autor: Clarrkys
„Nevyrůstají mi náhodou vousy?“ zamumlala Betty tiše, když se pečlivě a zblízka prohlížela v malém zrcadle v pokoji pro hosty, kde s Tomem přespali. Každý samozřejmě zvlášť, Betty pohodlně roztažená na posteli a Tom se válel po zemi ve spacáku. Teď už bylo ráno, Lukas je volal na snídani už před deseti minutami.
Tom se sehnul vedle ní a taky si prohlídl její obličej v zrcadle. „A to můžou?“ Nakrčil nechápavě obočí.
„Ne… snad. Ale už skoro 3 dny jsem si nevzala svoje hormony. Nechci radši ani vědět, co se může stát… doufejme, že nic.“ Zamumlala trochu smutně a vstala, poupravila si na sobě oblečení, černé tílko a riflovou sukni, kterou jí Lukas půjčil. Nechtěla radši vědět, kde se to u něj vzalo, ale nemohla mít na sobě pořád ty zpocené a špinavé šaty, a nic jiného u sebe neměla. „Nemám i menší prsa?“
„Nemáš,“ zasmál se Tom tiše. Moc dobře si ji prohlížel, když se snažila oblíkat za skříní. Nejvíc věnoval pozornost rozkroku zmáčknutému ve stahovacích kalhotkách.
***
„Lukasi, jsme vážně moc rádi, že jsi nás u sebe nechal a aspoň kousek nás svezeš.“ Usmála se Betty nadšeně, užívala si cestu na předním sedadle pohodlné dodávky. Tom se krčil vzadu mezi nějakým nářadím, docela naštvaný. Tenhle chlápek se mu vážně nelíbil, to on měl mít teď Betty na starosti, dokázal by vydělat dost peněz, aby jim to na cestu do Mnichova stačilo.
Tom sám nechápal, co se to děje, byla to jenom nějaká transka, která z bůhvíjakého důvodu přijela pro něj do vězení. Nechtěl radši vědět proč, cítil se teď jako ještě nikdy v životě. Cítil, že ji musí chránit, postarat se o její křehké tělo, a nesměl jí už nikdy ublížit, byť jediným zlým slovem. To ale momentálně moc nešlo, když se Betty chichotala Lukasovým vtipům vpředu auta, v Tomovi se přímo začala vařit krev, když uviděl, jak jeho chlípná ruka přejíždí po jejím holém stehnu.
Asi po hodině zastavili u benzínky v městečku nedaleko Mnichova, kde měla jejich společná cesta skončit. Betty se omluvila a odešla na toaletu, Lukas začal něco dělat s autem, Tom ho sledoval opřený o sloup.
„Víš… možná bys měl o Betty něco vědět. Má dost velký tajemství, o kterém je důležitý vědět a o kterém ti neřekla.“ Tom se zaměřil přísným pohledem na Lukase, ten se jenom usmál.
„Něco bys měl vědět ty, mladý muži… každá žena má tajemství, dokonce i chlapi mají tajemství, neříkej mi, že ty ne. Pokud mi to říct nechtěla sama, není důvod, abys mi to říkal ty.“ Pousmál se na Toma a dál pokračoval v práci. To Toma odrovnalo, možná že Lukas nebyl zase takový zloduch, jak se zdál. Rozhodně nedal na první dojem, nezesměšnil Betty, jako to udělal on…
„Máš s ní nějaké plány?“ Založil Tom ruce na hrudi, pohrával si přitom s piercingem ve rtu, snažil se nedat moc najevo, že je tak trochu nervózní.
„Eh…“ povzdychl si Lukas. „Včera jsme si promluvili, každý půjdeme svou cestou. I když mě to trochu mrzí, je mi jasný, že nemůžu od holky, kterou znám den, očekávat víc.“ Lukas nasedl zpátky do auta a rozhlížel se, jestli Betty neuvidí, jak se vrací. „Měl by sis jí vážit… je to holka s velkým srdcem, zasloužila by si někoho opravdu skvělého.“ Řekl, když se Tom přiblížil víc k němu.
