My silence 6.

Tom přivezl Billa domů z nemocnice. Otevřel mu dveře od auta a choval se k němu mnohem s větší úctou.

„Ahh… konečně sami,“ objal ho Bill a vlepil mu vášnivý polibek, u dveří uvnitř domu. Tom se nebránil. Chytl Billa a polibky mu vracel. Najednou někdo zaklepal na dveře. Tom křečovitě od Billa odskočil. Ve dveřích stáli Georg a Gustav, nic neviděli.

„Čau Bille, tak jak ses měl?“ přátelsky prohodil Georg.

„Dobře, teď už mi je mnohem lépe,“ pohledem koukl na Toma a šibalsky se usmál.

„No nic, nedáme si něco k snědku?“ tleskl Tom a ukázal směrem ke kuchyni. Všichni souhlasili a Tom udělal špagety.

„Po tomhle se mi stýskalo,“ usmíval se Bill nad plným talířem jídla.

Když Georg a Gustav odešli, dvojčata měla čas pro sebe.

„Ještě jsem ti zapomněl dát dárek,“ pískl. Do místnosti vběhla Amy, malý pejsek se tulil k Billovi.

„Amy? Ty si doma?“ Billovi upadla slza. Byla to slzička štěstí.

„Jo, našla se, není to skvělý?“ začal ji Tom hladit. Oba se smáli. Byli tak šťastní. Oba se nakláněli u Amy a drbali ji.

„Ale myslím, že teď už neuteče, už nás miluje,“ zachichtal se Tom. Bill si prohlížel jeho ústa. Měl takovou chuť ho políbit.

„A teď druhý dárek,“ šel Tom do kuchyně.

„Cože? Další dárek? Mně stačí Amy,“ smál se Bill. Za chvíli se Tom vrátil.

„Tady to je,“ podal Billovi obálku. Bill si nechápavě prohlížel bílou nepopsanou obálku, kterou od Toma dostal. „No tak, podívej se,“ nervózně ukázal na obálku. Bill obálku otevřel a vyndal z ní poukaz. Poukaz na týdenní dovolenou k moři.

„Wow… Moře? Skvělý!“ zamyslel se Bill, a představil si sebe a Toma na pláži u moře.

„Jo, moře, já a ty, slunce, teplo. Nezní to skvěle?“ Tom pohladil jeho vlasy. Bill přikývnul.

„A kdy jedeme?“ zareagoval rychle.

„Zítra,“ dodal vesele.

„Už zítra?“ překvapeně opakoval „Páni… už se těším,“ vstal ze země a zamířil ke své uklizené ložnici.

„Balení věcí mi trvá vždy dlouho. Raději začnu hned,“ křikl Bill ze svého pokoje. Tom přikývnul.

„Já už začal,“ zareagoval.

Bill si tedy začal balit věci a později usnul. Tom se rozhodl ho nerušit a nechal ho spát. Mezi tím se Tom vytratil pryč. Šel do jednoho místního baru, kde měl schůzku s jeho holkou, Emmou, s tou, co je Bill viděl.

„Ahoj Tome, konečně jsi zde,“ začala Toma líbat.

„Ahoj Emmo,“ Tom jí oplácel její polibky.

„Tak co tvůj brácha? Jak se cítí?“ usmála se a svoji ruku položila na tu jeho. Své ruce měli spojené a položené na stole.

„Myslím, že se drží, a ten nápad se mu líbil,“ poznamenal a napil se kávy.

„Já ti to říkala, že se mu to bude líbit. Ty jsi prostě nejlepší,“ dala mu malou pusu.

„Takže ti opravdu nevadí, že se několik dní neuvidíme?“ zadíval se roztomile.

„Ne, rozhodně nevadí, je to tvůj bratr, několik dní byl v nemocnici, proboha, když se pokusil o sebevraždu!“ vyprávěla pomalu a na obličeji jí šly poznat její city a dojmy. „Musíte několik dní strávit spolu sami.“

„Ano, máš pravdu, jsi skvělá,“ políbil dívku a povídali si dál.

Asi po půlhodině se oba vraceli k ní domů. Přesunuli se do postele. Oblečení si svlékali, hladili se a líbali. Svými těly byli k sobě přilepeni. Jako dva magnety se cítili. Jazyky byly živé a vzrušené a Tom do ní jemně vnikl.

Brzy ráno odešel domů. Bill si však ničeho nevšiml. Vzbudil se, když Tom chystal snídani.

„Dobré ráno, Tome, ty děláš snídani?“ objal ho zezadu a dal mu polibek na tvář. Tom přikývnul a otočil se čelem k Billovi. Své ruce položil na jeho tváře a jejich polibky byly svobodné a vášnivé.

„Už mám celkem hlad,“ prohlížel si mísu.

„Už to bude.“ Tom čuchal vůni jídla a za chvíli jídlo dal na dvě poloviny na dva talíře. Položil je na stůl a oba si sedli k talíři. Bill samozřejmě jídlo pochválil.

„V kolik letí letadlo?“ zajímalo Billa.

„Ještě máme chvíli čas, neboj,“ políbil Billa zezadu, „ale pro jistotu, začneme se chystat, nemyslíš?“

Bill přikývl a šel do ložnice. O něco později si dali věci do auta a jeli směr letiště.

V letadle

„Letadlo bude za chvíli přisávat…“ blonďatá letuška oznamovala a všichni se začali chystat k vystupování. Za pár minut letadlo přistálo a všichni šli ke vchodu. V hale čekal na Billa a Tom nějaký muž. Byl to poslíček z hotelu, kde se dvojčata brzy ubytují.

„Dobrý den, vy budete bratři Kaulitzovi, že?“ řekl anglicky se svým rodným přízvukem asi 20tiletý hoch.

„Ano,“ zareagoval Tom.

„Tak pojďte,“ poslíček je autem odvezl do hotelu. Do krásného, velikého a luxusního hotelu.

„Wow! Tome, to je úžasné,“ užasl Bill nad budovou a jejím okolí, „vybrals to dobře,“ pochválil.

„A hádej, máme byt k pláži,“ Tom projevil svoji radost.

„Ano a máte velmi dobrý byt,“ poslíček vedl dvojčata hotelem.

Odemkl jím dveře od bytu a dvojčata nemohla uvěřit, co vidí. Bylo to nádherné!

„Tak tady je váš byt, snad se vám tu bude dobře bydlet.“

„Hmm… jo, myslím, že ano,“ Tom dal poslíčkovi drobáky, „prosím, zařiďte, ať nás teď nikdo neruší.“

„Samozřejmě.“ vytratil se.

„Tak co? Líbí?“ Tom objal Billa zezadu a políbil ho na krk.

„Nádherné,“ Bill se otočil dopředu k Tomovi, „něco tak úžasného si asi ani nezasloužím.“

„Ano, ten byt se mi také moc líbí,“ rozhlížel se Bill.

„Ale já nemyslel ten byt.“

V ten moment se začali líbat, svlékat a přesunuli se do postele. Jejich nahá těla na sobě ležela.

„Po tomhle toužím od té doby, co jsem tě viděl ležet v nemocnici.“ Tom líbal Billovo tělo.

„Já to chci mnohem déle,“ šeptl do Tomova ucha.

autor: Mayra