autor: LilKatie
Děkuju, děkuju, děkuju! Musím říct, že jsem opravdu nečekala, že povídka bude mít takový úspěch, protože tohle téma tu ještě asi nebylo a tak jsem si nebyla vůbec jistá, jestli budete chtít číst o klucích v trochu pokročilejším věku 😀 🙂
Cením si každého vašeho komentáře 🙂 Doufám, že vás povídka nezklame 🙂
Lil
Bill stál před zrcadlem, tupě se na sebe díval a mlčel. Po chvíli si povzdychl a opláchl si obličej, nechápal, co to dělá. Nechal přístroj, aby mu laser vyčistil zuby a šel se do ložnice obléknout. Navlékl na sebe první věci, co mu přišly pod ruku, a seběhl schody dolů do obýváku. Neseběhl, zastavil se uprostřed a naslouchal, co to Tom tam dole poslouchá v televizi. Nakrčil čelo. Tenhle film znal. Pomalu sešel schody až dolů a tiše si odkašlal, jenže Tom jakmile zaslechl kroky na schodech, sáhl po ovladači a video vypnul.
„Proč si to vypnul?“
„J-já… Já, už to skončilo…“ přikývl Tom „Nějaký přiblbý horor, co ty lidi dneska nenatočej…“ jakoby nic a prohrábl si vlasy.
„Neskončilo, ještě si ani neřekl svoje ano…“ zamručel Bill a posadil se k němu na gauč. Blonďák se na něj podíval, zničeně, doufal, že Bill neviděl, na co se koukal. A teď nechápal, proč vlastně nechtěl, aby to Bill věděl, vždyť to přeci nebylo nic, za co by se měl stydět. Nebo bylo?
Černovlasý si dal vlasy z obličeje. „Proč se koukáš na naši svatbu, a pak to nazýváš hororem?“ povzdychl si tiše a protáhl si ruce.
Tom zblednul. „Em, totiž… Nenazývám naší svatbu hororem, jen jsem… nechtěl, abys to viděl,“
„Proč?“ nakrčil Bill obočí.
„Já nevím, prostě proto…“
„Prostě proto? To je mi ale super důvod…“ povzdychl si. „Po dvaceti letech mi ani nejsi schopný říct, proč se koukáš na televizi? No, tak to je už opravdu dost smutný… Možná měl přeci jenom pravdu, měli bychom se rozvést… Nebo mi už za chvíli nebudeš schopný říct ani ahoj… abych náhodou nevěděl, že mě chceš pozdravit.“
„Ježiši, proč tohle zase děláš?“
„Co dělám?“
„Tohle!“ rozhodil Tom bezmocně rukama. „Chováš se jako idiot!“
„Alespoň něco máme společnýho.“ Protočil Bill oči a natáhl se na stůl pro tablet, aby si přečetl časopis.
„Hele, tohle je zajímavé… Tady píšou, že pokud chcete oživit umírající vztah, je na čase vrátit se do doby, kdy jste byli naposledy šťastní…“ zacitoval Bill a podíval se na zamračeného manžela. Tom se na něj podíval a vzal mu tablet z ruky.
„Hmmm…“ zamručel po chvíli a podíval se na něj. „Nemůžu tu nechat školu a odjet s tebou někam pryč…“
„Proč?“ vydechl trochu zoufale Bill a chytil ho za ruku. „Proč bys nemohl…? Je snad tvoje práce důležitější než já…? Jako bys snad musel pracovat… Máme dost peněz.“
„Ne na dlouho, jestli budete s Karolin chodit tak často nakupovat nové oblečení, jako to máte ve zvyku…“
Bill ho plácnul do ramene. „Blbče.“ Zvedl se z gauče a vydal se pro něco k snídani.
„Neříkám ale, že to není dobrý nápad!“ vyběhl za ním. „Jen mi řekni, kam bys chtěl jet…“
„Na naše líbánky?“ otočil se k němu Bill po chvilce přemýšlení s pomerančem v ruce.
