Děkuju za všechny komentáře :). Konečně nastává velký finále, jen pro představu, původně mělo být nějak kolem čtvrtý, pátý kapitoly, ale jaksi se mi to protáhlo :D. No nevadí, našla sem vám k tomu i ilustrační videjko, není to sice Andreas Hatveit, ani nikdo jinej, kdo jel kdy na AFU, ale všechny ostatní videa byly moc dlouhý, takže aspoň pro představu, co ty kluci všechno dokážou na těch lyžích :).
GG.
Kay zabušil na dveře. Neměl klíč a Tom v záchvatu vzteku zabouchnul. Andreas mu položil ruku na rameno. „Kayi, poslouchej mě.“
Kay jeho ruku sklepal. „Poslouchám.“
„Neudělal jsem nic, co by mi mohl Tom vyčítat.“
„Nevěřím, že bys to udělal,“ povzdechnul si Kay, když musel tuhle skutečnost uznat i sám, „ale nevím, jak o tom chceš přesvědčit ublíženého, zamilovaného Kaulitze.“
„Nech mě s ním promluvit.“
„To neudělám. Jestli to dneska odjede, bude to z poloviny štěstí a z tý druhý náhoda. Nemusíš ho rozházet ještě víc… Tomane, sakra, pusť mě dovnitř!“ Bouchnul znova do dveří.
Andreas si povzdechnul a svěsil hlavu. „Jen jsem chtěl, aby si promluvili.“
„To si mohl i bez B… Promluvili?“
„Jo. To je jedno, teď se to stejně posralo na dva roky dopředu.“ Otočil se a zmizel za dveřmi svého pokoje.
Kay udiveně zamrkal a zíral na místo, kde ještě před chvílí stál Andreas. Skoro si ani nevšimnul, že Tom mu konečně otevřel dveře.
Vybíral si ponožky ze šuplíku, aby neměl každou jinou, a u toho koutkem oka sledoval dredatého kluka. Udržel se asi patnáct minut, než v něm vystoupaly otázky. „Ty tomu věříš?“
Tom mlčel.
„Nechal sis to vysvětlit?“
Tom se zhluboka nadechnul. „A co jako? Ožral se a Bill-děvka mu vlezl až do postele!“
„Nech toho, sám tomu nevěříš.“
Tom zanadával, zakryl si rukama obličej a představil si následujících pár hodin. Dopoledne bude sledovat dráhu a cítit se takhle. Odpoledne se bude muset sebrat a předvést finálovou jízdu, před zraky několika hvězd, které vždycky toužil potkat. Před očima Andrease a Billa. Srdce mu vynechalo několik úderů, skoro jako by bušilo v arytmii.
Kay zkoumal jeho výraz. Tvářil se jako pán situace, jako ledová královna. Jenže jako jeho kamarád moc dobře viděl ten druhý výraz, ten špatně skrytý. Výraz odkopnutého štěněte.
Rozhodl se rychle, když byl Kay v koupelně. Vstal z postele, sáhnul na skříň a vyklepal velkou sportovní tašku. Hodil ji na postel a natáhnul se do skříně pro první hromádku šatstva. Stihnul zabalit trička, a když se natahoval pro dvoje lyžařské kalhoty, vešel do pokoje Kay. Chvilku nevěřícně sledoval Tomovo snažení, a potom ho chytil za ruku, aby nemohl sbalit nic dalšího. „Teď si děláš prdel?“
„Ne.“ Tom se snažil vyškubnout ze sevření.
Kay trhnul Tomovým zápěstím, otočil ho čelem k sobě. „Tome, koukni se na sebe. Co to sakra děláš?!“
„Odjíždím.“ Upřel do Kayových očí zdánlivě pevný a rozhodnutý pohled. Zblízka ale hnědé duhovky prozradily hlubokou ránu jak na duši, tak na srdci.
„Nedělej to.“
Vyškubnul se a otočil se zpátky ke skříni. Začal na hromadu vršit veškeré termoprádlo, a k tomu házel propocená bavlněná trika. Měl nutkání se otočit, protože vůbec neslyšel Kaye, jako by odešel. Ale než se nad tím stihnul jeho zmatený mozek víc zamyslet, dvě ruce ho popadly a přitiskly k bílé zdi vedle postele. Kay se na něj natisknul, aby se Tom nemohl vykroutit. Upřel svůj pevný pohled do jeho očí a přemáhal se, aby neřval.