„Já vím,“ šeptl Tom a sklopil oči, věděl, že to on pro Betty není.
„Jsem zpátky!!“ Betty nadšeně přilítla k autu, podivila se té divné náladě, co tam právě panovala. „Lukasi, opravdu jsme ti oba dva moc vděční.“ Upřímně se usmála.
„Betty… jestli bys náhodou měla cestu kolem, víš, kde mě najdeš.“ Na rozloučenou Betty objal a po chvíli ji políbil, to už musel Tom odvrátit tvář a zašklebil se.
„Ano… tak se měj hezky, moc děkujeme!“ Betty ještě zamávala, za pár vteřin bylo auto pryč a oni zůstali sami stát na parkovišti.
Dívka sledovala, jak auto odjíždí, ještě asi minutu, než se jí úplně ztratilo z dohledu. Potom se otočila na Toma a zrovna uviděla, jak Tom nasává do nosu bílý prášek, který měl nasypaný na hřbetu ruky. Zamračila se a beze slov se vracela zpátky k benzínce, kde byla malá restaurace. Sedla si ke stolu a prohlížela si lístek, který na stole byl, po chvilce se k ní přišoural i Tom a sedl si naproti. Zrovna se nadechoval, že něco řekne, když v tom přišla servírka s otázkou, co si dají.
„Jenom kávu, s cukrem a mlíkem. Tome?“ Obě dvě dívky se zadívaly na Toma, Betty s přísným vyčítavým pohledem. Tom rychle přeletěl očima, co nabízí, a měl jasno.
„Čokoládový koktejl?“ Servírka přikývla a odešla, oba u stolu mlčeli až do doby, než se zase vrátila. Betty si zamíchala svoji kávu a s přivřenýma očima si vychutnala jeden lok. Potom se zase podívala na Toma, kterému spadla lžička a rozmatlal tak koktejl po půlce stolu, potom se nemohl trefit brčkem do pusy, ruce se mu třásly. Betty neváhala ani chvíli, vzala svůj hrníček a přesedla si k jinému stolu…
***
„Kam to jdeme? Nechceš jít do Mnichova pěšky, že ne?“ Zeptal se Tom po deseti minutách, kdy šli pěšky po celkem klidné ulici, kolem různých domů, ale v úplně cizím městě.
„Bydlí tady moje matka s přítelem,“ řekla Betty tiše, šla rychlým krokem dál.
„Co? Nikdy jsi o ní nic neříkala,“ doběhl dívku Tom, šli vedle sebe.
„Nebylo co říkat… nemá mě moc v lásce, neschvaluje to, co… to, co dělám.“ Najednou se Betty zastavila u menší vilky obehnané pořádným plotem a dvěma velkými psy za ním. Vypadalo to pořád stejně, jako když odsud odešla. „Počkej tady.“ Řekla malinko výhružně a vešla dovnitř, zavřela za sebou mohutnou bránu, jednoho ze psů pohladila po hlavě a šla ke dveřím.
Zaklepala a po chvíli se ve dveřích objevila známá tvář. Bettyina matka… nakrčila obočí.
„Co potřebujete?“ řekla tiše, když se dívala na Betty malou škvírou u otevřených dveří.
„Mami… to jsem já,“ pousmála se Betty, úsměv ale hned zmizel, když uviděla výraz v obličeji její matky.
„Proboha!“ uslyšela Betty výkřik už zpoza zabouchnutých dveří. Povzdychla si a opatrně zaklepala znovu.
„Mami, otevři prosím,“ poprosila a snažila se zůstat navenek klidná, uvnitř však byla nervózní a odpočítávala vteřiny, kdy se jí nepodaří udržet slzy. Po chvíli se dveře znovu pomalu otevřely, v nich stála žena s opravdu zděšeným výrazem.
