autor: Muckátko :o*
Odpolední směna v městské knihovně se přiblížila rychleji, než si Bill stačil uvědomit. Jeli s Noelle stejnou tramvají, avšak každý nastoupili do jiného vagonu. Šli ke knihovně stejnou cestou, ale každý vešel do budovy jiným vchodem. Bill předstíral zájem o časopisy na stole, aby dal Noelle čas na převléknutí a opuštění šatny. Teprve pak tam vešel on sám. Vedoucí na směně byla bohužel ta samá žena, která je přistihla při jejich hádce. Nedivil se, když každému zadala úplně jinou práci na úplně opačné straně budovy.
Noelle se stále nemohla přenést přes to, co si myslela, že se stalo na pánských záchodech, když ty dva viděla spolu. Třídila knížky a už teď věděla, že s pomocí to rozhodně nemá šanci stihnout a za chvíli na ni přijdou křičet ženy od pultu. Bill naopak dostal pořádný seznam knih, které za žádnou cenu nesměly opustit budovu knihovny. Často se ale stávalo, že se kniha přece jen ztratila a vrátila se až za několik měsíců. Proto teď procházel mezi regály a odškrtával čísla knih, které se v knihovně nacházely.
„Bille?“ Trhl sebou, když se místností ozval hlas vedoucí.
„Ano?“ vykoukl z uličky.
„Dodělej poslední regál a půjdeš pomoct dolů Noelle. Sama to nestíhá,“ poručila mu.
„Dobře. Pospíším si,“ zamumlal ne příliš nadšeně.
„A Bille?“ oslovila jej znovu žena.
„Hm?“ podíval se na ni.
„Doufám, že už se nebude opakovat to, co jste tu předvedli posledně,“ zatvářila se přísně.
„Vynasnažím se,“ pronesl strojeně a vrátil se k práci. Žena si povzdechla a vracela se zpět. Byla v rámci možností klidná, protože podle jejich chování usoudila, že se spolu nebaví, a když se spolu nebaví, nebudou se hádat a ona nebude muset nic řešit.
Bill se snažil co nejvíce zdržovat, ale nakonec přece jen dokončil regál a s nevolí se musel odebrat dolů.
„Tady je soupis knih z místnosti 6. Dvě jsou poškozené a čtyři chybí, jinak je všechno v pořádku,“ předal seznam ženě za stolem. Ta si pročetla Billovy poznámky.
„Dobře. Děkuji. Pak tam někoho pošlu. Teď běž pomoct dozadu. Noelle ti poví, co je potřeba,“ pousmála se a obešla své pracovní místo, aby mohla vyřešit problém s knihami s kompetentní osobou. Bill se otočil na patě a s napětím došel do místnosti, kde seděla Noelle zavalená milionem knih. Došel až k ní a podrbal se na zátylku.
„Mám tu prý pomoct,“ pronesl chladně.
„Jo… uhm… je potřeba ty knížky roztřídit podle čísla regálů. Máme se řídit číslem výtisku. Ne čárovým kódem,“ vysvětlila mu Noelle přiškrceně a názorně mu ukázala první číslo knihy, kterou měla nejblíž, a za kterým následovalo ještě šestičíslí knihy. Bill přikývl a posadil se z druhé strany stolu a vzal první knížku. Odškrtl ji v seznamu a zařadil.
„Tohle bude fakt zábava!“ pomyslel si, když si představil celé odpoledne, které stráví mlčením a přebíráním se milionem knih. Sotva jich dvacet roztřídil, dalších padesát jich přivezli k roztřídění. Bill pokaždé zakňučel jako nakopnuté štěně a začal od začátku.
Za další hodinu přebírání knih spolu prohodili jen pár slov. Nejdřív Noelle potřebovala červenou propisku, pak jí Bill na půl úst poděkoval, když zvedla knihu, která mu vyklouzla z prstů, a pak se Noelle omluvila, když jej omylem kopla pod stolem do nohy. Za dalších pár minut si Noelle nahlas povzdychla.
„Bille, já už takhle dál nemůžu,“ zasténala smutně. Bill se na ni na chvíli podíval, a pak pokračoval v práci.
„Nevím, o čem mluvíš,“ zabrblal a natáhl se po další knize. Noelle se ale naštvala a knihu mu vytrhla z ruky.
„Moc dobře víš, o čem mluvím,“ hodila knihu na stůl a zadívala se na svého kamaráda.
„Podívej se, posledně jsem slyšel až dost a nemám nejmenší chuť se znovu hádat. Vedoucí mě jasně upozornila, že tu nechce další hádky, takže ať už chceš říct cokoli, nech si to pro sebe,“ mávl nad tím rukou.
„Omlouvám se,“ vyhrkla Noelle rychle, aby získala Billovu pozornost.
„To můžeš, ale zpátky už to nevezmeš,“ pokrčil Bill rameny.
„Já vím a mrzí mě to. Já jen… mohl bys mě alespoň vyslechnout a chvíli mi věnovat pozornost prosím?“ zaprosila a sledovala, jak Bill neochotně pouští papíry i propisku a dívá se do její tváře.