„Na líbánky?“ ušklíbl se Tom a přešel k němu, objal ho kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. „No dobře… S tím rozhodně nemám žádný problém…Co dál bys po mně chtěl, zlato?“
„Aby sis vyčistil zuby, když ráno vstaneš, na tohle bys měl mít zbrojní pas…“
Tom protočil oči. „Haha. Myslím to vážně, tak si z toho nedělej blázny.“
„Já nevím, co bych chtěl… Možná, víš, neber si to zle, ale… Není nic špatného na tom, když o sebe člověk trochu dbá.“
„Já o sebe nedbám?“
„Ale ne, tak jsem to nemyslel… Jasně, chodíš do posilovny a to všechno, ano, to je super, ale… Není moc fajn, když jdeme k psychologovi, a ty máš na sobě triko, na kterém svítí skvrna od kečupu na dva kilometry.“
„Nebyla tam žádná skvrna, vymýšlíš si.“ Ušklíbl se Tom a jemně ho políbil.
„No tak nebyla, fajn, ale…“
„… pochopil jsem. Mám si koupit nový šatník.“
„To by opravdu nebylo od věci…“ pousmál se Bill a polibek mu oplatil.
***
„Nejsem si jistý, jestli tohle byl správný nápad…“ nakrčil Bill trochu rozpačitě čelo, když se podíval na svého vymóděného manžela. Nemyslel si, že tu změnu ke starému vezme tak doslova, to rozhodně ne. Zmizel na celý den a tohle se mu sem teď vrátilo. „Vážně sis musel nechat udělat i nový vlasy?“ nakrčil nespokojeně nos. „Vypadáš směšně… Tohle se už dávno nenosí.“
„Ty se nenosíš, babo.“ Protočil Tom oči a posadil se vedle něj na sedačku. Rukou si přejel po svých nově udělaných cornrows.
„Jsi tak vtipný, Tome…“ protočil Bill oči, ne, nenechá se vytočit, nebude nepříjemný. Ne, prostě nebude…
„Vzpomínáš na náš první sex?“ zeptal se ho najednou Tom.
„C-Co prosím…?“ vyhrkl Bill a zrudnul v obličeji. „J-já nevím, nevím…“ Věděl až moc dobře.
„C-Co prosím…?“ vyhrkl Bill a zrudnul v obličeji. „J-já nevím, nevím…“ Věděl až moc dobře.
„Už si to někdy dělal?“ vydechl zastřeně Tom Billovi do úst. Byli v jeho hotelovém pokoji na vrcholku Alp a táhlo sem nedovřeným oknem. Ne že by si chtěli užívat horský vzduch, prostě nešlo dovřít. A topení se porouchalo.
„Samozřejmě že jsme to dělal, nejsem panic ty opice!“ zavrčel Bill, nedělal, kecal. Byl panic. Bylo mu osmnáct a byl panic. Ne, neměl se za nic stydět.
„No dobře, dobře, jen se ptám, tak se hned nerozčiluj…“ uculil se Tom a znovu se mu vpil do úst. „Jsi tak sladký…“
„Říká ten, co mě nazval buznou? To jde…“ ušklíbl se Bill a roztáhl nohy, stiskl stehny Toma kolem pasu.
„Zmlkni už.“ Usmál se blonďák znovu a laskal ho na čelisti, pod uchem, jemně skousl jeho ušní lalůček a Bill zavzdychal. Našel jeho tajný bod.
„Jsi si jistý, že jsi zamknul?“
„Zamknul jsem, ano… a už opravdu mlč, nebo radši půjdu za klukama na bar…“
„To bys neudělal…“
„Vsadíme se?“ ušklíbl se Tom znovu a odtáhl se od něj.
„Ne, ne! Nechoď… už jsem hodný…“ zamknul si Bill pusu na imaginární zip a Tom mu ho zase rozepnul.
„Jak bych tě teď mohl líbat.“ Zasmál se tiše, a znovu se mu vpil do nateklých rtů.
O dvacet minut později se oba dva přesvědčili, že nikdy nemáte věřit podkrovním pokojům. Hosté je často nechtěli, tudíž byly zastaralé a neopravené, stejně jako zámek u dveří do Tomova pokoje.
