Jsem jako ty, jsi jako já 53. (konec)

Epilog

„Je ti už teplo?“ Staral se Tom už po několikáté, když se mu konečně podařilo Billa dostat domů, navléct na něj dvě své mikiny a zabalit ho do deky.

„Jo, už je to v poho.“ Usmál se černovlásek a narovnal se na Tomově posteli. Tom se jen ušklíbl. Billův hlas rozhodně nezněl „v poho“.

„Co to máš? Chceš pomoct?“ Zasípal znova Bill a víc se natáhnul. Tom mu clonil lampičku, takže viděl jen obrysy.

„To je dobrý, zvládnu to. Mám půlku nohy, ne ruky.“ Ušklíbl se Tom svým drsňáckým způsobem pro fotografy a Bill ho pro změnu svým výrazem pokáral. A že to on uměl… „Udělal jsem kakao, neboj, máš tam čtyři cukry, a taky něco málo k jídlu. Určitě máš hlad.“ Upřesnil Tom a položil tác na stoleček.

„Jé… to se mi líbí…“ Usmál se Bill a natáhnul se po Tomovi.

„Ale teď musíme zahřát tebe. Dyť máš furt tu samou teplákovku, a navíc úplně promočenou. Cos dělal?“ Došlo teprve teď Billovi, a hned se soukal z postele dolů.

„Jen jsem zkoušel běhat, ale hned mě to přešlo, takže v klidu.“ Usmál se Tom a nechal se Billem posadit.

Ten se rázem ocitl na druhé straně pokoje a přehraboval se v Tomově skříni.

„Koukám, že máš furt čím dál horší vkus.“ Zanadával a vytáhl čisté černé tepláky, nátělník a mikinu.

„No víš… popravdě, čím dál volnější, tím líp to zakreje pajdání…“ Přiznal Tom a Bill kecnul vedle něj.

„Vždyť už skoro nepajdáš. Slyšel jsem, jak moc cvičíš.“ Usmál se Bill a natáhl se po zipu Tomovy mikiny. Ten ale ucuknul, trochu se odsunul a stiskl zip u krku.

„To je dobrý, já se převlíknu.“ Ani si neuvědomil, že si pořád drží zip, a natáhnul se po oblečení v Billově náručí. Černovlásek taky cuknul a nakrčil obočí.

„Tome… co je? Proč…“ Bill se znova natáhnul a překryl Tomovu dlaň, která křečovitě držela zavírátko.

„Já… To… to není nic, co bys chtěl vidět…“ Broukl Tom a sklopil hlavu.

„Ale já už tě viděl… byl jsem u tebe, potom… každý den…“ Nenechal se odbýt a strčil hlavu k Tomovi, aby se nemohl vyhnout jeho očím.

„Jenže to jsem měl obvazy…“ Připomenul mu Tom a Bill ho pohladil po tváři.

„Tome… před půlhodinou jsem ti něco řekl, a já to myslím vážně. Nebo chceš bejt do konce života v celibátu?“ Zamrkal černovlásek a nehty přejel Tomovi po boku. Ten jen polkl a pustil zavírátko.

Bill se usmál a přivinul se k němu. Zlehka začal líbat Tomovy rty a pomalu mu mikinu rozepnul. Opatrně položil dlaně na Tomovu holou kůži a Tom se zachvěl.

„Opravdu jsi hodně cvičil…“ Broukl Bill a něžně zkoumal kontury Tomovy hrudi a břicha. Lehce se od Toma odtáhl a stáhl mu mikinu. Tom jen nejistě těkal pohledem po jeho tváři a Bill se usmál.

„Měl bys trochu zvolnit, kulturisty já nerad.“ Upozornil ho Bill a Tom se jen zasmál.

„Tobě ty jizvy… nevadí… nepřijde ti to…“

„Jizvy jsou sexy… teda, mít postavu jak já, tak ne, ale takhle… vypadáš jak nějakej gangsta.“ Kývl Bill uznale a Tom zakroutil hlavou.

„Ty prostě nejsi normální… Ale co se divím, žádnej normální člověk nespí na sněhu…“

„Já jo. A příště mě buď kulturně, málem jsi ze mě vymlátil duši.“ Broukl Bill ublíženě a rozkašlal se.

Tom ho jen svalil na postel a zase zabalil do deky.

„Tak jo, konec debat, teď budeš spát tady.“ Zavelel Tom, navlíkl si nátělník, sundal si protézu a převlékl tepláky, jen co hodil ty mokré do rohu, už se ocitl vedle Billa, který ho zachumlal do deky k sobě a přitulil se…

…

Tom zakvedlal sprejem a nastříkal poslední značku na kmen stromu. Bill jen uraženě našpulil rty a kecnul na lavičku.

„Myslíš, že je tohle opravdu nutný?“ Zeptal se a Tom uklidil sprej do batůžku.

„Je to nutný, Billy… nechápu jak jsi sem vždycky trefil dřív sám…“

„Prostě trefil.“ Odsekl černovlásek a poupravil si sluneční brýle, které mu clonily půl obličeje.

