Insecure 13.

autor: Wind & Lady in Black

Tom

Bylo sice jen odpoledne, ale my oba usnuli jako dvě miminka. Probudil jsem se, když se kolem nás rozprostírala naprostá tma. Nás? Možná bych měl říct mě. Proč? No, protože Bill už vedle mě neležel. Zvedl jsem se a rozhlédl se kolem. Nikde jsem ho neviděl. Ovšem díky svému výbornému sluchu jsem poznal, že Bill je někde dole a rozhodně není sám.

„Můžeš mi to nějak vysvětlit, Bille?!“ Určitě to byla jeho matka. Musela to být ona. Ten křik nikdy nezapomenu.

„Mami… je mi dvacet. Nemyslíš si, že je na mně, jak budu žít?“ Byl to spíš chabý odpor. Bylo znát, že se Bill trochu bojí. Eh… Trochu?
„To je mi jedno. Můžeš mi říct, kdy se z tebe stal podělanej buzerant?!“
Tohle jsem už nevydržel. V rychlosti jsem na sebe natáhl alespoň kalhoty, vyběhl jsem z pokoje a vřítil se rovnou do obýváku, kde na sebe nechal Bill křičet naprosto bez důvodu. Vím, že jsem se měl držet, ale nešlo to. Prostě jsem tam vtrhl a rovnou k Billovi, který stál se skloněnou hlavou. Obořil jsem se na jeho matku.

„Tak dost, madam. Nevím, proč vám to tak vadí. Je to snad jeho život a vám do toho může být leda tak hovno, i když jste jeho matka. Bill už není malé dítě! Může si dělat, co chce. Už je plnoprávný a zcela zodpovědný za své chování! A pokud s tím máte problém, tak je to vaše věc. Vyřiďte si ho sama a Billa do toho netahejte! Pojď, Billy.“

Bill se ani neodvažoval odporovat. Prostě se postavil a poněkud spěšně ke mně přiběhl. Chytil moji nataženou ruku a nechal se zatáhnout do jeho pokoje.

Měl jsem vztek. Posadil jsem se na postel a lokty opřel o kolena. Billy postával nejistě kousek ode mě, ale když viděl, že mi úplně bělají klouby, jak je tisknu, abych tu něco nerozbil, kleknul si ke mně a stulil si mě do náruče. Pohladil mě po copáncích a vtiskl mi polibek na čelo.

„Děkuju. Tohle pro mě hodně znamená. A nic si z toho nedělej. Já to tak dělám pořád.“

„Ale Billy… ona ti upírá tvoji osobní svobodu. Copak to není tvoje věc, jak jsi orientovaný? Já myslím, že do toho jí nic není.“ Vzteky jsem se klepal. Tady se opět projevuje moje zvířecí já. Zuřivě si chráním svoje. Svoje? Jo. Billy je můj. A já nedovolím, aby mu někdo ubližoval!

Bill

Hladil jsem Toma po zádech a snažil se ho uklidnit. Vypadal, že se co chvíli vztekem pomine. Šel z něj sice strach, ale já se ho nebál. Dost mě potěšil. Ještě nikdo se mě nezastal před mojí matkou. Nikdo. Nikomu na mně tolik nezáleželo. Tom se pomalu přestal klepat a místo toho se ke mně tulil jako nepomazlené štěně. Cítil jsem se skvěle. S Tomem. Cítil jsem, že on je ten někdo, na koho jsem celý život čekal. Kdo mě může vytáhnout z toho srabu, komu chci dát svoji lásku a sám sebe. Tom je ten pravý. Já to vím.

Tom

Cítil jsem se u Billa skvěle. Nasával jsem jeho opojnou vůni a nechal jsem se hladit po zádech. Zlost vystřídal pocit spokojenosti. Ale ani ten netrval dlouho. Musel jsem myslet na budoucnost. Na to, jak to bude se mnou a s Billem vypadat v budoucnu. Budeme moct být spolu? Možná bych se mohl odstěhovat od smečky. Kvůli Billovi. Jenže já mám být příští vůdce. Od vůdce se čeká, že zůstane a povede smečku, ale mimo jiné i to, že bude mít čistokrevné potomky. Ne nějaké křížence. Proto se taky zabila Nikol. Byla to mámina sestra. Bydlela s její smečkou ve Vídni, kde se zamilovala do malíře. Ale protože si ho nikdy nemohla vzít kvůli zákonům, zabila se. Poslední slova prý byla: „Než bez něj, to radši vůbec.“

