Too old to be young 7.

Okna se roztáhla přesně v 9 hodin ráno, jak bylo nastaveno. Pokoj se zalil příjemným slunečním svitem a topení vytopilo pokoj na milých 23 stupňů. Pár ležící v posteli ale spal dál. I když… spíš jen jedna polovička páru ležícího v posteli spala, ta druhá byla probuzena něčím, co muselo být asi halucinace. Pokud vás může halucinace probudit, prakticky vzato asi ne, ale tím si nelamme hlavu.

Tom pootevřel jedno oko a všiml si, že to sakra žádná halucinace nebyla. Ono se to opravdu dělo. Uculil se sám pro sebe, do očí se mu málem nahrnuly slzy, pitomý sentiment. Přece nebude brečet z toho, že ho jeho vlastní manžel hladí po… v rozkroku.

„Billy?“ sykl, aby zjistil, jestli jeho lepší polovička spí. Ticho ho ujistilo v tom, že ano. Bill by určitě odpověděl, už od doby, co se poznali, nikdy nezavřel pusu, a tohle byla jedna z mála věcí, ve které se nevzbudil. Tom se zadíval s blaženým úsměvem na rtech na budík a usmál se ještě víc, když zjistil, že ještě hodinu může ležet.

Trochu se překulil, sundal ze sebe neposednou ruku a jen se díval na spícího člověka vedle sebe. Byl překrásný, přes všechny ty roky stále ještě byl překrásný. Ať si sám o sobě myslel cokoliv, Tom věděl, že všechny jeho nejistoty jsou hlouposti. Byl dokonalý, dokud neotevřel pusu. Pohladil ho palcem jemně po zdánlivě hladké tváři a pousmál se.

Bill pootevřel oči, zamžoural do slunečního světla a slabě se usmál. Nakrčil nespokojeně nos a protáhl si krk.

„Proč na mě koukáš?“ zamumlal nakřáplým ranním hlasem a zabořil se obličejem do polštáře.

„Nemůžu se koukat na vlastního manžela?“ nakrčil Tom obočí.

„Tvůj manžel vypadá hrozně a právě se vzbudil…“ ozvalo se z polštáře. Pak ale zvedl hlavu. „A vůbec, co jsi poslední den nebo dva jak vyměněný? Nekoukals na mě jak spím už ani nepamatuju…“ ušklíbl se Bill a zvedl se na jeden loket, Tom jen pokrčil rameny.

„Asi to opravdu funguje…“

„Co funguje?“

„Tohle, všechno. Že jsme, sami, bez dětí… v Paříži.“

„Oh…“ přikývl trochu Bill. „Asi máš pravdu… Cítím se, líp… Odpočatý, konečně mě nikdo každých pět minut neobtěžuje otázkami proč a jak a co. Nemusím poslouchat dlouhé hovory a pištivý smích naší dcery do telefonu. Nemusím se…“ všiml si Tomova pohledu. „Miluju naše děti nade všechno na světě, Tome… jen mi chybí mít takhle chvilku, jen pro nás dva… Nemyslíš, že to je další z problémů? Nebo… důvodů proč máme problémy?“

„Možná ano…“ pousmál se trochu Tom a přitáhl si ho k sobě blíž. „Možná máš pravdu.“

„A taky máš pravdu s tím, že jsme teď spolu o samotě…“ uculil se Tom a mnul mu bok v dlani. „A já bych tu chvíli nerad propásl…“

Bill se pousmál. „Mluvíš mi z duše.“ Přisunul se k němu blíž a vpil se mu hladově do rtů. Tom v líbání neuvěřitelně přetahoval, líbal ho nad rty, pod rty, do koutků úst, vychutnával si každý jeho milimetr čtvereční.

„Tolik tě miluju.“ Šeptal Tom mezi polibky a dlaněmi mu jezdil po stehnech a bocích. „Strašně se ti omlouvám… za všechno.“

„Ne, já… já se ti omlouvám…“ zavrtěl hlavou Bill a nechal se povalit pod svého manžela, dal mu ruce kolem krku a dál plenil jeho rty.

