Dobrodružství ve světě povídek 1.

autor: Maddy

Dnes tady máme nový překlad od LilKatie. Nečekejte ale žádný srdceryvný twincestní příběh, naopak, máme pro vás do nového roku, který už vlastně ani neměl nastat :-D, příběh odlehčený, legrační, skoro až praštěný, kde se sice twincest vyskytuje, ale spolu s ním taky všechny další možné situace, do kterých fans v povídkách své dva miláčky dokážou dostat. Možná se vám dokonce rozšíří obzory, co všechno je v povídkách možné. 😀 Hlavním účelem této jedenáctidílné povídky je pobavit, takže vám doporučuju: bavte se. J. :o)

Prolog a první kapitola

Trochu víc absintu způsobí, že Bill a Tom omdlí. Když se probudí, zjistí, že jsou v mysteriózní zemi plné protivných dokonalých děvčat, twincestu a ostatních neznámých nebezpečí. Dostanou se vůbec někdy zpátky domů?

Tom asi opravdu neměl krást ten zapomenutý kufřík ze zadní místnosti klubu…

Bill a Tom opile vpadli za hlasitého zpětu do jejich společného hotelového pokoje. Zrovna se vrátili z divokého večírku, ale nebyli ještě připraveni jít spát. Tom triumfálně zvedl zelenou lesklou lahev.

„Aaaaabsint!“ zahulákal.

Bill mu ji vzal a přečetl si nadšeně nálepku se stejným výrazem, jako když chlapec čte svůj první Playboy.

„Jen si čti,“ ušklíbl se Tom. „Pochybuju, že tvoje hubená prdel zvládne jednoho panáka.“

„Zmlkni, Tomi. Nebyl jsem to já, kdo celý večer cucal Cosmos.“

„Hej, lidi mi je KUPOVALI. Nemohl jsem odmítnout, ok?“

Padli na Billovu postel a oba se pozorně dívali na lahev.

„Možná bychom měli… jít spát. Chci říct, měli jsme dost…“ řekl Bill zdráhavě.

Hlasitě si krknul a vyděšeně si přikryl rukou pusu. Než aby vypadal znechuceně, Tom to vzal jako výzvu a odpověděl stejně tak hlasitým říhnutím. Bill nakrčil nos.

„My OBA jsme měli dost, Tome…“ řekl a zamával rukou ve vzduchu.

„Voleeee, Bille, tohle pije Marilyn Manson,“ protestoval Tom.

„Jo, podívej, jak dopadl.“

„Ha… ha… ha, Bille. No taaak. Buď dobrodružný. Možná uvidíme zelenou vílu!“

Tom se přihlouple usmál, když si představoval Kylie Minogue z Moulin Rouge. Bill byl až moc opilý na to, aby normálně přemýšlel. Po stém „No tááák“ od Toma se rozhodl, že to přeci jenom zkusí.

„No,“ začal zdráhavě. „Podíváme se, jestli by nechtěli i Georg a Gustav.“

Přesunuli se vedle do pokoje a našli Georga, jak chrápe u sebe na posteli. Gustav vyšel z koupelny v bílém županu a odpudivě se na ně podíval.

„Ahoj, Věci jedna a Věci dvě. Co zase chcete?“

Bill se na sebe podíval do zrcadla. Měl červené oči, rozmazané šminky. Vlasy mu zplihly. Tom stál vedle něj, dredy rozházené a oči naprosto stejně rudé.

„Um, nic. Jen jsme se chtěli ujistit, že jste ok. Dobrou noc, Gusti!“

Bill utekl, táhl Toma za sebou. Nechtěl, aby si na ně Gustav udělal ještě horší názor. Vydechl, když si představil, jak sladký Gustav – šťastný a bez kocoviny – bude ráno jíst svoje vafle.

„Jsme na to sami, Tomi. Uděláme to a pak půjdeme rovnou spát.“

On a Tom si vzali několik loků zelené tekutiny. Chutnalo to jako iron.

„Ugh, tohle je SILNÝ.“ Řekl Bill, zakašlala a prskal.

Tom byl až moc zaměstnaný tím, že se šklebil, než aby odpověděl. Oběma se zamotala hlava. Hotelový pokoj se divoce točil a pomalu se v něm stmívalo a stmívalo…

***

Když Bill otevřel oči, měl pocit, že leží na travnatém poli.

„Divné… přísahal bych, že jsem se vrátil na hotel…“

Pomalu se posadil, promnul si třeštící čelo. Tom ležel na obličeji vedle něj. Skončili u někoho před domem na trávě. Bill s Tomem trochu vystrašeně zatřásl.

„Wuh, huh? Jsem v nebi?“ řekl Tom, obličej otlačený od trávy.

„Ne, idiote. Pokud nebe nevypadá jako nejmenované předměstí. Zvedni se.“

Dvojčata se zvedla a oprášila si oblečení, než se rozhlédla po okolí. Byly tu řady a řady identických domů. Bylo to opravdu obrovské. Bill se rozeběhl, když na konci ulice uviděl ceduli.

