autor: Tina
Cestou k autu byl natolik zamyšlený, že narazil do člověka. Ten náraz ho probral z jeho rozjímání.
„Omlouvám se, nedával jsem pozor,“ zaměřil se pohledem na muže stojícího před ním. Byl vyšší než on se širokými rameny hokejového hráče. Jeho téměř černé oči byly tak záhadné, avšak usmíval se, takže jeho obličej vypadal mile.
„Nic se nestalo, měl jsem dávat pozor,“ stále se usmíval a celkově působil velice mile. Tom si jej moc neprohlížel, jen se omluvně usmál a pokračoval ke svému autu.
***
Nešikovný a pitomý polda. K němu se nedostanou, pokud ve svých řadách zaměstnávají takovéhle tupce. Pokračoval dál do domu v převleku opraváře a přišel až k bytu, kam potřeboval. Pohlédl na jmenovku Kaulitz a usmál se. Zazvonil na zvonek, a když otevřel, mile se usmíval.
„Zdravím, přišel jsem zkontrolovat topení,“ snažil se působit mile, a taky se mu to dařilo.
„Ale domácí se o ničem nezmiňoval… a navíc topení funguje skvěle,“ díval se na něj Bill nechápavě.
„Je tohle dům 1168?“ zadíval se na něj Bach a svou roli hrál dokonale.
„Ne, tohle je dům 1179, to jste se asi spletl,“ sledoval jej Bill. Něco se mu na tom muži nezdálo, šel z něj strach a jeho velice tmavé oči působily zlověstně, avšak vypadal jako milý chlapík.
„Sakra, to už je podruhé za tento týden, promiňte, že jsem obtěžoval, nashle,“ usmál se a otočil se. Jeho úsměv se změnil na zlověstný úšklebek, který však Bill nemohl vidět. Měl, co potřeboval. Potřeboval se s ním sejít a pořádně si jej prohlédnout. Bude dokonalý, jeho smrt bude perfektní.
Spokojeně se vrátil zpátky. Jeho pomsta bude krásná. Zabije Billa Kaulitze způsobem, který si bude muset ještě promyslet. Už měl pár nápadů, které se mu mihotaly hlavou. Chce je jen dovést k dokonalosti.
Vrátil se zpátky do domu a auto zaparkoval v garáži. Nebude už nyní nic podnikat, jakmile skoncuje s Billem Kaulitzem odjede ze země a započne svůj nový kříž v jiné zemi. Bude to dokonalé. Bude mít spousty okamžiků smrtí, tentokrát si musí vybrat lepší místo na vytvoření svého kříže.
Svlékl ze sebe opravářské oblečení, které sehnal skutečně lehce, a zalezl si do koupelny. Jeho vytrénovaná postava se mu perfektně hodila, když šlo do tuhého. Byl rychlý a silný. Rychlost a síla… rychlost a síla, díky nim dokázal všechno. Pak tady byla také chytrost, musel být vypočítavý. Tohle všechno mu bylo dáno a on s tím nakládal podle svého.
Po deseti minutách, kdy vyšel z velice skromné koupelny, usedl ke svému počítači, aby se opět podíval na své záznamy. Díval se na ně denně a nikdy jej neomrzely. Ten křik a zoufalství v očích jeho obětí byly perfektní. Nikdy ho nenajdou, nesmí to dovolit, nechápou to, nikdo to nechápe.
„Jsi divnej,“ řekl pohrdavě dvanáctiletý kluk.
„Tobě se to jako líbí? Vždyť je to hnusný, jak se ti to může líbit?“ ušklíbala se dívenka ve věku chlapce, který taktéž kritizoval jeho práci v sešitě. V hodinách nepotřeboval dávat příliš pozor, předměty jako matematika, fyzika, chemie nebo počítače mu šly na jedničku. Proto si v hodinách, jako byl dějepis, zdravověda nebo zeměpis kreslil do sešitů morbidní obrázky, které viděl na internetu.
„Nechte ho na pokoji, není divný, naopak, je to hodně zajímavé,“ pousmála se na něj hnědovlasá dívka, obě děti jen s odfrknutím odešly pryč ho pomlouvat. Pomluvy byly hlasité, nejspíš účelně, aby jej ponížily. Neměl tady žádné kamarády, pro všechny byl divný.
„Uměl bys nakreslit i mě?“ přisedla si k němu hnědovlasá dívenka, jmenovala se Jeniffer,moc dobře si ji pamatoval, protože byla hezká a jemu se líbila.
Bez jakéhokoliv slova přikývl a jenom se na ni díval.
„Ty toho moc nenamluvíš, viď?“
„Moc ne,“ zavrtěl hlavou a pohled sklopil, jak se styděl.
