autor: S & LilKatie
„Nemůžu uvěřit, že si mu to dovolil!“ přecházel Tom rozčileně po obývacím pokoji. „Jak… Nechtěl tě zneužít? Znásilnit?? Cokoliv?!“ měl nervy.
Bill seděl, spíš ležel na pytli a chladil si rozkrok ledem.
„Proč by mě měl chtít ošoustat? Víš, kolik lidí měl na taková intimní místa?“
Tom zavrčel. „Já nevím, co já vím… Je mi to jedno, jen o tebe mám starost, nic víc…“ zvedl hrdě bradu a odporoučel se do kuchyně pro něco k jídlu.
„Asi si s ním domluvím rande!!!“ zakřičel Bill, stáhl si tepláky a vyndal penis. Musí se provětrat. Tak kurevsky to bolelo!!!
Tom v ruce omylem rozdrtil banán. Teď si z něj už mohl udělat tak maximálně koktejl. Super.
„Si dělej, co chceš…“ zahučel. Měl Riu, tak proč by Bill nemohl taky někoho mít.
„Já bych se tě stejně neptal!“ křikl Bill, vstal a sundal si tepláky. Takhle přešel do kuchyně. Nahý. „Jee, děláš banánový koktejl?“
„Hmm…“ zabručel černovlasý, neotáčel se na něj, naházel pár banánů do mixéru a přidal mléko, pustil ho. „Je na tebe moc starej… To už si radši jdi za Jostem…“
Bill si stoupl vedle Toma, zády k lince. „Starý? Je mu 35… To není starý.“
„Vypadá starší…“ ignoroval ho pořád pohledem, obešel ho a vytáhl ze skříňky dvě sklenice. „Ještě od něj něco chytneš…“
„Co bych měl proboha chytnout? To, že má všude tetování a piercingy neznamená, že je to fetka nebo má pohlavní nemoci. Ale je takový… sexy, vlastně je ošklivý, ale přitahuje mě něčím.“
Tom vylil koktejl do skleniček a jednu mu podal, konečně se na něj podíval, ale nijak to nekomentoval, Bill byl tam dole tak obvázaný, že to vypadalo, jak když má plínu.
„Jo, je hnusnej…“ přikývl. „Nechápu, co na něm vidíš… Je starej, vrásčitej a seschlej… Máš na víc.“
„Jo, třeba na koho? Nikdo mě nechce,“ napil se a odkulhal k židli. „Stejně teď nemůžu píchat… leda jen on mě, ale nemohl bych se pořádně udělat. Už čurat mě tak bolí…“ povzdechl smutně. „Chtěl bych, aby mě někdo miloval,“ a tím nemyslel Toma. Za dnešek přestal doufat. Jeho názory se neustále měnily.
Tom se napil, kolem pusy měl z toho mléka ‚obarvené‘ fousy. „Ale prosím tě… Někoho si najdeš, hm?“ usmál se s nadějí. „Jsi skvělá partie, jsi hezký a hodný a vtipný… a máš peníze, a super zadek.“
„Jo, peníze, o to všem jde. Nechci, aby mě někdo chtěl kvůli tomu, že jsem Bill Kaulitz z Tokio Hotel, chci někoho, kdo bude milovat mou duši!! A ne zadek!!!“
„S tvým zadkem to ale bude opravdu těžký…“ zasmál se Tom tiše a obešel ho, jasně že si plácnul.
***
Bylo to několik hodin přes čas, kdy měl Bill polknout svoje prášky. Dnešní den byl tak hektický, měli několik schůzek po městě od rána a Billovi léky došly. Myslel si, že stihne utéct do lékárny, když Tom bude zařizovat, ale nepovedlo se.
Tom si všiml, jak se bratr chvěje, v obličeji byl bledý, mračil se a věděl, že mu je špatně.
„Bille, co ti je?“ posadil ho na lavičku.
