Ani jsem to nedořekl a z lesa se už vyřítil pes jako stodola. Houby pes. To spíš vypadalo jako vlk. A ne zrovna malý. Sally se rozštěkala ještě víc a chtěla se mi vytrhnout. Ještě že jsem jí připnul k vodítku. Chtěl jsem utéct, ale neměl jsem šanci. Navíc, nemohl bych tam Sally nechat. Už jsem slyšel dupot zvířete kousek za sebou. Tohle je určitě poslední minuta mého života. Ale kupodivu se nic nestalo. Ohlédl jsem se a to zvíře opět utíkalo do lesa. Co se stalo? Proč uteklo? Koho se tak leklo? Mám se taky bát? Asi ano. Hrůzou se mi klepala kolena a já nebyl s to se udržet na nohách. Klesl jsem do trávy a nechal Sally, aby mě konejšivě oblizovala.
Šel směrem k lesu, ale zůstal už na louce. Pozoroval jsem ho z půdy. Samolibě jsem se ušklíbl, když mou mysl navštívila myšlenka, jak se tenhle člověk svíjí pod mým tělem, ale v mžiku mě taky opustila. Z lesa vyběhl jeden z nás, ale kdyby alespoň vypadal jako člověk! To hovado bylo proměněný ve vlka a hnal se přímo na objekt mé sázky s úmyslem udělat si z ní dezert po snídani. Na nic jsem nečekal. Vyběhl jsem před dům a táhle zavyl. Kdo by tomu rozuměl, věděl by, že jsem na nejvyšší možnou míru vytočený a věděl by i čím. Markus to taky moc dobře poznal, proto se obrátil a utekl. Až mi padne pod ruku, roztrhám ho na pikoskopický kousíčky!
„Klid, Tome. Nic se mu nestalo.“ Slyšel jsem Davida jakoby z dálky. Vztek mi hučel v uších.
Bill
Sally u mě seděla a nechávala se objímat kolem krku. Nemohl jsem si pomoct. Slzy strachu a zděšení mi stékaly po tvářích a vpíjely se do zvířecího kožíšku. Najednou začala Sally výhružně vrčet a vyskočila na nohy. Podíval jsem se směrem, kam koukala, a čekal, že tam zase bude ta potvora. Ulevilo se mi, když jsem viděl Toma, jak běží mým směrem. Ale Sally nebyla nadšená. Začala se trhat na vodítku, ale já ji nepustil. Ještě by Toma pokousala a co pak? Stáhl jsem ji k sobě a držel.
Tom
„Bille! Jsi v pořádku?“ vyhrkl jsem, když jsem se k němu dostal na přijatelnou vzdálenost. Ta chlupatá potvora pořád vrčí. Aniž by to Bill jakkoli postřehnul, zavrčel jsem na ni taky a ona se staženým ocasem přestala. Heh. To je respekt. Bill se už viditelně třásl míň než před chvílí. Asi se v mé přítomnosti cítí bezpečněji. Aby ne. Ze mě mají všichni mladší vlci bobky, ale i starší mi prokazují respekt. Jsem přece vůdcův syn.
Bill
„J-jo. Díky. Ni-nic mi ne-není.“ Koktám. Ještě pořád mnou cloumá strach, ale už to není tak hrozné jako před chvílí. Sally se kupodivu uklidnila, a dokonce nechala Toma, aby mě objal. Okamžitě jsem mu zavrtal nos do trička a smáčel onen kus látky slanými potůčky. Tom mě držel pevně ve svém náručí a krouživými pohyby mi rukama třel ztuhlé svaly na zádech.
Tom
Tiskl se ke mně jako zraněné ptáče a plakal. Abych pravdu řekl, cítil jsem kdesi v hrudi takové zvláštní svírání. A taky nevysvětlitelnou touhu uklidnit ho. Ale byl to jen chvilkový záchvěv. Jak se tiskl k mému tělu, mohl jsem nasávat jeho vůni plnými doušky. Skoro se mi slastí protáčely oči, a to jsem ho jen cítil. Co teprve, až budu v něm? Nejspíš prohraju sázku. Ne! Nesmím ji prohrát. Dokážu se přece ovládat, no ne? Grrr! Ale u něj mám problém s ovládáním už teď. Jen trošičku si kousnu… jen ochutnám. Nic víc…
Bill
„Sally! Proboha!“ vyjekl jsem, když se ode mě Tom odtrhl. Sally mu tiskla předloktí mezi čelistmi a vrčela. Co se tomu psovi bláznivýmu děje? Ač ji nerad trestám, pleskl jsem ji koncem vodítka po zádech. Sice je pravda, že chyba většinou není u psa, ale u pána, teď jsem si nebyl vědom toho, že bych ji v tomhle ohledu nevychoval. Vždyť ví, že nesmí kousat. Ještě nikdy to neudělala. Tak co teď tropí?! „Sally! Pusť!“ poslechla mě a nechala Tomovu ruku být. „Tome, Tomi… promiň… omlouvám se. Já… já nevím, co to do ní vjelo. Ukaž. Podívám se ti na to.“ Vzal jsem si k sobě Tomovu ruku a vytáhl jsem z tašky lékárničku, kterou u sebe nosím pořád pro případ nouze. Teď se to hodí. Bylo mi zase do pláče. Držel jsem Tomovu ruku ve svých dlaních a čistil mu ránu kouskem vatičky namočené v dezinfekci.
