autor: elvisfan
Tom stál ve dveřích, přemýšlel, který zvláštní duch ho přiměl tohle udělat.
Bill přišel za ním, vzal ho za ruku a druhou položil na jeho rameno.
„Nemusíme,“ řekl tiše. „Řekni slovo a zavolám Geovi a Gustimu a…“
„Ne. Musíme to udělat.“ Tom si nebyl jistý, jestli přesvědčoval sebe nebo svého bratra. „Už jsou to čtyři měsíce. Čím dřív začneme… tím dřív to bude hotové.“
Vešel do pokoje a rozhlédl se. Vypadalo to tu stejně jako před čtyřmi měsíci, když jeho rodiče odjeli na večeři při výročí a nikdy se nevrátili domů.
Bill se posadil na kraj postele, beze slova se díval, jak jeho bratr pomalu přecházel po pokoji, jak se zastavil před fotkami v rámečcích na komodě, než se přesunul k šatně. Vrátil se po chvíli zpátky, držel červenou flanelovou košili.
„Táta ji vždycky nosil, když něco opravoval nebo dělal něco v domě,“ vysvětlil. „Nechám si ji.“
„Ještě něco?“
„Ne. Chceš si něco nechat?“
„Chtěl bych mít v našem pokoji jejich fotku.“
Tom přikývl, pak se narovnal a znovu se s povzdechem rozhlédl. „Kdy přijedou?“
„Řekl jsem jim okolo poledne, takže máme skoro hodinu.“
„Měli bychom toho do tý doby mít hodně. Gustav bude mít pickup od svého švagra a pak, Geo má dodávku a naše auto možná taky něco vezme, takže to snad zvládneme všechno na jednu jízdu.“
„Řekli, že přivezou krabice. Plus ještě nějaké máme v hostinském pokoji.“
Tom znovu přikývl. „Tak asi jdeme na to.“ Viděl, jak se na něj Bill díval, objal ho kolem pasu a políbil ho na spánek. „Jsem v pohodě.“
***
Bill odnesl poslední krabice dolů do haly a vrátil se nahoru, nejspíš bude muset dát víc věcí do šatníku, aby uvolnil krabice, které měl, než přivezou kluci další.
„Tohle jsou všechny krabice, co byly volné, Tome. Myslím, že můžeme…“ Bill utichl a vykulil oči šokem, když se budík rozbil o stěnu u okna a uslyšel bolestivý výkřik z druhé strany postele. Přelezl přes postel a přistál na zemi vedle svého bratra. „Tome, co je…“
„Podívej se!“ vykřikl Tom, vzlykl. „Všechno tohle bylo na dně šuplíku!“
V Tomově klíně ležely jejich rodné listy, dva malé nemocniční náramky a obrázek dvou identických miminek ležících v porodnici.
„Oni mi o tom nikdy nechtěli říct, že?“ brečel. „Kdyby tady pořád byli, stále bych o tobě nic nevěděl! Nevěděl bych, že mám dvojče!“
„Ale znáš mě, Tome.“ Billovi se oči zalily slzami a srdce se mu kvůli bratrovi lámalo, kvůli němu a všemu, co se za ty měsíce stalo. „Jsem tady a jsme spolu…“
„Teď ano. Ale dvacet jedna let, můj celý život, mi lhali! Okradli mě o mladšího bratra!“
Teď nevěděl, co říct, Bill Toma prostě objal a držel ho, zatímco ho nechával brečet mu na rameno.
„Jak mi to mohli udělat, Bille?“ Tom byl tichý, jeho hlas ztišený Billovým trikem. „Jak mi takhle mohli všechno zatajovat? Mohli mi to alespoň říct, já bych se rozhodl, jestli tě chci najít. Ale oni mi nedali šanci.“
„Tome, podívej se na mě.“ Bill utřel bratrovi slzy a jemně ho políbil. „Jsem tady. Jsem tady a jsem spolu a miluju tě. Tolik tě miluju, Tome. Vím, že jsem tu nebyl po první část tvého života, ale budu tu po jeho zbytek.“
„Posledních pár měsíců bych bez tebe nezvládl, Bille,“ vydechl Tom bratrovi na rty. „Potřebuji tě. Směješ se těm nejšílenějším věcem a nedokážeš být ticho ani třicet vteřin a nikdy nepochopím tvůj make up, ale miluju tě a nikdy tě nechci ztratit.“
Bill zanaříkal, když se jejich rty setkaly v toužebném polibku, a když se odtáhli, jeho pohled zachytil lehký pohyb. Úsměv z jeho obličeje spadl, když se podíval ke dveřím. Gustav pustil všechny krabice, které držel, a odešel, ale Georg zůstal stát, oči vykulené šokem, jeho pohled těkal mezi dvojčaty, která se postavila.
