autor: Lenna W.K.T. & Doris
Podle mě je to jeden z nejžhavějších a také nejzlomovějších dílů. Užijte si ho 🙂
Za dlouhou prodlevu se musíme omluvit, důvodem této velké pauzy jsou samozřejmě zaměstnání. Obě, já i Doris nevíme, kam dřív skočit, takže když se pak objeví příležitost, spíme. Za toto se omlouváme. Patnáctý díl už se píše 🙂
Dny ubíhaly jako voda v tůni a Tom si užíval veškeré lásky svého bratra. Dokonce i Person se zapojoval do jejich vášnivých nocí, a tak se Tom stal pro Billa tím nejlepším milencem pod sluncem. Dokázal odhadnout jeho nejtajnější touhy, přání po dotycích, polibcích a dopřával mu je plnými doušky, takže Bill kolikrát opravdu kolísal na hranici bezvědomí z přehršle vzrušivých pocitů. Tom mu dával úžasný sex, Bill mu na oplátku milerád dával sebe, své těsné tělo, které si Tom opravdu rád užíval. Na oplátku za Billovo těsné tělo mu dával spoustu krásných slov, láskyplných polibků, vyznání té nejhlubší lásky, maximální upřímnost a důvěru. Dávali si sebe navzájem, Bill jej rád obskakoval, snídaně, svačiny do práce, velmi chutné teplé večeře, večerní masáže ve vaně nebo sprše, které dokonale navodí atmosféru na vášnivě strávený večer. První víkend po jejich prvním milování si Tom vzal volno a strávili jej spolu celé dny v posteli. Oba se strašně chtěli. Pro Billa to byly nové zkušenosti, naprosto zoufalé pocity potřeby, které chtěl zažívat znovu a znovu, pořád dokola, chtěl mít u sebe Toma, jak nejvíc to bylo možné, a tohle byl pro ně nejlepší způsob.
Od té doby si Tom domluvil v práci volné víkendy nebo aspoň soboty, které strávil s Billem. Za ošklivého počasí se váleli u televize, v posteli, kde si hodiny a hodiny povídali nebo jej trávili intimnostmi, něžným, ale vášnivým sexem. Nebo prostě jen spali vyčerpaní po dlouhém týdnu. Hlavní pro ně bylo, že vše dělali spolu. Každý z nich se pro toho druhého stal středem vesmíru. Za slunečných dní bral Tom Billa na procházky po městě na nákupy, které Bill tolik zbožňoval a za které ho pokaždé odměnil žhavou přehlídkou, chodili spolu do kina, a dokonce byli i na posledním promítání v letním kině před zimní pauzou, která se neúprosně blížila. Jejich idylka byla prostě dokonalá a nic a nikdo ji nemohl překazit. Kromě vetřelce žijícího v Tomově těle.
Bill byl tím vším tak neuvěřitelně unešený, že ani nevnímal, kolik tragédií se v poslední době kolem nich odehrálo. Zločiny z vášně, žárlivosti, sebevraždy, rvačky končící smrtí. Nevnímal to, ani Tom to nevnímal, vnímalo to celé město, všichni věděli, že se něco děje, ale nevěděli, odkud to přišlo. Jen Person no. 1989 věděl, co za tím stoji. Násilně a na dálku extrémně zvýšená hladina hormonů, které vám udělají z vaší sebekontroly paseku. Téměř vyhubí veškerý serotonin, hormon štěstí, oběť se utápí v depresích z nešťastné lásky, nechtěnosti, že radši svůj život ukončí sama. Vyvolává v jedinci neovladatelné pocity žárlivosti, která vás donutí zabít soka, či dokonce lásku jejího života.