Netrvalo dlouho a Tom se odtáhl, a stáhl z Billa peřinu úplně. Usmál se se zálibou na jeho skoro nahé tělo a dlaněmi mu přejel po stehnech nahoru k bokům. „Pořád jsi stejně nádherný…“ pousmál se a znovu se mu vpil do rtů.

Bill se začervenal, nevěděl proč, vždyť bylo přeci normální, že by měl dostávat komplimenty, jenže on jich za poslední léta zrovna moc neslyšel. „Mluvíš hlouposti…“ zamumlal mezi polibky, a prsty ho hladil po zádech.

„Ne, říkám jen to, co je pravda.“ Pousmál se a vtěsnal se mu mezi stehna, která Bill ochotně roztáhl. „Myslíš, že jsem to ještě nezapomněl?“ ušklíbl se trochu, když si Bill stahoval boxerky.

„To nevím…“ pousmál se mladší z nich. A zvedl boky, aby si je mohl stáhnout co nejdál. Povedlo se mu to nakonec úplně a kus prádla letěl kamsi…pryč.

„Bože, mám na tebe takovou chuť.“ Culil se pořád Tom a přitáhl si ho pro další hladový polibek.

„Já vím…“ vzdychl Bill, když mu jeho milenec zajel rukou mezi třísla a promnul ho mezi prsty. Okamžitě začal tvrdnout, sex mu chyběl opravdu moc. Víc než si byl sám ochotný připustit.

Jenže na druhé straně to nebylo tak jednoduché jako u Billa. Všechny ty roky kouření, nezdravé stravy a špatné životosprávy se začaly projevovat víc než by člověk čekal. No tak, přeci všechny ty kecy o impotenci nemohly být pravda! Jenže jak se zdálo, nejspíš tohle nemělo být tak snadné, jako si to oba dva přáli. Tom prostě ne a ne tvrdnout. Ne že by ho Bill nevzrušoval, to opravdu ne, ale… prostě ať se snažil, jak se snažil, ať se ho Bill dotýkal, kde chtěl, všechno to elektrické proudění šlo do mozku, ale jen do toho, co měl v hlavě.

„Co se děje, Tome?“ zamumlal Bill a jemně ho zatahal za spodní ret.

„Já nevím…!“ začínal být starší z nich mírně zoufalý. „Já nevím, jen… dej mi chvíli, promiň, lásko…“ políbil ho zrychla na rty a zmizel do koupelny. Černovlasý se za ním jen nechápavě díval.

Tom se v koupelně opřel o pult s umyvadly a nevěřícně se na sebe podíval do zrcadla. Co to jako měla kurva být? Proč? Proč on? Proč ne Bill? Vždyť ten hulil jak fabrika a nikdy žádné problémy neměl! Tohle nebylo fér, ne, prostě nebylo! Pak si ale uvědomil, že mu Bill kdysi podstrčil prášky, které byly právě proti tomuhle, protože si z něj utahoval, že už je starej dědek a že to bude brzo potřebovat. Nejspíš dřív, než si myslel.

Původně se chtěl objednat na kliniku, kde se dělaly zákroky proti tomuhle, dodají se hormony do těla, hezky se všechno propláchne a jste jako nový, jenže na to byl pan Kaulitz moc ješitný. Přeci nepůjde do nemocnice jen proto, že by měl nějaký problém, a on přeci navíc ani žádný problém neměl. Tohle se mu nestávalo. Muselo to být jen teď a jen jednou, a už se to víckrát zaručeně nestane!

Tom odhodil všechnu svoji hrdost do odpadkového koše stojícím pod sušičkou na ručníky. Vyhledal viagru. A jestli se mu nepostaví teď, přísahal si, že se zastřelí. Chvíli se díval zlým pohledem na svůj klín ukrytý pod trenkami a hypnotizoval svého juniora (nebo už seniora), aby se probudil k životu.

A po chvíli se opravdu zadařilo. Tom se cítil jako znovuzrozený, jako… jak se člověk cítí, když se mu postaví péro?

„No konečně, už jsem si začínal myslet, že ses mi v tý koupelně ztratil.“ Usmál se smyslně Bill, který si ho zatím stačil jednou vyhonit a teď se díval na svého manžela a hladil se u toho po břiše, které si utřel, pečlivě. Nechtěl, aby to Tom bral jako posmívání, že on může tak moc, zatímco on vůbec. A navíc, už znovu se dokázal vzrušit tím, že se pro Toma mezitím trochu roztahoval, takže problém, že by Tom něco poznal, tu opravdu nebyl.