„Co to kurva je, Tome?“ rozkřikl se.
„Georgu, to je v pořádku…“
„V pořádku? V jakém světě je tohle v pořádku, Tome?“
Georg se otočil k odchodu a Tom za ním vyběhl, zastavil ho rukou na rameni, zrovna když došel ke schodům. Podíval se dolů na Gustava, který odcházel ven, než vrátil svou pozornost ke svému nejlepšímu kamarádovi.
„Hele, můžu to vysvětlit, ano?“
„Kurva, to je ještě horší! To že mi můžeš vysvětlit, co jsem viděl! Líbal jsi Billa! Pro to není žádné možné vysvětlení!“ podíval se na Billa, který vyšel z ložnice. „Jste, kurva, dvojčata!“
„Geo, miluju ho. My…“
„Ne! Uh-uh! Jdi ode mě, Tome!“ vyškubl se rukou z Tomova sevření a ukázal prstem vyššímu mladíkovi do obličeje. „Ty nemocná sračko! Vy oba jste! Zůstaňte sakra ode mě dál!“
Seběhli schody dolů, Tom mu byl v patách, žadonil, aby ho přítel vyslechl. Zrovna když doběhl ke dveřím, Georg se otočil a strčil Toma do zdi. „Nebudu poslouchat ani slovo, Tome. Pro mě vy dva psychopati už neexistujete.“
Otevřel dveře dost silně na to, aby se klika otiskla do stěny, a utekl. Tom ho chtěl následovat, dokud neuslyšel Billův hlas.
„Tome, nech ho jít,“ Bill se posadil na vrchní schod, vypadal, jako by on právě ztratil nejlepšího přítele. „Stejně tě nebude poslouchat.“
Tom zavřel dveře a opřel se o ně, sjel na zem a opřel se rukama o kolena. Podíval se na Billa, který mu pohled oplácel.
„Miluju tě,“ připomněl svému mladšímu sourozenci.
„Já tebe taky,“ vydechl Bill odpověď, projel si vlasy. „Miluješ mě dost?“
„Jak to myslíš?“
„Takhle to bude, jestli v tom budeme pokračovat…“
„Jak to myslíš, jestli budeme pokračovat?“
„Myslím, že možná bych měl odejít, než ti způsobím ještě víc bolesti.“
Tom vyběhl schody, posadil se vedle bratra a cítil se naprosto vyděšený tím, co mu říkal.
„Na to ani nemysli, Bille.“
„Tome, od té doby, co tu bydlím, ztratil jsi každého, koho miluješ.“
„Jestli mě opustíš, pak ztratím všechny, které miluju. Bille, myslel jsem vážně všechno, co jsem ti řekl. Potřebuju tě. Jen tebe. Na nikom jiném nezáleží.“ Tom se usmál a utřel každičkou slzu, která utíkala z bratrových očí. „Jsi moje druhá půlka. Do háje s každým, jestli se k nám otočí zády, záleží mi jen na tobě.“
„Opravdu tě nechci opustit,“ zašeptal Bill, jemně políbil rty před ním.
„Pak mi to řekni. Řekni mi, že mě neopustíš.“
„Neopustím. Tohle je… ty jsi můj domov, Tomi. Miluju tě. Nikam nejdu.“
„Bože, tolik tě miluju,“ vydechl Tom Billovi do pusy, jeho tělo se celé uvolnilo.
Chytil bratra za bok, přitáhl si ho k sobě, jazyk mu vsunul do úst a dychtivě ho vyhledával. Jeho bratr zalapal po dechu, odpověděl mu žádostivým stenem, zatímco Tom natočil hlavu a znovu se mu dobýval do úst.
Bill zanaříkal slastí, když se jeho bratr přesunul pusou dolů po jeho krku, cítil, jak ho laská na krku a jak ho hladí jazykem.
