autor: elvisfan
Tom natáhl ruku a shodil pípající budík na zem.
Překulil se na záda a vydechl.
Už jen dva semestry, řekl si sám pro sebe. Už jen dva semestry.
Posadil se na kraj postele, natáhl se na zem pro kalhoty, které si plánoval vzít. Neviděl na zemi ležet už nic jiného, usmál se, nejspíš Bill dostal zase jeden ze svých uklízecích záchvatů.
„Malý pan čistička,“ zamumlal a odešel se do koupelny osprchovat.
***
„Dobré ráno!“ řekl Bill vesele, poskakoval na místě, když Tom vešel do kuchyně.
„Udělals snídani?“
„Ano. Nemůžeš začít školu s prázdným žaludkem. Udělal jsem míchaná vejce, slaninu… která se ani moc nespálila, a toast. Chceš kafe nebo…“
„Kafe. Spoustu kafe.“
„To jsem si myslel. Káva je skoro hotová. Sedni si a seď. Přinesu ti talíř.“
Tom se posadil a usmál se, když Bill poletoval po kuchyni, nandal jídlo na Tomův talíř a ťukal nehty o desku, zatímco čekal, až se káva udělá.
„Bille, tohle všechno nemusíš dělat, víš,“ připomněl mu Tom.
„Chtěl jsem. Můžu vařit a ty nebudeš mít první polovinu dne hlad, protože jediné, co si vezmeš, bude zbytek od včera po cestě ven.“
„Ty budeš taky jíst, doufám.“ Díval se na hromadu jídla, co před něj Bill položil. „Tohle všechno nemůžu sníst.“
„Já ti budu ujídat. Nemám nijak moc hlad.“
„Co budeš dnes dělat?“
Bill se na chvíli zamyslel. „Nemám ponětí. Myslím, že má Andy volno, tak možná vyrazíme. Jinak nemám nic v plánu.“
„Nebudeš se nudit, co? Nebudu doma až do čtyř, plus jdu ještě s Amandou na večeři.“
„Oh, zaměstnám se.“
„Jo, jsem si jistý, že najdeš něco, co by šlo uklidit,“ mrknul na něj Tom.
„Nemůžu si pomoct. Jsem čistotný.“
„Jo, můj pokoj byl celkem čistý, když jsem se ráno probudil.“
„Oblečení nepatří na zem, Tome. A když už o tom mluvíš, potřeboval by sis tam vyluxovat.“
„Možná bychom si přeci jen měli nechat udělat test DNA,“ ušklíbl se Tom na svého bratra, vysloužil si za svou poznámku ránu do ruky.
„Jaké máš dnes hodiny?“
„Um, nejdřív historii médií dvacátého století a pak reklamu a zákaznickou kulturu.“
Bill nakrčil nos a vzal si kus slaniny.
„Ta první zní zajímavě.“
„Jsem nasranej, že musím vstávat tak debilně brzo. Měl jsem na to chodit, když se to učilo odpoledne.“
„Deset třicet rozhodně není zatraceně brzo, Tome.“
„Ale skoro ano.“
***
Tom se díval dlouze a tvrdě na porci lasagní, kterou měl napíchnutou na své vidličce, nakonec se konečně usmál.
„Jsou tvoje lasagne vtipné, Tome?“ zeptala se Amanda s úsměvem.
„Ne. Jen přemýšlím.“ Pokrčil Tom rameny a kousal, stále se trochu usmíval.
„Dobře, tenhle úsměv mi radši vysvětli.“
„Bill dělá lepší lasagne, nic víc.“
„Tvůj bratr se stává celkem hospodyňkou, co?“
„Asi jo,“ odpověděl Tom, naprosto nepochytil lehkou podrážděnost v jejím hlase. „Jednou se prostě nudil, vzal si jednu z mamčiných kuchařek, našel všechny ingredience pro… co to bylo? Oh, kuře na medu. A pak prostě udělal večeři.“ Podíval se na svou partnerku a viděl, že vypadá trochu podrážděně. „Co se děje?“
„Nic, jen… kdybych toho chtěla tolik vědět o Billovi, mohli jsme zůstat u vás a bavit se s ním.“
„Myslel jsem, že ho máš ráda.“
„Mám. Bill je zlatíčko a je s ním zábava…“
„Ale?“
„Je to jen tvůj bratr, pro mě. Chápu, že jste byli dlouho bez sebe…“
„Myslíš celé naše životy.“ Položil Tom vidličku na talíř a opřel se. „Skoro dvacet dva let.“
„Já to chápu, Tome. Ale bylo by hezké s tebou jednou být a nemluvit o Billovi.“
„Je mi opravdu líto, že je pro tebe Bill taková obtíž, Amando.“
Jejich číšník, který nechtěl rušit, se nezastavil, když šel kolem nich, a položil jim účet na stůl. Tom se na něj podíval a natáhl se po peněžence. „Můžeme jít?“
„Asi jo.“
Nechal tam víc než dost peněz, aby zaplatil večeři a dýško, pak následoval Amandu ven z restaurace.
Jejich cesta zpátky byla tichá, dokud si nepovzdychla a nepodívala se na svého přítele.
„Tome, omlouvám se. Nechci být ohledně Billa tak negativní, já jen… jen chci být s tebou. Co je na tom špatného?“
„Bill je moje dvojče, Amando. Je jediná rodina, co mi zbyla. Kdybych byl tebou, tak bych si myslel, že je dobré, že jsme se spolu tak sblížili.“
„To je, máš pravdu. Omlouvám se.“
„Zapomeň na to.“ Tom zastavil na parkovišti, ale nevypnul motor. „Zavolám ti zítra.“
„Nejdeš dál?“
„Nějak se mi dneska nechce.“ Doufal, že viděla podrážděnost v jeho obličeji.
