číst celé: http://bit.ly/15nwA4c
statistika: http://bit.ly/15nwA4c+
statistika: http://bit.ly/106SQuu+
autor: LilKatie
„Těšíš se domů?“
„Spíš se děsím toho, co doma najdeme…“ pousmál se Bill a stiskl v dlani Tomovu ruku.
„Myslíš, že to tam bude vzhůru nohama?“
„Spíš jsem si tím jistý.“ Ušklíbl se černovlasý a zazíval, podíval se ven z okna letadla, kde se míhala obloha. „Pamatuješ, když jsme byli naposledy pryč?“
„Ne, už asi ani nepamatuju.“ Zasmál se trochu Tom a promnul si ztuhlý krk. „Ale víš, jak to se mnou je, nepamatuju si ani, co jsem měl ráno k snídani…“
„Omeletu se zeleninou.“ Podíval se na něj Bill a jemně ho políbil na tvář.
„Co bych si bez tebe počal?“
Bill se jen usmál a znovu se mu přisál na rty.
***
Cesta domů z letiště probíhala v klidu, v tichu a v neustálém nervózním přehrabování se v kabelce, jelikož měl Bill vtíravý pocit, že někde něco zapomněl.
„Bože Bille, nech toho, máme všechno, ten pokoj jsi prolezl třikrát, a navíc ani uklízecí systém nic, co bychom tam nechali, nedetekoval!“ protočil oči už lehce podrážděný Tom.
„Já vím, já vím, ale prostě mám ten pocit, že něco nemám…“
„Bille, prosím.“ Chytil starší z nich svého manžela za ruce a vyndal mu je z kabelky. „Přestaň, nebo se s tebou budu muset nechat rozvést.“
„Kvůli čemu jako?“
„Kvůli tomu, že jsi tak neskutečně paranoidní.“
„Nejsem paranoidní.“ Nakrčil Bill nespokojeně nos.
„Máš pravdu, jsi mnohem horší.“ Pustil ho a otočil se radši znovu ven z okýnka, nechtěl se hádat, a věděl, že by k hádce neprodleně došlo, kdyby se snažil Billa přemlouvat, aby s tím, co dělal, přestal.
„Bude to 70 euro, prosím…“ otočil se taxikář dozadu a čekal, až dostane zaplaceno. Ti dva se na něj ale jen zamračili.
„70?“ koukal Tom překvapeně, a když Japonec přikývl, že opravdu slyšel dobře, nezbývalo Billovi nic jiného, než vyndat peněženku z kabelky a podat mu těžce vydělané peníze. Ono je totiž strašně těžké navolit u letiště adresu, a pak už jen sedět a nic nedělat, když se to auto řídí samo, že? Ale holt palivo zřejmě znovu zdražili.
Bill vylezl z taxíku jen se svou kabelkou, a hned vyrazil k domu, kde babička hlídala svá vnoučata, samozřejmě Billova matka, tu Tomovu k nim nerad pouštěl. A i ony ji moc nemusely, chytré to děti. Kdo by měl rád babičku, která vám říká, že není vaše babička, protože jste adoptovaní nebo vyvinutí někde kdesi, a že vás vaše matka neporodila? Buďme upřímní, asi nikdo.
Namísto toho Tom, ten vyndal poslušně z auta kufry a táhl se s nimi za svou lepší milovanou polovičkou. Byl opravdu rád, že si Bill dokázal vzít svůj vlastní kufr, který byl tak třikrát těžší než jeho vlastní. Čím to bylo, netušil, přišlo mu, že Bill totiž poslední dobou nosí víc než úsporné oblečení, zřejmě nějaká nová móda.
„Jsme doma!“ položil Bill kabelku na zem a vyzul si boty. Okamžitě se ozvalo dupání dětských paciček a do chodby se vřítil mladší z dětí.
„Maminkaaa!!!“ skočil s úsměvem od ucha k uchu Billovi kolem krku a tiskl se k němu jako nenažrané klíště. Bill se musel také usmívat.
„Ahoj broučku,“ přitulil si ho k sobě co nejvíc a trochu se s ním kolíbal. „Tolik si mi chyběl…“
„Ty mě taky, maminko, strašně moč…“
„Moc…“ opravil ho Bill s tichým smíchem a položil ho na zem. „Kde je babička?“
Ale odpovědi se nedočkal, protože to ke dveřím přišel Tom a mrňous Billovi odmítal věnovat další pozornost, objevil totiž novou oběť svého vítání.