„Tomi!“
„Bille?“
„Ano!“
Tom se odtáhl, s ohněm v očích, který Bill nikdy neviděl. Postavil se, nepouštěl při tom bratrovu ruku a zatáhl ho do ložnice.
autor: elvisfan
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 33
Toto bol pre mňa dosť smutný diel. Toma mi je veľmi ľúto, muslo byť ťažké odhodlať sa ísť do izby rodičov, a najsť tam aj tie veci keď sa Bill aj Tom narodili. Dúfam, že Gustav a George Toma neopustia a po predýchaný a vychladnutý sa k Tomovy a aj k Billovy vrátia, lebo keby nie ublížili by obom. Je mi ľúto, že Bill ma výčitky a myslí si že je to jeho vina. Naštastie ma Toma,. Ďakujem za preklad.
Tak dlouhou dobu bylo všechno v pořádku a optimistické a pořád jsem se u povídky usmívala. Nějak jsem doufala, že u toho dobrého to už jenom zůstane, ale bohužel jsem se zmýlila. Jasně, tohle asi někdy muselo přijít. Ale celý díl byl tak strašně smutný! Nejen, že muselo být pro Toma strašně bolestivé, když po tak dlouhé době konečně věšel do ložnice jeho rodičů a vyklízel ji. Ale pak když viděl ty rodné listy a náramky z porodnice..tak se mi chtěl pomalu brečet. taky bych byla naštvaná na celý svět, že mi rodiče zatajili dvojče, to je jasné. Chápu, že se Tom zlobil, že se cítil oklamám. No a pak ško s Georgem a Gustavem? Tak tohle jsem nečekala. Jasně, že tohle nedokážou pochopit všichni. Jasně, že jim to muselo přijít nechutné, zvrácené a divné. Ale Georgova slova mě vážně mrzela. Kdyby se prostě otočil a jenom řekl, že se s nima už nebude scházet..ale tohle co řekl..normálně mi to vzalo dech i slova já na monitor jenom koukala. Toma je mi strašně líto. Už tak byl citově rozpoležený a do toho jej opustí jeho nejbližší přátelé. No a pak jsem i chvilku myslela, že to Bill myslí vážně a že se doopravdy sebere a odejde aby Tomovi dál nekomplikoval život. Celá ta situace je strašně špatná a je mi to všechno líto. O to víc jsem teď ráda za reakci Andyho, kdy sice o vztahu Toma a Billa raději nechce nic věděl, ale akceptuje to a nesoudí je. Alespoň, že ten jim zbyl. A ještě že se mají navzájem ♥
Děkuji za další díl 🙂
Páni, tak už se to začíná zamotávata. Georgova a Gustavova reakce mě docela zklamala, ale co se dalo čekat. Od Georga jsem ale jakožto od nejlepšího přátele čekala víc, doufám, že se ještě vrátí a nějak si to vyříkají. Když to byl schopný aspoň trochu pochopit i Andreas. Skutečně se těším na další díl, jsem zvědavá 🙂
Tak G's mě fakt zklamali. Hlavně Geo… Myslela jsem, že to přijmou. Doufám, že si to ale nakonec nějak vyříkají, protože takhle by to skončit určitě nemělo. :'(
Myslim že to kluci rozdejchaj a vratěj se opět jako kamáradi.
No sakra, ani me nenapadlo, ze je Georg s Gustavem nachytaji. A nemuzu rict, ze jsem cekala, ze az prijdou na to, co je mezi Tomem a Billem, hned to prijmou, ale dost me jejich, hlavne Geova, reakce prekvapila. Snad se s tim casem nejak smiri. Zacina to byt fakt smutne. Dekuju za preklad 🙂
no tak doufam, ze g's se vzpamatujou a tohle pochopi .. preci jen . .dvojceci vztah asi nikdo nepochopi .. a proste oni se milujou ..
Snad se pocase nejak usmiri .. no pockame si na dalsi dilek 🙂
Úplne milujem túto poviedku. Zbožňujem ju za to ako Tom a Bill riešia problémy. Strašne som sa bála, že Tom sa bude na Billa hnevať alebo že bude chcieť ich nadštandardný vzťah ukončiť aby nestratil kamošov. Ale milo ma prekvapil. Nádherná aj keď smutná kapitola. Ďakujem za ňu.