autor: B-kay
„Miluji tě, Bille.“
Zvědavý pohled pětiletého chlapce zůstal viset na rtech jeho matky. Nerozuměl těm slovům, a právě proto čekal na pokračování, které by mu je pomohlo pochopit.
Simone mu však věnovala pouze láskyplný úsměv a zesílila své objetí. Zavřela oči, unaveně vydechla a naklonila se blíž ke svému malému synkovi.
Vždy byl zdrojem její energie a ani tentokrát, tomu nebylo jinak. Jeho vůně, život proudící křehkým tělem, život, který se stal smyslem jejího bytí. Nezáleželo jí na tom, že jej vychovávala sama. Zvykla si na to.
Oba si zvykli.
Vytvářeli úžasnou dvojici a nechyběl jim nikdo třetí. Věděla, že ať už by se dělo cokoliv, bojovala by za něj i proti celému světu.
„Co to znamená, maminko?“ Simone si vesele skousla rty a pohlédla na své tmavovlasé zlatíčko. Neposedně se na jejím klíně vrtěl a přímo hořel nedočkavostí.
„Znamená to, že mě máš nejraději na celém světě?“ vydechl svým pisklavým hláskem, rty se mu zvlnily do bezzubého úsměvu.
„Znamená to, že ty jsi můj svět. Jsi to nejdůležitější, co mám,“ malý Bill sklonil tvář, vnořil se do její náruče a taky zavřel oči. Jeho dětský rozum mu sice ještě nedovoloval pochopit, jak silné pouto jeho maminka měla na mysli, přesto se mu její slova líbila.
Líbil se mu její hlas, tak jemný a líbezný. Vyvolával v něm pocit bezpečí.
Hlavou se opřel o její hrudník tak, aby slyšel tichou ozvěnu úderů jejího srdce.
„Řekni to ještě jednou,“ zašeptal.
Simone se hlavou opřela o tu jeho a vytvořila tak dokonalé sousoší. Sousoší matky, která by pro svého syna obětovala všechno na světě.
Zhluboka se nadechla, přitiskla rty k malému oušku.
„Miluji tě, Bille.“…
…
Bill silně stiskl rty a sklonil tvář.
V uších mu hučelo, jeho srdce tlouklo šíleným tempem. Cítil jeho prudké, nepravidelné údery a nedokázal se soustředit na nic jiného. Na několik vteřin se ponořil do svého světa.
Vnímal silnou ránu. Ránu, která mu připomínala rozpadající se kamení. Jeho srdce již nebylo chráněné. Už necítil žádné zábrany, žádnou touhu utéct a nevrátit se. Neměl potřebu skrýt se před další bolestí. Jeho srdce již nechtělo být chráněné.
Chtělo milovat. Milovat a snášet vše, co s sebou láska přináší, a přesto nebylo natolik odvážné, aby se hrdě postavilo vzdoru Tomovy snoubenky. Byl si jistý, že by to bylo zbytečné. Byla po všech směrech dokonalá. Čím byl on v porovnání s ní?!
Ránu, kterou ucítil, mu způsobil Tom sám.
Poprvé tvrdě zaryl do beztvarého kusu kamene. Poprvé se dostal tak daleko, až Bill cítil, jak se mu jeho láska rozlévá po celém těle. Jak pomalu proudí jeho žilami přímo do srdce, které konečně pochopilo smysl těch několika slov.
Tom svým úderem vykouzlil jemnou linii, které měla být přetvarem Billova křídla. A byl ochoten opracovávat jej tak dlouho, dokud nespatří zázrak v podobě svého díla.
„Řekni to ještě jednou,“ zasténal, aniž by si to vůbec uvědomoval.
Opět se ocital ve svém dětství. Opět mu bylo pět a opět cítil neuvěřitelnou potřebu slyšet těch několik slov ještě jednou. I kdyby to mělo být naposled.
Tom si přitiskl jeho bledou tvář proti své, nadechl se jeho vůně a předtím, než splnil to, o co byl požádán, jej ještě několikrát políbil na ústa.
„Miluji tě, Bille,“ zopakoval tiše.
Třásl se jako malý školáček.
Cítil se na vlastních nohou náhle tak nejistý a slabý. Jako by ani nepatřily jemu. Sám se dokonce cítil úplně stejně. Nepoznával se. Ještě nikdy se pro nic nenadchl natolik, aby o to bojoval. Byl zvyklý pouze poslouchat a plnit. Ať už se jednalo o prosby nebo rozkazy. Za celé tři roky neměl jedinou příležitost rozhodovat sám za sebe. Jedinou příležitost na to, aby dělal pouze to, po čem skutečně toužil. Během těch tří let jako by vlastně ani nežil. Nebyl člověkem. Nebyl pro Miu rovnocennou lidskou bytostí. Byl pouze tělesnou schránkou, ve které jeho utačovaná duše dělala pouze to, co od ní vyžadovalo okolí.
