autor: LilKatie
Leželi v tichosti na posteli.
„Tome?“ zamumlal do ticha a díval se do stropu nad nimi.
„Hmm?“ ozvalo se ospalé zamručení.
„Kdo je Lillian?“
„Co…?“
„Lillian, tvůj otec o ní mluvil… když mě viděl, řekl to jméno…“ převalil se Bill na bok a pozoroval usínajícího Toma, jemně ho pohladil konečky prsů po odhalené paži.
„Lillian… Tak se jmenovala mamka…“ Bill se pousmál a přitulil se blíž, Tom ho objal a přitiskl ho k sobě, políbil ho na čelo. „Byl jsi v jejím pokoji, nikdo tam nechodí, jen táta občas… prý tam přemýšlí, ale já si myslím, že se mu prostě jen stýská… A spi už, ano? Popovídáme si u snídaně, když budeš chtít…“ zívnul tiše a za chvilku už jen klidně oddychoval.
Bill se mu hlavou opřel o hrudník a také zavřel oči. Přemýšlel. Doufal, že neudělal špatný dojem, doufal, že nebude mít kvůli té váze problémy, určitě musela být drahá. Nechápal, proč se na něj tak díval, proč se na něj díval s takovou láskou a zmateností v očích. Vždyť mu jen rozbil vázu, která zřejmě patřila jeho zesnulé ženě, neměl by se na něj spíš dívat s nenávistí? Bill si povzdychl a zachumlal se víc pod chladnou peřinu. Netrvalo dlouho a i on usnul.
***
Andreas se toulal kolem břehu, stýskalo se mu po Billovi. Mrzelo ho, co udělal, byla to jen jeho vina, že Billa vyhnali. Tiše si povzdychnul a plaval dál. Něco blyštivého zachytilo jeho oko, a tak zrychlil, chtěl zjistit, co to je. Když pod kamenem v písku uviděl náhrdelník z perel, které se leskly odstíny růžové a perletě, okamžitě si vzpomněl na Billa.
Miloval sbírat tyhle věci, miloval perly. Vždycky se jimi celý ozdobil a pak plaval okolo a vypadal jako perlorodka. Andy se trochu pousmál. Nechal perly perlami a plaval nad hladinu, musel to zkusit. Chtěl Billa vidět, kdyby třeba jen z dálky.
Když se ale vynořil nad hladinu, viděl jen to, jak po pláži chodí lidé a uklízí. Jak odváží vodní skútr, co byl na vodě, kamsi pryč. Jak uzavírají pláž, jak zamykají dům. Ani to chlupaté stvoření tu už nepobíhalo. Dům byl prázdný. Andrease jako by blesk uhodil. Bill byl pryč.
Andreas tryskem doplaval do královských komnat, neobtěžoval se mečounům říkat, cože tam chce dělat, prostě kolem nich proplul a vlezl dovnitř. Král tam nebyl, královna spala. Musel ji vzbudit a říct jí, co se děje, musel jí říct, že Billa unesli a že už je třeba mrtvý! Co když z něj udělali filé?
„Královno! Královno!“ plácal do ní ploutvičkou.
Mořská panna otevřela oči a ospale se protáhla. „Andreasi, proč mě budíš?“
„Bill je pryč!“
„Ty sis všimnul?“ řekla ironicky a převalila se na druhý bok, mávla ploutví a chystala se dál spát.
„Tak to nemyslím, je pryč z toho domu! Nikdo tam už není! Odjeli! Unesli ho! Už se k nám nikdy nevrátí!“
Královna se posadila a podívala se na něj, položila na něj ruku, aby ho uklidnila. „Andy, uklidni se, prosím. Tom Billa miluje. Neublížil by mu, určitě měli dobrý důvod, proč odjeli.“
„Opravdu?“
„Ano, opravdu… Neboj se o něj… Nic se mu určitě nestane, Bill se k nám vrátí, když bude chtít, on ví, že může… Neboj se… A teď běž, královna se potřebuje upravit, hm?“
„N-no dobře…“ vykoktal ze sebe a odplaval pryč, když se za ním chaluhy zatáhly, zarazil se.
Jak se dozvěděla, že se ten člověk jmenuje Tom?