„Opravdu mě to strašně moc mrzí, Bille, všechno co jsem vypustila z pusy, ale v tu chvíli jsem prostě přestala přemýšlet, když jsi mi řekl, že ten kluk je vlastně o několik let starší muž. Já nevím, proč jsem řekla všechny ty hnusný věci. Měla jsem o tebe jen strach. Pořád ho mám,“ přiznala se.
„Proč?“ zeptal se Bill a jeho tvář malinko roztála.
„Protože vím, jak se dokáže chovat starší muž k někomu mladšímu. Měla jsem prostě najednou strach, že ti ubližuje a ty to nevidíš, nebo nechceš vidět. Vyděsilo mě, že ses poprvé spustil s o tolik starším mužem, aniž bys o něm něco věděl. Nevíš ani jeho jméno a necháváš ho, aby ti dělal všechny ty věci, které ti dělá. Já vím, že je to nové a vzrušující, ale pořád si myslím, že to není správné. Pořád si přeju, abys to s ním skončil a našel si někoho ve svém věku,“ posteskla si Noelle a odvrátila na chvíli tvář.
„Je hezký, že máš o mě strach, ale není to nutný.“
„Víš, jak se jmenuje?“
„Ne.“
„Víš, kolik má let?“
„Ne.“
„Kde pracuje?“
„Nevím.“
„Víš něco o jeho kamarádech?“
„Ne.“
„A co jeho rodiče?“ Bill naštvaně nafoukl tváře.
„Tím, že mi budeš klást otázky, na které neznám odpověď, abys mi dokázala, že o něm nic nevím, ničeho nedosáhneš,“ zavrčel Bill.
„Co budeš dělat, až se to dozví Simone?“ zasáhla Noelle citlivé místo.
„Nic, protože ta se to nedozví! Od nikoho!“ řekl Bill varovným tónem, aby Noelle upozornil, že jestli se jeho matka něco dozví od ní, tak je mrtvá. Noelle si povzdychla. Ani hrozbou, že se to dozví Billova matka, jej neodradila.
„Nechci se hádat. Opravdu mě mrzí, co jsem ti řekla, a přeju si, abys mi odpustil a abychom mohli být zase kamarádi.“
„Pokud budeš respektovat moje rozhodnutí, pak můžeme být zase kamarádi,“ přidal Bill svoji podmínku.
„Chci ale, abys mi o něm něco řekl. Třeba se v něm pletu. Kamarádi?“ natáhla k Billovi svoji pravačku.
„Kamarádi,“ stiskl nabízenou dlaň a drobně se usmál. Šlo jen o symboliku, protože do toho správného přátelského kontaktu se zase dostanou až časem.
„Chtěla jsem se ti omluvit už ve škole, ale když jsem tě viděla v přízemí, jak míříš na pánské záchody…,“ nechala větu nedokončenou a přitáhla si komínek knížek. Bill se malinko začervenal.
„Věděl jsem, že jsi nás viděla. Mohl jsem ti to vyčíst z očí, když jsem přišel do učebny,“ přikývl.
„Chci jen vědět, že ti neubližuje. Že ti nedělá nic, co bys sám nechtěl.“
„Nemusíš se bát. Nic takové se neděje. Já… dobře… přiznávám, že to není ten typ vztahu, který jsem si představoval, že budu jednou mít, až to přijde, ale zatím mi nevadí, jak to je,“ pokrčil rameny.
„Takže… na čem vlastně jsi?“ zajímala se Noelle a zakašlala, když z jedné knihy smetla vrstvu prachu.
„No… moc slavné to není. Jde vážně jen o sex,“ připustil Bill.
„Řekl ti, že nic víc nebude?“
„Vlastně ne. On… my nemluvíme. Vůbec,“ nakrčil Bill čelo.
„Vy se prostě sejdete, vyspíte se spolu a neřeknete si ani ‚Hey! Bylo to fakt žhavý!‘?“ vykulila Noelle oči. Bill se zasmál.
„Jo. V podstatě máš pravdu,“ odkýval jí.
„A tobě to tak vyhovuje?“
„Nevím. Nepřemýšlel jsem nad tím. Líbí se mi, když jsem s ním. Umí být něžný i divoký, a dokonce i když si mě bral úplně poprvé, neudělal nic, co by mi ublížilo. Čekal, dokud si nezvyknu a byl opatrný. Musel poznat, že jsem to nikdy nedělal. Připadal jsem si, jako bych to měl napsaný na čele neonovým písmem,“ zasmál se Bill. Noelle se k němu přidala, ale pak zvážněla.
„A ty…,“ zavrtěla se.
„Co?“ pídil se Bill po konci otázky.
„Cítíš k němu něco?“ ošila se Noelle. Myslela si, že pokud do něj není Bill zamilovaný, pořád jej od něj může dostat, ačkoli by si netroufala to říct nahlas. Bill se zamyslel.
„Ne. Asi ne. Neříkám, že je ošklivý. To ne. Je krásný a má dokonalé tělo, ale ne. Necítím potřebu být s ním 24 hodin denně,“ připustil Bill a Noelle se uvnitř sebe zaradovala.