Bill se na něj roztřeseně podíval, byl trochu mimo, zvedal se mu žaludek a měl mžitky před očima. Na rtech vykouzlil umělý slabý úsměv, alespoň doufal, že to jako úsměv vypadá a že to není jen nějaký podivný škleb. „Jsem v pohodě…“ zachraptil trochu. „Jen mám asi nízký tlak, nic víc… Vezmu si colu, bude mi líp…“
„Colu… no to pro ni budu muset někam skočit,“ Tom se rozhlédl, Billa stále držel za ruku. „Tamhle je automat, vydržíš tu?“ starostlivě a se strachem se na něj podíval. „Jsi vyčerpaný. Pojedeme domů, zbytek odvoláme.“
Bill zavrtěl hlavou. „Ne, ne…! Zvládnu to… Jen mi přines tu colu…“ pousmál se nejistě a promnul si obličej volnou rukou. Stiskl Tomovi dlaň. „Tak jdi.“
„Ok, budu na tebe vidět,“ Tom se tedy zvedl a rozeběhl se k nedalekému automatu na pití. Bill se modlil, aby v něm došla Cola, Tom musel do obchodu a on si odběhl do lékárny, byla za rohem!!! Ale v LA není možné, aby v nějakém automatu chyběla Cola. Ta byla vždy a všude.
Pomalinku se zvedl z lavičky a vydýchal se. Když se Tom nedíval, prostě se potichu vydal za roh a zapadl do lékárny, prostě si kdyžtak vymyslí nějakou kvalitní lež. Ano, chtěl si přeci koupit lízátko z hroznového cukru! Zapadl dovnitř a za chvilinku už držel v ruce krabičku s prášky, ještě že měl recept, zkoušel to bez něj… nepovedlo se.
Pití neměl po ruce, takže se rozhodl udělat nejodpornější věc, kterou kdy udělal. Vletěl na zdejší záchodky a prášek zapil vodou z umyvadla. Musel, neměl jinou možnost. Jeho tělo trpělo absťákem a Bill pro to, aby se ho zbavil, udělá cokoliv.
Tom se vrátil k lavičce a málem ho šlehlo. „Bille?!!!“ rozkřikl se a rozhlédl se, nikde ale bratra neviděl. „Kurva, do píči, Bille, kde seš?!“ vytáhl z kapsy telefon a okamžitě mu volal, zabije ho, jestli ho někdo unesl a zabil.
No, to už by jej zabíjet nemusel, zabije toho hajzla!!!
Billův telefon se rozdrnčel v jeho kapse, zrovna když zpěvák kašlal a vycházel z nějaké budovy. Telefon mu nebral, vynořil se zpoza rohu a na Toma mávl.
Tom zrudnul vzteky a mávnutí mu oplatil zdviženou pěstí. Okamžitě ho dohnal. „Zbláznil ses?“ podal mu colu. „Bál jsem se o tebe, vole…“
„Nekřič…“ šeptl Bill a napil se pořádně. „Musel jsem na záchod,“ lízátko koupit nestihl.
„Mohls mi to říct, fakt jsem se bál… už je ti líp?“ koukl starostlivě a pohladil ho po čele, neměl horečku nebo tak něco.
Bill neodolal a pověsil se mu kolem krku. „Promiň. Už to je lepší, bude to lepší,“ proboha, jak Tomovo tělo pomáhalo.
„Super, takže… nechceš jít domů?“ zeptal se ještě a trochu ho podepřel, Bill ale rozhodně zavrtěl hlavou. „No fajn, tak pojď… Musíme ještě na tu jednu debilní schůzku, a pak se půjdeme najíst…“ usmál se a vyrazil s Billem zpátky do práce.
***
„Tomi, já… musím ti něco říct,“ Bill přišel za Tomem do studia, nedokázal ležet sám v ložnici. Tom zrovna cosi mixoval. „Máš čas?“
Tom zvedl pohled od pultu a zastavil nahrávku, sundal si sluchátka z uší a nechal je odpočívat na ramenou. „Jasně… O co jde?“ otočil se na stoličce a zády se opřel o stůl.
