18. srpna, 00:51
Zpěvák s lehkostí procházel mezi páry davem okolo pití a lahví, jež tančící drželi ve vzduchu. Ponořil se do nich, byl tak omámený, že jen sotva chápal, co se chystal udělat, ale pohyboval se, byl obklopen a lidé se ho dotýkali. Dvě dívky s ním tancovaly, měly ruce ve vzduchu stejně jako on, jejich boky se pohybovaly trochu rychleji. Bill se na ně zaměřil a nemohl se přestat usmívat – dvojčata! Zrzka a černovlasá, obě dvě tmavý make-up, jako měl on, jejich šaty byly z černé kůže a bílé krajky. Také si ho všimly, podívaly se po sobě a usmály se.
Jeho hlava, jeho srdce tlouklo do rytmu, jeho boky se nepřestávaly hýbat, byl plný energie a potřeboval ji dostat ven. Nepotřeboval na tohle svého bratra, tyhle dvě dívky mu dávaly o tolik lepší pocit, připadal si chtěný.
„Tome.“ Gustav zvedl pohled od baru a podíval se na známý obličej tancující na kraji davu. Kývl hlavou, aby ukázal Tomovi, kam se díval.
Stále rozčilený kytarista se otočil za pohledem svého kamaráda, zamračil se, když viděl, jak Bill drží ruce těch dvojčat. Zabřeskla v něm jiskra žárlivosti, tam by měl být s Billem on, ne tyhle děvky, ať vypadaly, jak chtěly dobře. Podaly mu pití a Bill si ten kelímek bez zaváhání vzal, naklonil se a řekl jim něco, čemu se obě zasmály.
„Chceš, abych si s ním šel promluvit?“
Tomův pohled byl jen na jeho bratrovi, nebyl schopný vidět nikoho jiného. Bill byl naprosto opilý, naprosto mimo, ale usmíval se a smál se s nimi, vypadal tak šťastný. To bylo, když se Bill otočil a podíval se na něj, přímo na něj, aniž by ho v davu hledal, usmál se na něj širokým úsměvem, nepotřeboval Toma, aby byl šťastný. Proč Tom tolik žárlil?
„Ne, já…“ starší z dvojčat zavrtěl hlavou, otočil se zpátky ke svému pití a dopil zbytek. Potřeboval být opilý, aby na bratra nemusel myslet. „…seru na to. Ať si dělá, co chce.“
Ale Bill nechtěl být ignorován.
Ani ne o minutu později stál známý pár bot v jeho úhlu pohledu, vedle nich boty na podpatku s otevřenou patou. Aniž by se styděl, Bill se usmíval a tancoval s dvojčaty, jejich pití se vznášelo ve vzduchu nad hlavami, držely je v jedné ruce, zatímco Bill je držel za rameno nebo bok. Ti, kteří stáli u baru, na ně mohli dobře vidět, dívat se na ty tři, dostávali se do hudby. Bill nechtěl, aby tenhle večírek byl obyčejný, chtěl být středem pozornosti jako vždy.
Tom nemohl oči odtrhnout od svého bratra, dokonce, i když tam vedle něj byly tak krátké minišaty, že jste mohli vidět skoro všechno, Bill byl jediné, co viděl. Ty zastřené oči se s ním spojily v pohledu jen na zlomek sekundy, aby se ujistily, že se dívá, a pak se Bill znovu napil, dopil svoje pití. Zahodil prázdnou skleničku na zem a otočil svou pozornost k červenovlasým dvojčatům.
Pískot a výkřiky naplňovaly klub, když s ní a s její sestrou zpěvák tančil, ale tohle byla bez pochyb Billova show, a ten se vůbec nestyděl, vyhrnul si triko. Přejel si po vystavené kůži dlaní, aby poškádlil ty, kteří se koukali, a tak nevinně vyhrnul látku ještě o kus víc. Byli z něj hotoví a Bill miloval každou vteřinu toho. Znovu se podíval na Toma, podíval se na něj pohledem, kterým mu vždy podrazil kolena – pojď a vezmi si mě. Pak se ušklíbl.
Z hrdla staršího z dvojčat se vydral tichý nářek, i když se ho snažil potlačit, ten pohled ho zasáhl přímo pod pásek. Dostatečně. Tom slezl ze své sedačky a rychle opustil bar. Musel odsud zmizet.
***
6:02
Možná pil víc, než si myslel, nebo možná byl jen tolik unavený, ale Tom se nechtěl probudit, dokonce i když jeho budík pípal jako šílený. Stále měl končetiny až moc těžké a až moc slabé na to, aby se pohnul, neměl ani na to, aby to pípání zastavil.
Převalil se pod těžkou peřinou, přitáhl si ji pro více tepla a začal pomalu otevírat oči. Pomalu zamrkal, bolelo to, díval se přes zatažené záclony do města a na vrcholy budov, které svítily v ranním slunci. Kytarista se nadechl a zhluboka vydechl. Nemohl se hýbat, ne teď.
