autor: Tina
Noc postupovala dopředu a hodiny ubíhaly. Tom neustále hladil Billa v jeho jemných vlasech, ukonejšil jej tak ke spánku již před několika hodinami, avšak sám nedokázal usnout. Nedovolilo mu spát svědomí. Musí se o Billa postarat, musí jej střežit před každým. Potloukají se tady nejspíš dva maniaci a on je musí najít. Nebo že by to dělal jeden a ten samý? Možnost to je a celkem pravděpodobná. Byl by průšvih, kdyby to byl právě ten vrah, kterého se snaží najít.
Musí Billa ochránit. Ten cvok jde nejspíš po něm, což znamená, že je nyní Bill střed jeho zájmu a on nesmí dovolit, aby se mu přihodilo něco podobného, co zažily již předchozí oběti.
Následující ráno se sešli všichni členové týmu plus Bill a ředitel školy na policejní stanici.
„Studenti dostali na několik dní ředitelské volno z důvodu opravy školy, opravdu bych ocenil, kdyby se to nedostalo do médií,“ pravil ředitel.
„Nejsem si jistý, jak dlouho to budeme schopni udržet pod pokličkou, ale pokusíme se nejdéle, jak jen to bude možné,“ pronesl Brian Fox. Šéf celé stanice.
„Jakmile se to rodiče dozví, studentů nám výrazně ubude, nikdo nebude chtít posílat své dítě do školy, kde vraždil šílenec,“ pokračoval ředitel. Měl právoplatné obavy. Pokud by neměli dostatek studentů, školu by museli zavřít a mnoho skvělých kantorů by přišlo o místo.
„Ještě před tím, než by začali studenti chodit opět do školy, bychom mohli uspořádat schůzku rodičů a objasnit jim pár věcí. Policie by mohla školu hlídat, tím bychom rodiče celkem uklidnili, Iane,“ pověděl Bill řediteli školy Ianovi Walkerovi, byli to přátelé, ne blízcí, ale tykali si.
„To bychom každopádně mohli. Několik strážníků bude před školou i v blízkém okolí a budou dávat na studenty pozor,“ potvrdil Brian.
„To by bylo skvělé řešení, aspoň do doby, než najdete toho zmetka. Ernest Blanch byl skvělý chlap a ty děcka měl vážně rád, tohle si nezasloužil,“ zavrtěl ředitel hlavou.
Když vyřešili tento problém, šel Bill s Tomem do výslechové místnosti, aby mu mohl zopakovat ještě jednou, co se tu noc stalo. Nebylo to pro něj jednoduché, ale rozhodl se být silný a nepřipouštět si tu hrůzu moc blízko k tělu.
„A když jsem viděl plno krve a jeho hlava…“ vydechl dlouze, „se skutálela na zem, snažil jsem se dostat ven, ale bylo zamčeno, školník vždycky zamykal, když studenti odešli, a my učitelé jsme měli své klíče a mohli si tak odemykat. Ten maniak mi je nejspíš musel vzít. Šel jsem je hledat, ale nenašel je, tak jsem volal tobě. Schoval jsem se do skříně a snažil se ani nedýchat. Když někdo vstoupil dovnitř,“ vydechl.
„Viděl jsi ho, viděl jsi jeho tvář?“ vyptával se Tom jemně avšak naléhavě.
„Ne, neviděl,“ snažil si vybavit ten okamžik, kdy se krčil ve skříni, „byl ke mně otočený zády. Byl v černém oblečení, vysoký. A měl tmavé vlasy, skoro až černé…“ pověděl to, co dokázal vydolovat z hlavy.
„Nějaké zvláštní znamení? Nevšiml sis něčeho?“ Viděl, jak tím černovláska mučí, když si opět vybavoval tu situaci a nejraději by to nedělal, ale bylo to nutné k dopadení toho zmetka, poněvadž Bill byl zatím jediný žijící člověk, který se s ním dostal do kontaktu. I když ne úplně přímo.
„Přijde si pro mě, že? Nikoho nikdy nenechal na živu, každý kdo ho viděl, zemřel,“ bylo to snad jako by četl Tomovy myšlenky a detektiv se snažil tvářit neutrálně, aby tak nemusel Bill vyčíst z jeho tváře další jeho obavy.
„Nedovolíme mu se k tobě už přiblížit. Slyšel jsi Briana Foxe, budeš mít ochranku neustále u sebe.“ Pohladil jej lehce a decentně po ruce. V tuto chvíli se snažil dát do toho doteku tolik, aby se Bill uklidnil, a skutečně to zabíralo.
„Dobře, myslím, že pojedu domů, tady už vám nebudu moc platný, a do práce nechci jít, vlastně ani nemusím, když nebudu mít koho učit.“
„Dobře, strážníci tě odvezou,“ vyšel s Billem ven z místnosti. Cestou minuli Annu Langovou, která se na Billa jenom soucitně dívala.