Bill si přitáhl židli k Tomovi a vzal jej za ruce.
„Beru antidepresiva. Proto mi bylo špatně. Když je nemám, jsem v háji. Už je beru asi… půl roku.“
Tom na něj nevěřícně zamrkal, spadla mu čelist. Tohle nečekal, čekal by, že za ním Bill přijde a řekne mu, že se chce odstěhovat do světa my little pony, ale tohle opravdu ne.
„C-Cože…?“ vydechl nevěřícně, pořád se snažil tu informaci nějak zpracovat. „Cože bereš…? A-Ale proč do háje??“
Bill se stáhl a přitáhl ramena k hlavě.
„Měl jsem ti to říct, promiň! Ale nechtěl jsem, abys to věděl, nikdo to neví, ani máma.“
Tom si složil obličej do dlaní a frustrovaně vydechl. Tohle snad byl zlej sen. Jen debilní zlej sen, nic víc, nic míň. „Kurva!“ ujelo mu. Zhluboka vydechl a snažil se zahnat všechny zlé myšlenky, přesně jak mu radil jeho osobní guru. „Půl roku? Jaký antidepresiva? Víš jaký je to svinstvo? Proč to, sakra, bereš, Billy?“
Billovi naskočil přihlouplý úsměv nad Tomovým oslovením a dívali se sobě do očí.
„Ty pláčeš? Já… cítil jsem se za celý ty roky sám, ty tři roky. Bylo to v pohodě… dokud jsem nezačal cítit šílené úzkosti, měl jsem strach. Bylo mi vždycky hrozně špatně, neměl jsem náladu. Už jsem nevěděl, co dál. Musel jsem k psychiatrovi. Bez těch léků bych byl asi v blázinci, Tomi.“
Tom nevěděl, jestli ho seřvat, zmlátit nebo umačkat k smrti v objetí se slovy, že všechno bude v pořádku.
„Pojď sem…“ přitáhl si ho k sobě a pevně ho objal, nejspíš zvolil třetí možnost. „Co blbneš, Bille? Proč si měl strach? Mohl si za mnou kdykoliv přijít, říct mi o tom… sakra, Bille… Tohle je špatný, musíš to přestat brát nebo… nebo pak už nebudeš moct přestat…“ povzdychl si a hladil ho po zádech.
„To už nemůžu teď,“ Bill se sklesle zasmál a posadil se Tomovi na klín. „Nechtěl jsem… Já se styděl. Bylo mi už tak hloupě.“
„Proboha proč? Vždyť mi můžeš říct cokoliv,“ odhrnul mu zbloudilý vlas z čela. Bill pokrčil rameny. Začaly mu téct tiché slzy.
Neměl sílu na to, aby mu odpověděl, prostě nevěděl, co říct. Věděl, proč to dělal, ale přeci nemohl Tomovi říct, že prostě asi jen trochu… trochu víc… no dobře, hodně, žárlí. To by ho zničilo. Nemohl po něm přeci chtít, aby se vykašlal na holku, kterou si konečně po těch letech pustil k tělu a se kterou nebyl jen jednu noc… Ne, to prostě nemohl.
Tím si uvědomil, že Tomovi nemůže ničit vztah. Nesmí Rie už vůbec nadávat, nesmí se s Tomem hádat. Jejich lásce je konec a nevrátí to. Tohle je jiná láska, kterou Tom chtěl a byl šťastný. Nemůže mu ničit štěstí… Z Billa prchala naděje, měnila se ve vzdání se. Všechno mu docházelo, postupně, každý kousek myšlenky a pocitu. Nebude o něj bojovat, neměl šanci…
Odtáhl se od staršího bratra a smutně se na něj zadíval.
„Tome? Takže… Jen bratři?“ vydechl, ne zrovna moc nadšeně, ale co měl dělat.