„Tome, tohle ti nedovolím.“
Tom sebou zacukal. „Já to takhle chci.“
Kay se zhluboka nadechnul. Nevydržel to. „Podívej se kurva na mě! Víš, co bych doprdele dal za šanci, kterou ty teď máš? Víš, kolik kluků, jako jsme my, by pro ní vraždilo? Viděl si to sám, jsou jich plný snowparky. Dřou se s lopatama, aby měli aspoň jeden pořádnej skok na trénink. A když se pak dostanou sem, mají kliku, když projdou kvalifikací. Taky si to dělal, pamatuješ? Jenže ty si měl tenhle rok štěstí. Jen štěstí! Teď vážně odjedeš? Když to poprvé není úplně posraný?!“
Tom poklesnul v kolenou a nechal ze svého těla vyprchat aspoň zlomek napětí. Pocity s ním cloumaly jako na kolotoči a připadal si chycený v tom víru. Chtěl pryč. Ale zároveň se mu do mysli zasekávalo zoubkem každé Kayovo slovo. „Já vím…“
„Co víš?! Že se tě právě snažím zachránit od největší chyby tvýho dvacetiletýho života? Tohle víš?“ Kay trochu zmírnil hrubý tón hlasu, protože pohled na Toma ho plnil soucitem.
„Máš pravdu,“ vydechnul Tom nakonec a odrazil jeho ruce. Připadal si v kleci, jako nebezpečný organismus. Kopnul do postele. „Jenže já nemůžu… nemůžu tam jít, jako by se nic nestalo, chápeš? Nejde to…“
Tom se svalil do hromady sněhu a ani se neobtěžoval sundat si helmu. Třel si naražené rameno. Spadl už dopoledne při tréninku, a teď to dodělal na sjezdovce. Neustál obyčejnou sjezdovku! Jeho frustrace nabývala nebezpečných výšin.
Kay zastavil u něj a ohodil ho mini-lavinou. „Oběd…“ zahlásil.
„Nemám hlad.“
„No tak.“
Tom přejel vnitřní hranou lyže přes kousek ledu. Zakručelo mu v žaludku. Po několika minutách jen pokrčil rameny a vstal. Modlil se, aby na obědě nepotkal Andrease. Nebo hůř, Andrease s Billem. Nebyl si jistý, jestli by dokázal zůstat na místě a zbaběle neutéct. Nebo jestli by ho nepřemohla chuť je oba zabít.
Jeho přání bylo vyslyšeno. Na obědě nepotkali ani Andrease, ani Billa. Jen Joshe, kterého Kay uzemnil jedinou poznámkou o skutečném talentu. Sám včerejší pan já-jsem-tu-ten-nejlepší už nevypadal tak sebejistě. I když měl pořád výraz, který napovídal, že chuť škodit ho nepřešla.
Finále se každou minutou blížilo a Tomovi se čím dál víc klepaly ruce. I nohy. Třásl se celý. Chtěl do toho dát všechno. Chtěl, vážně chtěl. Ale se svým momentálním psychickým rozpoložením to neviděl dobře. Byl rozhozený. A co víc, neměl už skoro ani chuť předvádět, co umí. Kay vypozoroval jeho náladu a potlačil svoje vlastní pocity.
„Poslední den. Pak můžeš zmizet na dost dlouho.“
„Kam?“ zvednul Tom smutné oči a do pusy si nacpal sousto těstovin. Zvedl se mu žaludek a musel rychle dýchat, aby tu půlku oběda, co do sebe nacpal, zase nevyhodil.
„Myslel jsem, že víš, kam se můžeš vrátit.“
„Můžu k tobě?“
„Zatím nám to klapalo, poslední dva roky. Nikdy jsem tě nevyhazoval,“ řekl Kay, koutky pozvednul ve smutném úsměvu.
Tom vděčně přikývnul a uzmul do osobního vlastnictví Kayovu sklenici s kolou.
