And the winner is… 9.

Pro někoho obyčejný den. Pro někoho práce pro někoho škola, ale pro anděla to byl den plný stresu. Stresu z večera, který se neúprosně blížil. Blížil se rychlostí takovou, že minuty se zdály být vteřinami, hodiny minutami a vteřiny zcela zanikly.

Alespoň tak to vnímal momentálně na posteli sedící Bill. Bál se opětovného setkání s Tomem. Bál se všech těch pohledů. Ale co nevěděl, tak to, že v novinách, na internetu a vlastně ve všech mediálních úsecích se to hemžilo fotkami a lživými titulky o Tomovi a o něm.

To už do jeho pokoje vlítl Andreas s rozčileným výrazem ve tváři a plamínky v očích.

„To si sakra nemůžeš dávat pozor?! To si za nim musel lízt?! Si ještě vůbec normální Bille?!“ spustil na nic netušícího Billa salvu napomínání a nadávek.

„Co se stalo?“ zamrkal nevinně a hlavně nechápajícně Bill. Ještě od rána nevylezl z pokoje, tak se o tom neměl jak dozvědět.

„Co se stalo?! CO SE STALO?! Bille tohle se stalo!“ hodil po něm jakýsi německý bulvární deník a ukázal na fotku hned na titulní straně, kde se to pod ní hemžilo hanlivými větami, které byly plné otazníků a lží.

„Porotce z Německo hledá superstar si za zády kamer a manželky užívá s mladým začínajícím zpěvákem Billem Kaulitzem,“ přečetl Bill tiše a s každým slovem se mu víc zvedal tlak. Takže tam včera někdo byl? Nebo si to Tom naplánoval kvůli popularitě? Mrsknul s novinami o zem a zvedl se. Pobral pár věcí a chtěl odejít do koupelny se tak trochu probrat do horké sprchy.

„Kam si myslíš, že jdeš?! Neunikneš tomu, Bille! Nic mi k tomu neřekneš?!“ křičel za ním Andy a rozhazoval rukama. Nechápal, co to Bill vyvedl. Nemohl pochopit, proč za tím debilem vůbec lezl! Co si od toho sliboval? Vždyť ten idiot je akorát arogantní blb, který je navíc ženatý a má dítě. Ano vyhledal si o něm, co šlo. A jeho minulost ho nijak neuklidňovala. Neznal však všechny spojitosti. To jistě. Ale byl naštvaný a nehodlal dnes večer někam jít. Nemusel už Billa sice doprovázet, protože ode dneška už bude zpívat s kapelou, ale slíbil mu, že přijde, a bude co nejblíž to půjde. Ale teď to Bill svým odchodem pohřbil.

„Jen si běž, ale se mnou nepočítej!“ bouchl do dveří od koupelny, ale odpovědí mu byla jenom tekoucí voda a tiché vzlyky, které ani nešly pomalu slyšet. Když se opravdu nic nedělo, šel blonďák k sobě do pokoje si něco brnkat.

***

Nastával večer a Tom už dvě hodiny slídil po hale a hledal tu černovlasou, křehkou nádheru, která mu vždy vykouzlila klid na duši. I když si to nechtěl připustit.

„No tak, Bille, kdepak tě mám?“ zašeptal si pro sebe a pořád se rozhlížel kolem. Minutku na to ho zahlédl.

Bill vycházel s neutrálním výrazem ve tváři ze dveří zákulisí, kde probíhala zvukovka. Bill byl už nalíčený a upravený na večer. V ruce si pohrával se svým mikrofonem, který měl vyzdobený speciálně pro sebe. Dala mu ho Simone k minulým Vánocům. Pobrukoval si melodii písničky, kterou večer bude zpívat, a v ruce držel text společného songu, který se ještě bude zkoušet. Usadil se do zadnějšího koutu na zem a začal se učit svoje party ve společném songu.

Muž s copánky se k němu pomalým krokem vydal a snažil se aspoň trochu usmívat, aby nevypadal, jako kdyby ho chtěl zabít.

„Ahoj Billi,“ oslovil ho něžným hlasem a přidřepl si k němu. „Proč tu sedíš jenom tak sám? Všichni ostatní jsou vedle,“ pokynul ke dveřím opodál. Bill jenom zavrtěl hlavou.