„Jo, ale za půl hodiny a ne za deset minut.“ Připomenul Tom a sedl si vedle. Opřel se o opěradlo, které sám před týdnem přidělal, a zadíval se na blankytně modrou oblohu.

„Takhle se mi už alespoň neztratíš…“

„Bože… je to půl roku, jak dlouho mi to budeš předhazovat?“ Rozhodil Bill rukama a Tom se začal smát.

„To se prostě nedá zapomenout.“

„Byla tma!“ Argumentoval Bill, ale Tom se smál dál. Bill se jen zašklebil a obkročmo se na Toma posadil.

„Za to bude trest… zlechtám tě.“ Sykl, ale dřív, než se Toma vůbec dotkl, Tom ho chytil za zápěstí a přitiskl mu je na hruď.

„Mám lepší nápad.“ Usmál se, vzal Billova zápěstí jen jednou rukou, sundal mu brýle a za zadeček si ho přitáhl blíž.

„Co kdybych byl ulíbanej k smrti? Na rozdíl od lechtání se ti nebudu bránit.“ Mrkl na černovláska a ten neváhal ani vteřinu. Osvobodil ruce a pevně Toma objal kolem krku, zatímco ho vášnivě trestal svými rty.

Tom si ho za zadeček přidržoval co nejblíž a druhou rukou ho hladil po krku a rameni.

„Víš co, mám lepší nápad…“ Vydechl Bill a Tom se přesunul na jeho krk i rty.

„Doufám, že stejnej jako já…“ Broukl a skousl Billovi ušní lalůček. Ten jen tiše vydechl a přetočil se na něm. Pohodlně se zády uvelebil na Tomově hrudi a rukama začal šátrat pod sebou po Tomově pásku a zipu, zatímco Tom se dál věnoval jeho krku a rovnou mu kalhoty z jeho uzoučkých boků stáhnul.

„Tomi…“ broukl Bill, víc se prohnul a zaklonil hlavu, aby líp dosáhl na jeho rty.

„Copak…?“ Broukl Tom do polibku a vklouzl dlaní mezi Billovy půlky. Ten jen spokojeně zapředl a dal ruce dozadu, aby se chytil opěradla.

„V lese… hmmm… v lese se… nekřičí… že ne…“ Zasténal a Tom se usmál. Obkroužil Billův vstup a přidržel si ho za podbřišek, když se Bill ještě víc prohnul.

„Ne… takže bych asi neměl dělat tohle…“ Vydechl Billovi do ucha a vnikl do něj prsty. Bill zalapal po dechu a předklonil se. Zapřel se o Tomova stehna a Tom se mu naklonil k uchu, zatímco ho dráždil prsty.

„A taky bych neměl dělat tohle…“ Šeptl, olízl mu krčí tepnu a přirazil proti němu.

Bill se kousl do rtu a táhle zasténal.

„Ne… to bys neměl…“ Souhlasil a sám Tomovi vycházel vstříc.

Tom se usmál, natočil si k sobě Billovu tvář a chvilku se kochal pohledem na Billovy pootevřené rty a přivřené oči.

„Jsi tak nádherný…“ Vydechl a Bill se mu přitiskl na rty, zatímco Tom z něj opatrně vyšel prsty a pomalu si ho posunul víc do klína.

„Lásko…“ Špitl Bill, a když do něj Tom pomalu vnikl, bylo mu putna, jestli vyplaší nějakou srnku, a hlasitě zasténal.

Tom si ho přitiskl víc na hruď a pomalu se rozpohyboval.

Bill pustil jeho stehna, zapřel se o lavičku a položil si hlavu na Tomovo rameno. Sténal mu přímo do ucha a Tom ho během chvilky umlčel polibkem.

Zlehka zrychlovali tempo a Billovo sténání se muselo rozléhat snad po celém lese.

„Lásko…“ Zakňoural Tomovi do ucha a Tom se pousmál.

„Copak?“ Vydechl a přirazil o něco prudčeji. Bill vyhrkl a na oplátku ho v sobě stiskl. Tom zvrátil hlavu dozadu, jednou rukou Billovi stiskl stehno a v druhé zajal jeho mužství.

Bill se ještě víc prohnul a Tomovi stačilo pár pohybů, aby Billa dovedl do ráje, a nechal se strhnout společně s ním, když se Bill stáhnul ve slastné křeči.

Bill zůstal ležet opřený o Tomovu hruď a ztěžka oddechoval.

„Myslím… že v okolí… není jediný zvíře, který… bys nevyplašil.“ Vydechl Tom a Bill se jen usmál.

„Za to můžeš ty.“ Zapředl a nechal se hladit na hrudi.

„Tys mě chtěl potrestat.“ Připomněl Tom a Bill spokojeně zavřel oči.

„Hmmm to jsem chtěl…“

„Uklidní tě, když ti řeknu, že jsem si zadřel třísku do zadku?“ Mrkl na něj Tom a Bill vyprskl smíchy.

„Myslím, že sem udělám čalounění.“ Poznamenal Tom po chvilce a Bill se trošku pootočil.

„To by bylo fajn…“ Usmál se a Tom ho letno líbl na rty.

„Miluju tě…“

„Taky tě miluju…“

KONEC

autor: Bitter