V praktickém životě Persona lidu byla tato schopnost téměř k ničemu. Je to již statisíce let, co všichni obyvatelé jeho planety přišli o veškeré pocity právě v souladu své vlastní ochrany proti tomuto jevu. Tady na zemi však Personovi sloužila jako roznětka pro jeho zbraň. Rozhodl se zabíjet láskou. V praxi šlo o to, že pomocí Tomova těla, Tomova potu, osobní vůně vypouštěl mezi lidmi neurčitý a lidským nosem nezaznamenatelný pach, který stvůrce Personova lidu nazval slovem, který se z Personova jazyka dá přeložit jako ‚Plyšový‘ a který po doputování do mozku doslova přikazuje produkovat náležité hormony ve stokrát větším množství než normálně. Bylo to, jako kdybyste nevědomky spolkli kyanid, je zaručená téměř okamžitá smrt a je jedno, jestli vaše nebo někoho jiného. To jediné, o co se Person snažil bylo, aby tento pach nezachytil Bill. Bál se toho jako čert kříže, i když věděl, že jednoho dne Bill umře jeho vinou a věděl i to, že Tom je mrtvý a bez jeho přítomnosti by nežil. Jeho srdce by nebilo. A věděl, že Tom zemře znovu. Až opustí jeho tělo hned poté, co jeho misi dokončí, pro teď ale Toma potřeboval a zoufale lpěl na Billově štěstí, což ho zároveň děsilo, protože věděl, že jej Bill změnil k nepoznání. Děsil se svých pocitů, které nikdy předtím neměl, a neměl je nikdo z jeho planety. Pociťoval totiž, že to, co v něm vůči Billovi je, se začíná podobat Tomovým citům a to nesměl dopustit.
Když listy stromů opadaly a vítr je odnesl, když nastaly deštivé dny, a když se déšť pomalu změnil ve sníh, Person už jen čekal, až dorazí jeho posila. Personův tvůrce vynalezl urychlovač, který dokázal dát vojákům rychlost milionkrát rychlejší, než je světlo. I tak to ale pár měsíců již trvalo. Ale stále trpělivě čekal v těle, které se oddávalo úžasnému človíčku, nesoucímu jméno Bill.
Pomalu se blížily vánoční svátky a Tom začínal být mimo. Čím více se blížil přílet Personovy posily, tím více s nimi musel být Person v kontaktu, a tím více okupoval jeho soustředění, mozkovou činnost, myšlení. Zjistil, že jeho posila docestuje na Mléčnou dráhu do konce týdne, před první adventní nedělí. Již tento víkend může začít apokalypsa a Person měl ke svému podlému plánu ještě podlejší doplněk. Lidské zbraně…
Otočil se na posteli a kouknul na černovlasé stvoření, které klidně oddychovalo. Person ale cítil, že se brzy probudí. Musel se usmát. Byl tak sladký. Persona až zaráželo jeho vlastní jednání. Jeho podlé navyšování hormonu v lidech šlo jako po másle a v podstatě už Billa vůbec nepotřeboval. Bylo by tak snadné zabít ho. Nemusel by u něj ani nic měnit. Stačilo by, aby Billovi řekl, že ho nemiluje, a už s ním nic mít nechce, a Bill by se zabil. Jenže Person ještě pořád v Billovi nic nepodnítil. I když věděl, že se tomu nevyhne. Jednou to bude muset udělat… už velice brzo. Ve svém nitru cítil každým dnem blížící se jednotku jeho druhu. Byl vzrušený očekáváním. Chtěl tuhle misi co nejrychleji ukončit.
Bill se zavrtěl a pomalu rozlepil slepené oči. Tom se usmál. Špičkou prstu mu přejel po nosu a líbnul ho na jeho špičku.
„Dobré ráno,“ zašeptal a nechal Billa se dlouze protáhnout.