„Mohl bys tu zasranou věc vypnout?!“ hlas z koupelny zněl slabě a přeskakoval z toho posledního slova, které bylo o oktávu výš, jako by bolelo mluvit, jako by nemohl.
No, byl tam Bill. Dostal se z klubu do hotelu, aspoň něco. I když bůhví v kolik. Jediné, co Tom věděl bylo, že jeho bratr přišel, než budík stihl umlčet. Aniž by přemýšlel, přetočil se, a konečně ho vypnul. Pak si vzpomněl, proč spal sám, proč mu na Billovi v tuhle chvíli tolik nezáleželo. Přesně tak, byl na něj rozčilený.
Tom se překulil na záda, stáhl si peřinu k pasu a dlaně si položil na břicho, hladil se po něm, zatímco v něm kručelo.
„Kdy ses vrátil?“ jeho normální tón hlasu byl v pokoji až moc hlasitý.
Bill položil řasenku na pult, trochu si ji z řas sundal. Nemusel mu odpovídat. Když se Tom chtěl chovat jako kretén, pak s ním prostě nebude mluvit, ale kdo ví, jak dlouho to vydrží. Ne, tentokrát to vydrží. Tom tentokrát opravdu překročil hranici.
„Bille?“
Zpěvák vyšel z koupelny s koženou taškou šminek v rukou, přešel k posteli na druhé straně pokoje a ani se na dvojče nepodíval. Tomův pohled ho sledoval, všiml si, že Bill je už převlečený do čistého oblečení, že má čerstvý make-up, že je obutý, postel byla ustlaná a Billův jediný otevřený kufr byl zavřený. Byl v pokoji dost dlouho na to, aby tohle vše udělal a nejspíš nespal.
„Tichá domácnost, hm?“
Bill ho jen probodl pohledem, když znovu prošel kolem bratrovy postele, v druhé ruce nesl koženou bundu, v druhé brýle a velkou černo červenou kabelku přes rameno.
„Pohni prdelí.“ PRÁSK! Ani se na bratra nepodíval, když mluvil, třískl za sebou dveřmi. Debil.
Starší z dvojčat chvíli koukal na dveře, kousal si ret a piercing, do čeho se to probudil. Opravdu, bylo tohle vůbec nutné? Bill byl ten špatný a Tom chtěl, aby se uklidnil, aby
přestal. Ale… Bill byl paličatý. Nebyl rád tím, kdo neměl pravdu, a ještě víc nesnášel, když mu to někdo dokazoval.
Kytarista se posadil a ztěžka vydechl, stále na jazyku cítil alkohol z předešlé noci. Byl pořád plně oblečený, jen čepice a boty ležely na zemi. Neměl energii naprosto na nic, jen na to, aby padl na postel, a taky přesně tam zůstal.
Tmavé oči spočinuly na Billově kufru, který stál v rohu místnosti u okna.
Mohl by… Měl by… Tom přemýšlel o tom, že ho najde, že najde ten zasraný bílý prášek, který vyvolal jejich hádku. Bylo by lepší, kdyby se toho zkusil zbavit. Bill ho bude nenávidět, ale radši aby ho nenáviděl, než aby skončil v nemocnici. Tom vždycky myslel až moc rychle na to nejhorší, ale když přišlo na Billa, nikdy nedokázal být až moc opatrný.
Jeden po druhém otevřel kufry a hledal v nich, každou kapsu a zástrčku, každou taštičku s kosmetikou a spoustu oblečení, všechno prohledal. V kapse jedněch složených kalhot to našel. Ten zasraný malý pytlíček, který přinesl tolik problémů… sevřel ho v pěsti a semknul rty. Kdyby jen tak našel toho člověka, co mu to dal…
Starší z dvojčat odpochodoval do koupelny a otevřel pytlíček, vysypal to do záchodu a několikrát spláchnul. Už nikdy víc.
autor: Raiju
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Dneska to teda bylo drsné…
Toma je mi líto, to on by měl být naštvaný a uražený, ne Bill, ten by se naopak měl za své chování stydět.
Ale Bill je Bill a Billem zůstane a Bill má prostě vždycky pravdu, že ano…
Tak jenom doufám, že Toma nepodvedl, že by tak hluboko přece neklesl, jenom aby bratrovi ublížil.
No, uvidíme, jak se to celé bude vyvíjet až do "bodu nula".
Veľmi ma Billove správanie mrzí, ale kombinácia Bill a droga musí byť vražedná. Nemyslím, že Tom niečo vyriešil tým, že ten prášok spláchol 🙁 ale chápem jeho bezmocnosť a zlosť. Je mi ich oboch ľúto, ale na Billa sa trochu hnevám, len by som rada vedela, prečo vôbec s drogami začal. Možno za to môže práve Tom? Je to skvelá poviedka, len veľmi dúfam, že sa neskončí zle.
Bill to dost přehnal vyvádi jen proto že se oněj Tom bojí.