„Pojď rychle dovnitř, než tě někdo ze sousedů uvidí!“ Rychle vzala Betty za zápěstí a silně ji vtáhla dovnitř, zabouchla a zamkla dveře. Důkladně si ji změřila pohledem, přes dlouhé vlasy, namalované oči, malé výčnělky na hrudi, které vypadaly jako prsa… sukně, dámské sandály. Bettyina maminka dala hlavu do dlaní a začala brečet, Betty však tušila, že to bylo jenom nahrané. Matka byla vždycky herečka, chovala se tak, jak chtěla před lidmi vypadat.
„Bille, co sis to proboha nechal udělat?“ Zadívala se opovržlivě matka na mladou dívku před sebou.
„Betty, jmenuju se Betty! A myslím, že ti do toho nic není… věděla jsi, že to chci udělat.“ Matka jenom zase dala obličej do dlaní a utírala si přitom pár slz. Z druhé místnosti byly slyšet kroky, Betty se rozhlídla po chodbě, vypadalo to tam pořád jako dřív…
„Kdo to přišel, Simone?“ Objevil se mezi nimi David, současný matčin přítel. Nechápal podivné citové rozpoložení jeho ‚skoro‘ manželky, raději se usmál na milou pěknou dívku, která postávala u dveří.
„Ahoj, Davide,“ pronesla Betty slušně, ale nikdy ho neměla ráda, proto mu věnovala jenom malé bezvýznamné pousmání.
„My se známe?“ Usmál se nadšeně, přejel jí pohledem od kotníků až nahoru, Betty nesnášela, když si ji takhle někdo prohlížel.
„To je Bill! Koukni, co se sebou udělal, no není to strašný!“ Vykřikla matka hlasitě, až byl slyšet z obýváku štěkot a na chodbu se ještě přiřítil malý chlupatý pejsek, který na neznámou slečnu štěkal jako šílený. David se zaměřil na obličej té dívky, poznal v něm rysy jeho ‚syna‘.
„No do prdele!“ Vykřikl taky, ale ten se pro změnu začal smát. „To seš fakt ty? Vůbec bych tě nepoznal!“ Chytl Betty za rameno a potom ji objal, podíval se na Simone. „Uznej, že tohle je fakt skvělý, vůbec bych netipoval, že to může bejt chlap,“ řekl pořád s lehkým smíchem. Simone se jen ještě víc zamračila a vztekle začala bouchat Davida po hlavě a zádech srolovanými novinami, které měla momentálně v ruce. Betty si připadalo jako v divadle, do toho všeho jí ještě ten malý chlupatý nezbeda začal obskakovat nohu…
„Nepřišla jsem, abyste mě uráželi, nebo se mi smáli. Potřebuju pomoc, potřebuju se dostat do Mnichova s jedním klukem, ukradli nám auto i peníze.“ Zadívala se už také tvrdě na svou matku, která se najednou pohledem zaměřila ven z okna, přimhouřila oči.
„Nemyslíš snad toho, který právě močí na náš rododendron?“ řekla Simone ztěžka, položila ruku na hruď, skoro se bála, že bude mít infarkt. Betty se taky zadívala z okna, protočila oči.
„Oh bože, Tome…“ zaúpěla tiše a sledovala, jak Tom po chvilce odešel kousek dál a sedl si na trávník, sledoval stromy a nebe. Byl prase, ale byl přitom sladký…
„Kdo je to? Není ten mlaďoch snad tvůj přítel?“ Řekla zděšeně, ještě slovu přítel dodala patřičný důraz.
„Je to Tom… je to vlastně… můj nevlastní bratr.“ Zadívala se matce do očí, tak trochu čekala, že ji zrovna vyhodí ven z domu, ale to se kupodivu nestalo.
„Myslíš… Tom? Ten Jörgův fracek?“ Betty přikývla, to už Simone nevydržela, odešla do kuchyně a musela se napít, potom se zadívala z okna, spíš sledovala nic. „Co tady dělá? Proč jste spolu a tady?“
„Má problémy s drogami, byl na čas ve vězení… chci mu teď pomoct. Ale ukradli nám auto, nemám žádné peníze, oblečení, vůbec nic…“ Pípla Betty tiše, když přišla do kuchyně za matkou.
