One broken heart 3.

Do šatny jsem už přišel sám a převlékl se. Přišel si pro nás profesor a vyrazili jsme ven. Mou pozornost upoutal však jeden mladík. Odhadoval jsem, jestli je to dhampýr nebo člověk, ale když jsem ho častěji při hodině pozoroval, usoudil jsem, že podle toho, jak ve sportu exceluje, to musí být dhampýr. Byl opravdu hezký. Měl opálenou kůži a zlatavé dredy svázané na vršku hlavy, takže to působilo trochu jako chobotnice.

Nedokázal jsem se moc soustředit na hru, a navíc ve sportu tak neexceluji jako v chemii nebo dějepise. Když jsem se na něj znovu otočil, abych se podíval, praštil mě do hlavy tvrdý basketbalový míč. Díky tomu, že jsem to nečekal, to byla pořádná šlupka, která mě posadila na zadek. Pár sekund jsem byl napřed úplně mimo a jen se za hlavu držel. Profesor nadával jak mně, že nedávám pozor, tak ostatním. Šel jsem se posadit na lavičku a zbytek tělocviku jsem si už moc nezahrál, poněvadž mě hlava stále bolela. Ani jsem si nevšiml, kdo to vlastně hodil.

V momentě, kdy zazvonilo, ke mně někdo přišel a nabízel mi lahev s vodou. Vzhledem k tomu, že jsem si svou zapomněl v šatně, jsem ji ochotně přijal. Když jsem se podíval na osobu, která mi ji vlastně podala, měl jsem co dělat, abych se vodou nezadusil.

Stál nade mnou ten hezký opálený dhampýr.

„Co jsi Moreovi provedl, že má potřebu se zase chovat jak malé děcko?“ uculil se a posadil se vedle mě na lavičku.

„Takže to byl Olly? Nejspíš mají problém s tím, že se se mnou baví Viktor,“ podivil jsem se a lahev držel stále v ruce.

„Safirsky?“ podivil se ten dhampýr.

„Jo, mimochodem, díky za vodu, jsem Bill,“ představil jsem se mu.

„Tom,“ pousmál se na mě a společně jsme se šli převléct a následně se i potkali venku na cestě do tříd.

„Ještě jsem tě tady neviděl, jsi nový že?“ začal Tom a hodil si batoh na záda. Měl na sobě trochu upnutější černé tričko, které tak zdůrazňovalo jeho postavu a tmavé džíny. Byl opravdu hezký.

„Přesně tak…“ přikývl jsem. „Jsem tu dva dny a už si nadělávám nepřátele.“

„Tohle nesmíš tak brát, Moreovi, Jasonová, Ashker a Michaelson jsou idioti, to vědí všichni tady na škole, ale někteří jsou tak zabednění, že jim dělají poskoky, jen aby se s nimi mohli bavit. A pokud jim začneš hrabat na jejich písečku, nebo uděláš něco, co se jim nelíbí, chovají se pak jako děcka.“ To, co Tom právě řekl, znělo logicky a já se rozhodl si z toho nic nedělat, nejsem přece žádná ufňukaná holka.

S Tomem jsem se potkal ještě na obědě. Byl tam i s nějakým svým kamarádem, kterého jsem neznal, ale odhadoval jsem, že to bude člověk. Od stolu už na mě mávala Mia, kde seděl také i Daniel.

„Ahoj,“ pozdravil jsem je všechny a posadil se.

„Máte tu volno?“ ozval se hlas vedle nás. Byl to Tom se svým kamarádem. Dneska byla jídelna obzvlášť nacpaná.

„Jasně,“ usmál jsem se a trochu se posunul, aby se tam vešli.

„Nevím, jestli se vy tady přítomní znáte?“ koukal jsem tázavě na všechny okolo, ale všichni jen vrtěli hlavou, tak jsem je navzájem přestavil, a zároveň se dozvěděl, že ten Tomův kamarád se jmenuje Clarenc. U stolu vládla klidná atmosféra.