„Počkej, Bille!“ řekl Tom, zatahal si za své padající kalhoty.

Našel Billa, jak si čte ceduli.

„Hm… píše se tu ‚Sueville‘,“ zamručel Bill. „Kde to sakra je? Tome, jsme vůbec u hotelu? Nebo blízko toho večírku? Co to kur-„

„Bille, někdo sem jde.“ Řekl Tom, chytl Billa za rameno.

Přicházela k nim dívka.

Sueville

(Sueville od Sue – Mary Sue – název pro typicky popisovanou nereálně dokonalou holku/přítelkyni v povídkách)

Tom a Bill se na přicházející postavu pozorně dívali.

„Au, Bille, přestaň. Je to jen holka, proboha.“

Bill Tomovi drtil ruku ve své, oči vykulené strachy.

„Ale všechno je tu tak divné. Co když jsme byli uneseni mimozemšťany?! Co když je jedna z nich a jde nás un- waaahhh…“

Bill pustil bratrovu ruku a spadla mu čelist. Ta dívka byla nádherná. Tom byl ohromen. Měla postavu supermodelky a dlouhé, lesklé blond vlasy. Její modré oči svítily a ústa se zakřivila do sladkého úsměvu. Na sobě měla stylové oblečení.

„Ahoj kluci, vy musíte být Tokio Hotel!“

Bill a Tom byli zaneprázdněni koukáním na její bujný výstřih, než aby si všimli, že její značkový model je příšerně překombinovaný. Nemohli si ani všimnout toho, jak přesně je oslovila.

„… a ty jsi?“ vykoktal ze sebe nakonec Tom, odtrhl pohled od jejího těla.

Zvonivě se zasmála.

„Oh, Tomínku. Moje jméno je Melissa Clarissa Třpytinka. To poslední je moje umělecké jméno. Doufám, že jednoho dne budu slavná hvězda a budu na turné s Tokio Hotel! Vy jste se sem přestěhovali? Já tady bydlím!“

Ukázala hubenou rukou na jeden z neidentifikovatelných domů.

„Zmínila jsem, že mě rodiče posílají na výměnný pobyt do Německa?“

Bill a Tom jen zírali.

„Ooh, proč se držíte za ruce? Budete se líbat?“ zeptala se sladce.

Bill se okamžitě dostal ze svého transu. Pustil Tomovu ruku a podíval se na bratra. Tom pokrčil rameny, vypadal ohromeně.

„Co to kur – NE! Proč si to myslíš?“

Melissa se zachichotala.

„Dobře, protože jsme na tebe čekala celý život, můj nejdražší Billy. Nejsou moje velké dudy a blond vlasy úžasně atraktivní?“

Bill zamrkal a znovu si promnul čelo. Tohle bylo divnější a divnější. Jak sakra ta holka pro ně už mohla mít přezdívky? Tomínek? Billy?! Podíval se na Toma, který stál přiblble stranou.

„Um, Melisso Třpytinko, omlouvám se, ale uh… nikdy jsem tě neviděl a nelíbám jen tak… Melisso?“

Melissa se krásně mračila, slzy se třpytily a tekly jí po tvářích. Začala se mlžit přímo před Billovýma očima. Bill vyděšeně vřísknul a instinktivně si rukama zakryl obličej. Dal je pryč, když uslyšel nový, méně děsivě veselý ženský hlas.

„Můj temný anděli, nemůžu uvěřit, že jsi mne odmítl.“

Stála tu před ním nová dívka. Měla dlouhé černé vlasy s červenými melíry. Její linky byly tlusté a černé. Její oblečení vypadalo pohřebně. Bill a Tom se zamračili, přemýšleli, kam zmizela ta v šatech a jehlách.

„Melisso…?“ Zkusil Bill nejistě.

„Kdo je Melissa?“ řekla dívka mrzutě. „Jen další z děvek, které ti padly k nohám? Jmenuji se Havranka Měsíc Čarodějkatemnýchvod, jestli si to pamatuješ. Jen další z tvých ODDANÝCH fanynek. NAVŽDY.“

Dívka začala brečet, černé potůčky s řasenkou jí tekly po obličeji. Smutně zatahala za své krajkové černé rukávy. Bill byl trochu vyděšený, když si všiml, že má stejně nalakované nehty jako on.

„Proč mě prostě nemůžeš milovat? Nebo možná mě nemiluj. Potřebuji něco, kvůli čemu být naštvaná,“ řekla zoufale.

„Bille,“ zašeptal Tom. „Obejmi ji. Udělej to, pro lásku Boží.“

Tom byl vyděšený, aby udělal cokoliv jiného, Bill udělal krok vpřed a nejistě ji objal. Konečně se uvolnila a Bill se na Toma s úlevou podíval. Pohladil ji po zádech.

„Er, Havranko, lásko moje. Kde jsem?“ vydral ze sebe s nadějí.