***
Bill s Tomem se posadili k velkému stolu v jídelně. Tom Billovi nandal pořádnou porci lívanců a pečlivě mu je polil sirupem. Bill se olizoval, měl obrovský hlad. Vzal do ruky příbor stejně tak jako Tom, ale jen rozpačitě koukal. Tom pochopil a zrovna se mu chystal ukázat, jak se používá nůž a vidlička, když do pokoje vešel s telefonem u ucha Tomův otec. Posadil se do čela stolu na své místo a stále ještě telefonoval. Tom to tedy nijak neřešil a názorně Billovi pomohl ukrojit kousek jídla.
„Dobrý?“ zašeptal, Bill přikývl. „Dobře.“ Usmál se a políbil ho do vlasů. Sám se dal do jídla.
„Chutná ti?“ ozvalo se, když Tomův otec konečně položil telefon na stůl vedle talíře a natáhnul se po kuřecí roládě. Bill s plnou pusou přikývl.
„He to hoc dobhý.“ Polkl. „Opravdu.“ Usmál se a pokoušel se ukrojit další sousto, které mu však nedopatřením uteklo z talíře na zem. Odkud to snědl všude přítomný Dog.
„To jsem rád, že ti u nás chutná.“ Usmál se. „Kdy jste včera přijeli, Tome? Stihl jsi to?“
„Jop…“ přikývl Tom.
„Dobrý ránko…“ vešel do jídelny Georg, v pyžamu, nebo spíš jen v trenýrkách se Sponge Bobem, on tomu však říkal pyžamo.
„Georgu, ahoj, rád tě zase vidím. Oblečeného.“
Georg zrudnul, pořád mu bylo předhazováno, jak jednou usnul po party venku u bazénu a nahý. Byly toho plné noviny.
„Oh, vy jste už tady?“ posadil se naproti Billovi. „Taky vás rád vidím, pane Davide. Tom byl tak hodný a vzal mě s sebou, protože abych nemusel letět sem sám, chápejte… A navíc, taky někdo musel hlídat Toma a jeho novýho mazlíka, nemohl jsem je přeci nechat o samotě, že? Ještě by se nám to tu začalo pářit, a to by přeci nikdo nechtěl. Ale vezměte to tak, že je to opravdu překrásný. Jako vystřižený z pohádky pro malý teplý děti. Dědic trůnu potká neznámého chlapce a zamiluje se do něj, i když není urozeného původu, a vezmou se, a díky pokročilé vědě spolu mají spoustu krásných dětí a žijí spolu šťastně, až dokud nezačnou oba být závislí na alkoholu, protože jejich vztah je stereotypní a nevyvážený, a neumřou.“
Georgovi kůži zachránilo to, že David nic z toho neslyšel, protože pozorně sledoval černovlasé stvoření u stolu. Díval se na něj, jak s naprostým nadšením a obdivem pojídá jablkový koláč, jak se usmívá, jak mu září jeho lesknoucí se hnědé oči, jak si cpe koláč do pusy, až se mu pomalu dělají boule za ušima. Co ale Georgovi nezachránilo obličej, bylo to, že Tom to až moc dobře slyšel a mrštil po něm jablkem.
„Tati?“
„Ano?“
„Mluvím na tebe.“
„Promiň, asi jsem se zamyslel. Co potřebuješ?“
„Zvoní ti telefon.“
„Oh, no opravdu. Jsem nějaký zmatený dneska, omlouvám se.“ Zvedl to a dal si telefon k uchu.
„Tome?“ špitl Bill.
„Ano, zlato?“
„Proč jsi lhal?“
„Kdy jsem lhal?“
„Včera jsi usnul, dívali jsme s na film, s nikým jsi nemluvil.“
„To je fuk, táta se to nedozví.“
„Určitě ano, říkals, že je to důležité a že jsme kvůli tomu museli letět dříve…“
„No jo, no jo. Tak mu to neříkej a všechno bude v pořádku, uvidíš…“ pohladil ho po ruce a dal mu do úst kuličku hroznového vína. Bill spokojeně polkl, do jídelny vešla služebná. „Liso, prosím tě, co bude dneska k obědu?“
„Smažený losos a kalamáry, pane…“ usmála se, sebrala prázdné talíře a odešla.
Bill zezelenal. „Omluvte mě prosím.“ Zašeptal a rychle se omluvil od stolu, s rukou před pusou.
Zatímco Bill rozklepaně seděl u záchodu, Tom ho láskyplně hladil po zádech, aby ho uklidnil. „No tak, nebreč. Nemusíš to jíst, jestli nechceš. Řeknu jim, aby ti udělali něco dobrého, něco jiného, ano?“
Bill mlčky přikývl a složil si obličej do dlaní, bylo mu mizerně.
