autor: Raiju O rok později „Opravdu mi to tak nepřijde. Přijde mi to… jako před týdnem.“ Gustav se podíval přes pokoj na dvojčata. Tom seděl v křesle s kytarou v klíně, brnkal si starým trsátkem, aby mu čas lépe ubíhal. Bill seděl
autor: Raiju 23. srpna 15:56 „O-oh můj bože.“ Mladá paní za přepážkou v nemocnici si nebyla jistá, co dělat. Musela se postavit a podívat se na šestku, která k ní přicházela. Skupinka, která prošla dveřmi, vypadala jako by se o ně už
autor: Raiju 23. srpna 6:17 Ten křik zraněných a umírajících byl pryč. Těžké, sípavé a zrychlený dýchání, které se tak dlouho ozývalo nad ním, bylo pryč. Prsty, které si pamatoval, že měl propletené s jinými, silnějšími, jež se ho dotýkaly na bocích,
autor: Raiju 22. srpna 20:40 „Ani nevíš, jak rád tě vidím…“ objal ho Gustav pevněji než kdy předtím a odmítal pustit. „Nemáš ani ponětí…“ měl dojem, jako by měl basáka rozmačkat v objetí, ale nemohl ho prostě pustit. Nikdy. Neobjímal jen Georga,
autor: Raiju 22. srpna 20:17 Rozhodně věděl, jak se cítí hrozinka. Totálně vycucaný, vysušený bez života a bez energie, cítil, jak mu na kostech visí kůže, jak se do jeho plic občas dostane roztřesený dech. I když se jeho tělo cítilo trochu
autor: Raiju 22. srpna 14:30 V jeho očích bylo jasné bílé světlo, za víčky vypadalo červeně a růžově. Poprvé za několik dní slyšel hlasy, cítil jemný a horký vánek, a mohl ležet na něčem jiném, než byly kameny a sklo. Matrace, na
autor: Raiju 22. srpna – 13:42 „Bože…“ Georgův šepot sotva doléhal k jeho vlastním uším. Nečekal, že ho Bill uslyší. „Bože, nenech nás tu zemřít.“ Horko jeho dechu proti zpěvákovu čelu vytvořila na jeho jazyku slabé vlhko, ale ne dost na to,
autor: Raiju 18. srpna – 23:20 „Někdy je to prostě až moc. Vím, že nemám některé ty věci dělat, ale… pomáhají. Pomohly mi upravit si život tak, abych mohl jít v tempu, ve kterém mě všichni chtějí.“ Schovával si ruce v bundě,
autor: Raiju 18. srpna – 21:58 Něco bylo stále v nepořádku už od té chvíle, co všichni čtyři předešlé noci opustili klub. Ale to něco bylo mezi dvojčaty, něco, co je rozhodilo z rovnováhy, teď zasahovalo i do jejich práce. Bill byl
autor: Raiju 18. srpna, 00:51 Zpěvák s lehkostí procházel mezi páry davem okolo pití a lahví, jež tančící drželi ve vzduchu. Ponořil se do nich, byl tak omámený, že jen sotva chápal, co se chystal udělat, ale pohyboval se, byl obklopen a
autor: Raiju 17. srpna, 13:40 Těžká víčka se zvedla a oči přejely po pokoji, dívaly se přímo k oknu, záclony svítily a bolelo se na ně dívat. Ale stejně, zpěvák se díval dál, občas zamrkal, dokud nebyl schopný otevřít oči úplně. Chvíli
autor: Raiju 19. srpna – 7:02 První nádech, který si pamatoval, zaplnil jeho plíce tím hrozných prachem a popelem, jeho plíce bojovaly, nutily z něj ostré a ošklivé kašlání, nemohl se zvednout ze země. Gustav se snažil pohnout rukou, usykl bolestí a
autor: Raiju 17. srpna 6:05 Realita a sen začaly splývat někde v polospánku. Slyšel vedle postele pípat budík, jak se ten zvuk odrážel od zdí, a s každým dalším pípnutím padal víc k zemi. Stáli, mluvili, smáli se a bez varování, uprostřed
autor: Raiju 17. srpna 1:58 „Sakra, podívej se na ni.“ Řekl Georg a jen sotva byl slyšet přes hlasitou hudbu. Byl tak zhypnotizovaný, že skoro ani nemrkal. Oči obou muzikantů se spojily s brunetkou tancující na kraji davu, její šaty byly svítivě
autor: Raiju 16. Srpna – 20:41 (o šest dní dříve) Měl pocit, jako by se ocitl ve snu, když vešel do hotelového pokoje. Všechno jako by zářilo zlatým světlem. Paprsky odpoledního slunce se prodíraly skrze bílé záclony, procházely každým vláknem, přes bílý