***
Tak ochránit by chlapečka chtěl? Proč ne, klidně s nimi teď bude hrát tuhle tupou hru a nechá je chvíli myslet, že vyhrávají. Pak si stejně vezme to, co chce, a nikdo mu v tom nezabrání.
Pro zatím si dopřál téměř měsíční pauzu a nepodnikal skutečně nic. Když chtěl, dokázal být velice trpělivý a spokojit se s minimem. Během nudných večerů drze odposlouchával rozhovory mezi Billem a tím jeho detektivem. První týdny byly skutečně absurdní. Neustále rozebírali jeho zábavu ve škole a ten černovlasý prevít neustále kňučel strachy jako malá holka. Sázel, že má více odvahy. Na jednu stranu toho poldu nechápal. Evidentně s ním musel být jenom kvůli hezké tvářičce.
Vyslechl si toho dost o jejich rodinách, které stále rozebírali, a jemu se začínala líbit jistá Amanda. Billova sestra. Podle vyprávění to nejspíš musela být trochu rebelka, taková ta dobrá povaha, která dokáže každého rozveselit. Jako hříšná prostitutka by byla ideální, ale rozhodl si ji nechat na později, až skoncuje s Billem.
Přestávalo jej bavit čekat, chtěl se začít zase bavit. Přece jenom měsíc jen tak posedávat a být nenápadný nebylo zrovna zábavné. Zábava, tu poprvé poznal s Jeniffer.
„Neboj se, bude to zábava, musíš si jenom trochu odvázat, není to sice nic morbidního, ale mohlo by tě to taky bavit. Je to celkem adrenalin,“ usmívala se. Mířili společně za jednoho letního odpoledne k obrovskému jezeru, jenomže změnili směr a místo na pláž se vydali k útesu. Sledoval ji, jak si sundala oblečení a zůstala jenom v plavkách.
„Tak pojď, nebo se bojíš?“ položila mu otázku a usmívala se.
„Nebojím se, ale je to celkem nebezpečné,“ přišel k ní a naklonil se dolů. Bylo to poměrně vysoko.
„Tak já skočím sama,“ pokrčila rameny. „Nebezpečí mám ráda,“ usmála se sedmnáctiletá Jeniffer. On ji však zastavil.
„Ne počkej, skočím s tebou,“ rychle si sundal oblečení a zůstal jenom v plavkách. Svůj sešit a tužku nechal položené na kameni společně s oblečením.
„Tak na tři, dobře?“ usmála se na něj a chytila jej za ruku. Jeho přikývnutí jí stačilo a počítala. Jakmile napočítala do tří, oba se odrazili a skočili dolů z útesu do vody.
Vynořil se jako první a na pár okamžiků jej zachvátila panika, když Jeniffer nikde neviděl, ta se však vynořila během pár sekund a zasmála se.
„To bylo šílený a úžasný,“ cákala vodu všude kolem.
„Ty jsi šílená,“ zasmál se a společně plavali k pláži.
„Já vím a neříkej, že se ti to nelíbí,“ usmívala se stále.
„To víš, že líbí,“ věnoval jí úsměv.
Mladé naivní přátelství. Poslední dobou jej tyhle vzpomínky zachvacovaly neustále a jemu se to nelíbilo. Raději se zaměřil na svůj další plán, na který se těšil, a který chtěl uskutečnit.
Psal si právě na internetu se svou další obětí. Byl vychytralý a věděl, jak se zalíbit dnešním dívkám. Navíc nebyl zase tolik starý, aby u nich neměl šanci, ovšem svou fotografii nikde nezveřejňoval. Psal si s mladou naivní dívenkou, která neměla ani ponětí, co ji brzy čeká.
Nemohl se dočkat, jaký se na policii opět strhne chaos, až se to dozví, obzvlášť ta policistka Langová. Psal si totiž s její dcerou Erikou.
***
Dva strážníci přivezli Billa až k jeho bytu a jeden se s ním vydal dovnitř. Druhý zůstal v autě, aby mohl hlídkovat a popřípadě informovat svého kolegu.
Strážník chtěl zůstat před dveřmi bytu, ale Bill jej zarazil.
„Pojďte dovnitř, budete mi děsit sousedy,“ pozval jej dál a odložil si kabát. Jeho nálada byla na bodu mrazu.
„Posaďte se, dáte si kávu, ta vás zahřeje vzhledem k tomu, jak je venku zima,“ pohlédl na strážníka. Snažil se chovat zdvořile a mile, i když neměl na nic z toho náladu, avšak nemůže být protivný na tyto lidi, kteří mu zajišťují ochranu.
„To byste byl hodný,“ sundal si policejní čepici a usadil se na židli. Byl za tohle vděčný.
„Jak dlouho mě budete takhle hlídat?“ zeptal se Bill, když mu podal hrnek horké, černé tekutiny.
„Dokud nás neodvolají. Mám příkaz zůstat tady s vámi vevnitř, dokud vám nevymění zámky, aby se sem nemohl pachatel dostat, pak budeme hlídkovat před domem,“ vysvětlil mu strážník a napil se kávy.