„No… uhm…,“ zakoktala se mírně. Nevěděla, co by na to měla říct.
„Já vím, že je to totálně pošahaný, ale možná proto se mi to líbí. Je to jiný než všechno ostatní. Je to prostě jen jako bychom přeskočili v čase všechno to seznamování se a randění.“
„Ale to je na tom přece to nejlepší,“ oponovala mu Noelle.
„Neříkám, že ne, jen jsme to přeskočili a smazali.“
„A tebe ani nezajímá, jak se jmenuje, nebo tak?“
„Zajímá, ale není to tak, že bych obrátil vzhůru nohama celé město, abych z někoho dostal jeho jméno. Vím z domovního zvonku, že se jmenuje příjmením Kaulitz.“
„Dobře no. Zkusím mu dát šanci,“ ušklíbla se Noelle, ačkoli se to v ní všechno pralo. Bill se usmál a pokračoval v práci.
„Ty Bille?“ oslovila jej po chvíli.
„No?“ broukl Bill, když mu něco nesedělo v poznámkách.
„Co jste spolu vlastně dělali na těch záchodech?“ zajímala se Noelle. Sex nemohli stihnout. Leda, že by tomu chlápkovi houpl světelnou rychlostí a udělal se do pěti minut.
„Vyhonil mě,“ odpověděl Bill, jako by Noelle právě oznamoval, že venku začalo pršet.
„Jasně… vyhonil tě… na univerzitních záchodech… proč ne… je to v pohodě…,“ přikyvovala horečně a něco si mumlala pod nos. Však proč by ne? Někdo chodí do školy kvůli učení, někdo kvůli sexu. Bill se musel hlasitě zasmát, když sledoval svoji kamarádku, jak si něco přeříkává pod nos a snaží se vstřebat informaci, kterou jí Bill tak bez obalu podal. Bude si asi muset příště dávat pozor na svoje vyjadřování.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
Ono je to totiz uplne normalni Bille, kdyz te nekdo vyhoni ve skole coo 😀 jasnee taky se mi to stava bezne .. kazdy den 😀
Ale jsem rada, ze se ti dva usmril .. jen si myslim, ze Noelle na Billa zarli :))
Doufam, že city ještě přijdou! 🙂 Jinak opět super díl 🙂
Konecne se usmrili. Doufam, ze Noelle donuti Billa, aby si s Tomem aspon trochu popovidal, coz si preju uz dost dlouho 😀 Ale ta jeji poznamka, ze by se to mohla dozvedet Simone.. na jednu stranu nechci, aby to vedela, ale na druhou stranu se mi llibi predstava, ze by Bill chodil za Tomem tajne ^^
Moc se tesim na dalsi dil 🙂
Ježiši, ono, keď sa to takto polopate povie ako to povedala Noelle, tak to je fakt desivý vzťah 😀 No ale vzrušujúce to je, musím uznať:D a city objavia neskôr… dúfam.
Jsem vážně ráda, že se ti dva usmířili 🙂 Jak už jsem říkala, Noelle mám moc ráda a Bill taky, takže by byla vážně škoda, kdyby se kvůli takovéhle blbosti přestali nadobro bavit. Ale zároveň se musím přiznat, že z toho zatím nemám až tak dobrý pocit. Nevím vlastně jak tohle ani popsat. Ale mám strach, že se ještě něco semele. Noelle má prostě svůj vlastní názor a myslím, že Billa prostě a jednoduše nedokáže pochopit, tudíž není ani trošku ráda za tenhle jejich ´vztah´, co má Bill s neznámým mužem. Taky ta její poznámka, ohledně Simone. No, popravdě mě napadlo, že by Noelle mohla žalovat 😀 Ale pak jsem si řekla, že by to neudělala. Za prvé není malá a za druhé má snad Billa natolik ráda, že by mu nedělala doma problémy. Ale i tak se bojím toho, že se někdy buď blbě podřekne a nebo že se někdy něco Billovi stane a ona to bude dávat za vinu Tomovi a tak se to doví i Simone. No, snad jenom blbě spekuluju a nic z toho se nestane, protože nevím, jak by na tuhle věc Simone vůbec reagovala. Ale nadšená by ze svého syna určitě nebyla. A možná se mi malinko zdá, že Noelle na Billa žárlí. Původně jsem si teda myslela 😀 že Noelle Toma zná a že s ním taky někdy spala a on ji pak nechal 😀 Když tehdy Billovi v knihovně tak nadala 😀 Ani nevím, co mě to napadlo, ale prostě mě to napadlo. Dnešním dílem se mi ale skoro potvrdilo, že o Tomovi vážně ani nic neví a buď se o Billa vážně tak moc bojí a nebo jenom žárlí.
Asi se budu muset nechat překvapit, jak tahle povídka bude dál pokračovat, protože já jsem na nic nepřišla 😀 A samozřejmě se opět těším na setkání Toma a Billa 🙂 A aspoň ty jména by si už mohli říct 😀
Moc děkuji za další díl! ♥♥