21. srpen – 21:30 „Část Los Angeles leží v troskách po zemětřesení, 6,6 stupňů richterovy škály, které přišlo na začátku tohoto týdne.“ „Neusínej. Ať děláš cokoliv, ty… musíš zůstat vzhůru. Neusínej, Bille.“
„Nezavírej oči. Ne, n-nezavírej oči, Bille…“ Georgův hlas byl jen hrubý šepot. Nadýchal se tolika prachu, že v krku neměl snad ani kapku sliny. Bill s ním cítil, co by udělal pro kapku vody.
„Už… to… nebolí…“ zašeptal tichounce. Bylo těžké mluvit s prachem ve vzduchu, pokoušel se dýchat, dusilo ho to, pomalu neměl už skoro ani energii na to, aby měl oči ještě otevřené.
„Už to neříkej. Bille, neusíne-!“ Georg nakrčil ramena a kašlal, cítil, jak ho bolí břicho, když se mu natahovaly svaly. „Přísahám bohu, uhodím tě a proberu.“
Bill tiše vydechl, když se mu oči zavřely a přelila se přes něj úleva. Konečně se vzdát, konečně nechat oči zavřít se tak, jak chtěly…
„Zasažená část je domovem obchodů, nákupních center a turistických atrakcí, denně v ní je mezi jedním až dvěma miliony lidí. Spousta jich byla zachráněna, ale tisíce jich jsou uvězněny pod troskami nebo mrtví, tři dny po hledání živých, naděje, že se najdou další, klesá, ale není pryč.“
Bolest v jeho břiše přešla už před hodinou, možná dřív. Posledních pár hodin byla tak intenzivní, že když dosáhla svého vrcholu, nutila Billa slzet. Teď když přešla, skoro jako by cítil euforii. Přeléval se přes něj klid, který zamlžoval jeho mysl a uvolňoval tělo.
„Otevři oči. Otevři oči, Bille. Bi-“ brunet za ním se otočil, aby kašlal, opravdu silně, až ho rozbolela záda. „Bille!“
„Neusínej mi. Zůstaň vzhůru, Bille. Zůstaň vzhůru…“ Georg se sklonil nad zpěvákem, který mu ležel v klíně, jeho pobledlé špinavé vlasy nad nimi oběma vytvářely záclonu, když se basákova brada setkala s Billovým čelem, a jejich pohledy se setkaly. „Zůstaň vzhůru…“ Georg byl ale stejně tak vyčerpaný jako on a sotva se držel. Mluvil, žadonil, aby Bill zůstal vzhůru, to byla jediná věc, která ho od spánku držela.
„Hasiči, záchranky, policie a záchranné týmy z celé země přijíždějí, aby pomohli. Veřejnost má nařízeno zůstat mimo postiženou oblast a policejní týmy jsou rozestavěny, aby hlídaly na pobřeží. Ale uprostřed zemětřesení bylo i hudební studio Interscope Records, a hned jak se o tom dozvěděla veřejnost, fanoušci muzikantů, kteří by mohli být uvnitř budovy, začali do Států přijíždět. Ale policie žádá všechny, aby se VYHNULI oblasti, aby záchranné týmy mohly dělat jejich práci. Budeme vás zásobovat dalšími detaily, jak jen to bude možné.“
Zkrvavená ruka se lehce zvedla, aby se mohla chytit ruky hasiče, který ho nesl v náručí, snažil se nějak získat jeho pozornost. Pod stínem mužovy helmy zachytil jen zlomek jeho očí.
„Můj bratr. M-můj bráška… kde je Bill?“ jeho slova chutnala po prachu a krvi, bylo mu z toho špatně. „Bille…?“ i když byl v omračující bolesti, jeho mozek zvládal mluvit anglicky. Musel mluvit jazykem, kterému by rozuměli, protože každé slovo se muselo počítat. S tím jaké měl sucho v krku, a s tím, jak jeho dech byl cítit po krvi, Tom si nebyl jistý, kolik toho zvládne říct. Musel ze sebe tu zprávu dostat.
