číst celé: http://bit.ly/15nwA4c statistika: http://bit.ly/15nwA4c+ statistika: http://bit.ly/106SQuu+ autor: LilKatie „Těšíš se domů?“ „Spíš se děsím toho, co doma najdeme…“ pousmál se Bill a stiskl v dlani Tomovu ruku. „Myslíš, že to tam bude vzhůru nohama?“ „Spíš jsem si tím jistý.“ Ušklíbl se
autor: LilKatie Okna se roztáhla přesně v 9 hodin ráno, jak bylo nastaveno. Pokoj se zalil příjemným slunečním svitem a topení vytopilo pokoj na milých 23 stupňů. Pár ležící v posteli ale spal dál. I když… spíš jen jedna polovička páru ležícího
autor: LilKatie Bill se nespokojeně zavrtěl v posteli, když se postel vedle něj prohnula a brzo do pokoje vlétnul nepříjemně studený vánek. „Vstáváme, zlato,“ ozvalo se mu vedle ucha a Bill po Tomovi mávl rukou jako po otravném komárovi. „Nevstáváme, je brzo…“
autor: LilKatie Tom se prodíral davem lidí, kteří se mačkali v dolním patře klubu. Bill byl pryč už skoro hodinu a jeho nebavilo sedět tam sám a bavit se s nějakou francouzskou mafií. Ne že by se jich bál, to opravdu ne,
autor: LilKatie Tom nervózně přecházel po obývacím pokoji v jejich pětihvězdičkovém apartmá v hotelu. „Tak už budeš, Bille?“ podíval se už asi posté, kolik je hodin a jen protočil oči. „Rezervaci máme na devátou, jestli tam nebudeme, dají ten stůl někomu jinému
autor: LilKatie „Bylo cestování vždycky takhle rychlý?“ vydechl Tom, když oba dva došli na jejich pokoj v hotelu. Bill zavrtěl hlavou. „Ne, to nebylo… a taky jsme tenkrát nebydleli v pětihvězdičkovém hotelu…“ „No jo, co se mi tím snažíš naznačit?“ promnul si
autor: LilKatie Děkuju, děkuju, děkuju! Musím říct, že jsem opravdu nečekala, že povídka bude mít takový úspěch, protože tohle téma tu ještě asi nebylo a tak jsem si nebyla vůbec jistá, jestli budete chtít číst o klucích v trochu pokročilejším věku 😀
autor: LilKatie Psycholog si je prohlížel zvědavým pohledem, tohle bylo jejich první sezení po dlouhé době a stále neměl pocit, že by se něco zlepšovalo. Vyzkoušel snad všechno a začínalo mu připadat, že by to snad opravdu měli vzdát. Těkal mezi nimi