„Bille nejdražší, konečně jsi přišel do Světa Povídek. Strávila jsem tolik smutných dní, snila o tobě a poslouchala ‚Hilf mir fliegen‘. Moji rodiče a nikdo ve škole mi nerozumí. Ale ty jsi ten divný německý vyděděnec, který se zrovna přistěhoval do města. A zamilujeme se do sebe.“

Bill vykulil oči. Ne, to nemohla být pravda! Tohle byla nějaká Alenka v říši divů sračka. Zabije Toma za to, že ukradl ten absint!

„Havranko, opravdu? Opravdu jsem se kouzlem přemístil do fiktivního světa? To je nemožný… uh, lásko?“

Nakrčil obočí.

„Tome?“ sykl přes její rameno. „Co to sakra dělá?“

Havranka Billovi mnula rozkrok.

„Um, ona, uh… se rozparádila.“ Řekl Tom, smál se. Slyšel, co Havranka vysvětlovala, a nějak si dokreslil, kde to skončili. Slyšel o tom, že se tohle lidem občas dělo.

„Stejně jako v epizodě South Park, kde si Kenny čuchne ke chcankám kočky a skončí v zemi prsou,“ řekl, hrdý na svou logiku.

„Tome, ona mi mne telefon,“ zašeptal Bill naléhavě. „To není ani můj pták!“

Tom se na pár podíval a dál se smál.

„No, Bille. Hodně holek, co píšou povídky, toho moc o sexu neví.“

Bill protočil oči, když Havranka pečlivě pokračovala v práci. Začal ji odstrkávat, ale zastavil se, když se její obličej začal mlžit stejně jako Melissin.

„Oh můj bože, Havranko. Havranko! Omlouvám se. Prosím, ne!“

V zoufalství ji chytil a vášnivě ji políbil. Její obličej se znovu zostřil. Tom se rozhlédl a všiml si, že se mění jejich okolí. Objevovalo se město.

„Hej, Bille! Vypadá to, že se odsud dostáváme!“

Naplněn odvahou, Bill pokračoval v roli. Zazpíval Havrance pár veršů ze Sacred.

„Umírám, ale vím, že naše láááska bude žít,“ řekl tím nejbolestivějším hlasem.

Nechal Havranku masírovat mu telefon v kalhotách a hraně zasténal.

„Oh, moje překrásná kněžko noci! Pojď mě zachránit od mého nudného života z předměstí. Ty děti, které si z tebe dělaly ve škole srandu, budou litovat!“

Znovu ji divoce políbil. Konečně zmizela v obláčku kouře.

„Zvládl si to!“ řekl Tom nadšeně.

Jeho výraz ale zmizel, když k nim cestou přišla další dívka.

„Tome!“ zavolala.

Tom se otočil a málem to s ním seklo, když viděl nádhernou kyprou brunetu, která se mu vrhla do náručí.

„Tome, tys mě opustil kvůli všem těm groupies!“

„Zlato, omlouvám se. Ne – AU!“

Dala mu facku a založila ruce na hrudníku, zvedla si tak prsa. Měla na sobě extrémně úsporný obleček.

„Jsem Elizabeth Katia Marina Angelina a odmítám být další z tvých děvek. Vím, že jsme se sotva poznali na jednom z tvých koncertů. Ale můj skvělý vzhled a safírové oči si udržely tvoji pozornost víc než tisíce křičících holek! Myslela jsem, že jsme pro sebe stvořeni.“

Našpulila své překrásné plné rty a podívala se na Toma uslzeným pohledem.

Bill protočil oči. Musel se začít smát, když Elizabeth Toma uhodila, ale začínalo to být nudné. Doufal, že bude víc slz a možná nějaké výhružky. Proč musel mít Tom štěstí? Jeho málem zabilo, když musel vyznávat lásku té Havrance čarodějce bůhví čeho.

„Liz, zlato, uvědomuji si chyby ve svém chování. Opustím pro tebe svůj dosavadní život, pro tebe, náhodná fanynko, na kterou jsem se díval deset vteřin na koncertě,“ řekl Tom tím nejjemnějším hlasem.

Tom ji chytl a nadšeně ji políbil. Neohrabaně mu jezdila rukama nahoru a dolů po zádech, než zmizela. Dvojčata se rozhlídla a viděla, že předměstí zmizelo. Stáli v rušném městě. Ale teď už alespoň znali pravidla tohoto světa.

„Ok, takže trik je v tom, že se musíme setkat s fiktivními postavami, dělat cokoliv, co od nás budou chtít, a dostaneme se domů,“ řekl Tom. „Doufejme, že další zastávka bude další holka, která bude brečet, jak jsem nevěrný. Pak si to s ní budu muset rozdat!“

Šel s Billem po ulici, usmíval se, když si představoval všechny dívky, o kterých četl v povídkách, když se v noci nudil. Ztracen ve snění málem narazil do Billa. Bill stál před další cedulí a vypadal zděšeně.

„Bille, co se děje? Co je další zastávka? Svět bez šminek?“

Tom se vesele zasmál svému vtipu, ale zarazil se, když viděl ceduli na vlastní oči. Bill četl nahlas:

„Cestville.“

autor: Maddy