autor: Doris & Lauinka
„Uhm… promiň. Jen mi to přišlo zvláštní.“ Namítnul Bill. Nepotřeboval vědět detaily. Bylo mu to trochu nepříjemné. Jen chtěl nějak začít konverzaci.
„V pohodě…“ Pokrčil Tom rameny, „…jsem Tom. Nevěsta je moje sestra a mámu už jsi poznal, jak jsem si všiml.“ Natáhl k Billovi ruku a usmál se.
Bill si trochu oddechl, vlastně čekal, že ho Tom pošle hned někam do háje, ale opak byl pravdou. Možná byl stejně jako on rád, že si může s někým popovídat. S někým v jeho věku a možná i s někým, kdo není odsud. Bill mu oplatil úsměv a také se krátce usmál, přijal jeho ruku v lehkém gestu.
„Bill, těší mě.“ Po krátkém stisku Bill stáhl ruku zpátky. Tom měl větší ruku než on a krásně teplou, hrubou, ale ten stisk byl upřímný. Černovlásek ani nevěděl proč, ale připadal si nervózní, možná jen tím, že nebyl ve svém prostředí a možná i proto, že s klukem, jako byl Tom, nikdy neměl čest mluvit takhle zblízka.
„Ano, už jsem měl tu čest poznat se s tvojí matkou, milá dáma. “ Usmál se lehce.
„Takže nováček, jak jsem si stihl povšimnout. Co tě sem přivedlo?“ Opět na Billa upřel svůj zrak. Připadal mu takový zvláštní, a první, co se mu honilo hlavou, bylo to, že se na tuhle práci nehodí. Proč měl být knězem takový krásný kluk. Nedokázal si ho představit jako kněze, ač jím zatím nebyl. Bill se musel zasmát.
„Jo, nováček.“ Kývl na souhlas. „Popravdě… váš klášter mě sem přivedl.“ Nakonec Toma možná podcenil, třeba zase nebyl tak špatný, to jen ten vzhled působil až tak moc drze.
„Náš klášter?“ Zasmál se a podivil se Tom. „To jako fakt?“ Smál se dál a zakroutil hlavou. „Neumím si představit tady být zavřený. Musí to být docela nuda, ne?“ Tom se najednou rozpovídal a Bill začínal tušit, že tohle není moc vhodná konverzace. Ne, co se týká jich dvou.
„Ty si to neumíš představit, a já si neumím představit třeba kouřit.“ Pokrčil Bill rameny a usmál se. „Každý z nás byl stvořen z jiného důvodu a mým úkolem je být na modlitbách a prosit za duše těch, kteří to nedělají.“ Usmál se. „Nemyslím si, že je to nuda, právě naopak. Práce na zahradě nebo v kuchyni. Je to docela pestré, opravdu.“ Zasmál se, ale bylo vidět, že Toma tím moc nepřesvědčil. Ale taktně mlčel.
Bill se pousmál. Cítil, že Tom momentálně spíš neví, co má říct, než že by souhlasil. Ale přišlo mu milé, že se nesnaží ho nějak přesvědčit.
„No… já tomu nerozumím… tak k tomu asi moc neřeknu.“ Uchechtl se Tom a vyndal z ucha i druhé sluchátko. Až teď si uvědomil, že vlastně neslušně stále jedním uchem poslouchal oblíbené melodie. A to už teď nechtěl. „Jsem kluk z města. Pořád někde v ruchu a tady si to neumím představit. Neuměl bych to. Nemáš třeba touhy jít prostě ven a bavit se?“ Nechtěl se toho černovlasého chlapce dotknout. Jen ho to zajímalo. Zdálo se, že jsou tak moc jiní, a to ho fascinovalo. Nikdy nejevil zájem o náboženství. Konec konců byl ateista. Ale teď ho to i celkem zajímalo.
Bill se zasmál a bokem se opřel o strom, u kterého stáli.
„Dobře, budu upřímný. Jistě, že mám i svoje záliby, kterých jsem se musel zříct. Ale nedělal bych to, kdybych si nemyslel, že dělám správně. Chci být knězem, a to je pro mě největší záliba. Láska k Bohu je pro mě nejvíc na světě.“
Když takhle mluvívala Tomova babička, chtělo se mu vždy začít smát a klepat si na čelo, ale teď pouze poslouchal a přikývl. Vůbec mu to nepřišlo legrační. Možná nepochopitelné, ale ne špatné.
„Jezdíte sem často? Zdejší opat mi říkal, že jste významná rodina, co tu hodně pomáhá.“ Ozval se znovu Bill, když viděl, že Tom neví, jak zareagovat. A změna tématu byla asi nejrozumnější řešení.
„Jen máma s tátou. Já ne. Přiznám se, že z celý rodiny jsem jediný, kdo není věřící. Ale máma s tátou sem jezdívají často. Vždycky přinesou nějaký sponzorský dar a pak zase odjedou.“
„To je od nich ale moc hezké.“ Dodal Bill a Tom jen přikývl. I když ho charita jeho rodiny až tak nezajímala. Vlastně… byl ten typ, kterého nezajímá téměř nic.
