My silence 12.

Novináři obléhali dům. Bill byl zavřen v domě. Nemohl vyjít. Novináři hledali všemožné drby a správnou momentku na vyfocení do jejich novin. Dokázali vyfotit Toma a Billa v moři, byli nazí a líbali se. A nedávno vyfotili Billa s Rose v kavárně. Hned mají podezření a spoustu teorií na oba momenty. Bál se něco říct novinářům, vlastně komukoliv. Tom právě tohle dokázal vždy vyřídit. Moc se bál, jak to celé dopadne.

Zvonil mu mobil. Volala Rose.

„Rose? Kde jsi?“ rozhlížel se Bill kolem sebe.

„Jsem u dveří, pusť mně dál.“

„Jo jasně,“ zavěsil telefon a nakoukl oknem, jestli tam Rose skutečně je. Stála u dveří. Bill pootevřel dveře a Rose vběhla do vnitřku. Za ní stáli novináři a blesky vadily snad každému lidskému oku.

„Venku je zima!“ třepala se. „Ti jsou otravní, to je hrozný!“ dívala se oknem Rose na novináře.

„Doufám, že jim to dojde, že já jím nic neřeknu,“ zamračil se Bill.

„A mně?“ šla k Billovi.

„Co tobě?“

„Jak je to s těma fotkami v moři?“ zajímalo Rose.

„No… nemůžeme se snad ani nazí koupat?“ zareagoval.

„Jenže vy jste se dokonce líbali,“ vytáhla z kapsy časopis, na kterých byly ty fotky.

„Rose?!“ naštvaně zareagoval Bill.

„Vy spolu něco máte… Vy jste…?“ polkla Rose.

„Za koho mě máš? Mně i Tomovi se líbí holky!“ zakřičel.

„Uklidni se, jen říkám, co vidím,“ schovala časopis znovu do kapsy a sedla si na sedačku. Bill nervózně pochodoval po místnosti.

„Kdyby tu byl aspoň Tom, nevím, co mám teď dělat,“ sedl si vedle ní a smutně se zatvářil.

„Víš, co máš dělat? Dělat, jako by ti vše bylo jedno, dělej, jako že ti nevadí, že jsou ti novináři kolem tvého domu. Prostě jim řekni, co chtějí vědět – řekni pravdu, a za chvíli si nebudou pamatovat, proč tu vlastně byli,“ zasmála se, ale Bill se zděsil – říct pravdu? To asi těžko!

Někdo klepal na okno ze zahrady. Byli to policisté a detektivové. Rozhodli se, že nějakou dobu stráví u Billa a pokusí se zjistit, odkud je muž, který unesl Toma.

„Vítejte,“ Bill je přivítal. Sedli si na sedačku vedle Rose a Billa. Začali se Billa ptát na pár otázek. Snažili se přijít na co nejvíc a vyřešit to.

Po chvíli, asi tak po třetí otázce, zazvonil telefon, Bill vstal a šel k němu.

„Pokud to budou novináři, řekni jim pravdu!“ dodala Rose a mrkla na Billa.

„Jasně…“ šeptl naštvaně.

„Halo?“ řekl do telefonu.

„Tady je ten, kdo měl zabít tvýho brášku!“ řekl hlas, který Billovi volal dřív, aneb ten, kdo Toma unesl.

„Ach můj bože, to je on!“ zacpal sluchátko rukou a šeptl pro policisty. Ti hned vstali a zapojili telefon do svého přístroje, aby zjistili, odkud volá.

„Zdržte ho chvíli, bude to trvat, než zjistíme, kde je,“ šeptl policista.

„Ano? Tom stále žije?“ rychle zareagoval Bill do telefonu.

„No… tak napůl,“ zasmál se muž. „Ale tys mě celkem zklamal, ale dáme ti druhou šanci. Bereš jí? Chceme za Toma peníze!“ řekl zlým tónem muž.

„Ano, ano, beru! Kolik? Kolik chcete?“ křikl Bill nervózně.

