Nerad čekal a zatím se mu vždycky podařilo se bez takových knížek, na které musel čekat, obejít. Žena se usmála a během chvíle se k pultu vracela se třemi knihami. Bill je symbolicky prolistoval a zabručel, že jsou to ty knihy, které potřebuje. Žena načetla čárové kódy a všechny knihy přisunula k Billovi, nahoru položila jeho průkaz a dala mu podepsat převzetí. Běžný postup.
Vyšel z budovy a mířil k přechodu. Odepnul zip od své tašky a snažil se knihy narvat mezi ostatní učebnice a sešity, aniž by je pokrčil. Letmo zaregistroval, že žádné auto se snad k přechodu neřítí, a tak začal pomalu přecházet. Pral se v tašce s knihami, a proto zakopával o nadzdvihnuté dlažební kostky. Už byl skoro na druhé straně chodníku, když skoro narazil do stříbrného auta, které stálo na konci přechodu. Bill chtěl zanadávat, který kretén parkuje na takovém místě, a že on není v žádném případě povinen auto obcházet, nehledě na to, že za parkování na přechodu je tučná pokuta. Zvedl pohled a klopýtl dozadu, když se na něj z okna díval pár pronikavých hnědých očí. Bill polknul, až mu přeskočilo v krku, a udělal krok zpět. Muž v autě ovšem nevypadal, že něco řekne. Bill nechal knihy knihami a se sklopenou hlavou auto rychle obešel. Otočil se a nervózně zaregistroval, že se auto s mužem rozjelo a pomalu se blížilo ke křižovatce, kde svítila červená. Bill se mermomocí snažil nedívat na auto, které jej téměř doprovázelo až ke křižovatce. Měl v plánu tam přejít na druhou stranu, ale rozmyslel si to. Raději zabočil do ulice vedoucí zpět ke knihovně. Chtěl to vzít jiným směrem.
Tom v autě spokojeně zavřel okno a sešlápl plyn. Dneska měl vážně dobrý den. Jeho přítelkyně si zabalila většinu věcí a byla připravená odejít, a navíc se mu znova poštěstilo potkat příčinu jeho neklidných snů. Byla pravda, že se teď motal kolem knihovny víc, než bylo třeba, ale jak bylo vidno, dnes se mu to vyplatilo, a když viděl, jak mladík zápasí se svojí taškou, nemohl odolat. Zajel ke kraji a zůstal svým autem stát přesně uprostřed přechodu, aby mu zatarasil cestu. Při cestě do bytu jej napadlo, že jej mohl sledovat, aby zjistil, kam chodí do školy, nebo kde bydlí, pokud byl na cestě domů, ale rozhodl se, že všechno má svůj čas.
Bill se vracel ke knihovně a v myšlenkách se uklidňoval, že je to jen podivná náhoda. Knihy se mu podařilo zastrčit do tašky a teď už se jeho mysl ubírala k tomu, jak těžkou tašku najednou má a jak moc mu tohle studium likviduje zdraví. Byl rád, že přežil celý den ve škole, a především byl rád, že se v knihovně vymluvil na mimoškolní akci, na které nesmí chybět, tudíž měl volno. Noelle takové štěstí ale neměla. Celou dobu škemrala, aby si to Bill rozmyslel, ale ten byl neústupný, nehledě na to, že si za něj zavolali někoho jiného, aby jej zastoupil, a kdyby se tam Bill objevil, stejně by jej poslali pryč, protože by jich bylo na směně moc.
Po škole Bill v klidu nastoupil do tramvaje a dojel na zastávku jako každý den. Nemusel spěchat, protože tentokrát měl k dobru 15 minut. Nastoupil do autobusu a po deseti minutách se svižným krokem vydal domů.
Dvě hodiny se ovšem přehouply velice rychle a Bill chycen v lehké dřímotě musel tak jako tak vstát. Zamručel a sešel dolů.
Bill nebyl bůhví jak dobrý řidič, a tak dával na cestu opravdu pozor. Co jej při řízení znervózňovalo, byla auta, která najížděla na jeho zadek, asi aby mu dala najevo, že jede moc pomalu, ačkoli jen dodržoval povolenou rychlost. Auto, které však jelo za ním teď už nějakou dobu, to už opravdu přehánělo. Kdyby Bill zničehonic zabrzdil, auto by do něj nabouralo. Bill nervózně odbíhal pohledem do zpětného zrcátka a jeho soustředí bylo značně omezené.
„Tak si mě předjeď, ty magore!“ nadával sám pro sebe. Auto se jej drželo jako klíště a jelo stejnou cestou jako Bill. Z ničeho nic se malinko vzdálilo, několikrát na Billa zablikalo, a pak se znovu natisklo na zadek auta. V Billovi hrklo, když zastavil na červenou a podíval se na auto za ním. Bylo to to stříbrné audi, které mu dnes bránilo v přejití silnice. V tom stříbrném audi seděl ten muž. Musel to být on. Billovi se malinko rozklepala kolena. K supermarketu naštěstí zbývaly jen dvě ulice. Bill projel obě ulice a zabočil na parkoviště. Zaparkoval mezi dvě auta, což normálně nedělával, pokud našel místo, kde nikdo nestál, a vypnul motor. Nehledal Gordona. Hledal to stříbrné audi, aby se ujistil, že se mu podařilo mu zmizet. Měl v sobě malou dušičku, když viděl vjíždět toho muže na parkoviště. Audi dvakrát objelo místo, kde parkoval, a z parkoviště zmizelo. Bill měl oči přišpendlené k výjezdu.
Šíleně se lekl, když mu někdo zaklepal na okno u spolujezdce. Vydechl, když poznal Gordona. Odemkl auto a pustil jej dovnitř.
autor: Muckátko :o*
Tom je pako. Takto si plachého chudáka nezíska, akurát ho naštve. Ale páči sa mi, že je neodbytný, len keby už aspoň povedal čo chce. Čakala som, že Billovi ponúkne odvoz, keď sa tam pasoval na prechode s knihami 🙂
Chudak Bill, Tom by mohl trochu ubrat, ted ho malem vystrasil k smrti 😀 Dost me pobavila scena s Gordonem 😀 Bill byl holt trochu mimo no 😀 To by se mohlo stat kazdemu z nas, kdyby ho pronasledoval cizi chlap 😀 Snad Tom zmeni svou taktiku, at Billa zbytecne neplasi 😀
Moc se tesim na dalsi dilek 🙂
Jezisi Tome .. se te akorat bude bat nic jineho 😀
takze ho treba nekam pozvi nebo neco .. 😀
Tak s Billem mám další společnou věc a to řízení auta 😀 Jak jsem četla o jeho řízení a parkování, tak jsem se v tom sama viděla..až an to, že já bych mezi dvě auta zaparkovala až na podesáté 😀
Z Toma prostě nemůžu 😀 Jak chudáka Billa pořád pronásleduje 😀 Ale stát se tohle mě, tak si myslím, že je Tom nějaký úchylák a začala bych se pomalu a jistě bát a nikdy bych se s Tomem do řeči ani nedala 😀 Chápu ho, že o něm chce zjistit co nejvíc, ale takhle ho vážně akortá vyleká a pokazí všechno 😀
Opravdu se moc těším na další díl 🙂
Tome ty jseš,ale pako a moc velký suveren.