Tom přemýšlel, na jaké téma přesedlat, bylo mu totiž více než jasné, že jen tak stát a dívat se na sebe nemohou. Tedy mohou, ale pochyboval, že Bill by to udělal. V hlavě se mu vířilo milion myšlenek, ale nic mu nepřišlo vhodné. Chvíli se na sebe jen dívali a usmívali se jeden na druhého. Tom se už už nadechoval, že nějaké téma nahodí, ale ozval se hlas jeho matky. Tedy ne, že by ho to nějak zadrželo, ale Bill se hned po hlase otočil.
„Myslím, že bychom se měli posadit, bude přípitek. Takže Tome, těšilo mě. “ Opět si podali ruce a dredatý chlapec už jen pozoroval, jak Bill zamířil ke stolu, kde se posadil k ostatním kněžím. Nejraději by si nafackoval, že jejich rozhovor byl až tak moc krátký, ale také se rozešel ke stolu. Posadil se po boku svojí matky, která už dávno stála. V ruce držela sklenku toho nejvybranějšího šampaňského a příborovým nožem zaťukala o sklenku. Ruch utichl a ona se jala proslovu.
Tom stále sledoval Billa, kterému na rtech hrál lehký úsměv, ale nedíval se na něj. Sledoval jeho matku, která mluvila o něčem, co ho naprosto nezajímalo. Spíše si v hlavě třídil myšlenky o Billovi. Musel uznat, že to byl zvláštní kluk. Byli tak stejně staří, ale jejich zájmy se docela rozcházely. Když se na něj černovlásek podíval, Tom se lehce usmál a Bill mu to oplatil. Pak už se přineslo jídlo, prvně polévka a pak další chody. Nikdy nepochopil tyhle ceremoniály, přišlo mu to na palici. Nejraději jedl sám v pokoji, v klidu. Ne tady, kde ho sestřiny kamarádky okukovaly a snad jej i takhle naoko balily. Jen protočil očima, když už se na něj asi třetí dívka zaculila a podíval se téměř bezmocně na Billa. Který se jen usmál a vstal od stolu. Přešel pomalu k jeho matce, a něco jí řekl. Muselo to být něco velice významného, protože dáma ihned zajásala a kývala hlavou k souhlasu. Pak jejich pohledy ulpěly na Tomovi, který nic nechápal, ale na vyzvání Billa ochotně vstal a šel s ním mimo tuhle velkou párty.
„Ehm kam jdeme?“ Cupital Tom za Billem, který se jen usmál.
„Vypadalo to, že chceš pomoct.“ Usmál se na něj černovlásek klidně.
„Co jsi jí řekl? Že se půjdu pomodlit?“ Zasmál se s úšklebkem Tom a zapálil si cigaretu. Byl nervózní, ani nevěděl proč.
„Ne, řekl jsem tvojí matce, že bych byl opravdu velice rád, kdybys mě tu provedl.“ Usmál se na něj. „Jestli tedy nemáte v plánu nic jiného, samozřejmě.“ Otočil se na něj a chvíli jej sledoval.
Tomovi trochu zaskočilo. Samozřejmě, že byl rád, že s ním může jít. A nebude u toho sto dalších lidí, co by po nich házelo zvědavé pohledy.
„No… ukážu ti to tu moc rád. I když to tu za chvíli budeš znát víc jak já.“ Zasmál se Tom a potáhnul z cigarety. Koukl ihned po Billovi, ale jeho výraz nijak nenaznačoval, že by mu nikotinový kouř nějak výrazně překážel. Vešli do tiché části kláštera a procházeli kolem jednotlivých pokojů.
„Jednou jsem viděl, jaké tu máte podmínky na bydlení. Moc zařízené to tam není, co?“ Namítnul Tom.
„Jen to, co potřebujeme. Ale mezi námi… spíš mi bývá večer zima.“ Tom se ušklíbl, ale bylo mu blbé se rozesmát naplno. Ovšem představa toho, jak tenhle křehoučký chlapec po večerech drkotá zuby, jej opravdu pobavila. Bill se rádoby zakabonil. „No co… jsem taky z města a máma teda přeci jen topila trochu víc.“ Zasmál se také.
„Nebude se ti stýskat po rodičích?“ Zeptal se Tom, zatímco prošli až do kostela. Bill si automaticky smočil prsty ve svěcené vodě a přežehnal se.
„Samozřejmě, že bude, ale nic netrvá věčně.“ Usmál se Bill smířlivě. Tomovi začínal připadat jako věčný optimista. Snad zatím na ničem neviděl ani tu nejmenší chybu. Když tedy pominul topení.
„No dobře ale…“ Začal Tom, ale Bill mu položil prsty na ústa.
„Psst. Buď chvíli zticha.“ Zase ruku stáhl a jen mlčky stál a díval se před sebe na oltář zdobený květinami. Tom nechápal, co se děje, a střídavým pohledem z Billa na oltář se to snažil zjistit.
„Ty jsi hrozně hektický. Poslouchej chvíli.“ Usmál se na něj Bill a znovu se zadíval před sebe. Asi na půl minuty zavládlo hrobové ticho, než ho opět protrhl Tomův hlas.