„Takže chcete teď být šťastná rodinka?“ Řekla Simone spíš posměšně.
„Ne, neví o mně. Jsem Betty, holka, co pro něj přijela do vězení. Nesmí se o mně dozvědět.“
„Nemáš v plánu mu říct, že jsi jeho bratr? Jsi šílený, Bille…“ zasmála se matka.
„Jednou mu to řeknu… až bude vhodná doba. Teď momentálně ne, jen nám prosím dovol tu dneska zůstat, pokusím se naši situaci nějak vyřešit.“ Založila Betty ruce na hrudi, když se na ni Simone zadívala s dalším neidentifikovatelným výrazem v obličeji.
Odešla ke dveřím, otevřela a zavolala: „Chlapče! Pojď sem!“ Tom po chvíli přišel dovnitř, plaše k ní natáhl ruku.
„Dobrý den, jsem Tom.“ Usmál se mile a čekal, co se bude dít, s nataženou rukou. Nechtěl udělat špatný dojem. Simone se jenom zamračila na jeho ruku, když si uvědomila, co s ní právě prováděl venku u jejího keře.
„Těší mě…“ řekla ne moc přesvědčivě a zavřela za ním dveře, potom se odebrala do obýváku hladit psa, musela to trochu rozdýchat…
autor: Clarrkys
betaread: J. :o)
chudáček Bill..
Bille uz si trapny .. priznej uz si to, ze byt holka ti vubec nesvedci .. Tom je kluk ty taky tak se s tim smir, ze is gay .. 😉
Tak ja teraz neviem koho viac ľutovať. Ale asi Billa vlastne Betty. Tom ma s tými drogami štve.
Pobavilo ma to s tou rukou 😀 ja neznášam ten blbý zvyk podávania rúk. Vždy si predstavujem kam ju dotyčný pred tým dával 😀
Strašne moc ďakujem za kapitolu, je perfektná.
Ja jsem zvědava jak to skonči.Perfektně napsana povídka.
No tak to je na mě moc!!!
Jejdaa, to, že by mohl Bill..teda vlastně Betty jít ke svojí mamce to by mě nikdy nenapadlo. To se tam určitě ještě něco semele. Nebo teda mohlo by! 😉
Je to vážně super. Nečekala bych, že Lukas bude takový hodný, vypadalo to na pěkného slizouna, ale bylo to milé překvapení.
Ani jsem si nepamatovala, že Tom je vlastně Billův nevlastní brácha. Musím si to někdy přečíst odznova, některé ty fakta se mi vykouřili z hlavy. Ale zpátky k tomuhle dílu! Honem dál!! Moc se mi to líbí a chci vědět, jak to bude u Simone doma vypadat, když tam ti dva přespí. 🙂
Musím říct, že mě Lucas opravdu překvapil 🙂 Já jsem si o něm myslela pomalu to nejhorší a myslela jsem si, jak bude muset Tom Betty od toho úchyla zachraňovat a on to byl přitom férový chlapík! No koukám teda :))
Jinak Betty si už celkem dlouho nevzala hormony. Jsem zvědavá, co to s ní udělá 😀 Já ještě pořád nějak ve skrytu duše doufám, že se Tomovi nakonec Betty podaří nějak přesvědčit, že bude lepší, když bude Bill 😀 No uvidíme 🙂 Ale když ti dva skončí spolu, tak je mi jedno jestli tu bude Betty nebo Bill 😀 🙂
Bože, já se musela tak strašně smát, když viděla Simone z okna, jak Tom močí na její rododendron 😀 😀 😀 A pak jak mu radši ani nechtěla podat ruku 😀
Mockrát děkuji za další díl! 🙂 Tihle povídku mám opravdu moc ráda♥