Tom
Rána by se mi zahojila rychleji, než si myslí, ale nemůžu mu bránit, když se jal čištění. Je to od něj milé. Ale vlastně… je to jeho povinnost. Bolí to. Nesnáším dezinfekce. Smrdí to a štípe jako čert. Zase začal plakat. Proč? Bojí se, že ho zažaluju a on bude muset Sally utratit? Ne, tady cítím jiný strach. Strach o… mě? Je to zvláštní. Ještě nikdy jsem nezažil, aby o mě měl někdo strach. Ani vlastní otec se o mě nebál, když jsem se prvně rval. Skončil jsem dost mizerně, ale jemu to bylo, řekl bych, šumák. Jen řekl, že příště budu vítěz já.
Co to tu melu? Že by měla ta jeho Sally sentimentální sliny? Asi jo. A mně se sentimentalita dostala do krevního oběhu jako vzteklina. Ugh… hnusná představa, ale… stejně. Něco se změnilo, to je jasné. Musím se zeptat Georga, jestli mají psí sliny vliv na vlka. Ale to je nejspíš blbost největšího kalibru. To nebude slinama. Ani tím psem. Myslím, že příčina změny mého myšlení sedí kousek vedle Sally a s vlhkýma tvářičkama mi ovazuje ruku gázou. Mohl tu změnu vážně způsobit Bill?
autor: Wind & Lady in Black
Jééé ano změnil ho Bill a teď si ho Tom bude hezky před všema chránit jééé:)) už se těším na další díleček mohl by se tu objevovat každej den jako vůbec by to nevadilo ale..:D jako docela jsem se smála když jsem si představila Tomovu ruku v Sallyně puse..:D..no ale Toman má jediný štěstí že ho nekousl.:D no jak říkám krásná povídka..:))) miluju takovýhle fantasy..:D:))
[1]: No tak ta část, kdy Sally Toma kousne, mi teda moc vtipná nepřišla, možná proto, že často chodím za Wind, když trénuje svého psa a i když má takový ten rukáv, stejně to vypadá děsivě. 😀
Sakra, já jsem se už normálně lekala, kdo chce Billovi ublížit a začínala jsem mít strach! Uff..ještě že Tom Billa sledoval a tak si mohl povšimnout Marcuse a včas mu zabránit v tom, co chtěl udělat.
Jéé..a Tom nám začíná roztávat! 🙂 Tak to mě velice těší! Nečekala jsem, že to přijde takhle brzy..ale ono se asi není čemu divit, když je to prvně, co Tom od někoho cítí vřelé city a starost o něj. 🙂 Teda jediné, co se mi moc nelíbí, že ho chtěl Toman kousnout 😀 Co to jako mělo být? 😀 😀 Já mu dám, Billa chutnat! Žádné takové! 😀
Jenom se musím přiznat, že jsem malinko zmatená. Tom se vsadil o to, že se s Billem vyspí, že? Ale nebylo jeho prvním plánem Billa zabít a sníst? 😀 Ne, vážně..já jsem v tom trošinku zamotaná 😀
Jinak se mi tahle povídka ohromně líbí! 🙂 Vlkodlaci, to je moje a celkově tenhle nápad je skvělý 🙂 Děkuju za další díl! 🙂
[3]: Jo, Tom chce v podstatě pořád Billa jen sníst. David věděl, že by to udělal hned, ale když sázkou o vyspání trochu vyprovokuje Tomovo ego, vydrží Bill na živu trochu dýl. Nechtěla jsem to takhle říkat, protože se tím maličko mění pohled na rozpolcenost postavy Davida (dřív než bylo plánováno, pochopíte na konci) ale zjevně se nám nepodařilo tu sázku řádně vysvětlit v povídce (a ani se nedivím, dlouho jsme se dohadovaly na znění a vůbec jsme nemohly na nic přijít, takže to dopadlo takhle)
[4]: Moc děkuji za vysvětlení! 🙂 Nene, tu sázku jste napsaly dobře 🙂 Já jsem byla jenom maličko zmatená, jestli jsem to dobře pochopila správně 🙂 Nebyla jsem si jista, jestli Tom nepatří třeba k nějakému speciálnímu druhu vlků, kterým jde jen o sex 😀 😀 😀 Tak teďka to vím jak to je a líbí se mi to ještě víc!!! 🙂
Skvělá povídka! 😀 Miluju povídky, kde se objevuje sázka o sex 😀
No já doufám, že se na nás v průběhu povídky nenaštvete a nebudete nás chtít zničit 😀 No, kdyby náhodou… Wind má doma na ochranu dobrmana (ten je vlastně předlohou pro Billovu Sally) 😀
Aha, a je to tady! 😀 Aww, tak tohle miluju. Hrozne jsem se na dalsi dil tesila a rozhodne nezklamal. Uz v minulem dile, jak sel Bill vencit Sally, jsem si myslela, ze to bude nekde pobliz toho baraku.
Ta scena s vlkem byla naprosto uzasna, i kdyz, fakt je mi lito Billa. Prvni ma sok z toho, ze ho roztrha vlk a pak tam jeste breci kvuli Tomovi (coz mi ale pripada sladke a myslim, ze Tom to vidi podobne).
A ze prej sentimentalni sliny 😀 To je zabite. Libi se mi, ze Tom si zacina uvedomovat nejake city vuci Billovi.
Skvely dilek, moc se tesim na dalsi 🙂
[8]: Sentimentální sliny mi přišly jako dobré odlehčení. Ale taky si myslím, že Tomovo smýšlení s nimi nemělo nic společného 😀
To je pekné 😀 Tomove myšlienky sú úplne roztomilé. Pobavil ma jeho nápad, že ho nakazil pes sentimentalitou 😀 Keby som sa naňho nehnevala za to, že chce Billovi ublížiť, tak by som povedala, že je zlatučký, ale ešte ma trochu štve za tú stávku. Veľmi pekne ďakujem za kapitolu a veľmi sa teším na ďalšiu.
Tom přemyšli už také o něčem jinem než že chce Billimu ublížit.