„Oh můj bože, Tome, a-ano!“ prohýbal se Bill slastí v zádech a svíral pevně Tomova ramena.
„Líbí se ti to baby, jo? Jakej jsem, huh? Tak pověz!“ přirážel do něj prudce Tom.
„Nejlepší!“ jako by to snad mohl posoudit. „Jsi nejlepší, oh bože!!“ vykřikoval černovlasý.
Dveře se otevřely. Zavrzaly. Ale mládež rozdávající si to na posteli je ignorovala.
„Tome Kaulitzi, co to tady do prdele děláš?!“ rozkřikla se Tomova starší sestra, rudá v obličeji. Co dělal, to jí přeci muselo být jasné, a že to bylo do prdele, toho si všimla taky.
„Tvoje sestra nás nachytala zrovna v nejlepším…“ pousmál se trochu Bill a zadíval se na ceduli s odlety.
„Jo, to ano,“ zasmál se Tom tiše. „Ale nezabránila nám v tom, abychom pokračovali…“
„Měl si štěstí, že jsem byl opilý, jinak bych tě pokračovat nenechal.“ Ušklíbl se mladší z nich.
„Lásko, bylo to na silvestra, všichni jsme byli opilí. I když uznávám, opít se kaštanovým punčem je umění.“
„Let číslo 217 směr Paříž-“ ani nečekali, co paní v rozhlase dopoví a zvedli se. Tom, jako pravý gentleman, vzal Billovi příruční tašku a vydal se s ním do fronty. Před nimi stál pár mladých lidí, kteří byli zřejmě nedávno oddáni.
„Miláčku, no tak, dej ze mě ruce dolů!“
„Když ty mě tak vzrušuješ, micinko.“ Zamručel jí do ucha novomanžel a stiskl dívce zadek.
„Když ty mě tak vzrušuješ, micinko.“ Zamručel jí do ucha novomanžel a stiskl dívce zadek.
Bill protočil oči a podíval se pobaveně na Toma. Ten koukal kamsi do stropu a dělal, že tu vůbec není. Pak se ale neovládl a přeci jen páru před nimi musel něco říct. „Prosím vás, mohli byste, prostě jít?“ Ne, vůbec mu to nic nepřipomínalo.
Nástupní halou se ozýval hlasitý smích novomanželů. „Oh bože, já tě tak miluju!“ vydechl Tom a vytáhnul si svého, teď už manžela, k pasu, Bill mu obtočil nohy kolem boků a pevně se ho chytil, Tom ho držel za zadek a náruživě se mu dral do úst.
„Mohla bych prosím požádat o váš palubní lístek?“ ozvala se paní za přepážkou, chlapci ji ale ignorovali, namísto toho si neustále prozkoumávali rty v hlubokém francouzském polibku.
„Až tam doletíme, tak tě ošukám tak, že si týden nesedneš…“
Bill se zahihňal. „Ale to bude celé líbánky, ty čudlo!“ políbil ho na čelo.
„Lístky, prosím…“ zkusila znovu paní.
„A komu to vadí? Mně teda rozhodně ne…“ ušklíbl se Tom a znovu chytil jeho rty mezi svoje. „Jsi tak strašně sexy, kotě, tak sexy.“
„Prosím vás, myslíte, že byste mohli jít do toho zatracenýho letadla?!“ ozval se za nimi rozčílený hlas postaršího pána. Postaršího, mohlo mu být tak maximálně padesát.
Tom se k němu otočil, stále s Billem kolem pasu jako klíště.
„Cos říkal dědo?“ ušklíbl se. „Nezáviď, že nám se ještě na rozdíl od tebe postaví, starouši…“
Mladík se na něj podíval s nakrčeným obočím. „A to jako říká kdo? Si jako myslíš, že když jste starej, tak mě tu budete buzerovat?“
Tom na chlapce zamrkal, pevně zaťal ruce v pěst. „Nejsem-… proboha, to snad není možný. Prostě se hni a nezdržuj frontu!“
„Zklidni se, dědo, nebo chytneš infarkt.“ Ušklíbl se mladíček. Bill si s blondýnkou vyměnil významný pohled. Oba si o svých manželích mysleli svoje. Všichni byli stejní. A v každé frontě se vždycky našel nějaký prudérní člověk v přechodu, který prostě nemohl pět minut počkat.
„Na líbánky?“ usmál se Bill na dívku, když odvedli domnělé hlavy rodin ven z fronty a čekali, až se dohádají.
„Ano, na líbánky.“ Usmála se. „Vy?“
„My taky… Teda… Druhé líbánky.“
„Takže rozvod?“
Bill nakrčil čelo. „Ne, jen dovolená.“ Přikývl trochu a nejistě se pousmál.
„Oh…“ prohlížela si ho zkoumavým pohledem. „Proboha, nejste vy Bill Kaulitz?“ zalapala po dechu poplašeně.
„Ano, to, to jsem.“ Pousmál se a přikývl. „Jsem…“ měl radost, že to stále má to svoje kouzlo, že ho lidé poznávají.
„To je úžasný! Moje mamka vás milovala!“ Billovi ztuhl úsměv na tváři. Mamka, jasně.
autor: LilKatie
betaread: J. :o)
To je úžasne krásna kombinácia nehy, lásky a vtipu no a ešte je v tom taký ten smútok, z toho, čo stretne zrejme každú lásku. Dúfam, že týmto dvom sa tú krízu nejako podarí prekonať.
Ráno u Kaulitzov bolo neskutočne realistické 🙂 Bill je rozhodnutý nerýpať, ale akosi sa mu to nedarí, keď Tom tají svoje nostalgické ja a popiera, že sa kašle na hygienu doma 😀 je to až príšerne skutočné 🙂 Strašne sa mi to páči. Ďakujem za kapitolu.
Konečně. Tak neuvěřitelně jsem se těšila na další díl, pořád jsem na tuhle povídku myslela a představovala si, co se asi stane v dalším dílu…♥
Potěšilo mě, že už se k sobě chovají trochu líp, a ty líbánky byl úplně nejlepší nápad! ♥ Tam by se snad mohlo obrátit všechno k lepšímu. Nikdy se nesmí rozvést! :D♥
Líbil se mi ten druhý flashback a konec, tam se hezky prohodily role… 😀
Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu, tahle povídka je naprostá bomba ♥
Tak yjsme se hrozně těšila…takle povídka je úplně novej rozměr, a fakt mě baví takovej ten vtipnej stereotyp, ptz si myslim že to ještě sranda bude 😀
Bille, Bille uz si proste stary no, smir se s tim hele 😀 A doufam, ze se jim neco na te dovolene nepokazi .. !! 😀
Dalsi dil prosim a honem 🙂
Naprosto úžasný díl!♥
Skvěle jsem se u něj zasmála 😀 Ten Tom 😀 Já z něho prostě nemůžu 😀 Flashbacky mě vždycky strašně potěší, protože si ráda čtu, jak se spolu ti dva měli krásně a jak si užívali života a ochmatávali se všude, kde to šlo 🙂 Toman je teda pěkně drzý 😀 Chudák dědula za ním v řadě 😀 A teď se mu to všechno hezky vrátilo 😀 Chtěla bych i říct, že dobře mu tak, ale po pravdě mi z toho je spíš smutno. Ty krásné vzpomínky se mu neustále vrací a ví, jak nádherné to bylo a teď nic. Teď je to u nich na bodu mrazu a vidí ty jiné lidi. Jo, chápu ho, že je z toho rozmrzelý. A pořád je mi všechno tohle líto. Já vím, že to je normální, že po tak dlouhém vztahu přijde krize – kterou buď ustojí nebo ne a rozvedou se. Ale je to tak realistické a z našeho života, že to možná prožívám ještě víc, než bych měla. Já teda pevně věřím, že to naši kluci zvládnou a já se už teď těším na happyend 🙂 😀 Špatné konce nesu vážně těžko a brečím u nich jak malá a celý den mi z toho je smutno a musím o tom neustále přemýšlet 😀
Každopádně moc děkuji, že pro nás tuhle povídku píšeš 🙂 Vážně se mi moc líbí, i když se musím přiznat, že si naše kluky nepředstavuju jako dospělé – já je hold pořád vidím takové, jací jsou. Já sama se totiž bohužel stárnutí děsně bojím 😀 a vážně se děsím doby, kdy budu stejně "stará" jako kluci v téhle povídce 😀 Takže já si je představuju tak, jak vypadají teď ale myslím si, že jim je už přes čtyřicet 😀 🙂
Já to prostě miluju! Strašně jsem se těšila na další díl a je to skutečně suprový. Líbí se mi moc ten styl psaní, že je to i trošku humorné a dodává to tomu tu správnou šťávu. Tahle povídka se mi moc líbí, takže doufám moje milá zlatá, že budeš díly posílat pravidelně ať nemusíme čekat, protože by to byla škoda 😉
Doufám že to zvládnou.Že jim ty druhé líbanky pomůžou.
