autor: B-kay
V noci nemohl usnout. Po celý den nedokázal myslet na nic jiného než na okamžik, kterého se již dlouhou dobu nemohl dočkat.
Jeho první baletní vystoupení.
Vystoupení, na kterém se mělo ukázat, zdali se rozhodl kráčet správným směrem. Měl jenom dvě možnosti. Poddat se strachu a vzdát to, nebo bojovat. Bojovat, dokázat všem, že na to skutečně má a přetančit se ke svému cíli.
Na jeviště vyšel za zvuku melancholické melodie, doprovázen slabým potleskem. Nezáleželo mu na tom. I slabý potlesk byl pro něj mnohem lepší než žádný.
Na tento okamžik čekal až příliš dlouho na to, aby se nechal něčím zastrašit. Konečně nadešla chvíle, kdy měl vystoupit z ústraní. Nebýt jenom dalším z mnoha, tančícím kolem skutečné hvězdy. Poprvé se měl stát hvězdou on sám.
Vyjít ze stínu na výsluní a zazářit jasným světlem.
Ještě naposled se zhluboka nadechl předtím, než zavřel oči. V tu chvíli se ocitl v úplně jiném světě. Zmizelo jeviště, lidé sedící a čekající na jeho vystoupení, nad ním již neměli žádnou moc, stejně jako nepřejícné výrazy tváří ostatních tanečníků. Byl tady jenom on a hudba, která se stala jeho průvodcem. Vůbec nepřemýšlel nad jednotlivými kroky, jenom se jí nechal vézt. Tančil a přitom sotva vnímal, že jeho tělo vykonává pohyb. Éterickými a půvabnými pohyby vyjadřoval jakýsi příběh. Příběh plachého chlapce, jehož talent již odmítal být přehlížen.
Hudba dohrála, přestal tančit, jeho vystoupení bylo u konce. Nesměle se uklonil, divokost se opět proměnila ve svou původní podobu. Opět byl plachým chlapcem, který se bál otevři oči a podívat se do reality.
Obrovský potlesk, který během chvíle přerazil barieru tíživého ticha, jej však přesvědčil, že se bál zbytečně…
Nyní si tím však nebyl tak jistý.
Od chvíle, co Toma požádal, aby otevřel oči a podíval se na něj, uplynulo již několik vteřin a jemu se zdálo, že se svět kolem něj zastavil a čas se začal vracet zpátky. Opět stál na jevišti, se zavřenýma očima, třesoucí se po celém těle, čekající na svůj verdikt. Neslyšel potlesk, neslyšel pokřiky ani obdivné ovace. Jediné, co dokázal rozeznat, byl Tomův hluboký, nepravidelný dech.
„Omlouvám se,“ pípl a stydlivě překryl své intimní partie dlaní.
„Obléknu se a zapomeneme na to. Na tohle všechno,“ ta slova ledva vyslovil. Bylo mu do pláče, protože věděl, že Toma svým zjevem určitě šokoval, ale nedokázal mu svými slovy ublížit a právě proto zůstal potichu.
Sklonil hlavu a otevřel oči. Jeho pohled vzápětí upoutala Tomova dlaň, nacházející se v těsné blízkosti jeho hubených boků. Třesoucí se a zoufale tápající ve vzduchu, neměla odvahu dotknout se svého cíle. Bill potlačil nutkání utéct od něj, zamknout se v koupelně a vyjít z ní teprve tehdy, až se za sebe a své hloupé konání přestane stydět. Místo toho se přestal zakrývat, opatrně vzal Tomovy prsty mezi své a položil si je na boky.
Nebyl si jistý, kde získal veškerou odvahu, dokonce ani tím, jestli to Tomovi bylo vůbec příjemné. Jediné, čím si byl opravdu jistý, byl pocit, vyvěrající v hloubce jeho srdce, jako čistý, horský pramen. Pocit neuvěřitelné lásky, něhy a radosti.