Já nejspíš dopadnu stejně. Ale ne. Nesmím. Musím přijít na nějaký způsob, jak moci být s Billem. Třeba by se mi podařilo zajistit, aby se vlci mohli spojit s člověkem. Ale to bych musel čekat roky, než budu vůdce, abych to mohl zrealizovat. Ale tolik času nemám. Billa by mi někdo mohl odvést, a to rozhodně nechci. Třeba bych se mohl odstěhovat a nástupnictví předat někomu blízkému. Ale to by mě zase zavrhli. A můj druh nemůže být bez smečky. Sakra! To je dilema. Nejspíš mi nezbude nic jiného, než Billovi vyklopit celou pravdu a počkat, jak na to zareaguje. Jenže jestli ho to natolik vyděsí, že mě opustí, nebude to pro mě lehké. Jak už jsem řekl, vlci si vybírají jednoho životního partnera a my, ač vypadáme jako lidi, jsme na tom stejně. Když si někoho vybereme, nikdo jiný neexistuje. A já si vybral Billa.

Z přemýšlení mě vytrhl až tichý sladký hlas.

„Nad čím dumáš?“
„Nad vším.“ Odpověděl jsem se zavřenýma očima, protože mě Billova péče téměř uspávala. Škrabkal mě na pěšinkách mezi copánky svými talentovanými prstíky. Bill se tiše zasmál.
„Nad čím vším, pokud to můžu vědět?“
„Nad tím, jestli se mnou budeš i dál. Jestli mě neopustíš, až mě dobře poznáš. Jestli se mě nebudeš třeba bát.“
„Blázínku… proč bych tě měl opouštět? Pokud nejsi nějaký masový vrah a nehodláš mě někde zabodnout, tak nevidím důvod. Víš… já tě mám rád, Tomi.“ Díval se na mě přitom tak upřímnýma očima a mně se z jeho slov příjemně točila hlava.
„Já tě mám taky moc rád… a neboj se. I kdybych byl vrah, tobě bych nikdy nemohl ublížit.“

Bill

Nejspíš jsem si ani neuvědomoval, co dělám. Nevím, kdy ani jak se to stalo, ale najednou jsem ležel pod Tomem a nechával se unášet jeho zatím lehkými polibky. Cítil jsem se skvěle. V hlavě mi vypukl ohňostroj a žaludek se mi příjemně svíral. Tom mi jemně probíral vlasy, líbal mé rty a já mohl jen vnímat horko sálající z jeho těla ležícím na tom mém.

Líbali jsme se dlouho. Když Tom konečně oddělil své rty od těch mých, měli jsme je oba hojně prokrvené. Tom se skulil vedle mě a přivinul si mě k sobě. Otíral jsem se mu nosem o kůži pod krkem a on mě hladil po zádech.

„Cítím se tak dobře…“ špitl jsem do ticha a Tom se jemně zasmál.

„Jo, já taky… nic mě netíží, z ničeho nemám strach.“
„Já taky ne. Víš…“ najednou jsem si vzpomněl na ono ráno a na toho obrovského psa. Z neznámého a nepochopitelného důvodu se mě zmocnil strach. Pevně jsem semkl víčka a natiskl se na Toma ještě víc.

Tom

Bill najednou ztuhnul a natiskl se ke mně. Nespokojeně jsem se zamračil a pohladil ho po napnuté paži.

„Billy, co se stalo?“ Nic. Neodpověděl. Jen se klepal a tiskl se ke mně.
„J-já nev-nevím… j-jen jsem si vzpomněl… na-na…“ škytal Bill a vypadal, že se brzo rozbrečí. Tohle se mi vážně nelíbí. Přitulil jsem si ho k sobě a pevně ho objal.
„Billy… na co sis vzpomněl?“
„Na… t-toho p-psa.“
A sakra. Ale co tak najednou? Určitě je to moje chyba. Musel si na to vzpomenout díky mě. Jinak si to neumím vysvětlit.

„Myslím, že bych to měl nahlásit. Kdo ví, jestli neublížil někomu jinýmu.“

A sakra! Co teď?
„Já mám pocit, že si na něj už někdo stěžoval. Je to nedávno. Určitě už ho chytili. Ale jestli ti to udělá radost, dojdu se zeptat. Ale jsem si jistý, že už tu není.“
„Jsem rád, že tě mám, Tomi. Dáváš mi pocit bezpečí.“

Můj maličký, Billy. Kdybys věděl. Ale je pravda, že když jsi se mnou, nikdo ti neublíží. Ale já bych mohl. Zítra je úplněk… to se nebudu moct ovládat, protože mě bude ovládat moc luny. Zítra se ke mně Bill nesmí přiblížit ani na krok. Mohl bych mu moc ublížit, a to nechci. Bill se ke mně přitulil ještě víc a objal mě kolem trupu.