Šum soutěže se neměnil, akorát se stupňoval, jak se krátil zbývající čas do druhé hodiny odpolední. Tom cítil tlak v žaludku, koukal kolem sebe, připravený na plošině za startovní bránou. Okolo viděl zbylých devět finalistů, mezi nimi Andreas. Polknul. Byl nervózní, ale taky se potácel v pochybách. Má tu co dělat? Snažil se nemyslet na ráno. Kolikrát se mu stalo, že se opil a udělal něco… dvakrát. Pamatoval si to dobře. Ty výčitky svědomí…
„Zbejvá deset minut lidi, připravte se!“
Tom jel třetí. To nebylo tak špatný. Aspoň se nebude moc dlouho stresovat. Věděl, že teď už nemůže vycouvat. Zaplašil všechny myšlenky, snažil se vyčistit si svoji vlastní hlavu. Nedokázal to, ne úplně. Pořád to tu bylo. Jak to mohl udělat? Proč on? Bože, proč?
V kapse mu zavibroval mobil. Původně ho ani nechtěl vytahovat, ale zvědavost ho přemohla. Sundal si rukavici a rozsvítil display.
Pro mě si byl vždycky ten nejlepší z nich. K.
Tom si to přečetl asi dvacetkrát. Usmál se, jen černobílý šátek to maskoval. V duchu Kayovi poděkoval za všechnu tu podporu. Věděl, že čeká dole. Stačilo jen počkat pár minut a sjet ten kopec.
Podíval se kolem sebe a pohledem se setkal s modrou hlubinou. Andreas ho sledoval s nečitelným výrazem, v ruce svíral telefon.
Omlouvám se. Deset písmen vyťukaných na Andreasově telefonu mu křičelo do tváře, aby zprávu neodesílal. Znělo to kompletně jako přiznání viny. Zvednul oči a zadíval se na Toma. Co by mu měl napsat? Podporu? Anebo by se měl zvednout a jít mu to říct sám? Pravděpodobně by schytal jednu přes oko. Proto smazal rozepsanou smsku a strčil si telefon do kapsy. Tohle se musí vyřešit z očí do očí.
Tom si upravil helmu, brýle, na pokyn Erika se vydal k němu a nechal si od něj pomoct nazout pořádně lyže. Cvaknul hůlkami o sebe, když se opřel o černé zábradlí.
„Jsi v pohodě?“ Erik rychle něco zapsal do papíru, který měl v ruce.
Tom kývnul. „Snad jo. Jen nervy.“
„Tak se hoď do klidu, jsou tu ty nejlepší lidi. A ty si v top ten.“ Erik měl ve tváři spokojený výraz – finále bylo připraveno, nikdo se zatím nezabil, pár úrazů bylo zdárně ošetřeno a všechno mu klapalo. Zvednul telefon a zmizel.
Odjel první. Druhý spadnul na jibu, musel k němu doktor. Ale po pěti minutách se zvednul a závod pokračoval. Tomem.
Stál na startu a slyšel svoje srdce s nebývalou hlasitostí. Pro mě si byl vždycky ten nejlepší z nich. Umínil si, že musí Kayovi poděkovat, až dojede. Jestli dojede. Nejlepší z nich.
Snažil se ta slova nezapomenout, když se vrhal na první překážku. Švihnul sebou do přemetu. Rozhodl se zapomenout na svoje srdce, které se pravděpodobně od rána jen bolestivě lámalo na kusy, a dal do toho všechno. Teď už nešlo o nic míň, než dostat se na bednu a zmizet z freeski světa. Na transferu si přišlápnul hůlku, ale vzhledem k reakci speakera si toho nikdo nevšiml. Na další překážce to rozsekl saltem a od té chvíle se už nedokázal držet zpátky. Dva skoky. Už jenom dva skoky. Jel instinktivně, nikdy nepotřeboval ničí rady, ani teď. Na prvním velkém skoku si představil Kaye, čekajícího dole.
Hučení v uších po dopadu, euforie, která vydržela do nájezdu na další skok.
Bill na tribuně, dychtivě sledující… Andrease. Byla to jen představa, ale on to měl za skutečnost. Musel… Ne. Neudělá znovu tu chybu. Švihnul sebou a bylo mu jedno, jestli budou volat vrtulník.
Hop nebo trop.
Skluznice zašustila o sníh, když dopadl. Tribuna propukla v řev smíšený s potleskem. Tom zvednul ruce nad hlavu a sjel kolem bariéry až dolů. Kay se usmíval.
„To byl Tom Kaulitz vážení, jak se vám líbil?“ zaječel Luggi do mikrofonu. Lidi souhlasně zakřičeli.
Tom vjel přímo Kayovi mezi lyže a pevně ho objal. „Díky. Děkuju, fakt,“ mumlal a nevěděl, jestli se má smát, nebo brečet. Emoce vybouchly, dojel to.
„Nemáš za co. Byla to bomba, do háje!“
Tom se usmál a pustil Kaye, aby se mohl taky nadechnout. „Já nevím. Já prostě…“
„Co to bylo na tom posledním skoku? Já myslel, že chceš skočit jen sedmistovku.“
„Já… vlastně sem si to rozmyslel až někde v prostředku dráhy. Nebylo to v plánu,“ ujistil ho Tom a kývnul hlavou k lanovce.
Tomovo srdce se ještě pořád uklidňovalo, když dojeli do IceCampu, kde se usadili na černá látková lehátka. Tom si stáhnul helmu i brýle a nastavil tvář sluníčku. Momentálně se vyhříval ve svém osobním úspěchu a pustil z hlavy všechny starosti. Jedním okem sledoval další ridery, jak si odbývají svoje velká finále. Luggi nelenil a poskakoval – v lyžácích to byl vážně výkon – na plošině uprostřed dráhy. „A nezapomeňte, že dneska je největší akce celýho tejdne, na hradě v Kaprunu! Aprés Ski, přijďte!“ zakřičel. „I’ve gotta hangover!“ dodal ještě a Tom se zasmál.
„To je blb.“
Kay souhlasně kývnul hlavou. „Tak jestli to bere podle svý zkušenosti z minulýho roku, tak má asi i pravdu. Blil ještě dva dny potom.“
„A teď pozor! Ticho! Obhájce loňskýho titulu, norskej král sjezdovek, Andreas Hatveit! Podporu!“
Tom přivřel oči a Kay ho poplácal po rameni.
Andreas vyjel. Vypadal, jako by si tohle finále dal jen tak mimochodem. Předváděl svůj klasický old-school v kombinaci s efektními prvky, které používali new-schoolaři. Luggi div nespadl ze svého místa, Tom skoro pootevřel pusu a Kay si zkřížil ruce na prsou.
„Takhle to vypadá, když přijede hvězda,“ prohlásil odměřeně.
Tom po něm vrhnul otrávený pohled. „Spíš mi řekni, v kolik je vyhlášení.“
„V půl čtvrtý.“
„Co budeme dělat?“
„Zadní kotva?“
„To bude humus.“
„Ale nene, je to ve stínu, zmrzlo to.“
„Tak to bude ledový… ale jak myslíš.“
Oba se unisono zvedli a došli si pro lyže. Když si je Tom nazouval, uviděl Billa opřeného o jednu z laviček. Usmíval se na něj. Smutně. Možná až – omluvně? Tom odvrátil pohled a nevolnost se rázem vrátila.
Souhlasím s Katie 😀 já tuhle povídku taky žeru, i když je mi svět jiného než rekreačního lyžování cizí 😀 Doufám, že se to mezi Tomem a Billem urovná, tohle nedorozumění mě přímo ubíjí! 😀
Hej tak to je hustokrutopřísný!! 😀 já bych byla na konci asi na tři půlky! 😀 K povídce, doufám že se to mezi něma nějak vyřeší. Tom si to podlemě moc bere, zvlášť když ani neví jak to bylo doopravdy… no tak uvidíme jak se to vyvine! 😀 těším se na další dílek!! 😀 ♥
NO jako proč si to ten Tomajz nenechá vysvětlit bože jako doufám že to co nejdřív napravíš..:D:D:D:D a tyjo nechceš dát nějakej flashback co se stalo mezi Tome a Billem přesně??..:D:D:D vim co Tomobi udělal Josh ale chci vědět co přesně bylo mezi těma dvěma..:D:P