Jeho tělo muselo být stvořeno k tomu, aby se jej Tom dotýkal.
Zvedl tvář. Už nedokázal déle čekat. Opět se setkaly dva pohledy. Dva páry očí, ukrývající různé emoce a tajemství, a přesto se zdály jejich pohledy stejné. Stejně vyděšené, plaché a zapírající vášeň, kterou v nich vyvolala přítomnost toho druhého. Tom se odvážil promluvit jako první.
„Nechci, aby ses oblékl,“ zachraptěl, jak opět skláněl hlavu. „Nikdy jsem nic takového neviděl.“ Bill poplašeně zamrkal a očima rychle přelétl své tělo.
Plochý hrudník, výrazně vyčnívající kosti, ošklivá jizva po zlomenině a v neposlední řadě také intimní partie. Kdyby byl na Tomově místě, nedokázal by se na sebe dívat déle než několik vteřin. Přišel si ošklivý, v tu chvíli na sobě nedokázal nalézt jedinou hezkou věc. Třásl se proti Tomovým dlaním a modlil se, aby v sobě nalezl sílu přijmout jeho slova.
„Je se mnou něco v nepořádku?“
„S tebou?“ Tom se nevěřícně pousmál a ukazováčkem pomalu mapoval bledou kůži. Přes drobná ramena, pulzující hrudník až na boky, které v něm vyvolávaly neuvěřitelnou touhu. Opravdu to bylo poprvé, co viděl něco takového.
Zázrak v lidské podobě.
Nedokázal se na něj vynadívat. Vzhlížel k němu jako k nejvzácnějšímu dílu jakéhosi mistra a pořád víc si uvědomoval, že skutečně bylo něco v nepořádku. Avšak s ním. Jinak si nedovedl vysvětlit, proč mu trvalo tak dlouho odejít od Mii. Proč mu trvalo tak dlouho pochopit, že lásku svého života nalezl někde úplně jinde.
„Jsi dokonalý,“ zasténal, pomalu kolem něj omotal své dlaně a ukryl chvějící se nahé tělo ve svém objetí. Bill se v jeho náruči třásl o něco více než obvykle, splašeně otevíral a zase zavíral ústa ve snaze promluvit, ale nedokázal to. Vpíjel se do Tomova pohledu, snažil se pochopit tu skutečnost, ale bylo to tak nečekané a silné, jako jejich první setkání.
Lapajíc po dechu se opřel o jeho tvář, na rty mu vystoupil šťastný úsměv, jak vyslovoval tichá slova.
„Miluji tě.“
Tom vzal jeho tvář do dlaní, sledoval, jak krásná a nevinná byla, a sám sobě slíbil, že nedovolí, aby je někdy něco rozdělilo. Nezáleželo mu na tom, co se mělo stát, co všechno si Mia jistě připraví. Věřil, že dokud jsou spolu, zvládnou cokoliv.
„Já tebe ještě víc.“
Billova tvář se rozzářila radostí. Vyskočil a sám se přitiskl na Tomovy rty. S každým dalším polibkem, jenž mu byl věnován, byla ozvěna obrovského potlesku v jeho mysli skutečnější. Už po druhé v životě se mu podařilo uniknout stínům a vyjít do světla.
S posledními zbytky rozvahy a rozpaků odpadlo i Tomovo oblečení. Jeho duše se opět na krátkou chvíli vytratila ze své tělesné schránky, stala se tichým svědkem jejich vzájemného poznávání.
Jejich nahá těla přistála na posteli zcela neslyšně. Bill se položil na záda, pohledem zvědavého dítěte ještě jednou prolétl Tomovo tělo, a vzápětí jej opět jemně políbil.
„Jsi tak krásný,“ šeptl, jak konečky prstů hladil jednotlivé svaly a záhyby kůže. Ještě pořád nemohl uvěřit tomu, že jsou spolu. Že se jej nyní může dotýkat, aniž by cítil jakékoliv výčitky svědomí. Že se jeho nesmělé sny, staly skutečností.