„Víš… s tebou mě ten strach opouští… Tomi…“ chvíli jsme byli v naprostém tichu narušovaném pouze klidným tlukotem dvou srdcí. Ovšem Billy tohle ticho po nějaké době narušil svým tichým hláskem.

„Zítra je úplněk…“
„Já vím,“ a moc dobře.
„Nechtěl bys u mě přespat? Víš… každý úplněk sedávám na parapetu, sleduju měsíc a přeju si, aby tu byl někdo se mnou. Někdo, s kým bych se cítil… prostě skvěle. Jako s tebou. Přál bych si, abys tu byl se mnou.“
Koukal na mě přitom jak malé štěně. Ach Billy. Ani nevíš, jak rád bych ti tvoje přání splnil, ale nemůžu.
„Billy, já… nemůžu,“ vydechnu smutně.
„Proč?“
„Prostě…“ Co teď honem říct? „Táta… totiž… Dave… totiž já…“ sakra!

autor: Wind & Lady in Black

betaread: J. :o)

8 thoughts on “Insecure 13.

  1. No a teraz mal Tom nádhernú príležitosť priznať sa ako to je 🙁 takže keď Tom neodmietne zákon a neopustí svorku, nemôže byť s Billom :/ je mi Billa ľúto. Je tak nevinne zaláskovaný.

  2. Přesně tak, ať to vyklopí…13.díl nejvyšší čas 😀 a strach mít nemusí, když vezmeme v potaz Billovo povlečení 😀 😀 Jsem zvědavá, jestli na ten úplněk zůstane a uhlídá se, nebo zůstane doma.

  3. Tom mě čím dál víc překvapuje 🙂 Jsem z něj díl od dílu nadšenější a nadšenější! Ta jeho láska k Billovi se mi moc líbí a taky se mi líbí, že si to konečně uvědomil, a ví, jak moc mu na Billovi záleží. Bill je strašně krásně zaláskovaný 🙂 Je to roztomilé. Ovšem mám strach, že mu Tom brzy nevědomky nějak ublíží. Doufám, že jenom zbytečně plaším, protože bych hrozně nerada viděla Billyho trpět. Já vím, že Tom jej bude vždycky chránit, když se do něj vlastně ´otiskl´, ale i tak 🙂
    Billovu mamku prostě ráda nemám! 🙁 Nemám ráda, když rodiče brání svému dítěti v lásce. Je přece jedno, jestli ditě miluje holku nebo kluka…Takoví rodiče mě prostě dokáží vždycky vytočit! :/
    Jinak Tomík se nám do toho na konci maličko zamotal 😀 Jsem zvědavá, jestli se mu z toho podaří vybruslit a nebo konečně kápne božskou 🙂
    Moc se těším na další díl a za tenhle moc děkuji ♥

  4. Napínání je práce autorů, takže i my vás ještě minimálně jeden díl budeme trošičku trápit… 🙂

    A já nevim, jak vám, ale mně osobně by se hrozně špatně vstřebával fakt, že jsem zamilovaná do vlkodlaka, jehož bratranec mě chtěl zabít a to samé mi může hrozit od něj. To by Tom totiž zamlčet nemohl. Vlky a psy miluju, ale i tak by to bylo těžký… a vzhledem k tomu, že s tím Tom trochu počítá, musí být pro něj to "vyklopení pravdy" hodně obtížné. No ale… každopádně mu držte palce, ať to zvládne 😉

  5. Aha, a uz se nam to blizi. No to jsem vazne zvedava, co Tom vymysli a jak fo dopadne. Doufam, ze Billymu neublizi.
    V tomto dile me Tom fakt potesil, kdyz se zastal Billyho. A pak, jak ho Bill uklidnoval a jak spolu lezeli v posteli.. to bylo fakt krasne <3 Ale vzhledem k tomu, ze Bill se malem rozplakal pri vzpomince na toho vlka soudim, ze fakt, ze Tom je vlkodlak, nevezme zrovna nejlip. Jsem si skoro jista, ze tahle rada skonci spatne, tak snad se to v druhe rade spravi.
    Moc se tesim na dalsi dilek, skoda, ze ten cas pri cekani na pokracovani ubyha tak pomalu 🙁 Uzasnej dilek ^^

  6. [6]: Povídka se tu objevuje každý třetí den a když si najdeš dostatek aktivit, uběhne to jako voda.

    Jinak je pravda, že se to blíží ke konci, už zbývá jen pár dílů. Jak tahle řada skončí, to se dozvíte už véééélmi brzy 😉

Napsat komentář: Zuzana Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics