And the winner is… 7.

Taaaak jo, moji drazí a milí ^^ hlásím příchod dalšího dílku + s bonusem navíc! Má milovaná Ci-Chan mi udělala nový bannerek, ze kterého mám strašnou, ale STRAŠNOU radost, protože je krásný a moc se jí povedl ^^ ale tak nebudu se tady vypisovat, protože vy jste už asi zvědaví na to, jak se příběh mezi našimi hrdiny bude rozvíjet 😛 a že se máte na co těšit ^^

Černovlásek z toho neměl strach. Výzvy měl rád. Čeho se však bál, bylo jeho večerní „rande“ u Modré růže. Nasucho polkl při té představě a přetočil se na bok. Bylo mu z toho špatně. Dokonce uvažoval, že nikam nepůjde. Akorát to Tomovi neměl jak dát najevo. Neměl na něj číslo ani nic podobného.

„Že já se na něj nevykašlu!“ naštvaně flákl do polštáře a zvedl se z postele, jelikož bylo už půl jedné odpoledne a bylo na čase něco začít dělat. Sešel do kuchyně, kde ho Simone přivítala se snídaní a Andy s milým úsměvem na tváři.

„Tak co, bráško, jak ses vyspal?“ popíchl ho Andy a černovlásek ho hned proťal nepřátelským pohledem. Neměl nějak náladu na jeho narážky na to, co se stane večer přesně v osm hodin. Čím víc se ona hodina s velkým H blížila, tím víc měl sevřený žaludek.

U Trümperových zatím zavládla tichá domácnost. Občas tíživé ticho protnul Sandřin hlas, když Toma kvůli něčemu sekýrovala. Jeho reakcí bylo vždy jenom protočení očima a další ignorace. Po chvilce lamentování nad tím, jak je líný a jak se nestará o Dannyho, ji to stejně přešlo a Tom měl zase na chvilku klid.

Přemýšlel nad večerem. Jí nebude říkat nic. Nezaslouží si ani vědět, kde je. Kam chodí. Co dělá. Je mu to všechno už jedno. Teď ho zajímal jedině „jeho“ temný andílek, o kterém věděl akorát to, jak se jmenuje a že má nádherný hlas. Talent snad na všechno, na co si vzpomenete. Hnědá očka protínající i tu největší temnotu. Ach ano, už to tak vypadalo. Všechny jeho myšlenky se točily kolem něj a jeho srdce také cítilo, že je něco jinak. Sandra už tam nezabírala sebemenší místo. Bylo prázdné. Akorát menší část zastupoval Danny, jakožto jeho syn. Nemohl na něj jen tak zapomenout a nad minulostí mávnout rukou. Nechtěl se ho vzdát ani náhodou. Měl ho strašně moc rád. Jenom s jeho maminkou už to nebylo takové jako dřív.

„Sandro večer jdu ven, nečekej mě,“ odfrkl jenom jako na pozdrav, pobral pár věcí do kapes, bundu přes rameno a sedl do auta. Měl sice ještě asi půl hodiny, ale než tam dojede a než se trochu uklidní, to potrvá.

„Tatínku kam jedeš?“ zatahala ho za rukáv jeho malá ratolest.

Tom neměl to srdce ho ignorovat, proto ho zvedl do náručí a usmál se.

„Jedu se trochu projet a pobavit se s autíčkem, víš? Tatínek ho má jenom chvilku a pořádně si s ním ještě neužil,“ zasmál se a pocuchal malému vlásky, když ho postavil na zem.

„Běž za maminkou, půjdeš spinkat, hm?“ pobídl ho a Danny jenom kývl a šel sám do koupelny.

S tím se Tom sebral a sešel do garáže ke své lásce. Povzdechl si pyšně a opatrně nasedl do své krásky. Vyjel na silnici a okamžitě nabral směr restaurace.

„Andyyyy, neviděls ten můj černý kabát?! Prosíííím!“ lítal po baráku Bill a zoufale hledal poslední kousky ke svému dokonalému outfitu. Zbývalo několik málo minut a on měl pocit, že se zblázní. Ani nevěděl, jestli štěstím, nebo prostě a jenom tím, že se konečně pomstí. Ano. V hlavě se mu zrodil ďábelský plán, jak to tomu pitomci vmést do očí, že o jeho chválu prostě nestojí a že si prostě věří v tom, co dělá. Pousmál se nad tím v duchu a dál sháněl všechny možné doplňky. To už mu do pokoje s úsměvem Andy donesl zmiňovaný kabátek a usmíval se.