Den, kdy v parku poprvé spatřil Billovu tvář, se stal jeho znovuzrozením. Když se mu poprvé podíval do očí, spatřil v nich svou budoucnost. V té záplavě horké čokolády spatřil cestu, po které měl kráčet.
Cestu za štěstím.
„V-vůbec bys tady neměl být,“ Billova slova byla krutým probuzením do reality. Zvedl tvář a překvapeným pohledem sledoval, jak se od něj opatrně odsunul a nesouhlasně vrtěl hlavou. Zářivě rudé rty, které mu ještě před chvilkou patřily, si otíral hřbetem ruky, zatímco se ze všech sil snažil ovládnout a nerozplakat se.
„Nerozumím ti. Řekl jsi, že mě… myslel jsem, že… Proč?“ Tom nešťastným pohledem sledoval bolest ukrytou v hloubce andělských očí. Něco nebylo v pořádku. Billův pohled nebyl v pořádku a Tom přesně věděl, co vyjadřoval.
Loučil se s ním.
Ztrácel jej.
„Musel jsem ti to říct. Nedokázal bych s tím už dál žít. Opravdu jsem se snažil bojovat. Nechtěl jsem, aby to zašlo takhle daleko. A teď je mi to všechno líto. Podívej, co jsem způsobil,“ třesoucí se dlaní si přikryl vzlykající rty. Zpod přivřených víček mu steklo hned několik stříbrných slz a on věděl, že to nedokáže udělat. Nedokáže se s ním rozloučit a jít mu z cesty.
„Co jsi způsobil? Vždyť jsi tím nejkrásnějším, co mě mohlo potkat,“ promluvil na něj něžným hlasem, jednou dlaní jej objal kolem boků, zatímco tou druhou sevřel jeho tvář tak, aby se mu díval zpříma do očí.
„Všechno jsem pokazil,“ pípl, hlavou se opřel o Tomovo rameno a zničeně stiskl víčka. Vnímal, jak jej ukryl ve svém objetí a naléhavými polibky slíbával slanou příchuť jeho pokožky.
„Měla pravdu. Šlapeš si po štěstí. Obětoval jsi kvůli mně až příliš. Svůj vztah, svou práci, budoucnost.“
„To není pravda a ty to víš. Nic z toho, co řekla, nebylo pravdou,“ Tom jej láskyplně stískal ve svém objetí a teprve tehdy si poprvé uvědomil, jak křehký skutečně byl. Tak hubený, čistý a nevinný. Bál se, aby mu silnějším dotekem nezpůsobil bolest. Pousmál se při pomyšlení na to, že s ním zacházel jako se skutečnou panenkou.
„Rozešel jsem se s ní.“
Billovi se v tu chvíli zatočila hlava, a aniž by si to uvědomoval, jeho nitro přímo hořelo. Nedokázal přesně identifikovat pocit, který jej vzápětí celého pohltil, přesto si pamatoval na okamžik, kdy jej cítil naposled. Bylo to v den, kdy se s Tomem poprvé potkali.
Když se na něj otočil a se zmateným výrazem a míčkem v dlani, se snažil najít viníka, cítil stejně příjemnou horkost. Tehdy se mu neodvážil pohlédnout do očí na déle než dvě vteřiny, tentokrát se však jeho pohledu nedokázal nabažit. Právě Tomovy oči mu napověděly, co cítil.
Byla to radost.
„Udělal jsem to proto, abych mohl být s tebou. Protože jsem od tebe už nedokázal odcházet s pocitem, že se vracím k ní. Zasloužíš si mnohem víc, než být milencem zbabělce. Zasloužíš si být na prvním místě,“ konečky prstů se dotýkal jeho ramen, šíje, vystouplých klíčních kostí a šílel při představě, že jej od nahoty dělil pouze obrovský kus látky. Vpíjel se mu do očí, viděl, jak se snaží pochopit tu skutečnost.
„Mám dítě,“ šeptl, jako by tím chtěl Tomovi připomenout nezvratnou skutečnost.
„A i přestože jsou rysy mé tváře nezvykle jemné, dokonce až dívčí, jsem kluk. Jsem stejný jako ty, Tome. Všechno, co mi chybí tady,“ smutně sklonil tvář a dlaní ukázal na svůj plochý hrudník.