Dokonaly dilek :3 Honem dalsi, jinak se zblaznim 😀
Sakra, tahle povídka mě čím dál tím víc dostává 😀 Miluju ten nádech humoru a trpkost uvědomění si, že už jim není dvacet… připadá mi to jako z nějakého sitcomu, ale mnohem více reálné. Dokážu si představit, jak Billa zabolelo, když si uvědomil, že je nanejvýš idolem starší generace a mladí ho vnímají nanejvýš jako legendu xD
Tom mi připadá drobet infantilní 😀 Snaží se asi působit mladě, ale ať chce, nebo ne, vevnitř je to chlapík v přechodu, který se začíná měnit v mrzutého staříka, kterého naštve každá drobnost xD
Doufám, že se jim podaří opět zažehnout plamen utlumené lásky a že ve svých nitrech zase naleznou ty dvacetileté hochy 🙂
Tak to je dokonalý.. Musela jsem se zasmát, jak se z Toma stal ten protivný stařík 😀 A ten konec byl.. Prostě úžasný! :3
hahahaha to je super…s tou mamkou to bolo zabite :D:D::D: dúfam že sa trošku znova zblížia na líbankách 🙂
Ten konec to zničil!:D Mamka… to je vážně famozní a jsem ráda, že ses na tohle dala. Konečně je tady něco takovýho, něco vtipnýho a úžasnýho! (i když tvoje povídky jsou všechny úžasný a vtipný). Už se těším na další díl:D Jen doufám, že svoji prioritu ve šťastných koncích nezměníš na konec nešťastný! Už teď se z toho klepu! ♥
Povídka je úžasná ♥
A i když je mi z toho, co se v ní odehrává trochu smutno, tak dneska jsem se i pobavila.
To srovnání na letišti bylo naprosto geniální, ten kluk, co Tomovi vrátil jeho někdejší chování xD Prý dědo xDDD Fakt perfektní scéna.
A mamka byla taky výborná xD
A ty návraty do krásné zamilované minulosti…jsou nádherné a hrozně nostalgické, protože si člověk uvědomí, jak se jeho život za ta léta změnil.
Taková je bohužel realita.
I když dneska měli kluci mezi sebou i hezké chvilky, tak doufám, že si na svoji lásku znovu rozvzpomenou a že ji vzkřísí. Jako Šípkovou Růženku 🙂
Hrozně se těším na další díly 😀 ♥
A jiný než šťastný konec prostě nepřipadá vůbec v úvahu 🙂
ten konec 😀
Povídka je úžasná, doufám, že bude mít nejmíň 1000 dílů, abych jí mohla číst až do doby co mi bude stejně jako jim 😀
Já všechny své rozečtené povídky ráda intenzivně prožívám a tahle je tak realistická, že je mi až smutno, jak čas rychle utíká a že si třeba ani nevšimneme, že svá nejlepší léta máme už za sebou bez toho, aby nám to někdo mladší nemilosrdně oznámil..
Moc se těším na další díl 🙂
Opět bezchybný dílek 🙂 Omlouvám se že komentuji tak pozdě ale většinou si díly čtu až pár dní po tom co vyšely, fakt nechápu jak to dělám 😀 Jinak moc pěkný 🙂 Strašně se těším na další díl!