„Dobré,“ uculil se Bill a prohrábl si vlasy, čímž je rozcuchal ještě víc, než už rozcuchané byly. „Jak to, že vstáváš tak brzo? Vždycky jsi vyspával do oběda,“ zasmál se, zatímco ze sebe skopával peřinu a nechal si ji pouze přes kotníky. Tom pokrčil rameny. „Nevím… prostě se teď nějak budím dřív.“ Nebylo to Tomovým mozkem. Byla to vina parazita, kterého měl v těle. To on oba budil, aby mohl komunikovat tak, jak potřeboval. Teď častěji než kdy jindy. Potřeboval se s nimi sejít hned po jejich dopadu na zem. Všechno muselo odsýpat. A ten den se neúprosně blížil. Vlastně už… za tři dny. Ještě tři dny si mohl Tom s Billem užívat idylický vztah plný lásky. Po třech dnech… už nezbyde nic.
„Zřejmě na tebe leze předvánoční horečka,“ zasmál se Bill a zívnul. Zapomněl si při tom dát ruku před pusu, a tak mu bylo vidět pomalu až do žaludku.
„Jo to bude tím. Přemýšlím totiž nad dárkem pro tebe.“ Usmál se Tom a odkýval Billovy domněnky, které sice byly daleko od pravdy, ale dokonale zachraňovaly celou situaci.
Tom se opřel o loket a vyhoupl se nad Billovo tělo. Přejel volnou rukou po jeho stehně.
„Tak mě napadá, že bych z tebe nějak rafinovaně mohl dostat, jaký dárek by se ti mohl líbit,“ zamručel Tom a začal na Billově plochém bříšku kreslit neurčité obrazce. Nápadně se však podobaly malým srdíčkům.
„Uuuhm.“ Protáhl se znovu Bill a pohladil Toma po tváři. „Myslím, že můj dárek snů by měl být vysoký, hnědooký, s černými rasta copánky a neměl by mít na sobě to příšerné vytahané oblečení, celkově by měl být nahý a měl by mít jen velkou červenou mašli v rozkroku, měl by ležet pod stromečkem, a jeho krásně hnědé oči by měly říkat, jak moc mě chce na Štědrý večer dostat pod sebe,“ pošeptal Bill s notnou dávkou vášně v hlase. Tom se pousmál.
„Popravdě, netušil jsem, že bys byl takhle náročný, kde já mám teď takový dárek sehnat?“ zašklebil se Tom ublíženě. Bill se milosrdně usmál a svého bratra objal.
„Mně stačí málo k tomu, abych byl šťastný.“ Tom se ale naoko ublíženě zašklebil.
„No, pokud ti ke štěstí stačí nějakej vycvičenej bouchač,“ zabručel mrzutě Tom, chtěl si jen hrát, že je naštvaný, ale nakonec jej rozmrzela celá ta představa, že by jeho superdokonalý bráška měl skončit v náručí nějakýho kulturisty, který by ho nosil klidně nad hlavou na jedné ruce. Ta představa mu dokonale zkazila náladu. Bill… V náručí někoho jiného. Tom sebou plácnul na záda a promnul si oči. Ucítil na sobě jemnou kůži. U ucha ucítil tichý pobavený smích.
„Tomy! Ty žárlíš!“ usmál se Bill a posadil se na bratrových stehnech, dlaněmi přejel po jeho prsou. Pak jej vzal za ruce a založil mu je nad hlavu. „Bráško, ty si ze mě asi utahuješ, viď? Jak je možný, že muž mýho života, muž ze kterého jsem hotový, jen jak slyším jeho jméno, muž, který se mě může jen dotknout, a já už jsem rozžhavený doruda, o sobě pochybuje a žárlí, hm?“ zamručel Bill do Tomova ucha a Person zaznamenal zvýšenou hladinu endorfinu, Billovu zvýšenou teplotu, tep. Bill se neznatelně chvěl, ale Person zachytil každé sebemenší zachvění.
„Promiň, ale když jsem si představil, že bys mě nechal… Ještě ke všemu kvůli jinýmu, ta představa mě rozrušila,“ zamručel Tom a plně vnímal změnu v atmosféře.
