And the winner is… 25.

číst celé: http://bit.ly/105hLdP

statistika: http://bit.ly/105hLdP+

autor: Iveth Biersack

Tak další dílek na světě 🙂 Možná někomu přijde děj uspěchaný, ale ono se to zase srovná, jen jsem to chtěla nacpat víc do sebe 🙂 konec je ještě v nedohlednu, jelikož mě povídka baví 🙂 Tak se můžete těšit ještě na hodně věcí!:) Tak si užijte dílek!

Tikání hodin oznamovalo pomalu ubíhající vteřiny, které plynuly dál a dál.

„A-ahoj,“ ozval se jako první Bill a cítil, jak se mu oči zalévají slzami. Nevěděl, co má dělat. Ale cítil pořád zklamání a bolest v srdci. Nikdy mu nezapomene to, co mu udělal. Byl to sice už rok, ale pořád to byl krátký časový úsek na to, aby se dalo zapomenout na něco takového.

„Jak se máš?“ snažil se Tom o normální tón hlasu, ale nedařilo se mu to. Vznesl se mu do nepoznaných výšin, až se ani pomalu nepoznával. Proč je tak rozklepaný kvůli jedné nerozvážné lásce. Byl na rozcestí. Nevěděl, co si počít, stejně jako černovlásek.

„Jak se mám?! Jak se mám?! Jak bych se asi měl mít?!“ vyjel na něj Bill a rozhodil rukama. Jeho mysl zaplavila nenávist a zloba, která měla čas se od toho dne nahromadit. A že jí nebylo málo. „Tome, to snad nemyslíš vážně! Jenom tak se tu zjevíš skoro u dveří a ptáš se, jak se mám?! Asi si zešílel, ne?!“ křičel na něj a z očí se mu linuly slzy jedna za druhou. Kdyby aspoň ten bastard tušil, jak on se kvůli němu natrápil za ten rok. Tolik probdělých nocí u telefonu, jestli se mu třeba neozve. Tajné sny a tužby máme každý a Bill to nevzdával. Až pak v posledních měsících mu došlo, že to asi nemá smysl.

„Počkej prosím,“ ozval se hned Tom zoufale, když viděl, že se Bill má k odchodu. Přeskočil nevelkou branku a zabránil Billovi v zavření dveří. „Dej mi šanci! Já udělám vážně cokoliv aby… aby to bylo zase aspoň na zlomek jako dřív,“ vzal černovláska za ruku a ten na něj jenom zoufale koukal. Těkal pohledem z rukou na něj a zpátky. Upíral pohled snad všude kolem, jenom ne do těch jeho čokoládových očí. Do těch očí, které ho uchvátily na celý život. Nikdy se už nezbaví toho pocitu, že k němu cítí prostě něco víc, než by si teď přál. Jediné, co chtěl, tak potlačit to a začít cítit nenávist a opovržení. To jediné by vážně chtěl. Ale nešlo to. Z hloubi srdce prostě věděl, že to nejde. A nepůjde.

„Tome, já… omlouvám se, to-to nejde,“ vysmekl se mu rukou a zabouchl dveře, načež se svezl po nich na zem. Bylo mu šíleně. Srdce mu tlouklo na poplach, že skoro vyskočilo z hrudi, a myšlenek by se nedopočítal. Jenom seděl na dlaždicích a zíral do protější stěny. Co to mělo znamenat? Chce snad, aby se vrátil k němu? Aby znovu ublížil Sandře? Ne. To přece nemohl dopustit. Ne znovu. A kdo by mu zaručil, že i jemu to neudělá znova? Možná ne hned, ale za nějakou dobu by ho stejně zase omrzel a poslal by ho do háje. A jak by k tomu přišel malý Danny. Potřebuje tátu. To Bill byl sobec, že si Toma chtěl urvat jenom pro sebe, a navíc rozvrátil rodinu. Jak sice Tom sám říkal, chtěl se nechat rozvést už dřív, ale nedalo mu to. Potřeboval jenom důvod, a tím se stal později Bill.

„Udělám cokoliv budeš chtít a… jen tak se mě nezbavíš, Billi,“ zašeptal Tom, který pořád stál za dveřmi a zlomeně odešel. Nasedl do auta a odjel domů. Celou cestu přemýšlel, jak si ho získat zpátky. Ale napadala ho jenom samá klišé.

***

Druhý den se Billovi nic nechtělo. Aspoň ráno ne. Celou noc skoro nespal a jenom zíral do stropu, nebo na nějaký film. Bylo mu špatně a nechtěl se moc hýbat. Chtěl zbytek života strávit v posteli jenom s notebookem, litry redbullu a chipsy, kterými ho zásoboval Andreas. Ten jediný mohl vkročit do jeho pokoje. Nikoho jiného vidět nechtěl. Ani Simone ne, a tu to moc trápilo. To ale nebyla už Billova starost. Momentálně mu to bylo vážně ukradené. Stejně vsadil cokoliv, že Andy stejně Simone všechno řekl.

