Insecure 11.

autor: Wind & Lady in Black

Tom

„Čau, Dave. Jak by bylo? Normálně.“ Nechci se s ním teď bavit. Mám ještě pořád plnou hlavu Billa a toho, proč mě štve, že mu mám lhát. Lžu přece celej život a je mi to úplně jedno. Lžu otci, kámošům… všem. A teď mě žere, že budu lhát Billovi? Musím zjistit, co se to se mnou stalo. Prostě musím.

„No tak… nechtěj, abych to z tebe páčil.“ Nechápavě jsem se zamračil.

„Co bys ze mě měl páčit?“

„No… jaký to bylo?“

„Co?“ asi jsem natvrdlej, ale mě to vážně v momentálním psychickém rozpoložení nemyslí. Dave jen kroutí hlavou.

„Co asi. Na co se tě po každý akci ptám. Jakej byl?“

„Opilej.“

„Tohle nemyslím. Jakej byl Bill v posteli.“ Co mu mám jako na tohle říct? Zase se mi vrtá v soukromí. Jindy mi to nevadilo, tak proč teď najednou jo? Možná proto, že vím, že chce vědět, jestli vyhrál. Nevyhrál, hochu. Nevyhrál, protože nic nebylo. A věř nebo ne, ani mi to nevadí.

„V posteli? Bill? Hned tuhej. Usnul, jen jsem ho položil.“

„Oh… tak to je mi líto.“ Jo. Možná ti to líto je, ale ne kvůli mně. Chtěl jsi to vyhrát co nejdřív, zmetku. Ale nevyhraješ. To nedovolím. Billa ti prostě nedám za nic na světě. Je můj! Ale tentokrát není moje kořist. Je to Můj malý Billy. Můj anděl Billy.

Dál si Davida nevšímám a zapadnu k sobě. Zamknu a vlezu si do postele. Jsem unavenej. Ale ani ne tak fyzicky jako psychicky. Unavuje mě neustálý přemýšlení.

David

To si ze mě dělá srandu. On se s ním vážně nevyspal. Co se to s Tomem děje? No… když je teď ale pryč, můžu se jít podívat na Billa. No co. Když už jsem jednou pes, tak tam taky jako pes půjdu. Proměním se v hnědočerného hafana a utíkám k domu, který jsem míjel dneska ráno. U plotu na mě vystartuje nějakej černej pes. Fena. Štěká jak pominutá.

Bill

Z přemýšlení mě vytrhl zběsilý štěkot. Vykouknu z okna a vidím, jak Sally přes plot štěká na nějakého psa. Moment. Nějakého? To je přece Tomův pes! Dave! Když je tady… je s ním i Tom? Rychle jsem se oblékl a utíkal dolů na zahradu.

„Sally! Do boudy!“ je vidět, že je vycvičená. Poslechne a s ublíženým kňučením se plouží k boudě. Já dojdu až k plotu a nejistě se na psa podívám.

„Dave?“ Začal vesele vrtět ocasem a opřel se předníma o plot. Ouha. Je to vážně pes jak kráva. Rozhlídnu se po okolí. „Kde máš páníčka?“

Svěsil ocas a zakňučel. To se mi nelíbí.

„Kde je Tom?“ Vyšel jsem za branku a zase za sebou zavřel. V tu chvíli byla Sally zase u plotu a štěkala.

„Sally!“ křikl jsem na ni. Nic. Otočil jsem se na Tomova psa.

„Kde je páníček? Kdes ho ztratil?“ Dave mě chytil za cíp mikiny a někam mě táhl. Šel jsem tedy za ním.

David

Vím, že bych Billa neměl tahat k našemu domu, ale já chci vědět, co se děje s Tomem a nedozvím se to, pokud nebude Bill s ním u nás. Takhle divně se Tom ještě nechoval. Musím to zjistit stůj co stůj. Proto teď táhnu Billa k nám. Došli jsme až před náš dům. Posadil jsem se před bránou a doslova hypnotizoval pohledem okno do Tomovy ložnice.

„Dave?“ Tichá otázka. Neví, co se děje. Docela ho chápu, ale já mu toho jako pes moc neřeknu. Jen zamručím a dál se dívám do okna.

Bill

Tak vážně nevím, co si o tomhle mám myslet. Dave tu sedí a čumí. Pokusím se tedy přejít ke zvonku, ale nenechá mě. Co se to tu děje?

Tom

Cítím, jako by mě někdo volal. Dave. Určitě je to on. Cítím jeho energii. Ale co chce? Proč nejde sem, jestli něco potřebuje?

Nicméně se vyhrabu z postele a jdu ke dveřím. Jenže od okna ke mně dolehne známá vůně. Bill? Co to má znamenat? Přilítnu k oknu a rozrazím ho. Venku před bránou stojí Bill a před ním sedí… já toho debila snad zabiju! Co ho sem tahá? Copak neví, co mu tady hrozí?! Jak nejrychleji můžu, se přiženu ven.

„Co tady děláš?“ Ptám se rovnou Billa.

„No… já… ráno k nám přišel Dave. Byl sám, a tak jsem… já…“

Bill

Já ani vlastně nevím, proč jsem sem šel. Snad proto, abych Toma znovu viděl? No, možný to je. Docela by mě zajímalo, proč je Tom tak nervózní. Stalo se něco? Sice se snaží vypadat uvolněně, ale já na něm poznám, že je to jen přetvářka. Ve skutečnosti je napnutý jako struna kytary.

„Tome? Stalo se něco?“ Už jsem to prostě nevydržel. Musel jsem se zeptat.

„Co? Ne, ne… nic se nestalo. Všechno je v pořádku. No… Billy, nechceš si promluvit někde jinde? Tady to… totiž… když už jsi tady, nechtěl bys… třeba… se mnou někam zajít?“

Je hodně nervózní. Proč? Co se děje? Podíval jsem se za něj na velký dům.

„Tady bydlíš?“ Jako bych jeho otázku naprosto ignoroval. Tom se nejistě ošije a po očku se podívá na vilu za sebou.

„No… tak nějak. Billy, vážně. Můžeme si povídat jinde, na příjemnějších místech. Tady je to divný.“

„Tak mě vem k sobě do pokoje.“ Nechtěl jsem se nechat jen tak odklidit. Musel jsem zjistit, proč mě tu Tom nechce.

„To asi není dobrý nápad.“ Chce se z toho vykroutit.

„Proč ne?“

„Já… nemám uklizeno. Je tam děsnej bordel, až je mi trapný tě tam brát.“

Chudák, Tom. Je bledý jako stěna a pořád se snaží odejít. Nebudu ho teda víc trápit.

„Tak můžeme jít ke mně. Já mám uklizeno. Ale Dava tu prosím nech. Do domu ho vzít nemůžu a na zahradě by se se Sally sežrali.“ Tom si znatelně oddychl.

„Dobře. Půjdeme k tobě.“ Otevřel branku a zahnal psa dovnitř.

autor: Wind & Lady in Black