Tom jej sledoval láskyplným pohledem, proplétal tmavé prameny vlasů mezi prsty a toužil jenom po jediném. Aby ta chvíle byla nekonečná. Už nikdy nechtěl opustit Billovo objetí. Nechtěl žít bez něj. Patřili k sobě, ať už to bylo dobré, nebo špatné.
„Jak se cítíš?“vydechl mu do vlasů a několikrát jej mezi divoké prameny políbil.
„To nevím. Je těžké věřit něčemu tak krásnému. Bojím se, že když uvěřím, zmizíš mi a já zůstanu opět sám,“ malíčkem jej pošimral na klíční kosti a opět mu pohlédl do očí.
„Nezmizím,“ bylo mu tichou odezvou. „Ty víš, že bych tě nikdy nedokázal opustit. Nemyslíš, že si po tom všem zasloužíme trochu štěstí i my dva?“ Bill krátce přikývl, ale nepromluvil.
Místo toho se zvedl na loktech, takže nyní byly jejich tváře ve stejné úrovni. Nosem jej něžně pohladil po líci a Tom jej s úsměvem následoval. I přesto, že pro něj bylo skutečně těžké zůstat v blízkosti Billova nahého těla, držel se statečně. Už jenom pomyšlení na milování s ním by totiž dokázalo způsobit hotovou bouři.
„Musím se ti k něčemu přiznat,“ musel se od něj na chvilku odsunout, protože jeho tělo si i přes jeho nevyřčené prosby dělalo, co chtělo. Už by jej nedokázal déle líbat. Bill zvědavě nadzvedl obočí a naklonil tvář na stranu jako malé dítě.
„Poslouchám,“ pousmál se.
„Neumím tančit,“ Bill překvapeně pootevřel rty, a vzápětí se potichu rozesmál.
„Na tom přeci není nic špatného,“ pohladil jej po tváři a opět se naklonil pro polibek.
„Ale je. J-já jsem opravdu příšerný tanečník,“ sám sobě ještě nikdy nepřišel vtipnější. Tak moc se bál, že již déle nedokáže ovládnout svůj rozkrok a svým vzrušením způsobí Billovi jakési trauma, že plácal jednu hloupost za druhou.
Právě když si uvědomil, že je to úplně přirozené a nic s tím nenadělá, se pokojem rozneslo podivné vrnění. Trhnutí obou jasně naznačovalo, že s něčím takovým vůbec nepočítali. Bill se zmateně rozhlížel kolem sebe a hledal zdroj vrnění.
„Zvoní ti telefon,“ dlaní ukázal na stůl a na malou vibrující věc, která byla jediným zdrojem světla v pokoji. Tom se však ani nepohnul. Vzal Billovy dlaně mezi své a rázně zavrtěl hlavou.
„Nebudu to zvedat. Ted jsem tady s tebou a nikdo není důležitější,“ tentokrát on hladověl po Billových rtech. Chytil jej za tvář, přitiskl jeho nahé tělo na to své a líbal jej tak dlouho, dokud vibrování nepřestalo. Nechtěl si kazit tak krásný večer, a právě proto na přicházející hovor rychle zapomněl.
„Tak moc tě miluji,“ sténal do vroucných polibků a Billovo srdce plesalo radostí.
Ozvala se další rána, vzápětí následována druhou a třetí. Tomovo umělecké dílo již nemělo pouze křídlo, získávalo i obrysy těla a tváře, a víc než kdy jindy se stávalo obrazem skutečného anděla. Anděl měl dvě oči, nos a plná ústa. Krásná, usmívající se ústa, na která byl i sám tesař hrdý. Už stačilo pouze zapracovat na druhém křídlu. Vdechnout mu svou láskou, oddaností a odhodláním ještě poslední kapky života.