„Už aby ho našli,“ povzdechl si Bill a opřel si hlavu do dlaní. „Není to nic proti vám, ale mám celkem strach, nejen o sebe, ale i své blízké,“ vysvětlil mu, když zahlédl pohled strážníka.
„Chápu,“ přikývl pouze.
Na stanici vládlo napětí a nervozita. Nejvíce ji pociťoval Tom, který se snažil urputně přemýšlet, ale na nic logického nepřišel.
„To není možné. Leží nám tady už pět mrtvých, z toho tři identifikovaní, a dál nic? Přece musí něco existovat, něco jsme museli přehlédnout… posloucháš mě?“ zadíval se na Maxe, který pozoroval svou krásnou kolegyni Eleonor, nejenom kolegyni.
„Ovšem, že tě poslouchám, chápu, že jsi z toho nervózní, to jsme všichni, ale jestli se hned neuklidníš, vybuchne ti mozek,“ díval se na něj.
„Jak se mám asi tak… dobře, fajn už jsem klidný,“ vydechl dlouze a snažil se, nebýt na svého kolegu a kamaráda v jedné osobě, protivný.
„Promiňte, pánové, že vás vyrušuji, ale nikdo mě tady pomalu nevnímá,“ promluvil ženský hlas u jejich stolu. Oba muži vzhlédli a uviděli ženu tak ve věku čtyřiceti let. Měla hnědé vlnité vlasy a unavené hnědé oči. Působila celkově dost zkroušeně a vyčerpaně.
„Hledám svou dceru, Deboru. Je už to několik měsíců, co je nezvěstná,“ ukázala mužům fotografii, na níž byla černovlasá dívka s černě orámovanýma očima a červenými plnými rty. Bill se také maloval. Pomyslel si Tom.
„Nahlásila jste to?“ zeptal se Max.
„Samozřejmě, ale jsou neschopní, stále mi opakují, že musím čekat, že mají spoustu případů, ale snaží se na tom pracovat. Jsou to jenom výmluvy, já už doma nemůžu nadále čekat, je to šílené, to ticho, žádná hlasitá hudba, žádný nepořádek. Snažím se ji najít sama, když oni nejsou schopní,“ vysvětlila mužům. Tom ji chápal. Byla to milující matka, která se nespokojila s minimální spoluprácí policistů.
„Mohli bychom si tu fotografii nechat?“ zeptal se Tom zdvořile.
„Ovšem, nechejte si ji, mám jich spousty. Vím, detektivové, že toho máte hodně, ale prosím vás, pomozte mi najít mou Deboru.“
„Jak dlouho je už nezvěstná?“ zeptal se Tom a zkoumavě si tu fotografii prohlížel.
„Budou to už dva měsíce,“ odpověděla žena a prohlížela si detektiva.
autor: Tina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Zajimalo by me, co se vlastne tomu maniakovi stalo, ze vrazdi lidi. Ze by se na nej ta holka vykaslala?
Nechci, aby si tim hororem Bill prosel znovu, ale zaroven se na to i celkem tesim, protoze si rada ctu takove veci, kde se zabiji, muci atd. 😀 Moc se tesim na dalsi dil 🙂
Docela by mě zajímalo proč to ten chlap dělá :/ jen doufám, že Bill bude v pořádku i když mi je jasný, že ho ten blázen unese nebo něco… hlavně aby byl v pořádku
Také mám obavy o Billa.
Takže přece jen Bach Billa odposlouchává! Já už jsem si to minule myslela, ale nebyla jsem si nijak obzvlášť jistá, tak jsem radši nic nepsala. To je ale hajzl! Já toho člověka vážně nenávidím! A beztak se divím Billovi, že je schopný zůstat doma. Já bych se asi drzy přestěhovala alespoň k Tomovi. Nějak bych se doma necítila bezpečně, když mu ten blázen ukradl klíče. Já vím, že Bill nejspíš neví, že on ví, kde bydlí..ale i tak. Je mi jej vážně líto, protože mě samotné přebíhá mráz po zádech když si představím, že jsem viděla to, co Bill. Asi bych i byla víc paranoidní než Bill a ten policista by se mnou musel chodit snad i na záchod. Vážně bych byla vystrašená k smrti!
A vůbec se mi nelíbí, na koho všechno si Bach ´brousí zuby´! Nejprve to byla Erika, teď Bill a ještě i Amanda? A proč mám takový pocit, že Eriku i Amandu se mu podaří zabít? Nevím, snad to jen blbě odhaduji, ale nějak mám z celé téhle situace strašně špatný pocit. Aby se mu nakonec nepovedlo zabít i Billa 🙁
Na další díl se vážně moc těším, ale po pravdě se ho i bojím. Děsím se, co všechno se ještě stane. Ale zase na druhou stranu takovéhle detektivky a krváky miluju 😀 Se mnou je to prostě těžké 😀
Děkuji za další díl! :))