„Na to jsem o tebe až moc bojoval, na to abych tě nechal. Tomy, miluji tě víc než cokoliv jinýho, nechci nic jinýho, nechci nikoho jinýho než tebe,“ pošeptal a opět promnul mezi prsty Tomovu hruď.
„Taky tě miluji, Billy,“ pošeptal Tom a ruce mu položil na boky. „Jak ti mám dokázat, že jsem jen tvůj?“
Bill se posunul na Tomových stehnech více do rozkroku. Jasně se tak Tomovi nabízel. Tom se posadil a stisknul Billův maličkatý zadeček. „Ukazuješ mi to každý den tím nejkrásnějším způsobem, jakým můžeš,“ pošeptal Tom do kůže Billova krku, a ten se zakloněnou hlavou mnul Tomova ramena.
„My se spolu milujeme každý den?“ zahihňal se lehce Bill a vyjeknul, když Tomovy dlaně skoro až surově stiskly jeho půlky, nosem přejel po černovláskově krční tepně.
„Nejde jen o sex. Jde o ty úžasný pocity, co ve mně vyvoláváš, lásko,“ pošeptal Tom, přejel bratrovi dlaní po hrudi. Nechal jej zavlnit se na jeho klíně. „Billy…“ vzdychnul Tom. Oba to zažili tolikrát, oba to ale fascinovalo znovu a znovu, pokaždé když jejich srdce vzplanula spalující vášní. Tom svého bratra velmi opatrně svléknul ze spodního prádla. Své prsty potřel lubrikačním gelem, než do něj proniknul, aby jej roztáhnul a připravil na jejich spojení.
„Miluju tyhle chvíle,“ pošeptal Bill. Miloval je proto, protože v těchhle chvílích si patřili navzájem. Tom nedokázal ani mluvit, nedokázal pochopit, jak je možné, že dokonalost svého bratra neodhalil již dříve, jak to, že mu to trvalo tak dlouho. Zároveň nedokázal pochopit, kde se v něm ty pocity vzaly, objevily se v něm ze dne na den. Snažil se co nejobratněji pohybovat prsty v Billově těle, snažil se mu dopřát co největší vzrušení už při přípravě na jejich milování. Když Bill opravdu nahlas zasténal, věděl, že je tam, kde oba chtějí, aby byl. Hned na to se Bill sladce zahihňal.
„Pamatuješ, jak nás první dny po našem prvním milování nikdo nemohl dostat z postele?“ pošeptal podmanivě a s Tomovou pomocí mu přetáhl prádlo alespoň pod zadek. Tom zasténal.
„Hele, byl jsi tak chtivý. Pořád jsi. Ale předtím. Ah… Pamatují si každou minutu. A nejvíc asi to, jak jsem přišel z práce a ty jsi na mě skočil skoro dřív, než jsem stačil zavřít dveře.“ Bill se uculil.
„Celý den jsi mi psal tak žhavé zprávy. Musel jsem dokonce o hodině utéct na záchodky,“ začervenal se a roztíral si gel po dlaních, následně začala masáž Tomova poloprobuzeného rozkroku.
Bylo znát, jak se Tom zachvěl.
„Nepsal jsem ti nic extra perverzního,“ usmál se Tom rozechvěle a prsty zahájil další tažení na bratrovu prostatu. Ten zaklonil hlavu, ústa měl v němém výkřiku a tvrdě dosedl na rastovy prsty. „Psal si, že mě chceš k večeři na stole udělat jazykem. To mě má kurva nechat chladným?“ zanaříkal naléhavě.
„Znám spoustu způsobů, jak tě dovézt do extáze.“ Zamručel rasta nápadně erotickým hlasem a zuby jemně přejel po černovláskově krční tepně. Vysunul prsty a chtěl bratra svalit do dek, ten mu ale ukázal, že tahle pozice se mu líbí.