Už stačilo jenom maličko, aby bylo dílo dokončeno.
Tak maličko a jeho proměna z kamene v anděla, by byla dokonána…
Na druhé straně města, přesně v okamžiku, kdy si ti dva vyznávali lásku, se Mia znechuceně zadívala na svůj mobil a po dalším neúspěšném pokusu jej odhodila stranou…
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Ako mám napísať komentár aby som sa dokola neopakovala? Ale keď je to stále tak krásne a dychberúce, že neviem napísať iné. Táto kapitola bola baletom, nádherným tancov dvoch zaláskovaných bytostí. Koniec pokazila Mia ale bez zápletky by neexistoval príbeh, že? aj keď ja by som si dokonale užívala keby sa nič zlé nestalo, keby sa len obyčajne milovali a zostali by spolu s Júliou…
Ááách…to byla zase taková nádhera ♥
Úplně se mi svíralo srdce, dojetím, nad Billovou čistotou a upřímností. A láskou…
Bill je neuvěřitelný, v jednu chvíli je tolik plachý a zamindrákovaný a hned vzápětí je zase plný odvahy, když položí Tomovu ruku na své nahé boky…
To láska mu tu odvahu dodala, láska a bezmezná důvěra v člověka, kterého miluje, ve svého sochaře, svého stvořitele…
Překrásný příběh ♥
Kravka aď jim da už pokoj.Nádherna povídka.
U dnešního dílu mi opravdu došla slova! Něco tak nádherného, něžného a naplněného láskou jsem ještě nečetla!♥♥♥
Po celou dobu jsem se musela usmívat. Já jsem za ně tak neskutečně moc šťastná a tak moc jim závidím tu jejich lásku! Billi byl opět strašně rozkošný, když si myslel, že se Tomovi hnusí. Až mi ho jednu chvíli bylo strašně moc líto, jak to prožíval a jak si myslel že udělal chybu a chtěl se jít pomalu schovat. Blázínek! Kdyby věděl, co se Tomovi honilo hlavou a proč oněměl. On totiž oněměl tou krásnou a láskou k Billovi!♥ I když je takový plachý Bill neskutečně roztomilý, tak i přes to doufám, že ho Tom brzy přesvědčí o tom, jak nádherný a dokonalý je a že ho už takové myšlenky nikdy nebudou napadat! Jenom se zbytečně trápí. Škoda, že se někdy nemůže vidět Tomovýma očima 🙂 A jak tam potom spolu leželi v posteli nazí♥ To byl nádherný okamžik! A Tomi jak začal mluvit o tom, že neumí tančit. To bylo prostě krásné! Já vím, že se neustále jenom opakuju, ale k tomuhle dílu nejde napsat nic jiného. 🙂 A je pravda, že mě napadlo, že Tomovi nejspíš volá Mia. Potvora jedna! By mě zajímalo, co Tomovi chce. Očividně se vážně neumí vyrovnat s tím, že ji Tom pustil k vodě. Ta by zešílela, kdyby věděla, proč jí Tom telefon nezvedá. A to, jak Tom Billovi řekl, že není nic důležitějšího než on a že ho nějaký telefon nezajímá♥♥ To bylo dokonalé!♥
A ještě nesmím zapomenout na Billovu vzpomínku z baletu a jeho vysotupení♥ Oh, to bylo nádherné! Já si prostě Billa dokážu představit, jak krásně tančí na tom podiu, sám ve svém vlastním světě a nevnímá nic okolo. To muselo být dechberoucí!♥ Hrozně moc bych si přála, aby Tom někdy viděl Billa tančit 🙂 Zamiloval by si ho určitě ještě víc, pokud to ještě víc jde 🙂 A taky předposlední odstaveček o tom sochaři♥ Nádhera! Opravdu B-kay, klaním se před Tebou a Tvým uměním takhle psát♥ Každý díl téhle povídky si neskutečně moc užívám. Děkuji za tuhle povídku!♥