„Mám někde jinde,“ neodvážil se pohlédnout níž. Už tak se cítil dost nepříjemně, jakmile si uvědomil, kam směřuje Tomův pohled. Tak moc se mu chtěl líbit. Tak moc si přál, aby po něm Tom toužil i po intimní stránce.
Ale jak toho měl docílit?! Jak, když si byl jistý, že se před ním nikdy neodváží svléknout. Ještě ke všemu mu levou nohu zdobila jizva, která byla vzpomínkou na pád, jenž jej připravil o důležitou součást jej samotného.
„Pro mě jsi dokonalý. I ty, i maličká,“ Tom polaskal jeho nejistotu, něžným úsměvem, naklonil se a zlehka se dotkl jeho rtů. Líbal jej pomalu, téměř neznatelně bral jeho rty mezi své, a i když jeho polibky neopětoval, nebránil se. A to bylo pro něj to nejdůležitější.
Špičkou nosu pohladil ten jeho, a srdce mu zaplesalo radostí, jakmile se Bill do polibku měkce usmál. Vzápětí ucítil, jak mu kolem krku omotal ruce, přitiskl se na něj celým svým tělem a pootevřel rty, hladovějíc po dalších polibcích.
Tomův jazyk pomalu vplul do Billových úst, naléhavě vyhledal ten Billův a zesílil tak intenzitu jejich líbání. Bill poslušně zaklonil hlavu na stranu a nechal Toma, aby si vzal vše, po čem tak dlouhou dobu toužil…
„Zůstaneš tady přes noc?“
„Byl jsem pozván na večeři, a to nemůžu odmítnout,“ dvoje zamilované pohledy, dvoje nesmělé úsměvy a jenom jedno bijící srdce. Možná právě tato věta mohla symbolizovat začátek jejich vytouženého vztahu, Bill si však byl jistý, že by na to jeho dědeček našel mnohem krásnější rčení…
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Neviem sa nasýtiť touto poviedkou. Keby si ju uverejňovala na ďalších 10tich weboch som ochotná si ju prečítať úplne všade. Je dokonalá.
Predstava malinkého Billa v náručí maminky je krásna ale boľavá, keďže ju už nemá, ale Tomova náruč mu teraz už všetku tú samotu vynahradí. Tom to povedal nádherne – Bill nemôže byť na druhom mieste to by si nezaslúžil a bolo by to ponižujúce. Celá kapitola je úžasná a koniec… ♥
[1]: Jsi zlatá Zuzanko :). Ani nevíš, jak moc si tebe a tvých komentářů vážím. Děkuju 🙂
Tahle povídka je tam dokonalá 🙂 .. Jak si to nejdřív neuvědomoval a pak když mu Tom řekl že se s ní rozešel.. Boože!! Moc krásný!! 😀 .. Nikdy nemůžu předvídat co se v této povídce stane a vždycky tak krásně překvapí.. :)) .. Mám jí moc ráda ;)..
U celého dílu jsem se úplně rozplývala♥
Začátek se mi strašně moc líbíl! Bylo to naprosto kouzelné a malý Billi byl úžasný, úplně jsem tu scénu viděla před očima 🙂 Chvilku mi bylo smutno za Billa, že už maminku nemá, ale myslím, že to prázdné místo po ní teď zaujme Tom a Billi bude konečně šťastný♥ U scény, kdy si Bill myslel, že Toma nepřitahuje a hrozně moc se mu chtěl líbit, jsem se musela usmívat. Billa si prostě nejde nezamilovat 🙂 A Tomova věta, že Bill si zaslouží být na prvním místě mě úplně odzbrojila. Úplně jsem se u toho tetelila blahem 🙂
Moc děkuji za další nádherný díl!♥
Vy všechny jste pro mě obrovskou múzou. Už ani nevím, jak bych vám měla za tak krásná slova poděkovat :). Opravdu moc to pro mě znamená 🙂
Jak já tuhle povídku miluju… :') Tenhle díl je tak nádherně poetický…jen tak dál! ♥ Děkuju :')
Bill jako dítě byl neuvěřitelně rozkošný a přesně takového jsem si ho představovala, jak si ho Simone tulí v náručí a mazlí se s ním ♥
Tvoje sochařské příměry mě dostávají doslova do kolen, tak dokonalé vyjádření umí napsat jen málokdo. Úplně si představuju Toma, jak svou něžností, polibky a láskou rozbíjí tvrdou mramorovou krustu, kterou si Bill kolem svého srdce vystavěl, jak každý ten polibek a láskyplné slůvko rozráží mramor přesně jako to sochařovo dláto ♥
Je to nádherná povídka a já jsem neskutečně ráda, že mám to štěstí ji číst 🙂
Držim jim palce proto že ta mrcha jim neda pokoj.