„Slyšela jsem, že si dneska Olly na tebe něco zkoušel,“ pověděla Mia a hodila si své dlouhé blond vlasy přes rameno. Nechápal jsem, jak se to k ní mohlo tak rychle donést.

„Je to blbec, co dodat,“ pokrčil jsem rameny.

„Ale hezký blbec,“ culila se Mia a já jenom vrtěl hlavou. Daniel se raději věnoval svému jídlu a kluci se jenom uculovali.

Uběhl můj první týden, kdy jsem absolvoval školu a nastal taktéž můj první víkend. Přemýšlel jsem, že bych zkusil zase něco namalovat, avšak v přemýšlení mě přerušil zvonek. Proto jsem se vydal otevřít.

„Oh, Mio, ahoj,“ bylo pro mě překvapením, že se najednou objevila u mě doma.

„Čau Bille, máš čas? Nechceš dneska se mnou se podívat na soutěž talentů? Není to něco takového, že by tam zpívali a tak. Spíš je to tak sportovně zaměřené, tak půjdeš?“ vychrlila to na mě.

„Dobře, proč ne,“ přikývl jsem, aspoň se tady trochu porozhlédnu.

Mia měla venku auto. Červený kabriolet, leskl se a vypadal hezky.

„Páni, hezký,“ usmíval jsem se a nastoupil.

„Dostala jsem ho od taťky na narozeniny, je to moje Pusinka,“ zahihňala se a vyjeli jsme. Přijeli jsme k něčemu, co připomínalo vetší hřiště, ale bylo rozděleno na sektory. Četl jsem nápisy, jako byly breakdance, bojová umění, basketbal a další. Bylo tady už poměrně hodně lidí a také dost stánků s občerstvením.

„S tím Tomem jsem tě viděla nějak často,“ prohodila jen tak Mia a uculovala se.

„Je fajn,“ usmíval jsem se. Byla to pravda, celkem často jsem se s ním ve škole vídal a povídali jsme si.

„A taky hezký. Povím ti, Bille, ty máš neobyčejné štěstí, že se na tebe lepí tak pěkní kluci. Napřed Viktor, pak Tom, s čím přijdeš dál?“ zasmála se.

„Já nevím, nemůžu za to a jsme jenom přátelé, tak se klidni,“ zašel jsem si do stánku koupit kolu.

„Víš, co se říká, kamarád taky rád,“ pošťuchovala mě neustále a já jen protočil oči.

„Kdyby sis měl mezi nimi vybrat, s kým by sis něco spíš začal, s Viktorem nebo Tomem?“ položila mi další zákeřnou otázku a já se nad tím zamyslel. Sám jsem nevěděl. Každý má své osobní kouzlo, které mě určitým způsobem přitahuje.

„Nevím, to takhle nejde říct… koho by sis vybrala ty?“ zeptal jsem se, i když jsem odpověď už věděl.

„Jistě, že Viktora, nic proti Tomovi, ale Viktor je prostě Viktor. Máš vážně kliku, že se s tebou takhle baví,“ poznal jsem, že mi to i závidí, ale chovala se pořád přátelsky, ne jako Marry M a Olly.

Procházeli jsme se mezi jednotlivými stanovišti. Každé se zaměřovalo na něco jiného. Přešli jsme z breakdancu k bojovému umění.

„No ne, my o vlku a on tady,“ pověděla mi Mia do ucha. Oba dva jsme zírali na Toma na žíněnce, který zaujal jakýsi bojový postoj, stejně tak jako jeho protivník.

Pozoroval jsem ho a na chvíli pro mě přestal existovat veškerý svět a byl tady jenom Tom a jeho výborné chvaty. Netušil jsem, že je v tom takhle dobrý. Skolil svého protivníka s grácií a přesností. Všichni jsme mu samozřejmě tleskali a on se nám patřičně poklonil a pomohl svému protivníkovi na nohy. Pak spočinul pohledem na mně a pousmál se. Úsměv jsem mu samozřejmě oplatil a to by nebyla Mia, aby si toho nevšimla.

