Vyvolení 16.

číst celé: http://bit.ly/14SJ3JD

statistika: http://bit.ly/14SJ3JD+

autor: T-KAY

Ahoj lidičky, je tu po dlouhé době další díl. Omlouvám se za pauzu mezi díly, ale bohužel poslední dobou tolik nepíšu, ale snad se to spraví. Zatím ale nic neslibuju, dost povídání a šup na to.

Když se večer loučili, bylo to jen nejistým objetím. Stále se ještě necítili na to, aby se políbili, ale nevadilo jim to. Připadali si, jako když spolu začínali ve vile. Všechno bylo jakoby nové a jim to rozhodně nevadilo.

Další den se už normálně potkali na ulici, pozdravili se a každý spěchal do své práce. Stačili se však domluvit, kde se odpoledne sejdou, protože Bill si rozhodně nemohl vzít přestávku na oběd.

Tomovi to však v práci nešlo tak od ruky, jako to šlo do předešlého dne. Měl plnou hlavu Billa, takže se skoro nesoustředil a dělal chyby.

To už jeho otec nevydržel a šel za ním.

„Tome, co se děje? Odevzdal jsi mi sice ty formuláře vyplněné, ale naprosto špatně,“ řekl mu, když vešel do jeho kanceláře.

„Cože? Špatně? To není možný. Všechno jsem vyplňoval jako pokaždé,“ bránil se dred.

„Ale synu, tohle jsou úplně jiné formuláře. Předevčírem jsme to probírali na poradě. Tak mi řekni, co se včera stalo,“ řekl mu Gordon a posadil se k jeho stolu.

„Včera… no…“ Tom trochu zčervenal. „Srazil jsem se s Billem. A když říkám srazil, tak opravdu srazil. Nějak jsme si promluvili… teda… nejdřív jsme se pohádali na ulici, a pak jsme si sedli do kavárny a všechno jsme si vyjasnili. Nakonec jsme došli k tomu, že to nebyla vina ani jednoho z nás,“ vysvětlil mu Tom, zatímco se opřel do křesla.

„Tome… nechci ti to říkat, ale to, že to všechno byl plán toho idiota, věděli všichni, co sledovali tu reality show. Kdyby ses koukal, myslím, že bys to taky viděl. Ale jsi stejně paličatý jako já, tak ti nemůžu nic vyčítat,“ usmál se na něj Gordon.

„Vím… byl jsem idiot, že jsem Billovi nevěřil, ale jak mi on sám řekl… asi by mi nevěřil, protože mu ten debil zavázal oči. Myslel si, že jsem mu to udělal já. Jenže pak jsme šli k němu… no… do toho jeho nového bytu, který vyhrál…“ řekl Tom, ale Gordon ho přerušil.

„Takže vyhrál? Já to finále neviděl, tak jsem překvapený,“ rozzářil se a vypadal, že mu to přeje.

„Jo vyhrál… jsem rád, že to vyhrál on. Myslím, že si to i zaslouží. Ale abych to dopověděl, tak jsme šli k němu… stále bydlí s mamkou a sestřičkou… a sice mi vrazila facku hned mezi dveřma, ale chápal jsem to. Povídali jsme si a ona nám ukázala veškerý noviny a články, kde se řešil Ericův případ. Narazil jsem i na takové drobnosti, jako že mě nazývali hajzlem bez citů, že jsem s tím nic nedělal. Nebylo to příjemné,“ povzdechl si dred.

„Nechci nic říkat, ale tys byl slepej, jak k televizi, tak i k tisku. Kolikrát s tebou chtěli rozhovor, ale zařídil jsem to tak, aby je ochranka vyvedla do nejdál od budovy firmy. Nejlépe až k tvému bytu. Takže jsem tě ušetřil šoku. Ale měl ses o to zajímat, i když tě bolelo to, cos viděl,“ řekl mu Gordon upřímně.

„Já vím, tati. Jak říkám… byl jsem naprostej idiot. Ale přijde mi, jako bysme s Billem zase začínali. Ani když jsme se včera loučili, nepolíbili jsme se,“ řekl Tom.

„Oh… ušetři mě těch detailů,“ zaskuhral Gordon a dělal, že se mu chce zvracet.

„Jen se nedělej. Máma tě naprášila, jak ses díval na ten přenos ze sauny,“ zasmál se dredáč a přišlo mu, že si s otce rozumí víc než kdy dřív.

„Hej!!! To nebylo úmyslně,“ bránil se jeho otec.

„No já vím svoje,“ dobíral si ho Tom a snažil se nesmát.

„No dobře…. teď k jinému tématu. Uvidíte se někdy?“ zeptal se přímo Gordon.

„Dneska, jakmile Bill skončí v práci… já… no… tati, přemýšlel jsem, že bysme mu mohli nabídnout práci tady. Říkal mi, že dělá v nějakým fast foodu, ale jak všichni víme, tak tahle práce moc nevynáší a člověk je víc utahanej než z normální práce,“ řekl Tom a doufal, že otec svolí.

„Popřemýšlím o tom, ale musíš to říct i jemu. Pokud bych ho chtěl přijmout, tak musí taky chtít,“ řekl Gordon velice neutrálním tónem, ale i tak to pro Toma moc znamenalo.

„Díky, tati. Neboj, dneska mu to chci nabídnout, takže ti pak řeknu. Ale snad už bude všechno v pořádku,“ usmál se dredáč a myšlenkami se znovu přemístil k Billovi.