***
„Nehltej tolik, Jimi,“ podíval se Tom přísně na svého synka. Celá rodina seděla v restauraci, kam se rozhodli jít na něco jako slavnostní večeři, společně i s Billovou mamkou, kterou tím chtěli odměnit za dlouhé dny plné hlídaní neposedného dítěte a pubertální slečny.
„Já nehltám!“ ohradil se Jimi s plnou pusou, čímž celému stolu nabídl pohled na rozkousané hranolky.
„Jime, zavři tu pusu, ty seš fakt prase!“ ohradila se jeho sestra a protočila oči.
„A jak jste si užili Paříž, Bille?“ zeptala se jeho mamka.
„Oh, užili, opravdu moc!“ usmál se doširoka a napil se pomalu červeného vína. „Nádherně bylo, viď, Tome?“ podíval se na svého manžela, který přitakal.
„Jo, opravdu… Bavili jsme se…“
„No tak hlavně jestli jste se tam nehádali.“ Změřila si je oba dva pohledem, Bill si dal do pusy těstovinu a zavrtěl hlavou.
„Ne, ne, mami, neboj. Řekl bych, že právě naopak.“ Uculil se.
Děti se na ně podívaly a radši se věnovaly svým jídlům.
„A úplně nejlepší bylo, když jsme se pak na letišti mohli konečně stavit v obchodech, chtěl jsem si něco koupit, když jsme byli tam, ale… nebyl nějak čas, pořád jsme někde byli nebo jsme odpočívali a mně se nechtělo česat…“ pokrčil trochu rameny a usmál se. „Líbilo se vám, co jsme vám s taťkou koupili?“ podíval se na děti.
Jimi nadšeně přikývl a Kristine jen pokrčil rameny.
„Ale jo, mami, díky… Ty boty byly moc hezký..“
„No to doufám, že byly.“ Podíval se Tom na Billa. „Protože já je kupovat nechtěl, ale tady vaše maminka jaksi naléhala, že mě jinak nepustí do letadla…“
„A co? Jen chci pro své děti to nejlepší…“
„Jo, to nejlepší a zlámané nohy.“
„Tome… nezláme si nohy, když si je v podpatcích nezlámu já, tak si je nezláme ani ona…“
„Ty nosíš podpatky?“ podívala se na Billa hnědovláska. Ten jen přikývl. „Ale muži přeci podpatky nenosí…“
„A proč by je nenosili, mami?“ nakrčil Bill čelo.
„Protože jsou pro holky.“
„Oh, no jasně…“ protočil trochu oči a napil se vína.
„Myslím to vážně, Bille, vždyť se na sebe podívej, táhne ti na padesát, a jak se oblékáš…!“
„Mně netáhne na padesát, mami, je mi 42 a rozhodně si nemyslím, že je někde nějaký zákon, který by určoval, jak se má kdo v jakém věku oblékat.“ Podíval se na ni s lehkým zamračením.
„Nejde o to, že by tu měl být nějaký zákon, Bille, jde o to, že máš dvě děti, jde o to, jak se na ně kvůli tobě dívají, jde o to, že absolutně nemáš soudnost! Vždyť… co to má být? Barvíš si pořád vlasy, že je máš jako chemlon, maluješ se, jak kdyby ti bylo pořád osmnáct, a chodíš oblíkaný jako-…“
„Jako co, mami?“ položil Bill příbory a založil ruce na hrudníku.
„-jako cou-„
„Bill se náhodou obléká moc hezky…“ vložil se do toho radši rychle Tom. „Vždycky mu to sluší, mohl by mít na sobě i pytel a vypadal by líp než většina lidí v místnosti…“ stiskl mu pod stolem stehno. Bill se slabě pousmál, ale měl na krajíčku.
„Ale-„
„Ne, žádné ale. Myslím to vážně a takhle byste o svém synovi mluvit neměla, stačí, že tak o něm mluví moje matka.“ Bill se na Toma nevěřícně podíval, on řekl něco proti své milované matince? Nikdy v životě proti ní neřekl ani slovo, ani když mu opravdu zle nadávala. A teď se ho navíc zastával dokonce i na veřejnosti a před Billovou matkou a Billovi se chtělo brečet, a nevěděl, co dělat, hrdlo se mu svíralo, byl neuvěřitelně zmatený.
„Děkuju,“ naklonil se Bill k Tomovu uchu a pošeptal mu do něj roztřeseným hlasem. „Děkuju,“ přikývl trochu, zvedl se od stolu a s uplakanýma očima se odebral na toalety.
Tom se zvedl od stolu a ihned šel za ním.