„A navíc, měl by ses jít podívat ke mně do pokoje, něco tam na tebe čeká…“ pohladil ho a políbil do vlasů. Zvedl se a pomohl mu na nohy. „Pojď kotě, máš tam všechno, co sis objednal…“ zatahal ho za ruku, aby ho pobídl k chůzi.
Billovi se na rtech vykouzlil úsměv, následoval Toma do jeho ložnice.
„Budeš se mi v tom muset ukázat, doufám, že tam máš něco fakt sexy…“
Bill se malinko zasmál. „Jsi úchyl, víš o tom?“
Tom na něj hravě mrkl a ušklíbl se. „A tobě se to líbí.“
Bill zrudnul.
Tom ležel na posteli, opřený o lokty, čekal, až Bill vyjde v nějakém dalším modelu. Na tváři měl hravý úšklebek, jeho favority byly kousky, které odhalovaly Billovy nohy. Jeho otec se opravdu vyznamenal, když mu je vykouzlil. Dlouhé, hubené a bez jediného chloupku. Možná to bylo tím, že pod vodou to neznali, ale Tom za to byl rád. A Bill nic jiného neznal, tudíž mu to nepřišlo divné.
„Tak co ti tak dlouho trvá?“ zavolal Tom a natáhl se po telefonu. „Šup… Nebaví mě tak dlouho čekat…“
„Nebuď tak netrpělivý, ano?“ ozvalo se z šatny.
„Budu ti muset zařídit vlastní šatnu.“ Rozhlídl se po oblečení na zemi a taškách a krabicích. Natáhl se pro jeden z balíčků a rozdělal ho. „Alespoň mi napověz, co máš na sobě, ať si tě můžu představovat. Hm?“
„Eeem….Vypadá to podobně jako včera v tom jednom filmu, víš? Jak byli na té slavnosti a-„
„Ty sis koupil oblek?“ přerušil ho Tom. „Opravdu? Na co ti bude? Budeš se snad ženit nebo chodit na nějaké slavnosti?“ zasmál se.
„Myslel jsem, že tvoje narozeniny budou slavnost… Alespoň u nás se narozeniny královské rodiny vždycky slaví ve velkém, sejde se skoro celé království a oslavuje se…“
„Ty jsi tam někdy byl? Na královských narozeninách?“
„Samozřejmě.“
„Opravdu? Jak to?“
„Proč bych neměl být na svých vlastních narozeninách?“
Tomovi sklaplo, zvedl se z postele a šel za Billem. Otevřel dveře dokořán, bylo mu jedno, že Billovi slíbil, že se nebude koukat.
„Ty jsi z královský rodiny???“ Valil na něj oči. „A to mi říkáš teď?!“ začal vyšilovat, když Bill přikývnul.
„Nikdy ses mě na to neptal. Neměl jsem důvod to říkat.“
„Tobě nepřijde tahle informace tak trochu podstatná?“
„Proč by měla být?“
„Já nevím, já jen že… Tvůj táta tomu tam dole šéfuje?“
„Naše rodina už po staletí, ano.“
„Proboha…“
„Co se stalo?“ pustil Bill na zem košili, kterou si chtěl obléknout místo svetru, a chytil Toma za ruce. „Vadí to?“ Tom zavrtěl hlavou. „Tak proč tak vyšiluješ?“
„Protože… Přeci… Přeci nemůžeš jen tak utéct z domova, když jsi princ. To se přeci nedělá, to je přeci tak špatný.“
„Opravdu? Vyhnali mě, pamatuješ?“
Tom si povzdychl a přitáhl si ho k sobě, pevně ho objal. „Jen se bojím, aby si pro tebe nepřišli, když jsi tak důležitý.“
„Jsem nejmladší ze sourozenců a můj otec by mi korunu nikdy nedal. Takže nejsem tak důležitý, nemusíš se bát, že by mě někdo odvedl. A navíc, jak by se sem asi dostali, hm?“
„Máš pravdu…“ vydechl Tom. „Ale stejně, mění to tolik věcí.“
„Co to mění?“ zavřel Bill oči, ztrácel se v Tomově vůni a objetí.
Tom mu však na otázku neodpověděl, jen zavrtěl hlavou a políbil ho do vlasů. Najednou za nimi něco cvaklo a oslnil je blesk. Tom se odtáhl. „Co to do prdele má být?!“ otočil se. Georg se na něj andělsky zubil s polaroidem v ruce, v druhé ruce mával fotkou, která z něj právě vyjela.