„Já nic neslyším.“ Namítnul a koukal kolem sebe, zda alespoň nezahlédne něco speciálního, co by měl slyšet.
„No právě. Poslouchej jaké tu je ticho. Takové nikde jinde nenajdeš. Ty chceš pořád něco vědět, pořád máš plno myšlenek a žádnou důležitou. Někdy je vážně uvolňující sedět v takovém tichu a jen přemýšlet a promluvit, jen až si budeš jistý, že nepromluvíš zbytečně.“
Tom tupě zíral na Billa. Asi nepochopil, co mu tím chtěl říct. Asi ho vlastně vůbec nechápal a to na tom bylo tak fascinující.
autor: Doris & Lauinka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Moc tomuhle tématu neholduji a kdybych se měla přirovnat k jednomu z kluků, tak bych byla určitě v pozici Toma. Jsem zvědavá, jak bude Tom postupně Billíka kazit 😀 Těším se na další díl 🙂
a já bych zase řekla že spíš bude Bill "kazit" Toma. No rozhodně se nechám překvapit… 🙂
Musím říct, že první díl se mi opravdu moc líbil, ale tenhle díl mě doslova uchvátil! 🙂 Vlastně ani sama nevím čím, ale ten kontrast mezi Tomem a Billem je tak obrovský! a i přitom si ti dva mají co říct, navzájem se nekritizují, poslouchají toho druhého a opravdu je zajímá jak co ten druhý cítí. Původně jsem si myslela, že s Tomem nebude nijaká veliká řeč, že Billa okamžitě odstaví na druhou stranu a bude mu jedno co říká. Tom mě ale skutečně velice mile překvapil a já jsem za to ráda. 🙂
Když Tom srovnával svou reakci na babiččci lásku k Bohu a Billovi, tak jsem si hnedka vzpoměla na sebe, protože já to mám tak trošíčku stejně ajko Tom. Já osobně tedy nejsem ani věřící, ale ani ateista. Ale když mi babička začne vykládat o své víře, tak se mi chtějí občas protáčet panenky a myslím si své, ale když jsem jednou mluvila s farářem, tak jsem ho úpěnlivě poslouchala a hrozně mě to všechno zajímalo a dokázala jsem jej pochopit. Je to zvláštní, že lidem, kteří v tom vyloženě žijí, to věříme.
Já se opravdu moc těším na další díly! Protože si myslím, že Bill Toma tak uchvátil, že sem s rodiči určitě začne jezdit. Taky jsem strašně zvědavá, jestli to bude Bill, který začně díky Tomovi ´vlčit´ a nebo to bude naopak Tom, kdo změní svůj názor díky Billovi. Opravdu jsem mco zvědavá, co náš ještě čeká 🙂
Mockrát děkuji za další díl 🙂
Opět děkujeme za komentáře 🙂 je milé vidět, že se naše dílko líbí 🙂
[3]: Och krásný dlouhý komentář, to je jedna radost číst, díky 🙂 Jinak s Bohem taky nemám nějaké pakty a nejsme věřící, ale úplně ti rozumím tvoji příhodu s farářem… já když mluvím se sestrami od nás, tak se tomuto tématu samozřejmě vyhýbám, jelikož mě znají jako ještě 13ti letou blonďatou holčičku, bez pierců a kérek a černé hlavy XDDD ale je fakt, že jsou to strašně milí a chápaví lidé 🙂 A třeba jedna se sester, se kterou mám tak asi nejlepší vztah se pokaždé ptá, zda mám nějaký nový piercing nebo tetování… je to někdy…. docela zaímavé s nimi XDDD
No sice jsem si řekla popravdě, že se do nové povídky nepustím, ale povídka o klášteře mi přjde opravdu zajímavá a poprravdě 😀 Nedovedu si představit Billa jako kněze ba naopak Toma ..
Ale třeba to spolu dotáhnout ti dva daleko že jo 🙂 Opravdu jsem zvědavá, jak se tahle povídka bude dále vyvíjet 🙂
Awww! Laui, jak jsi o tom mluvila, tak jsem byla hodně zvědavá. A musím říct, že mě to naprosto okouzlilo a nemůžu se dočkat dalšího pokračování ^^ Dámy, mé klomentáře máte jisté 😉
[6]: JÉÉÉÉÉÉ xDDDDDDD no wou…. jsme mile potěšena, velice mile… juuu alespoň to můžše posoudit tím profesionálním okem XDDDD jsme pak zvědavá, co na to řekneš 🙂
Tom je pěkně nervozní je to moc hezky napsane.
Ja také ticho milujem. Úplne si ho dokážem vychutnať, len je strašne málo miest kde sa úplné ticho nachádza.
Neviem prečo, ale tieto náboženské reči akosi nepoberám, nehovorí mi to nič asi ako Tomovi :D… Ale príde mi fakt zaujímavé to, ako si niektorí ľudia dokážu padnúť do oka hneď takto na prvýkrát, proste, že jeden druhému prídu zaujímaví a to nemyslím len v tomto príbehu, ale všeobecne v živote, je to fakt pekné 🙂