„Hlavně klid! Když budeš hodnej, nezabijeme ho,“ řekl. „Chceme 38 tisíc euro!“

„38?! … Fajn, dobře, takže kde a kdy?“ nečekal na nic Bill. Byl to risk, kdyby to nedonesl, asi by Toma opravdu zabili.

„Sejdeme se v pondělí přesně v 8 hodin večer ve vedlejším městě, radši si to piš! Ve vedlejším městě na zastávce najdeš v koši v pytlíku od hamburgeru telefon, zamčený na pin. Pin je 7853. Zadáš ho a my ti zavoláme, pak ti dáme další instrukce.“

„Amatéři!“ šeptl jeden z policistů pro sebe.

„Ano a máte nějaké požadavky?“ Bill se snažil zdržet hovor.

„Máme ho!“ šeptl detektiv.

„Hlavně jdi sám a mysli, víš, co může tvýho bráchu ohrozit!“ a muž zavěsil.

„Perfektní!“ policista dal palec nahoru.

„Jdeme se nachystat na akci! Vy tu zůstaňte s Rose, pro jistotu. Necháme vám tu policisty,“ řekli a odcházeli postupně z domu.

„Co? Ale co má práce?“ vyděsila se brunetka.

„Práce? Zítra je neděle,“ zasmál se jeden z policistů a ze smíchem se přidali i další.

„Aha, jo vlastně,“ culila se Rose.

„Díky, že si tu se mnou.“ Bill si sednul vedle Rose a chytli se za ruce. Oba si uvědomili, že se drží za ruce a není to rozhodně přátelské. Přisunuli se k sobě obličeji, nosy se přibližovali, zavírali oči a její rty se přitiskly na ty Billovy. Oba jemně povzdechli a usmáli se. Najednou si Bill uvědomil, že začíná první krok, kdy Toma podvádí. Ale vždyť to, co má s Tomem, dalo by se říct, není ani vztah. Ani to není normální. Bill zpanikařil.

„Co se děje?“ Rose si povšimla Billovy nervozity.

„Víš, asi to bude znít divně, ale…“ zarazil se Bill.

„Co? Máš snad holku?“ zděsila se.

„Co že? Ne!“ zareagoval, „Holku ne,“ řekl tak potichu, že Rose nic neslyšela. Co říct v tento moment?!

„Tak v čem je problém?“

„No…“ vydechl Bill a polknul. „Asi mám o Toma strach, však víš. Tom je v nebezpečí.“ Billův pohled mluvil za vše, byl smutný.

„Ano, chápu to, co cítíš. Ale uvidíš, že Toma najdou a vše bude zase jako dřív,“ chytla Billovu ruku a pevně ji stiskla.

„Jako dřív? Dřív si tady nebyla tak jako teď,“ zesmutněle hleděl do země.

„Ano, tak malý rozdíl,“ usmála se a zvedla Billovu bradu prsty.

„No, tak malý rozdíl to nebude, kdyby si jen věděla…“ vydechl Bill.

„Tak mi to řekni, já cítím, že mi něco chceš říct. Naslouchám.“ Poposedla si a usmála se tím nejroztomilejším pohledem.

„Mám tě rád,“ zazubil se Bill.

„Ahh… to je tak milé! Taky tě mám ráda,“ objala Billa. „Tak si to myslel? Že budu v tvým životě hrát jinou roli?“ políbila ho. Bill se zaculil jako malé dítě, lehl si na sedačku a svou hlavu položil do Rose klína. Rose ho políbila na čele a hladila ho ve vlasech.

„Jsi moc milá, díky, že jsi tady. Tady se mnou,“ usmál se Bill a zavřel oči.

„Je mi s tebou hezky, moc ráda tě podržím ve zlých chvilkách. Uvidíš, že Toma najdou a ty budeš opět šťastný a Tokio Hotel bude ještě lepší,“ šeptla Billovi do ucha.

„Díky za podporu,“ usmál se a otočil se na bok.

autor: Mayra