„Takhle jsme to ještě nedělali,“ vydechl Bill a nechal rastu, aby nasměroval svůj penis do jeho těla.
Jejich těla se zmítala v extázi. Zapadali do sebe jako kousíčky puzzlí. Byli v sobě zaklesnutí a nikdo je nemohl vyrušit. Ani Person, který si v těchto momentech liboval s nimi. A právě dnes měl velikou chuť si připomenout zážitky těch dvou.
„Měli bychom se po ránu milovat častěji,“ zasmál se Bill poťouchle. „Celý den mám pak skvělou náladu. Jako třeba dnes,“ zavrtěl na Toma zadečkem. Celý den byl Tom jako na trní. Byli spolu nakoupit nějaké potraviny a jeho úžasný rasta bráška téměř sténal při každém letmém dotyku. Ještě teď si Bill dokázal vybavit Tomův hladový výraz, když odběhl do krámku se sexy spodním prádlem obhlédnout novou kolekci.
Tom celý den hledal příležitost jak Bibiho, jak mu v posledních dnech říkal, pomilovat. Nakonec mu to Bibi vše vynahradil hned po zaparkování auta v garáži.
„Mh, myslím, že by mě to zabilo. Ještě nikdy jsem snad nebyl nadržený jako dnes.“ Zavrněl Tom, když objal spoře oblečeného černovláska, který měl jen zástěru k vaření večeře, kolem pasu. Sám měl jen boxerky a chuť byla veliká, stačilo tak málo. Nestydatě projel dlaní mezi půlkami a pak jej plácl po zadečku, když se Bill ohnal vařečkou.
„Nemůžu za to, že jsi k pomilování do nejhlubšího kómatu!“ bránil se Tom a Person se jen usmíval.
*
„Ježišmarjáááá, Tomy!“ zakřičel Bill a tvrdě se udělal na svoje bříško. Tom silně tisknul jeho nateklý už téměř několik hodin drážděný penis. Palcem přejížděl po nateklé, rudé a velmi citlivé špičce. Billovi se točila hlava. Takhle vášnivého a hanbatého svého bratra ještě nezažil. Vše začalo po večeři, kdy Tom nabídl už předem zbytečnou koupel, kde Billa jemně rozdráždil, a pak jej donesl do postele, kde si nechal udělat více než brilantní masáž rozkroku Billovými ústy. Byl to nebeský pohled, sledovat jej, jak si nechá stříkat do úst, na obličej, krk a hruď. Sám jej následovně odměnil doslova několikahodinovým sexuálním trýzněním. Připadal si jako tyran, ale mohl si být jistý, že na tohle jeho malý bráška nikdy nezapomene v dobrém slova smyslu. Vydržel dělat všechno, o čem věděl, že Bill zbožňuje, tak dlouho.
Začal zlehka, líbal jej, pak laskal jeho kotníky, odkud se po vnitřních stranách stehen dostal až do třísel, kde zlehka polaskal Billovo znamínko kousek od jeho penisu. Dalo se říct, že to byla Billova erotogenní zóna. Pak se přesunul na horní část těla a líbal všechny ty body, které přiváděly Billa k šílenství. Vše zakončil velmi žhavě, a dokonce jej poprvé velmi dravě, chtivě a majetnicky udělal jazykem. Bill nikdy nezažil tak dokonalé dráždění. Tom vše opravdu vydržel dělat tolik hodin.
„Aaaaaaahh,“ vydechl ještě, když sebou naposledy škubnul. Tom slíbával po kapičkách důvod jeho snažení. Důkaz velmi intenzivního orgasmu. Chtěl se sesunout k Billovu rozkroku, aby vysál poslední zbytečky, ale Bill se zakryl rukama.
„Nedotýkej se ho!“ zakňučel. Byl stále ještě hodně prokrvený a tvrdý.