„Já tě nemít!“ pískl Bill a objal brášku s krátkou pusou na tvář.

„Já vím, já vím,“ zasmál se blonďák a líbl ho na tvář.

„Víš, Billi, ale stejně z toho týpka mám divný pocit,“ skousl si Andy starostlivě ret a zadíval se do čokoládových dálek před sebou. Bill se snažil tvářit co nejvíc sebevědomě, a proto na něm blonďák nervozitu prostě nevyčmuchal.

„Tak já jdu… nějak se vrátím, nebojte se! Pa!“ křikl a vyběhl jenom s kabelkou přes rameno ven z baráku rovnou k Modré růži.

Když došel na místo, byla přesně hodina H. Rozhlížel se kolem a jeho srdeční tep se zvyšoval vteřinu od vteřiny. Byl tak strašně nervózní, že nevěděl, k čemu by to v tuto magickou chvíli mohl přirovnat. Napětí rostlo, ale stále se nic nedělo. Kolem se akorát zvyšoval ruch a Bill začínal tušit, že asi nalítl.

Tom už byl dávno na místě a z bezpečí auta sledoval Billa, jak přešlapuje před vchodem a nervózně kouká kolem. Rozhodl se dál ho netrápit a vystoupil z auta. Zamkl, pečlivě všechno zkontroloval a opačnou stranou se vydal k Billovi. Zakryl mu oči rukama a vydechl mu na krk.

„Hádej kdo je tu,“ zašeptal a s úšklebkem na rtech sledoval, jak sebou Bill cukl.

„Ah… ahoj, já… už myslel, že ses na mě vykašlal,“ hraně našpulil rty, když se k Tomovi otočil čelem. Rázem ale byla všechna odvaha ta tam. Jeho nádherné oči a ostré rysy v obličeji jej naprosto lapily do svých sítí. Byl jako mořská panna, která prvně okusila chůzi v horkém písku pláže a nechtěla se vrátit zpět. V jakémsi transu setrval několik málo vteřin, než zamrkal a odvrátil pohled pryč.

„Tak… půjdeme si sednout, nebo tu na mě celý večer budeš jenom tak zírat…?“ zasmál se Tom a sám vzal Billa za ručku, za kterou ho vedl dovnitř. Jako gentleman mu podržel dveře a nechal ho vejít. Pobaveně sledoval, jak se Billovi až skoro podlomila kolena.

Usadili se dál od ostatních a objednali si pití. Spíš tedy Tom objednal. I přes Billovy protesty, na jejich stole skončilo velmi drahé víno z jednoho z nejlepších francouzských sklípků.

„A… co tvůj syn? Jaký je?“ zeptal se opatrně Bill po už nejméně hodince, co tu seděli, pili víno a povídali si.

„Danny je skvělej kluk. Takový ten veselý raubíř,“ ušklíbl se Tom a sjel Billa pohledem. Líbil se mu snad ještě víc než na přenosech. Nebyl tolik namalovaný a i oblečení by se dalo nazvat všednějším oproti tomu, co nosil tam. Nebo se mu to tak aspoň zdálo.

„Akorát s jeho matkou nám to už nějak neklape,“ povzdechl Tom a zadíval se na Billa. Chtěl vidět jeho reakci na toto téma. Jak čekal. Bill se zasekl a postupně jeho tváře nabíraly červenější barvu než ta nejkrásnější rudá růže na světě.

Tento večer měl být ještě hodně zajímavý, jenom byla otázka, co od onoho muže z poroty může čekat. Této myšlenky vzápětí litoval, jelikož se stalo něco, co přesně nechtěl. Co přesně se na prvním rande -ať už to rande je nebo není- prostě dělat nemá. Nebo spíše… by se to nemělo celé tolik uspěchat. Však to každý zná na vlastní kůži. Restaurací se snad neozývalo nic jiného, než tlukot dvou srdcí, která bila na poplach.