„Víš co?! Jdi domů, večer se u tebe stavím a projdeme ty chybné formuláře. Nemysli si, že když jsi můj syn, tak ti tahle chyba projde,“ pokáral ho Gordon a vstal z křesla.

„Jasně, tati. Dám ti vědět, až dorazím domů,“ přikývl Tom a začal se balit, aby mohl co nejdříve odejít.

Domů dorazil překvapivě rychle. Kouknul se na hodiny a zjistil, že má dvě hodiny čas. Vběhl rychle do koupelny, kde se umyl a oholil. Chtěl být pro Billa neodolatelný. Navíc si moc přál, aby se konečně políbili. Ne že by se nepolíbili, ale už to byla věčnost, co cítil jeho rty. Měl pocit, jako by měl pro jeden Billův polibek zabít.

Vylezl ze sprchového koutu s ručníkem kolem pasu, postavil se k umyvadlu, kde si začal čistit zuby, a zároveň se potřeboval trochu uklidnit. Byl nervózní jako nějaká puberťačka, co jde na své první rande.

‚Sakra! Uklidni se, Tomane!‘ okřikl sám sebe.

Když vyšel z koupelny, jeho kroky vedly do pokoje ke skříni, kde si vyndal svoje nejlepší kalhoty a bílé triko. Netušil však, jakou si obleče mikinu a bundu. Venku nebylo zrovna nejtepleji, ale to ho netrápilo.

Podíval se na hodiny a zjistil, že má několik minut zpoždění. Hodil na sebe první mikinu, co měl po ruce, bundu z věšáku, klíče od auta a vyběhl z domu. Trochu pozapomněl na klíče od bytu, ale to si zatím neuvědomil. Byl z toho tak nervózní, že si ničeho nevšiml. Sjel dolů výtahem, vyběhl před dům a rychle nasedl do auta, aby mohl odjet. Nadával si do blbců a debilů, že zapomněl na čas, a rychle vyjel k Billově práci.

Bill zatím nervózně přešlapoval před fasfoodem, kde pracoval, a několikrát se koukal na hodinky. Byli domluveni, že pro něj Tom přijede ještě před koncem jeho směny, ale on nedorazil. Trochu to černovláska zamrzelo a už se chtěl vydat domů, když uslyšel pískání gum, jak někdo prudce brzdil, a troubení. Pootočil hlavu a uviděl stříbrné audi a za volantem poznal Toma. Usmál se a vydal se k autu, u kterého se otevřely dveře spolujezdce.

„Máš zpoždění,“ řekl černovlásek, když si sedal.

„Omlouvám se, byl jsem doma a nějak jsem nehlídal čas,“ řekl Tom kajícně, bylo vidět, že ho to mrzí.

„Budiž ti odpuštěno,“ řekl Bill s úsměvem a bylo na něm vidět, jak si oddechl, když Tom dorazil. „Kam vyrazíme?“

„Myslel jsem někam na jídlo a pak bysme se nějak domluvili,“ řekl dred klidněji a dostalo se mu souhlasného přikývnutí.

Znovu nastartoval a vyjel k italské restauraci, co byla nedaleko. Navíc to tam měl hodně rád.

Když si přibližně po půl hodině sedli ke stolu v restauraci, servírka jim rychle přinesla jídelní lístky a doslova lapala po dechu, když poznala Billa. Jak Tom, tak Bill se na ni usmáli a namířili své pohledy na lístky před nimi.

Bill si objednal těstoviny se sýrovou omáčkou a colu a Tom zase pizzu Hawai. Servírka si to zapsala a rychle odběhla dozadu, aby předala objednávku kuchaři.

„Vsadím se, že všem servírkám říká, kdo tu sedí,“ uchechtl se Tom a podíval se na dveře do zadní části restaurace, kam mohl jen personál.

„To myslíš sebe?“ zasmál se černovlásek a díval se týmž směrem.

„To ne. To už mám za sebou. Spíš jsem mluvil o tobě,“ smál se dred a otočil se na Billa.

„Proč o mně?“ podivil se Bill a trochu se zašklebil. Neměl rád přílišný povyk okolo své osoby.

„Protože jsi přece vítěz Vyvolených a zavítal jsi do téhle restaurace,“ vysvětlil dred a snažil se nesmát Billovu výrazu. Trochu ho ale chápal, protože i jemu nebylo příjemné, když se k němu nahrnul celý personál restaurace a nenechali ho najíst, dokud se všem nepodepsal.

„Ne prosím, ať nikdo nechodí,“ zaúpěl černovlásek a schoval obličej do dlaní.

„Neboj, Billy. Když tak je odpálkuju já,“ usmál se Tom a sundal mu z tváře jednu ruku, ale pak ji nepustil.

Bill dal pomalu dolů i druhou ruku a podíval se na jejich ruce. Bylo to tak dlouho, co ho takhle naposledy držel, a až teď si uvědomil, jak moc mu chyběl. Stisk ruky opětoval a s úsměvem zvedl hlavu.

„Skoro vždycky jsi mě chránil,“ řekl pak.

„Přesně tak. Jenom skoro. Měl jsem tě ochránit i před Ericem,“ řekl Tom zkroušeně a o to víc ho překvapila Billova ruka na jeho tváři.

autor: T-KAY