Hasič jen zavrtěl hlavou. „Jestli tady není, zkusíme ho najít.“ Bylo to čisté ujištění, dovedl ho do velkého bílého stanu a pomalu ho položil na prázdné lehátko. „Až se o vás postarají, tak se zeptejte jednoho z dobrovolníků, aby se podíval do registru. Každý, koho přinesou, je tam zapsaný.“ Když se pokusil odejít, Tom mu ruku stiskl silněji, znovu se snažil upoutat jeho pozornost, ale jeho oblek se mu vysmekl z krvavé ruky a hasič vyběhl pryč ze stanu.
„Bille? Bille…?“ jeho tázající se šepoty byly bez odpovědi. Tmavé oči přejížděly přes stan, přes každý obličej, který prošel kolem nebo který ležel na lehátku. „Bille?“ stíny a barvy se míchaly a točily, tančily. Nemohl se soustředit déle než vteřinu. Kytarista zavíral oči s každým mrknutím na delší dobu, bylo těžké neusnout. Ale musel být vzhůru, nemohl odpočívat, dokud nenajde svého bratra…
„Uklidni se. Musíš odpočívat.“ Nenadálé ostré píchnutí, Tom usykl a podíval se na svou ruku, do které zajížděla jehla. „Tohle je jen něco, abys nebyl dehydratovaný.“ Žena, která k němu mluvila, se mu dívala zpříma do očí, hnědá do hnědé, ale ne tak jasná, jako byly oči jeho bratra. Pohybovala se tak rychle, že to jen těžko registroval, ale věděl, co dělá a postará se o něj. Bolest už byla skoro pryč.
„Můj bratr, Bill… je v pořádku? Nemůže být zraněný…“ šeptal tak chraptivě, že sám sebe sotva slyšel tím jedním uchem, na které ještě slyšel.
Neviem si predstaviť hrôzu ľudí uväznených pod troskami. Toma Billa a Georga, mi je veľmi ľúto. Dúfam, že sa Billa s Georgom podarí zachrániť a, že budú v poriadku tak ako aj Tom. Ale na základe trajleru sa obávam, že to tak nebude. Zaujímavý námet, teším sa na ďalší diel.
Ďakujem za preklad.
tak tohle si přečtu až do konce :-*
no páni..já sem…wowo..zajímavá povídka…opravdu
No kdyz tedkom je zemetreseni v te povidce, pripada mi to jak oten hurikan, co ted prosel Amerikou ..
Snad se Bil ls Georgem zachrani ..
Huhuuu.. Zajímavé.. Tak to si ráda přečtu 😉 ..
Když jsem si přečetla úvod k povídce, tak moje první reakce byla něco ve smyslu, hurááá, konečně twincestní překlad a ještě ke všemu od LilKatie:), i když mi nevadí číst i jiné párování, tak dvojčata spolu stále vyhrávají na celé čáře, takže moje očekávání byla veliká, první kapitola je rozhodně nezmenšila, téma je zajímavé, mám ráda takové psycho, drama povídky a překlad jako vždy výborný:), těším se na příště:)
Bože oni oni se pohádali! 🙁 Musí si to vyříkat.. Bill nesmí umřít! Jsem ráda, že je tam s ním Geo! snad se dostane co nejdříve za bráškou živý a zdravý! Na tuhle povídku jsem se moc těšila.. konečně pochopím kouzlo této autorky! Protože čtu jen čistě twincestní povídky, jsem šťastná, že také nějakou napsala.. moc ráda bych se dočkala šťastného konce, ale člověk nikdy neví co mu další díly přinesou.. Autorka moc krásně píše a já můžu jen poděkovat za překlad!! LilKatie jsi úžasná! :3 Autorka a překladatelka.. doufám, že u twc ještě dlouho vydržíš! :))
♥ Oh bože… tahle povídka bude něco! Jenom první díl mě totálně dostal, všechno jsem to prožívala s klukama :// škoda, že Raiju nemá hodně twincestních povídek, protože její psaní je úžasné a nesmírně chytlavé. Úplně mi vyschlo v krku při čtení a proudila mnou tak neuvěřitelná beznaděj, když jsem si představila Toma pátrajícího po svém malém bráškovi a Billa, který vlastně umírá…
Vybrali jste opravdu skvělou povídku na překlad 🙂 Twincestních překládaných je tu po málu a přitom jsou téměř všechny tak úžasné 🙂