U Toma to bylo podobně. Sice si hrál s Dannym, ale jinak byl myšlenkami jinde. Nevnímal, co ten malý potvůrka žvatlá. Sandra si toho samozřejmě všimla a bylo jí z toho na nic. Sice byla ráda, že se jí vrátil, že ho má doma… ale k čemu jí bylo, že ho má na očích, když s ní skoro nekomunikoval? Ani s malým? To by tu s ním radši byla sama a neměla další jiné starosti. Když dovařila oběd, čapla Toma a vrazila mu do ruky vizitku na vyhlášené květinářství ve městě.

„Nemůžu se na tebe už dívat. Okamžitě běž něco koupit a jeď za ním. Usmiřte se a… buďte spolu šťastní. O Dannyho nepřijdeš, nemusíš se bát,“ dodala s úsměvem, když viděla, jak se nadechuje, že bude protestovat. Dala mu pusu na tvář a šla nandat jídlo.

Tom na ní zíral jako na svatý obrázek. Čekal by snad všechno, jenom ne to, že mu teď už jeho bývalá žena bude radit, jak získat svého klučičího přítele zpět. Najedli se v klidu a Tom se pak sebral, že půjde. Našel ono květinářství a vybral Billovy nejoblíbenější růže. Krvavě rudé s velkými, nádhernými květy. Napsal vzkaz na malou cedulku a nechal mu to poslat domů.

Bill se zrovna snažil zabavit mezi přicházející rodinkou, když se ozval zvonek. Neřešil to. Myslel, že je to zas Tom. Pak ale přiběhla Simone, že je to pro něj. Po otázce, jestli je to Tom, jenom zavrtěla hlavou a šla mezi ostatní. Bill se tedy sebral a šel ke dveřím. Jaké bylo jeho překvapení, když tam stál jenom poslíček s obrovskou kyticí růží. Podepsal mu papír a šel hned do svého pokoje. Dal je do vázy a překvapeně na ně koukal. Pak našel cedulku.

„Vím, že to, co jsem udělal, byla největší chyba v mém životě. Ale chci to nějak odčinit a získat tě zpět. Miluji tě, Tvůj Tom.“

Přečetl to několikrát. Pořád měl pocit, že se mu to zdá. Ale byla to realita. Spustilo se mu několik slz po tvářích do ztracena. Měl teď chuť mu aspoň napsat smsku jako poděkování. Ale nakonec se ovládl. Nechal kytky kytkami a už s lepší náladou šel za Andym.

Blonďák si hned všiml, že je s ním něco jinak. Proto když si vedle něj přisedl, hned na něj kývnul a se zvědavým pohledem vyčkával, co mu řekne.

„Chce mě zpátky,“ povzdechl si Bill a založil si ruce v klíně. Andy na něj po právu překvapeně zíral s otevřenou pusou.

„Jako fakt? Po tom všem co ti udělal?“ nechápal to.

„Doufám, že o tom neuvažuješ, Bille,“ zamračil se Andy a sjel ho pohledem. V jeho očích ale zase viděl ten známý náboj, který viděl tenkrát v soutěži snad naposledy. Věděl, že Bill má rád výzvy, ale doufal, že mu rozum nedovolí skočit s ním do postele hned po jednom pugétu růží. Viděl ho, jak s tím utíká do ložnice.

„Já nevím, bráško,“ povzdychl si černovlásek a promnul si obličej.

„Když on včera vypadal, že to myslí upřímně,“ zadíval se Andymu do očí. Ten jenom pokrčil rameny a nic neříkal. Co by taky měl.

„Musíš tomu dát čas, zlato… ať se víc snaží. Po tom, co ti udělal, si myslím, že by se o tebe měl víc snažit, než mu padneš kolem krku,“ pousmál se a poplácal ho po rameni.

„Já vím, já vím… byl to od něj podraz. Nemám v plánu mu padnout kolem krku,“ přikývl Bill s lehkým úsměvem na tváři, ale v hlavě se mu promítalo něco zcela jiného.

***

Tom čekal odpověď. Třeba jenom pouhé děkuji. Nebo něco podobného. Nepřišlo však ani písmenko. Tušil to. Bude muset přitvrdit. A to dost. Zvedl se a došel si do své oblíbené restaurace na jídlo. Dal si ale nakonec jenom salát, který si dával Bill, když tu spolu byli. Povzdechl si a jenom se v tom přehraboval. Nemohl si pomoct, ale jímala ho nostalgie. Nějak to do sebe nacpal a vymýšlel další plán. Napadala ho jedna šílenost větší než ta druhá.

autor: Iveth Biersack