***
„Rád vás oba dva vidím,“ usmál se na manžele, kteří seděli v křeslech proti němu. „Vypadáte dobře, odpočatě.“
Bill s Tomem se na něj usmáli, opravdu vypadali lépe. Tom měl dokonce čisté oblečení!
„Ano, máme se moc dobře.“ Usmál se Tom a pohladil Billa po ruce.
„Opravdu? A co se ve vašem vztahu za tu dobu, co jsme se neviděli, změnilo?“ položil svou propisku, posunul si brýle na nose a zaměřil se na jejich propletené prsty.
„Co se změnilo?“ zasmál se Tom.
„Naprosto všechno.“ Přikývl Bill. „Všechno… Já si dovolím říct, že se nehádáme, teda… hádáme se občas, ale jen ve zdravé míře a už to není takové… jako to bylo, a dokonce bych si i troufl podotknout, že Tom mi doma pomáhá!“
„Pomáhá?“
„Pomáhám?“
„Ano! Včera si vyklidil myčku a pustil psa na zahradu.“
„Oh… no jo, to jsem zapomněl…“ přikývl, neudělal to on. Samozřejmě, že zaúkoloval děti, na co jiného je doma měli, když ne na domácí práce, které se jim samotným dělat nechtělo?
„To opravdu rád slyším, že se věci lepší.“
„Není to dokonalé.“ Pousmál se Tom.
„Ne, to není.“
„Ale kdo říká, že manželství musí být dokonalé? Něco vám povím, pane, ten kdo to říká, tak lže.“
„Uhum.“ Promnul si Bill rty a přikývl. „To ano. Nikdo není dokonalý, to není… až na m-„
„Až na tebe, my víme, Bille, my víme.“ Zasmál se Tom a Bill ho jen se smíchem praštil pěstí do ramene. Jeho manžel byl idiot, ale idiot, kterého miloval.
KONEC
autor: LilKatie
betaread: J. :o)
Jsem ráda že se nerozvedli,ale škoda že už je konec.
Tom je úplne skvelý 😀 diplomat jeden. Je fajn, že začal používať mozog aby o Billa neprišiel. Je to krásny koniec. Som rada, že dali svoj vzťah doporiadku. Ďakujem za túto poviedku.
*technická: mne ten link nefunguje, je chyba u mňa? keď naň kliknem tak tam mám: "Stránka nenalezena"
Nečekala jsem, že už bude konec, ale jsem ráda, že to tak dobře dopadlo. Byla to opravdu skvělá povídka a Bill byl prostě svůj a Tom takový ňoumík, ale společně se skvěle doplňovali. Paráda 🙂
no docela me teda prekvapilo, ze uz je konec .. ale nastesti se nerozvedli, takze to melo dobry konec :)) a to jsem rada :))
[2]: No jo, závada na mý straně, zapomněla jsem v odkazu upravit měsíc. Už je to spravený. J. :o)
Bylo mi ctí číst Too old dopředu 😀 A miluju jejich synka, jo?
Přidávám se k těm, kteří v brzké době nečekali konec! 😀 Já jsem myslela, že nás čeká ještě spousty dílů a taky se musím přiznat, že mi bude tahle povdíka chybět. Byla skvěle napsaná, originální a snad jediná, kde jsou kluci už takhle ´staří´ a manželé. Proto to pro mě bylo neobyčejné a moc hezké.
To, že děti Billovi říkají ´maminko´ mě skutečně dostalo 😀 Musím se tomu vážně smát, je to skvělé 🙂
A samozřejmě jsem i jako ostatní ráda, že tahle povídka skončila šťastně. Já jsem zastánce toho, že mají být kluci spolu pořád a překonat spolu všechno 😀 takže mě takovýhle konec moc potěšil 🙂 Bylo by škoda, kdyby tak dlouhý vztah mě skončit 🙂
Děkuji za povídku! ♥
To, jak se Tom Billa zastal od nej bylo fakt hezky. Ani jsem netusila, ze to skonci tak brzo, ale jsem rada, ze konec byl pekny. Na zacatku to vypadalo na rozvod, nastesti se to urovnalo. Byla to fakt krasna povidka, mam ji moc rada <3
Tak alespoň ze se nerozvedli 🙂 byla to fakt krásná povídka s originálním námětem…fakt sem si ji užila <3
Som rada, že to nakoniec dobre skončilo. Tom sa Billa krásne zastal 🙂 Pekná poviedka, ktorá sa čítala v podstate sama. Veľmi dobre napísané.
No teda… to je paradni napad…ten pribeh je tak ja nevim 🙂 strasne se me libi zahralo me to u srdicka