Moc mě potěšilo, když jsem tu uviděla další díl 🙂 Okamžitě jsem se na něj vrhla, protože jsem ho už netrpělivě vyhlížela. 😀 Opravdu, tahle povídka mě úplně pohltila a když ji čtu tak to všechno vidím před očima. Některé díly si dokonce musím číst i dvakrát po sobě, jak se mi líbí. Teď už mám ve škole volno, tak myslím, že se hned zítra ráno vrhnu na tuto povídku a sjedu ji celou od znova 🙂 A moc se už na to těším! 😀 🙂 A teď k dnešnímu dílu. Toma je mi pořád líto 🙁 Já doufala, že se to dnešním dílem vyřeší a že se konečně pochopí všichni jak co myslí. Ale bohužel nic 🙁 Já jen doufám, že si Tom brzo nesbalí saky paky a neodjede pryč zcela bez povšimnutí. To bych nechtěla. Ale Kaye mám ráda! Je dobře, že Toma přiměl si uvědomit, že je to jeho životní šance a že ty závody prostě odjet musí. A když jsem si četla, jak to sjížděl, tak mi úplně bilo srdce, jak jsem měla o Toma strach, aby se mu něco nestalo! Ale on to nádherně zvládl, šikulka! :* A ta sms od Kaye! Nádhera! Jsem moc ráda, že je pro Toma takvou oporou 🙂 A moc se mi i líbilo, jak Tom sjel sjezdovku a přímo do náručí Kaye 😀 🙂 Božííí! Ale ten konec mě dostal 🙁 To je takové smutňoučké 🙁 Já chci, aby se to všechno rychle vyřešilo a Tom se zbytečně netrápil. Natrápil se v minulosti dost a to mu stačí. Teď už jen aby měl štěstí 🙂 Ať skončí s kýmkoliv :)))) Strašně moc se těším na další dílek! A zase Ti musím poděkovat, že pro nás tento skvost píšeš♥ A taky jsem chtěla poděkovat za to video 🙂 Mě osobně moc potěšilo a od začátku jsem na to koukala s otevřenou pusou. Moc se mi tento sport líbí. Miluju andrenalin a u tohoto je ho dost 🙂 A představa, že Tom něco takového vážně dělá … no pááááni!!!!♥
Ach jaj Tom mal si si to nechať vysvetliť, a ušetril by si si zlú. Toma mi je ľúto, ale aj Andyho. Teraz bol Kay dar z neba a bolo perfektne ako Toma podržal a robil všetko preto aby bol Tom aspoň trochu v pohode. Dúfam, že si to s Andym vysvetlia a, že sa porozpráva aj s Andym a všetko sa urovná. Teším sa ďalej.
Tom je kabrňák!!! 🙂 Jako čekala bych to horší, zvládá celkem v pohodě… Já bych se na těch lyžích svalila a neujela bych ani metr 😀 šikula… A příště už bude usmiřování žejožejožejo :D♥
Ojojoj!!! Opět úžasný dílek 🙂 Strašně jsem Tomanovi držela palce, když jel to finále, úplně jsem měla strach, že to zvorá. Ale je to šikovnej kluk a zajel to krásně 🙂 Na Andyho asi mít nebude, ale to nic nemění na tom, že je třída. Mimochodem, na to videjko jsem koukala s otevřenou pusou a teda hluboce smekám před těmi kluky. Je fakt síla, jak si tam dokážou jen tak lítat, jako by se nechumelilo 😀 😉 Teď se budu opakovat a asi to ode mě uslyšíš ještě víckrát, ale mě by se v téhle povídce tak strašně líbil pár Tom/Kay. Klasický dvojčecí pár mám sice ze všeho nejraději a nikdy jsem moc nečetla povídky s jiným párem, upřímně, takových bylo/je jako šafránu 😀 Ale tady se mi k sobě kluci neskutečně hodí, Kaye totálně zbožňuju za ty jeho krásný bezbřehý city k Tomovi. Ještě pořád si nejsem jistá, jestli je to láska nebo jen čisté přátelství a nebo jestli se to postupně v lásku vyvivne… Každopádně by se mi to neskutečně líbilo, i když povídku samozřejmě budu zbožňovat i nadále, v klasickém twincestu 🙂 Tak, to by bylo ode mě asi vše, děkuji, že tak úžasně píšeš a těším se na další pokračovaní 🙂
Bezvadnej dil. Skoda, ze si to Tom nenechal vysvetlit, ale aspon, ze to zvladl zajet. A od Kaye byla ta sms moc hezka. No uvidime, jak to bude pokracovat. Moc se tesim na dalsi dil.