Když jsem se dozvěděla, že tady bude další povídka od Raiju, konkrétně Lachrymose, tak jsem ani v nejmenším netušila, že to bude takhle brzo. Úplně mě to zaskočilo, ale samozřejmě jsem za to převelice ráda :)♥
Povídku už mám přečtenou a je úžasná, ostatně jako všechny od této autorky 🙂
Vždycky, když vidím název Lachrymose, vybaví se mi stejnomenná část Requiem od Mozarta a musím říct, že ta hudba se k povídce hodí více než dokonale, smutná a zádumčivá, nádherná…
Děj povídky je trošku nevšední a docela drsný, ale o to víc krásnější, dokonale vystihuje nejen to, jak silné a nezlomné je pouto mezi dvojčaty, ale třeba i to, jak se obyčejný člověk stane doslova hrdinou, když jde o život přítele…
Takže se na povídku moc těším, i když zjišťuju, jak strašně těžké je komentovat něco, co už jsem četla 🙂
Moc děkuju za výběr povídky, protože Raiju je mojí nejoblíbenější autorkou a zároveň i za skvělý překlad, bez kterého by jsme byli ochuzeni o další z povídkových skvostů ♥
Čistý twincest… to ma presvedčilo nechať sa psychicky týrať. Keď som uvidela video, váhala som, ale nakoniec som neodolala. Dúfam len, že koniec bude dobrý. Už nechcem žiadne mŕtve dvojča. Milujem keď sú spolu a hlavne živý 🙂
Tom, aj keď je sám zranený nemyslí na seba, ale okamžite hľadá brášku, mi trhá srdce. Ach,ďakujem za preklad a veľmi netrpezlivo budem čakať na pokračovanie. Dúfam, že budú nakoniec všetci v poriadku.
a jééje.. z toho bude zase typická Raijuina drasťárna. předpokládám, že to bude opět na malé trauma. 😀 ale že ty od ní vždycky stojí zato.. 🙂
povídku jsem ještě nečetla. přiznávám, že těch pár, co jsem zvládla, mi pokaždé sebralo tolik síly, až jednou odhodlání do dalšího čtení prostě zmizelo.
mám obrovskou radost, jak se tu Raiju chytla. 🙂 je prakticky mou nejoblíbenější zahraniční autorkou a své uznání si určitě zaslouží i u nás. 🙂 děkuji LilKatie. 🙂
[9]: taky jsem poslouchala Lachrymose, ale v podání od Evanescence. 🙂 ještě teď mě mrazí, jak skvělou atmosféru to k prvnímu dílo navodilo. 🙂
Po pravdě vždycky trošku váhám, když se tu objeví nová povídka, jestli ji začít číst nebo ne. Tak jsem si řekla, že se kouknu aspoň na trailer a uvidím. A páááni!! Úplně mi z něho začal běhat mráz po zádech a už po přečtení prvních pár řádků jsem pomalu přestala dýchat. Tohle je úžasně napínavá povídka! První díl je opravdu krásný, i když smutný. Hlavně je mi líto Toma, jak má strach o brášku, ještě k tomu když se pohádali. To je vždycky nejhorší. Doufám, že to nakonec všechno dobře dopadne! A hrozně moc se těším na pokračování. Jsem vážně ráda, že jsem se nakonec rozhodla ji číst!
A moc děkuji za překlad, LilKatie! Skvělá práce !! :))))
Právě jsem dočetla po 10 díl a musím říct, že jsem šťastná. Jsem čtenářka twincestu už víc než 5 let. Dříve jsem hltala několik povídek najednou, ale dnes? Těžko pohledat kvalitní, starý dobrý twincest. Nenávidím ty fantasmagirie o upírech, mužském těhotenství, Billa v ženském oblečení atd. Kde jsou povídky jako Rozum a cit nebo Weihnachten? Často jsou povídky primitivní a nevkusné. Navíc preferuji ty skutečně twincestní, ale pravda i ty netwincestní mě někdy osloví. No a tohle je zase jednou stará dobrá kvalitní práce s božským tématem. Miluju Toma jako silného ochranáře a Billa jako ztraceného ve velké světě (navíc mám slabost pro drogové/anorektické témata). Doufám, že bude daleko více povídek jako je tahle. Pokud o nějakých víte doporučte:)
Začina to katastrofou,ale určitě to bude krásna povídka díky autorce a překladu.