„Je tu klid a já… nemám na NIKOHO náladu,“ to NIKOHO zdůraznil silnějším hlasem, aby to třeba dotyčnému došlo, že opravdu na nikoho nemá nervy a nechce se s nikým bavit.

„Billi, já hned odejdu jenom… chci, aby mezi námi bylo jasno. Já a Sandra… rozvádíme se,“ skousl si ret Tom.

Černovlásek se na něj nedůvěřivě podíval. Cože to řekl? Náhle se mu zadíval do čokoládových očí plných upřímnosti. Chtěl něco říct, ale byl předběhnut.

„Víš… já nechci, aby sis o mně myslel, že… tě chci jenom nějak využít a odkopnout… to vůbec ne… já jenom,“ povzdechl, „mám tě prostě plnou hlavu. Když jsem tady, doma, nebo spím, pořád na tebe myslím a nemůžu si pomoct!“ vychrlil to ze sebe a zvedl se. Začal přecházet sem a tam po místnosti.

Bill na něj nevěřícně hleděl. Přebíral si v hlavě, co právě slyšel. Myslí to vážně? Nebo si s ním jenom hraje?

„To jako vážně? Rozvádíš? Proč?“ ani nevěděl pořádně, proč se na to ptal. Ale stalo se.

„No víš… přišla s tím ona sama. Pod nos mi strčila rozvodové papíry a šmitec,“ pokrčil rameny Tom a sledoval černovláskovu reakci.

„No… to mě mrzí,“ svěsil Bill hlavu, aby nebylo vidět, jak se mu červenají tváře.

„No… nechceš se dneska po přenosu jít někam projít? Jako náhradu za ten včerejšek,“ zkusil to Tom pomalu, a mile se usmál.

„No… vlastně proč ne,“ povzdechl Bill a pousmál se. Musel stejně ještě s Tomem probrat ty noviny!

***

Celý večer proběhl, jak měl, a byla na řadě společná píseň. Všichni si ji užili, jak se patří a měla nehorázný ohlas. Publikum nadšeně tleskalo a skandovalo jména svých oblíbenců. Pak přišel na řadu rozstřel a vyřazování. Bill postoupil jako první a za ním další lidi. Nakonec vypadla slečna jménem Lucy, kterou tu stejně neměl nikdo moc v lásce. Bill se sebral, prohodil ještě pár slov s Mikem, což byl jeho kamarád zpěvák, a pak šel na smluvené místo s Tomem před vchodem do haly.

Porotce se přiloudal o deset minut později, když měl všechno hotové. Viděl Billa a usmál se.

„Tak kam zajdeme?“ zeptal se tiše a upravil si sako.

„Mmm to je jedno,“ prostě se rozešel Bill za nosem a snad i slyšel, jak se Tom ušklíbl a vyšel za ním. Když došli až do parku, stihli už rozebrat jeho i Tomovu rodinu. Bill se až divil, jak Tom dokáže být milý a upřímný. Byl úplně jiný, než jak se choval na soutěži. Jenom jestli to na něj nehraje.

Sedli si na lavičku hlouběji v parku a dál pokračovali v konverzaci.

„Viděl jsi dnešní noviny?“ otázal se konečně Bill a pohlédl na něj. Po očekávaném zaskočení v Tomových očích ale nebylo ani památky.

„Jo, bohužel viděl. Potkal jsem paparazzi ještě u vchodu,“ povzdechl Tom. „Ale neboj se… trendem to bude prvních pár dní možná týdnů. Pak si najdou jinou senzaci a bude po všem,“ ušklíbl se a zastrčil ruce do kapes.

Bill se divil, jak může být tak hrozně v klidu. On z toho byl tak na větvi, že ani pomalu nevěděl, kde mu hlava stojí, a on ho s tím tak odbije? No co. Možná má pravdu.

„Dobře no,“ pousmál se nejistě a přehodil nohu přes nohu. Kousal se do rtu a nevěděl, co má říct. Bohužel pro ně oba zavládlo trapné ticho. Bill se rozhodoval, jestli něco zkusit nebo ne. Chtěl zase okusit ty dva dokonalé, růžové polštářky zdobené kouskem chirurgické oceli. Ale nechtěl to podělat. Nechtěl, aby to dopadlo jako včera, i když za to si mohl sám. Ale to bylo jedno. Dnes byl další den. Další události. Nakonec se odhodlal.

autor: Iveth Biersack