„Jen jsem potřeboval trochu času…“ pousmál se Tom, samozřejmě že nepřizná, co tam dělal, a Bill se ho na to nikdy vyptávat nebude.

„Dobře.“ Usmál se jen a stáhl si ho zpátky k sobě, naklonil se mu k uchu. „Tak se mi ukaž, Tomi.“

Tom neváhal ani na chvilku, natáhl se na noční stolek pro kondom a zručně si ho nasadil. Dělali to spolu s kondomem většinu času, Bill prostě nenáviděl všechnu tu lepkavost, která se v něm po aktu vytvořila. „To ukážu, jen se neboj.“

Bill svraštil obočí a trochu nespokojeně vydechl, chvíli trvalo, než si znovu zvykl na to, že v sobě cítí ten nadbytečný tlak. „Ungh,“ zamručel a zavřel oči. Trochu zaklonil hlavu a vtěsnal se s ní mezi polštáře. Tom si ho přizvedl za boky, aby měl lepší úhel, a dal si jednu jeho nohu přes rameno. Tom nebyl jeden z těch, kteří by dlouho otáleli nebo tak něco. Okamžitě začal do svého manžela natvrdo přirážet. Držel si ho za pas a krouživými pohyby se dostával hlouběji, Bill sténal rozkoší, tohle mu opravdu chybělo.

„Dobrý?“

„A-Ano…“ vykoktal ze sebe mladší, „Unh, trochu doleva… n-ne! Mého leva, ano… t-taaaaaaam!!“ prohnul se v zádech, když Tom konečně přirazil do toho nejlepšího místa. „Oh bože…“ zajel si prsty jedné ruky do vlasů a druhou se škrábal na podbřišku. „Uh…“

„Bože Bille, zmlkni… Prosím…“ zavrčel trochu Tom, nesnášel, když mu u toho Bill vyprávěl pohádky, a že to on měl velice rád. Nemohl tu pusu zavřít ani při sexu. Po všech těch letech byl Bill pořád stejně úzký, a ještě užší, když se kolem něj stahoval v pravidelných intervalech. Tolik horka, tolik pocitů, o kterých si myslel, že už nejsou, tolik vzpomínek se mu dralo do mysli. Proboha, jak mohl tak dlouho vydržet bez toho, jak se pod ním jeho lepší polovička kroutila a svíjela rozkoší?

Bill hlavou dost silně narážel do pelesti postele, byl si jistý, že tam bude mít modřiny, ale neřešil to, v tu chvíli mu bylo všechno jedno. Natáhl se a stáhl si Toma dolů pro polibek, dravě se mu vrhl po rtech a jazykem si probojovával cestu dovnitř.

Tom zrychloval, přidával na intenzitě i hloubce. Cítil, jak se mu napínají břišní svaly, stačilo už jen pár přírazů… „B-Budu, Tomi…“ nemohl si odpustit Bill i přes svůj slib mlčení. Silně se prohnul v zádech, když ucítil, jakou silou Tom narazil do jeho prostaty, a ve vteřině se pokojem rozlehl výkřik. Z Eiffelovky určitě muselo v tu chvíli s hrůzou odletět pár holubů. Když orgasmus dosáhl svého vrcholu, všechny svaly v těle se mu stáhly, a i on se stáhl kolem nezastavujícího se Toma. Ten zasténal, zaklonil hlavu a nechal všem pocitům průchod. Měl pocit, že omdlí.

Oba dva leželi vedle sebe na posteli a vzájemně se snažili uklidnit jejich splašená pulzující těla. „Víš… Jednu věc ti musím opravdu nechat, Tome…“ uculil se unaveně Bill a jemně ho políbil pod spodní ret.

„Uhuh?“ bylo jediné, na co se zmohl.

„Opravdu jsi to nezapomněl…“ usmíval se a láskyplně pokládal polibky po jeho čelisti. „A víš, že já mám přeci vždycky pravdu…“

autor: LilKatie