„A nakreslíš mě? Třeba dneska?“ usmívala se na něj a on jí úsměv bázlivě oplatil.
„Rád,“ přikývl.
Ach jeho hloupé dětství. Jeniffer byla tenkrát světýlkem v jeho temném životě. Jeho jediná a poslední kamarádka. Byl do ní bezhlavě zamilovaný, ale nikdy se neodvážil jí to říct. Přátelili se spolu celých šest let, až do osmnácti, než se společně s rodiči odstěhovala do Arizony a jeho život se opět proměnil v jeden velký černý humus. Ale teď už ne, našel si novou zálibu, která zaplnila to prázdné místo.
Byla to už dlouhá doba, kdy takhle uvažoval nad svou minulostí. Byl sám, je sám a vždycky sám bude. Vyhovovalo mu to, už si nepřipadal ztracený jako tenkrát. Tenkrát byl hloupý a naivní, nevěděl o životě nic.
Nyní našel smysl svého života, byly jím okamžiky smrtí. Ovšem nejlepší to bylo, když si vybral někoho, kdo byl zamilovaný, a přetrhl tak jejich křehké spojení náhlou smrtí jednoho z nich. Ten druhý pak mohl jenom truchlit.
Zlověstně se zasmál a zvuk jeho smíchu se ozýval celou místností, jak byla skromně zařízená. Už se těšil, až zabije Billa Kaulitze a Eriku Langovou. Uštědří poldům pořádnou podpásovku.
***
Tom byl zpátky celkem rychle a pro jistotu si s sebou sbalil ještě nějaké další oblečení a hygienické potřeby, kdyby se jeho pobyt u Billa prodloužil. Zazvonil u dveří a počkal, až mu jeho miláček otevře.
„Jsi zpátky rychle, to je dobře,“ usmál se a políbil Toma dlouze na rty, hladil jej po copáncích.
„Něco se snad stalo?“ vyptával se Tom starostlivě.
„Ne nic, jenom jsem se začínal nudit, už jsem si na vaši přítomnost zvykl, detektive,“ zazubil se a věnoval mu ještě jeden polibek.
Tom pustil tašku s věcmi na zem a vzal jej nečekaně pod zadkem, vyzvedl si jej do náruče. Bill jako opička, omotal nohy kolem jeho boků a nechal se odnést až do postele.
Byl položen do měkkých peřin a přilehnut Tomem. V líbání dál pokračovali a užívali s konečně tu situaci, že jsou sami a není tam dalších šest lidí.
Tom hladil Billa pod tričkem a pral se s tenkou látkou, než ji úspěšně stáhl dolů. Sjel polibky z Billových rtů na jeho plochý hrudník a zanechával za sebou vlhkou cestičku. Bill cítil, jak se Tomovy plné rty dotýkají jeho hrudníku a následně bradavky. Užíval si ten okamžik, kdy bylo o něj tak pečováno.
Neskončili jen u toho. Postupným svlékáním a velice dlouhou a rozpalující předehrou si pak užili následné milování. Pokaždé, když Tom přirazil do Billova úzkého těla a narazil na jeho prostatu, se z jeho hrdla ozvalo hlasité zasténání. Jejich zpocená a rozpálená těla se o sebe navzájem třela, než došli k vytouženému vrcholu a následně padli do postele zcela unavení, avšak uspokojení.
Následovaly dlouhé chvíle plné nekonečných polibků, doteků a hlazení. Tom hladil Billa po paži a díval se do stropu, při tom uvažoval.
„Tvoje rodina je skvělá,“ přerušil to ticho.
„Jo, sourozenci jsou fajn, mám je všechny strašně rád,“ usmíval se Bill.
„A co rodiče?“ zeptal se Tom, ale podle Billova následného výrazu usoudil, že se dotkl citlivého místa.
„Řeknu ti to, až se dozvím něco taky o tobě, neznám tvou rodinu prakticky vůbec, takže něco za něco, detektive,“ pohlédl na něj Bill a Tom věděl, že nemá cenu se tomuhle tématu vyhýbat.
„Dobře,“ vydechl a dál Billa hladil. „Je to trochu zamotané. Mám bratra, jmenuje se Tim… nesměj se,“ koukl na něj, když viděl, jak Billovi cukají koutky.
„Takže jsme bratři Tim a Tom? Vůbec se nesměju“ vyprskl smíchy a Tomovi také trochu cukaly koutky. „Promiň, pokračuj,“ vyzval jej Bill.