[9]: Páááni, vidím, že má někdo stejný názor na Kaye a Toma 🙂 😀 Taky pořád tápám v tom, jak to je 😀 Jestli jsou jenom kamarádi, nebo je Kay zamilovaný nebo spolu někdy něco měli. A stejně jako jsi napsala, by se mi taky v této povídce líbili 🙂 Potěšilo mě, že to někdo vidí stejně jako já! 😀 🙂
[11]: Ano, jak jsem psala, jiné páry opravdu moc nemusím, ale tohle by se mi vážně strašně líbilo 🙂 Taky jsem ráda, že nejsem jediná s takovým názorem 😀 🙂
já tě kopnuuuu xDD takhle to zase seknooout :DD šup se s dalšííím xDD těším se jak malé dítě zasee 😀 luxuuus to byloo a to videjko..no nemám slov jen jsem koukala s otevřenou pusou 😀
Znovu perfektní díl, jako ty předešlé ♥ Závody byly úžasné a i když je jasné, že vyhraje borec Andy, tak doufám, že Tom skončí druhý hned za ním 🙂 A hlavně aby už byli Tom s Billem spolu a všechno si vyříkali. A pořádně se pomilovali xD♥
Úžasná kapitola. Tú súťaž som prežívala so zatajeným dychom. Som rada, že to Tom zvládol, len ma strááášne mrzí, že sa neporozprávali s Andreasom alebo s Billom. Je to výborná poviedka.
Já to žeru. Nic víc říct snad ani nemůžu 😀
Souhlasím s Katie 😀 já tuhle povídku taky žeru, i když je mi svět jiného než rekreačního lyžování cizí 😀
Doufám, že se to mezi Tomem a Billem urovná, tohle nedorozumění mě přímo ubíjí! 😀
Hej tak to je hustokrutopřísný!! 😀 já bych byla na konci asi na tři půlky! 😀
K povídce, doufám že se to mezi něma nějak vyřeší. Tom si to podlemě moc bere, zvlášť když ani neví jak to bylo doopravdy… no tak uvidíme jak se to vyvine! 😀 těším se na další dílek!! 😀 ♥
NO jako proč si to ten Tomajz nenechá vysvětlit bože jako doufám že to co nejdřív napravíš..:D:D:D:D a tyjo nechceš dát nějakej flashback co se stalo mezi Tome a Billem přesně??..:D:D:D vim co Tomobi udělal Josh ale chci vědět co přesně bylo mezi těma dvěma..:D:P
Tom je trubka proč si to nenechal vysvětlit,ale to by nebylo pokračování.
Moc mě potěšilo, když jsem tu uviděla další díl 🙂 Okamžitě jsem se na něj vrhla, protože jsem ho už netrpělivě vyhlížela. 😀 Opravdu, tahle povídka mě úplně pohltila a když ji čtu tak to všechno vidím před očima. Některé díly si dokonce musím číst i dvakrát po sobě, jak se mi líbí. Teď už mám ve škole volno, tak myslím, že se hned zítra ráno vrhnu na tuto povídku a sjedu ji celou od znova 🙂 A moc se už na to těším! 😀 🙂
A teď k dnešnímu dílu. Toma je mi pořád líto 🙁 Já doufala, že se to dnešním dílem vyřeší a že se konečně pochopí všichni jak co myslí. Ale bohužel nic 🙁 Já jen doufám, že si Tom brzo nesbalí saky paky a neodjede pryč zcela bez povšimnutí. To bych nechtěla. Ale Kaye mám ráda! Je dobře, že Toma přiměl si uvědomit, že je to jeho životní šance a že ty závody prostě odjet musí. A když jsem si četla, jak to sjížděl, tak mi úplně bilo srdce, jak jsem měla o Toma strach, aby se mu něco nestalo! Ale on to nádherně zvládl, šikulka! :* A ta sms od Kaye! Nádhera! Jsem moc ráda, že je pro Toma takvou oporou 🙂 A moc se mi i líbilo, jak Tom sjel sjezdovku a přímo do náručí Kaye 😀 🙂 Božííí! Ale ten konec mě dostal 🙁 To je takové smutňoučké 🙁 Já chci, aby se to všechno rychle vyřešilo a Tom se zbytečně netrápil. Natrápil se v minulosti dost a to mu stačí. Teď už jen aby měl štěstí 🙂 Ať skončí s kýmkoliv :))))
Strašně moc se těším na další dílek! A zase Ti musím poděkovat, že pro nás tento skvost píšeš♥
A taky jsem chtěla poděkovat za to video 🙂 Mě osobně moc potěšilo a od začátku jsem na to koukala s otevřenou pusou. Moc se mi tento sport líbí. Miluju andrenalin a u tohoto je ho dost 🙂 A představa, že Tom něco takového vážně dělá … no pááááni!!!!♥
Ach jaj Tom mal si si to nechať vysvetliť, a ušetril by si si zlú. Toma mi je ľúto, ale aj Andyho. Teraz bol Kay dar z neba a bolo perfektne ako Toma podržal a robil všetko preto aby bol Tom aspoň trochu v pohode. Dúfam, že si to s Andym vysvetlia a, že sa porozpráva aj s Andym a všetko sa urovná. Teším sa ďalej.
