ze sebe navzájem poslední zbytky rozkoše.

„Máš hodně opravování?“ optal se černovlásek, když smýval z Willovy hrudi poslední zbytky pěny.

„Ani moc ne, jenom jednu třídu, pročpak?“ vykouzlil oslnivý úsměv, který Billa vždycky dostal.

„Jenom se ptám. Napadlo mě, že bychom si mohli se zmrzlinou zalézt na gauč pod deku a koukat na nějaký film. No a při tom mlsat. Pokud jsi ji teda všechnu nesnědl, zmrzlino žroute,“ zazubil se.

„Já ti dám, zmrzlino žrouta,“ pleskl ho po holém a mokrém zadečku a vylezl ze sprchy. Oba se usušili, zabalili do županů, a pak se šli uvelebit k televizi s kyblíkem karamelové zmrzliny.

autor: Tina