„Dělám vám fotku do manželského alba.“ Jen o vlásek uhnul letící botě z Billovy strany.
autor: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 21
Dnešní díl byl absolutně perfektní 🙂
Ohledně Lillian jsi nám toho moc neobjasnila, ale pořád víc jsem přesvědčená, že je Billovou matkou a že je to mořská královna. Navíc věděla o Tomovi, takže ho určitě zná 🙂
Teď jde ještě o to, kdo je jeho otec.
Ale moment, když je Lillian Billovou matkou, jak to, že ji na tom obraze nepoznal??!! To je nějaká zrada! Tak teď mi v hlavě totálně šrotuje xD Že by Lillian byla sestrou mořské královny a královna tudíž nebyla Billovou matkou a že Bill si to jen myslel, že je jeho máma? No, nějak jsem se do toho zamotala, tak těch teorií raději nechám a pěkně si počkám, až mi to rozuzlení v příštích dílech pěkně naservíruješ 😀
Jinak, představa Billa, pochutnávajícího si na lívancích a jablkovém koláči je naprosto neodolatelná ♥
No a Geo opět nezklamal xD
raději nebudu nic předvídat a nechám se unášet touto povídkou :-*
Roztomila kapitolka jen ten otec se mi moc nelíby a jak matka Bill věděla Tomovo jmeno.
I když z Toho kluci nadšení nejsou.. já jsem moc ráda, že je geo vyfotil a my pak vyděli ten dokonalý obrázek pod tím! :D:D Je mi líto, že je Andy teďka pod vodou sám, ale může si za to jedině on. mile mě překvapila vlídná slova od Billyho maminky.. Jak byla přesvědčená, že Tomi Billyho opravdu miluje, a že se mu nic nestane :3!.. Pořád nemám dobrý pocit z Tomiho táty, aby se nám do něj nezamiloval, ale bylo by mu to doufám prd platné… přotože jestli by se Tomi dobrovolně svého Možského Víla vzdal udělal by největši chybu ve svém životě! 😀 A to jak Geo pustil hubu na špacír mě docela dostalo.. něco bylo fakt ošklivý! 😀 Nám by jejich miminka nevadily! Bylo by to roztomiloučký! 😀 Ohoo jak se chudčkovi Billymu udělalo špatně, kvůli tou smaženýmu lossosu a kalamárám.. určitě měl takové kamarády tam dole! 😀 Jo a to manželský album.. docela zabil Geo..! 😀 Ale tak proč né?… moc se těším na patnáctku! Mám moc ráda tvoje povídky.. jsou vždy tak originální! jen tak dál! 😉
[1]: Takové konspirační teorie tady 😀 Jinak moc děkuju :))
[4]: Jsem moc ráda, že se ti moje nápady a celkově povídka líbí! 🙂
Jsem vážně vděčná za každý komentář tady, protože mi přijde že jsou poslední dobou opravdu vzácný 😀 Love ya peeps!
Andreas bol zlatučký, keď našiel tie perly, prišlo mi ho ľúto. Ale kráľovná je divne spokojná a pozná Toma…
Georg pri raňajkách hviezdil :DDDD ešte dobre, že som nič nejedla a nepila, z tej jeho hlášky by som sa asi udusila :DDD.
Bill je tak strašne roztomilý, taký miláčik a Tom je k nemu krásne nežný, ale David??? Mám celkom strach čo z toho všetkého bude.
To obedné menu je dosť kruté 😀 Chudáčik Billí, ale nákupy mu náladu krásne zlepšili.
Čo na veciach mení,že je Bill princ? Tomovi to vadí? Alebo niečo vie? Bože, po každej kapitole som stále viac napnutá a zvedavá na to, čo bude ďalej. Je to okúzľujúca poviedka.
“Fotka“ je nádherná 🙂
Už minule jsem si myslela, že Lillian je Billova matka, teď jsem o tom přesvědčená ještě trochu víc, ale uvidíme. Moc se těším na další dílek, tahle povídka je úžasná, magická, plná lásky. Jen toho Georga bych něčím občas praštila. Jo a chudák rybka Andy 😀 Doufám že se s Billem ještě setká 🙂
Jéé..že by byla Lilian Billova maminka? Noo..uvidíme!
Jinak Georg opět neklamal, ten jak vypustí byť jediné slůvko z pusy, tak se musím smát! 😀 To je tak skvělý člověk 😀 😀
A Andyho je mi líto, chudinky. Stýská se mu po Billovi.