Tom je kabrňák!!! 🙂 Jako čekala bych to horší, zvládá celkem v pohodě… Já bych se na těch lyžích svalila a neujela bych ani metr 😀 šikula… A příště už bude usmiřování žejožejožejo :D♥
Ojojoj!!! Opět úžasný dílek 🙂
Strašně jsem Tomanovi držela palce, když jel to finále, úplně jsem měla strach, že to zvorá. Ale je to šikovnej kluk a zajel to krásně 🙂 Na Andyho asi mít nebude, ale to nic nemění na tom, že je třída. Mimochodem, na to videjko jsem koukala s otevřenou pusou a teda hluboce smekám před těmi kluky. Je fakt síla, jak si tam dokážou jen tak lítat, jako by se nechumelilo 😀 😉
Teď se budu opakovat a asi to ode mě uslyšíš ještě víckrát, ale mě by se v téhle povídce tak strašně líbil pár Tom/Kay. Klasický dvojčecí pár mám sice ze všeho nejraději a nikdy jsem moc nečetla povídky s jiným párem, upřímně, takových bylo/je jako šafránu 😀 Ale tady se mi k sobě kluci neskutečně hodí, Kaye totálně zbožňuju za ty jeho krásný bezbřehý city k Tomovi. Ještě pořád si nejsem jistá, jestli je to láska nebo jen čisté přátelství a nebo jestli se to postupně v lásku vyvivne… Každopádně by se mi to neskutečně líbilo, i když povídku samozřejmě budu zbožňovat i nadále, v klasickém twincestu 🙂
Tak, to by bylo ode mě asi vše, děkuji, že tak úžasně píšeš a těším se na další pokračovaní 🙂
Bezvadnej dil. Skoda, ze si to Tom nenechal vysvetlit, ale aspon, ze to zvladl zajet. A od Kaye byla ta sms moc hezka. No uvidime, jak to bude pokracovat. Moc se tesim na dalsi dil.
[9]: Páááni, vidím, že má někdo stejný názor na Kaye a Toma 🙂 😀 Taky pořád tápám v tom, jak to je 😀 Jestli jsou jenom kamarádi, nebo je Kay zamilovaný nebo spolu někdy něco měli. A stejně jako jsi napsala, by se mi taky v této povídce líbili 🙂 Potěšilo mě, že to někdo vidí stejně jako já! 😀 🙂
[11]: Ano, jak jsem psala, jiné páry opravdu moc nemusím, ale tohle by se mi vážně strašně líbilo 🙂 Taky jsem ráda, že nejsem jediná s takovým názorem 😀 🙂
já tě kopnuuuu xDD takhle to zase seknooout :DD šup se s dalšííím xDD těším se jak malé dítě zasee 😀 luxuuus to byloo a to videjko..no nemám slov jen jsem koukala s otevřenou pusou 😀
heej..chcu dalsi dil..aw uziras me v tom nejlepsim prestat…mno co..rychle dalsi dil..tesim se jak neco 🙂 hezka povidka 🙂
super dílek, líbí se mi jak nás napínáš a vůbec mi to nevadí, prostředí je cool, stejně tak téma….těším se na další akci…a na kluky samozřejmě!!!
Znovu perfektní díl, jako ty předešlé ♥
Závody byly úžasné a i když je jasné, že vyhraje borec Andy, tak doufám, že Tom skončí druhý hned za ním 🙂
A hlavně aby už byli Tom s Billem spolu a všechno si vyříkali. A pořádně se pomilovali xD♥
Úžasná kapitola. Tú súťaž som prežívala so zatajeným dychom. Som rada, že to Tom zvládol, len ma strááášne mrzí, že sa neporozprávali s Andreasom alebo s Billom. Je to výborná poviedka.