„Co to sakra bylo?!“ Vztekal se Tom. Snažil se zjistit, co narušilo kouzlo. Odkud se vzal ten vítr? A co to bylo zač? Tohle se ještě nikdy nestalo. Nevěděl, co se teď bude dít. Jen věděl, že musí něco udělat, protože jinak se mu Willy ztratí už navždy.
Znenadání zaslechl, jak mu dole v pracovně zvoní telefon. Nechtělo se mu tam jít, ale nějak cítil, že by to mohlo mít spojitost s jeho vyvoláváním. Proto rychle seběhl schody a hovor přijal.
Simone stále seděla na lavici před sálem, ve kterém stále měli Billa. Liz dlouho usedavě plakala. Teprve před chvílí usnula vyčerpáním. Simone na tom nebyla o moc líp. Slané potůčky jí stále stékaly po skráních a ne a ne přestat. Měla strach. Tohle u Billa nikdy nezažila. V nemocnici s ním byla snad, jen když byl novorozeně. A teď tohle… opravdu měla velký strach. Už o jedno dítě přišla, nechtěla přijít i o Billa.
Bill měl kdysi o tři roky staršího brášku. Ten se ale narodil s mozkovou obrnou a jeho tělo nebylo schopné to ustát. Zemřel, když mu bylo pět. Simone si moc dobře vybavovala, jak moc se bála o Billovo zdraví. Modlila se, aby byl její druhý synek zdravý. Její modlitby byly vyslyšeny a její druhé dítě jako by ani nevědělo, co je nemoc. Proto se teď tak moc bála, co se děje. Zvažovala možnosti, že tu byla nějaká choroba, které si za tolik dlouhých let nikdo nevšiml, ale to byla hloupost. Když byl Bill maličkaté miminko, prošel snad všemi testy na všemožné nemoci, aby se Simone ujistila, že mu nic není… bylo nemožné, aby něco přehlédli. Na pravidelné kontroly chodil taky a nic… tak co se stalo?
Simone už to nevydržela. Zachvátil ji přímo hysterický pláč, který probudil Liz a přivolal několik sester. Jedna duchapřítomná starší sestra s sebou přinesla rovnou tabletku na uklidnění. Už tu pracovala nějaký ten rok a hysterická matka pro ni nebyla žádná novinka. Navíc, ona sama byla matka, takže si utrpení plačící ženy dovedla představit. Pak odvedli Simone na pokoj. Liz zůstala s ní. Nechtěla, aby byla Simone v takovéhle chvíli sama. A ona taky nechtěla být.
Tom dorazil na sál, jak nejrychleji to šlo. Okamžitě toho chlapce poznal. Navíc, když to čekal… jako první mu zkontroloval funkce. Zdálo se, že s jeho příchodem se vrátilo všechno do normálu. Tom tušil proč. Jako by se jeho příchodem uklidnila část Willovy duše v onom mladíkovi. Když zrovna nikdo nedával pozor, sklonil se Tom k chlapcovu uchu a tiše špitl.
Poté odvezli Billa na pokoj, ve kterém spala jeho matka. Liz si přisedla k němu a po chvíli přemlouvání jí doktor dovolil u Billa zůstat. Tom se na to sice koukal se zaťatými zuby, ale nemohl nic dělat. Cítil se, jako by ta holka cukrovala u jeho Willa. Ostatně to z části byla pravda, jenže Liz o tom neměla nejmenší tušení. Zato Tom tušil, co se teď bude dít.
„Maminko, nechoď takhle večer ven. Teta mlynářka nám vyprávěla, že večer chodí venku zlí duchové a dělají lidem hrozné věci.“ Malý čtyřletý chlapeček se držel sukně svojí maminky a nechtěl ji za nic na světě pustit ven. Příběhy, které vyprávěla bába mlynářka, děsily děti z celé vesnice a ani tenhle malý chlapec nebyl výjimkou. Tmavovlasá žena se usmála na svého malého synka a vzala ho do náruče.
„Neboj se, Willy. Tvoje máma se jen tak nedá. Na tvoji mámu jsou všechna strašidla krátká.“
Když se Hellene vrátila domů, dala vařit vodu na bylinkový čaj pro svoji druhou dcerku, která trpěla na zápal plic. Felčar jí nedával moc šancí na uzdravení, ale nešťastná matka se nehodlala vzdát. Její babička ji naučila, jak zacházet s bylinkami, takže své dceři chtěla pomoci takhle. Ovšem… doba nebyla bylinkářkám příliš nakloněna.
~o měsíc později~
„Mami! Co se děje?!“ Křičela Inke, nejstarší ze tří dětí, které rodina chudého rolníka měla.