Tom zamrkal.
autor: S & LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
ooooo som zvedavaa čo na to povie Tom!!!!!! JE to Billa tak ľúto chudačik 🙁
Já si nemůžu pomoct, ale tento díl byl takový strašně smutný 🙁 Úplně od začátku už. Sice jsem se trošku smála Tomově žárlivosti a tomu, jak se snažil Billovi tatéra rozmluvit a znechutit a jak si i sám přiznal, že nechce aby na Billa kdokoli sahal. Ano, to byl takový krásný světlý moment, kdy jsem opět po dlouhé chvíli mohla vidět, že Bill není Tomovi ukradený a že je mu aspoň trošku proti srsti, že by se jej měl dotýkat kdokoli jiný, než on. Ale na druhou stranu – Toman je poleno a mám strach, že si nikdy nepřizná, jaké city skutečně cítí, i když pořád nevím proč 🙁 Já prostě cítím, že k Billovi chová větší city než bratrské 😀 A teda doufám, že se nemýlím 🙁
Billovo přiznání si, že už nemá cenu o Toma nějak bojovat a to, že pochopil, že Tom je prostě Tom a měl by mu nechat volnost a nechat ho si dělat co chce, je najedu stranu krásné a je to pro něj dobře, ale na druhou je mi to tak nějak líto. Bill udělal dobře, že tomu nechává volný průchod a nechá Toma Tomem a Toma s Riou. Jsem ráda, že dospěl k takovému rozhodnutí, protože to pro něj bude určitě o něco jednodušší. Taky si říkám, že třeba když si Bill přestane Toma všímat po sexuální stránce, tak to Toma bude mrzet a pochopí jak se věc mají! 😀 Tak nakonec uvidíme, jestli to bude nebo nebude dobře. Jenom je mi to všechno tak nějak líto 🙂 A taky jsem ráda, že Bill řekl Tomovi o svých depresích a o tom, že bere prášky. Má teď apsoň někoho kdo to ví a nemusí to všechno dusit k sobě a když bude Toman konečně co k čemu, tak mu třeba i pomůže.
A ráda bych, kdyby si Bill našel nějakého přítele. Je mi líto, že je pořád sám a nemá se o koho opřít, postěžovat si nebo se podělit o radost. Snad se bude mít už jenom líp 🙂
Holky, opět Vám děkuji za další díl 🙂
Bille já věřím tomu, že si někoho najdeš koho budeš více milovat než Toma a Tom si uvědomí, že chce jen tebe, ale možná už bude pozdě, kdo ví .. 🙂
jsem ráda, že Bill Tomovi přiznal, že bere ty prášky, ale zase .. Bill k tomu má důvod, kterého si Tom asi bohužel nevšimne .. :/
Ach jo…
Bill bude moc trpět tím že necha Toma.
Myslim, ze jen u bratru to stejne nakonec nezustane. Jsem moc zvedava na dalsi dil 🙂
Za to na jak blbem miste jste to usekly mam chut do neceho kopnout :'D.. jsem rada ze to Tomovi dokazal rict. Bylo by smutny, kdyby to nedokazal rict ani jemu.. jeho nejblizsimu:( ja se bojim jak to cele dopadne a co hroznyho jim vyvedete.. z toho Billoveho rozhodnuti je mi zle vzdy ma cenu bojovat:) a ja doufaam ze dostane Tom rozum a uvedomi si kdo je pro nej zivotne dulezity…
chudák, uplně mě to uvedlo do depresivní nálady. snad se toho svinstva zbaví..
Takový smutný díl 🙁 ..Ale pěkný 🙂
Jsem moc ráda že se Bill Tomovi přiznal..
Hééj ale takhle to zakončit? 😀 To né 😀
Oh shit, po zadnym piersu se nic neobvazuje, ani penis! : D hh
Dobre, na moju depku je táto kapitola ako žiletka. Mám slzy v očiach ale to je dobre. Znamená to, že je to skvelo napísané a aj že sa mi po slzách uľaví…