„Když ještě moje máma žila, bylo to všechno v pořádku, měla mě ráda stejně jako Tima, ale otec upřednostňoval Tima. Vždycky byl Tim ten nechytřejší, nejlepší a podobně. Poté, co matku skolila rakovina, se všechno změnilo. Zasáhlo nás to obrovsky. Otec se dlouho staral jenom o firmu, a samozřejmě sledoval Timovy zájmy, nestaral se ani o moje známky, bylo mu to jedno. Poté si našel ženskou. Byla mladší než on, zhruba o patnáct let. Podle mě šla po penězích, ale otec na svůj věk vypadal ještě pořád dobře, takže jí nejspíš přišel i atraktivní. Neměla nás ráda ani jednoho, ani Tima, ani mě, ale otec ji naučil mít Tima ráda a poté, co se dozvěděli, že jsem gay, mě poslali na internát, celkem dost daleko, abych nekazil pověst rodiny. Měl jsem být právník podle otce…
když už nejsi schopný být normální, tak budeš schopný mít aspoň normální zaměstnání…“ slyšel ta slova v hlavě, když je vyslovil. „V polovině prvního ročníku jsem školu ukončil a vydal se na policejní, vždycky jsem chtěl být detektiv, a tak jsem se otci vzepřel. Poté, co se to dozvěděl, mě zapřel, řekl, že nejsem jeho syn. Bude to tuším čtrnáct let, co jsem je všechny viděl naposledy,“ dokončil svůj monolog a podíval se na Billa, který tiše poslouchal.
„To je mi líto, Tome, ale jak jsi to všechno zvládl po škole?“ díval se na něj.
„Otec s matkou nám založili každému účet a posílali na ně peníze. Vybral jsem je všechny dřív, než mi stačil účet zamrazit, pak bych se k němu nedostal a byl bych v háji.“
„Takže jsi byl celé ty roky sám?“
„Ne tak docela. Poznal jsem pár opravdových přátel, jako třeba Maxe, seznámili jsme se na škole a stali se z nás parťáci. Neodsuzuje mě za to, jaký jsem. A teď ty,“ zadíval se na něj.
„Tak moje sourozence a jejich rodiny jsi poznal. Obávám se však, že moje rodiče asi nepoznáš. Je to podobný problém jako u tebe. Nedokázali překousnout mou orientaci. Myslí si, že je to prostě nemoc, že jsem nemocný, když se mi líbí muži. Proto jsem jim to udělal lehčí a odstěhoval se daleko. Jsou spokojení, Christian s Amandou za nimi občas jezdí, i když se s nimi kvůli tomu pohádali, jsem rád, že je mám a jsou takoví, jací jsou.“ Usmál se na Toma a hladil ho po hrudi.
„Máme lehce podobnou minulost,“ usmíval se. „Jsem rád, že tě mám,“ dodal ještě.
„To i já.“
autor: Tina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Neeeee Billa neeeee!!! 😀 vyvraždi si třeba polovinu města, ale Billíka neee! I když počkat! Polovinu města ne, to zas by měl Tom moc práce a nebyl by s Billem…hmmm…no tak teď jsem vážně zvědavá, jak tohle dopadne..jak na Billa vůbec přišel zmetek? Že by mi něco uniklo? Těším se na další díl 🙂
!!!!!!!!!!!! Jestli zabiješ Billa…. tak…tak tu povídku nebudu číst!!! Je ti to jasný? (Já vím, chabá výhružka), ale Billa ne, prosím!!!! Ať zabije třeba toho Maxe 😀 ale Billa NE!
Ja to vedela! Uz ted je mi lito Billa, ale ja verim, ze ho Tom zachrani. A taky me mrzi Billuv a Tomuv vztah k jejich rodicum, nemam rada tyhle homofobni lidi a uz vubec ne jejich debilni nazory jako treba, ze homosexualita je nemoc apod. Ale ted maji jeden druheho <3 Tesim se na dalsi kapitolu 🙂
A přesně z tohoto jsem měla celou dobu strach! Takže přece jenom si Bach udělal zálusk na Billa 🙁 To se mi nechce vůbec líbit 🙁 Protože on je takový psychopat, že mám vážně strach, že i Tom, který je taková inteligentní, na Bacha nedojde 🙁 A pak zabije Eriku i Billa. No sakra. Vážně teď začínám mít strach, jak tohle vůbec skončí. Normálně si myslím, že se mu to povede, a to ani nevím proč.
Jinak je mi líto, že to mají kluci s rodičema takhle těžké. Bohužel to tak prostě u spousty lidí je, což je strašně smutné 🙁
Děkuji za další díl :))
Děkuju vám všem za komentáře, moc se mi líbí vaše úvahy 🙂
Myslim že udělal velkou chybu že si vybral Eriku a Billa.Doufám že to oba přežiji.