„Páni, málem mě jedna jiskra srazila,“ zasmála se a já jenom zavrtěl hlavou.

„Nebuď taková,“ usmál jsem se a podíval se na ni.

„Nemůžu si pomoct, protože mezi vámi to jiskří víc než přetrhnuté elektrické vedení,“ culila se potrhle.

„Ty jsi koza,“ zasmál jsem se a ještě se na Tom ohlédl. Už nebyl na žíněnce, byli tam teď jiní dva kluci. Zničehonic se objevil přede mnou. Tady snad mají lidé ve zvyku se takhle zničehonic zjevovat.

„Netušil jsem, že se přijdete podívat,“ usmíval se na nás oba.

„To víš, musela jsem Billa vytáhnout mezi lidi, ať není celé dny zavřený doma,“ rýpla si ještě Mia a já měl chuť ji zaškrtit.

Tom se pořád uculoval a já si všiml, jak si mě prohlíží.

„Nevěděl jsem, že jsi takhle dobrý, ten kluk neměl proti tobě šanci,“ usmíval jsem se.

„Díky,“ úsměv mi oplatil. „Pokud se už nepotkáme, tak zatím ve škole,“ usmál se a odešel, poněvadž ho volal jeho trenér.

„Co?“ podíval jsem se na Miu, která se uculovala.

„Nejsem slepá, fakt ne, a vy jste na sebe hleděli jak dvě zamilované hrdličky, tak to s ním zkus, ne?“

„Co to plácáš? Jenom jsme si povídali…“ odmávl jsem to a zbytek celého dne jsem od ní musel poslouchat to, ať si s Tomem něco začnu.

Doma jsem o tom začal taky uvažovat, protože Tom je vážně hezký a podle Mii se mu taky líbím, byl tady však taky Viktor. Nebyl vůbec jako Tom, jeho chování bylo jiné, ale přesto se mi taky líbil.

Po víkendu jsem vyrazil do školy a měl toho plnu hlavu, chtěl jsem teď hlavně vidět Toma. Potkal jsem jeho kamaráda Clarence, který mě navedl do tělocvičny. Prý tam Tom chodí ráno trénovat, a proto jsem se tam vydal.

Skutečně jsem ho našel v tělocvičně, když bušil do nějakého panáka. Pousmál jsem se a chvíli ho sledoval. Všiml si mě během pár sekund a usmál se.

„Ahoj, co tady děláš?“ usmál se překvapeně a přišel za mnou. Sundal si rukavice a napil se vody.

„Přišel jsem za tebou, se tě na něco zeptat,“ usmíval jsem se a setkal se s jeho tázavým pohledem. Přemýšlel jsem, jak to říct, aby to neznělo tolik trapně.

„Naučíš mě taky nějaké chvaty?“ pověděl jsem. Lepší slovní spojení mě prostě nenapadlo. „Totiž takhle. Rád bych uměl někomu rozbít hubu, až si bude zase přehnaně dovolovat, navíc o víkendu, když jsem tě viděl, vypadalo to dobře,“ usmíval jsem se.

Tom se pobaveně usmíval a já přemýšlel, jestli teď před ním nevypadám jako totální idiot.

„Jasně, proč ne. Pokud míváš po škole čas, mohli bychom se domluvit s nějakým profesorem, který by nám nechal odemčeno, a já bych tě něco naučil.“

„Vážně? To by bylo skvělé!“ vychrlil jsem to ze sebe a připadal si jak nějaká Stepfordská panička, tak jsem se raději rychle uklidnil. „Dobře, díky, tak po škole sraz tady?“ usmíval jsem se a Tom mi s úsměvem přikývl.

autor: Tina