Děti se zastavily až hodně daleko v lese za svojí rodnou vsí. Inke musela zastavit. Její dva mladší sourozenci už byli vyčerpaní. Zvlášť pak malý Willy, jakožto nejmladší z nich. Inke rozmýšlela. Měli by rozdělat oheň, aby si na ně v noci nedovolila divoká zvířata, ale na druhou stranu to bylo nebezpečné, protože bylo více než jasné, že už po nich jdou psi inkvizice. Nakonec se rozhodla ještě pokračovat. Vzala Willa na záda, a i když teď trochu pomaleji, se vydali dál.
Zastavili se, až když přešli řeku. Inke musela nejdřív přenést na druhou stranu Willa, a pak se zase vrátit pro Agnes, protože voda byla přece jen trochu prudká na to, aby v ní šli její sourozenci sami. A teprve kus za řekou rozdělala oheň, aby se měli kde usušit a ohřát.
Zanedlouho začalo svítat, ale Inke nechala svoje sourozence ještě spát. Byli malí a dění minulé noci je hodně vyčerpalo. Ona sama byla ještě hluboce otřesena tím, co se stalo. Bylo jí už šestnáct let a věděla, co jejich matku čeká. Mockrát od ní slýchala příběhy o upalování nevinných žen, které byly nařčeny z čarodějnictví. Děsila se při myšlence, co asi právě teď prožívají její rodiče. Nikdo si nedovedl ani představit, jaké hrůzy ti nebozí lidé prožívají před tím, než skončí na hranici nebo pod katovou sekerou, ale zajisté to bylo příšerné. Její pohled padl na malého brášku.
Will sebou neklidně šil ze spaní. Po čele mu stékal ledový pot. Měl strach. Byl jako v plamenech, a zároveň cítil nesnesitelnou zimu. Inke se na něj jen chvíli dívala, než k němu pomalu přilezla po kolenou a jemně s ním zatřásla.
Na ta slova se Will s výkřikem plným děsu a slzami v očích probudil.
autor: Wind
Bola som zvedavá čo bude keď sa Bill-Will preberie 😀 ale mohla som tušiť, že sa to ešte nedozviem. Takže ten prenos duše sa predsa podaril?
Je to uzasne ^^ Jsem hodne zvedava, co se stane, az se Bill probudi, jestli Toma pozna, treba jen matne. Super dilek 🙂
ach jo já nechci aby to bil Will ale aby to byl Bill ..:) a prej že mu na Billovi nezáleží bože já se těším až se zamiluje do Billa
Dekuji za dalsi skvely dil:) Ten flashback me opravdu dostal. Bylo to krasne napsane a strasne napinave. Doufam, ze se ho jeste nekdy dockame, protoze me strasne zajima, jak to s Willem a jeho sourozenci pokracovalo. Jak dokazali prezit a taky hlavne jak se Will seznamil s Tomem a hlavne proc nakonec Will zemrel. Tahle povidka je opravdu cim dal vic zajimava a ja jsem na dalsi dil natesena a zvedava, co se v nem stane:) Inka to musels mit opravdu hodne tezke se v tak mladem veku vyporadat s tim, ze je najednou bez rodicu a jeste se postarat a sve sourozence. Chovani Toma me dnes trosku zamrzelo, a to jdyz rekl, ze na Billovu mu vybec nezalezi, podstatny je jen pro nej Will. Ja vim, ze Billa vubec nezna, ale mohl by si ho aspon trosku vazit, kdyz si chce vzit jeho telo. Jsem zvedava, jestli nevadi to, ze se Willova duse jen castecne prevtelila. Nedokazu si predstavit, co se bude dit, az se Bill probudi. Dekuju za tenhle dil:)
Já se strašně moc omlouvám všem, jejichž očekávání se nevyplnila, už jen proto, že vím, že to tak nejspíš bude i nadále. No nebudu prozrazovat, jak povídka pokračuje. Je už hotová, takže díly budou přibývat pravidelně, tudíž se není čeho bát. Já tu pravděpodobně denně nebudu, kvůli zkouškám, ale na povídku se těšit můžete. Jen jednu věc prozradím. Liz se nic nestane (teda skoro), protože je to můj povídkový miláček. Taková moje nejlepší napsaná kamarádka, takže kdo ji nemá rád, bude si muset zvyknout. A Tom… pravda je, že na Billovi jako takovém mu opravdu nezáleží, jde mu jen o obal, jestli mě chápete 😀 Každopádně… těšte se na další díl 😉 já se budu těšit na vaše komentáře
A ještě jedna věc… kdo Toma nesnášíte za jeho přístup k Billovi, nezlobte se na něj. Mě tím svým chováním vůči němu taky štve, ale zkuste si prožít několik století se zlomeným srdcem přičemž jediným vaším cílem je znovuoživení vaší dávno mrtvé lásky. Upřímně… neměnila bych s ním a člověk se nemůže divit jeho citové upjatosti pouze k Willovi. Musí to být opravdu hrozné tak dlouho žít bez někoho, koho milujeme.