„Pročpak?“ zamručel ublíženě Tom a k rozkroku se sesunul i tak. Bill měl ještě pokrčené nohy, on sám je snad ani necítil.
„Protože mě bolí a je citlivý,“ zachraptěl, snad si i vykřičel hlasivky. Tom se pousmál, odspoda si jej prohlížel. Kdyby Bill nebyl teď tak sexuálně vyčerpaný, určitě by jej ještě dravě pomiloval, v Tomovi se probudil závislák na Billovi. Rafinovaně odtáhl ruce z Billova klína a velmi pomalu jej ještě pojal do úst. Bill divoce škubnul boky a zasténal. Všechno proběhlo tak rychle. Tom sál a cítil bratrovy ruce na svém týle. Silně mu tisknul hlavu do klína a škubal tvrdě boky, dokud nevystříknul poslední dávku semene. Pak už jen lapal po dechu. Když si jej Tom přitáhnul k sobě, skoro spal. „Ty jsi Bůh, Tomy. Dobrou,“ zabrumlal jako medvídek a spal.
*
Bill se ještě té noci probudil, měl žízeň a potřeboval na záchod. Večer usnul jako špalek, ostatní potřeby byly utišeny. Tom však vedle něj nebyl, což bylo zvláštní. Rychle odběhl do koupelny, a hned poté se vydal na toulky jejich domem, aby našel svého sladkého medvídka.
„Tomy!?“ zavolal, když jej nikde nenašel. Tohle bylo zlé. Tom mu vždycky říká, kam jde. Šel teď snad za nějakou dívkou? Billovi se sevřely všechny vnitřnosti i svaly zděšením. Tom jej podvádí.
*
Tělo chlapce s rasta copánky bezvládně padlo do studeného sněhu. Tělo ztrátou života i vlivem okolí okamžitě začalo chladnout. Po chvíli z chlapcových úst vylezla malá housenka složená z malých šroubků. Jakmile byla mimo chlapcova ústa, tak opět nabývala na objemu.
Kdyby chlapec nebyl mrtvý, jeho teď prázdné oči by viděly ohromný vraždící stroj, který momentálně směroval zrak k nebi. Vyslal lidským okem nezaznamenatelný infračervený paprsek. Chvíli na to se na obloze objevilo několik zvláštních rudých předmětů, které se nápadně přibližovaly. Person se musel vzdálit. Opatrně vzal bezvládné Tomovo tělo do náruče, tak aby jej nepoškodil, a odnesl jej dál. Žár by jej mohl spálit a on o Tomovo tělo nechtěl přijít. Byla to jeho vstupenka k Billovi, na kterém už začal být závislý i robot.
Nebe se zbarvilo doruda, když do atmosféry sestoupilo několik meteoritů. Zem se při jejich dopadu mocně roztřásla a prostorem se roznesly ohlušující rány a výbuchy. Žár byl tak velký, že Person musel vytvořit kolem Tomova těla ochranou bublinu z energie. Alespoň měl jistotu, že tělo jeho hostitele nebude poškozeno. Už se těšil, až zase pomocí Tomova těla ucítí ty dokonalé rty, ty dokonalé prsty, dotyky.
Z ohně a sutin povstali další bojovníci, další vojáci, kteří měli Personovi no. 1989 pomoci ve zničení lidstva. Prostorem se ozvaly zvláštní zvuky, znělo to, jako kdyby někdo ladil staré rádio, prskání elektřiny a kybernetické zkraty. Byly to zvuky vycházející z Persona. Prostorem se rozezněl Personův hlas vítající posilu a oznamující svůj podlý plán.
autor: Lenna W.K.T. & Doris
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Bomba. Čekám tak dlouho na další díl, abych se dozvěděla, že už Person má svoje posily tady :'( Doufám, že se brzo dočkám pokračování, protože takhle to přece skončit nemůže. 🙁 nebo jo?
dalšííííííí prosim
uz
se tešim na další dílek
je to fkt
boží =))