„Oh, no… dobře.“ Naklonila se pro polibek, ale zachytila jen jeho tvář. „Miluju tě.“
„Já tebe taky.“
***
Tom za sebou zavřel hlavní dveře a opřel se o ně, zavřel oči a tiše zaúpěl.
Takhle si opravdu konec večera nepředstavoval.
„Tome?“
Tom otevřel oči a spatřil Billa stojícího v chodbě. Aniž by přemýšlel, sjel ho Tom pohledem od nohou až tam, kde mu vykukovalo tetování zpod gumičky jeho modrých pyžamových kalhot, až ke stříbrnému kovu v jeho bradavce, k lehce překvapeně otevřeným rtům až k jeho očím, k těm tmavě hnědým očím, stejným jako ty jeho, jež zakývalo zmateně zamračené obočí.
„Myslel jsem, že přespíš u Amandy,“ řekl Bill a vyšel ke svému bratrovi.
„Ne, dnes ne,“ vydechl Tom.
„Všechno v pořádku?“
„Asi jo, řekl bych.“
Tom pokrčil rameny a odtáhl se od dveří. Byli s Billem jen kousek od sebe, dívali se navzájem do očí.
Konečně se Bill usmál, přikročil blíž a políbil bratra na tvář stejně jako vždy, jen tentokrát to Tomovi přišlo blíž k jeho rtům než obvykle.
„No, když už jsi doma, můžeš se ke mně připojit v mém Scrubs maratonu. A udělal jsem brownies, jestli jsi neměl dezert.“
Vzal bratra za ruku a odvedl ho do obýváku, ale Tom ho zastavil, přitáhl si ho do objetí.
„Ne že bych si stěžoval, ale za co to je?“ zeptal se Bill, jeho dech se zastavoval na Tomově krku.
„Jen jsem rád, že jsem doma.“
autor: elvisfan
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Nemůžu si pomoct, ale těším se, až Amanda zmizí 😀
Malý pan čistička je stejně nejlepší hláška!!
A ten konec byl asi nejlepší…
Krása!
Souhlasím s tebou Gaabido.POvídka se moc povedla
N o konecne se u Toma zacina projevovt vic nez jen bratrska laska 😀 To je prece to na co vsichni cekame ne? 😀
Úsmev od ucha k uchu, toto bl tak pekný diel. Amanda by sa mohla vypariť, nepáči sa mi jej postoj k Billovy. Ďakujem za preklad.
Amanda je krásne negatívna…
*mädlí si ruky*
A Tom je zo svojho brášku totálne namäkko a to sa mi strašne páči.
*na ksichte jej zostal priblblý, zasnený úsmev*
Ďakujem za kapitolu je krásna.
Aww, ten konec <3 Jak roztomile ^^ Libi se mi to cim dal vic, konecne se mezi nimi zacina dit neco vic. A jsem hrozne nedockava, az se Bill Tomovi sveri s tim, kd byll ten chlap z minuleho dilu, i kdyz to tusim.
Nemuzu se dockat, az Amanda zmizi. Sice neni tak hrozna, ze by mi nejak moc lezla na nervy, ale stejne musi pryc 😀
Dekuju za preklad 🙂
Tuhle povídku jsem opravdu měla od samého začátku moc ráda, ale po tomhle díle ji mám ještě radši! Opravdu jsem si ji zamilovala. A konečně jsem se dočkala toho, kde jejich bratrská láska přerůstá v něco víc! 🙂
Dneska jsem se musela opravdu smát 😀 Tomova přezdívka pro Billa ´Malý pan čistička´, mě prostě dostala do kolen 😀 Navíc i představa, že Bill doma chodí, uklízí, vaří a peče..to je na jednu stranu strašně směšné, protože si ho takhle nedokážu představit, ale na druhou stranu je to strašně roztomilé ♥ Normálně Tomovi závidím, že je o něj takhle krásně postaráno 🙂 A ještě od Billa :)) Tom se má teďka přímo královsky, tak doufám, že Billa ničím nezklame 🙂
Amanda je sice fajn, ale už ji nechci 😀 Je pravda, že i dnes mě maličko naštvala tím, jak má problém s tím, že Tom mluví často o Billovi. Chápu, že byla celou dobu zvyklá na to, že má Toma jenom pro sebe a najednou se Bill hodně zajímá o jiného člověka a taky s ním rád tráví čas. Taky bych se o Toma nerada dělila 😀 Ale mohla být trošku víc chápavější. Taky jsem se škodolibě usmívala v momentě, kdy jí Tom sdělil, že dneska nemá náladu jít k ní domů 😀
A závěr tohohle dílu byl opravdu kouzelný ♥ Musela jsem si ten odstaveček přečíst 4x!! po sobě, jak moc se mi líbil 😀 Jak si jej Tom přitáhl do náručí a řekl, že je rád, že je doma..to bylo prostě dokonalé!♥♥
Moc děkuji za překlad! 🙂
Hmm tak že by se konečně Amansa s Tomem začali hádat a on ji poslal do háje? To by bylo fajn, pak by měl konečně čas jenom na Billa. Ten konec byl opravdu roztomilý, stejně jako ta poslední věta 🙂
Ježišiii, proč ty díly musí bejt tak krátký? 😀 Tak šup šup, ať už je tu další 🙂