V královském paláci bylo rušno. Sultán zuřivě pochodoval po svých komnatách a občas sem tam shodil některou z váz, která zkrášlovala palác. Byl netrpělivý, chtěl již míti svého ranhojiče u sebe a jen on sám věděl, jaký osud chlapec bude mít. Pro ostatní to byl jen léčitel, a jen sultán věděl, že si z něj udělá svou hračku. Svého mazlíčka, který mu bude roztahovat nohy, a jehož pusinka bude nástrojem jeho života.
„Už tady budou?“ Zahřměl a další váza se rozletěla na kusy. V jeho pokoji bylo pět jeho rádců a hluboce se skláněli a neodvažovali se pípnout. Sultán věděl, že zde nebudou tak brzy, cesta trvala několik měsíců. „Nudím se, kolik vězňů je uvězněných?“ Zeptal se a už si v duchu představoval, jak uspořádá krvavé hry.
„Velice málo, pane. Okolo patnácti vězňů.“ Odpověděl jeden z rádců. „Od vaší doby se tu moc zlodějů nevyskytlo,“ šeptl a čekal, co jeho vládce udělá.
„Máme připravit něco extra pro vaši zábavu s nimi?“ zeptal se druhý s trochou odvahy a sledoval vládcova záda. „Máme tu lvy, pokud chcete, můžeme uspořádat válku o přežití mezi nimi…“ nabídl a lehce si stiskl ruce za zády. Celkem se obával, co jeho vládce řekne. Možná ho předhodí lvům, možná ne, třeba se to vládcovi zalíbí a udělá se jeho návrh.
„To zní perfektně. Zařiď to. Jeden vám chybí, chci dvě skupiny po osmi, tak si vyberte někoho z občanů.“ Usmál se a jeho plášť zavířil vzduchem a on se odebral do pokojů konkubín, které sídlily na druhé straně paláce. Potřeboval se trochu odreagovat.
Rádci samozřejmě šli plnit jeho přání a připravovat na hry.
„U Alláha, konečně. Ty měsíce byly neskutečné! Hry tedy necháme na zítra, aby se náš host pobavil.“ Usmál se sultán a malý park se opět začal hýbat.
Horké laguny písku se v odrazech slunce třpytily. Sultánova kavalérie, složená z pěti vozů, osmdesáti stráží a dvaceti velbloudů, putovala přes poušť do Tariq Ibn Ziyadu.
V Gálii bylo vše jako vždy. Billarix jako každý den vstal, najedl se, došel pro bylinky, a poté šel do vesničky, aby odnesl léky pro starší lidi, a hlavně pro ty, co nemohli přijít.
Billarix se podíval a poté kývl.
A teď se ocitl zde. Daleko od domova. Daleko od lidí a věcí, co znal. Sám v cizí zemi, kterou nezná, a také neví, jaké nástrahy a dobrodružství zažije. Ale jedno uznal hned, bylo tu příšerné horko. Takové neznal ani v létě u nich. Tohle jej čekalo celoročně. Horko a dusno, písek a vítr…
„Nechte si to u sebe, dokud nebudeme v paláci. Nejste zvyklý na toto podnebí, a jestli dostanete úžeh, sultán bude rozzlobený.“ Řekne a pobídne hřebce k rychlejšímu tempu.
Billarix zvládl pouze kývnout, a poté si zase lehnout s vakem, ve kterém byla voda. Snad ho přejde nevolnost. Celou cestu se snažil uklidnit.
Černovlasý chlapec jen kývl a opět zvědavě vykoukl hlavou ven. Ulice zde byly velice úzké, a jak se zdálo, tak chladnost stěn kolem bodala až do morku kostí. Hnědé oči bloudily po tmavých a špinavých stěnách domů a svou pouť zakončily na tváři „velvyslance“.
Už se smrákalo. Sluneční paprsky usilovně oblízávaly pouštní duny. Na poušti se díky dunám tvořily obloukovité stíny. Sultánova karavana stále jela na východ. Koně i stráže začali být unavení, a jediní, kteří vydrželi bez problému, byli velbloudi, protože byli zvyklí na extrémní horka a dlouhé cesty. Možná to bylo tím, že velbloudi měli širší kopyta než koně, proto se nezabořovali do písku.
„Měli bychom zastavit. Koně jsou již unavení a karavana si také musí odpočinout,“ řekl velvyslanec a sám sesednul z koně. Gestem naznačil, aby jeho muži postavili stany. Velvyslanec sice věděl, že se tímto odpočinkem zdrží, a tudíž by mohl rozzlobit svého pána, ale jak uviděl silné a statné muže, sotva se plazící horkým pískem, svolil, aby si na pár hodin odpočinuli. Stejně to vypadalo, že se blíží písečná bouře…
„Jaké to je vlastně tady v Tariq Ibn Ziyadu?“ Zeptal se bylinkář, zatímco s velvyslancem leželi na draze vypadajících polštářcích. Jejich stan byl prostorný a bylo zde dost místa. Bouře kolem nich nabírala na intenzitě, až se plátěné stěny prohýbaly dovnitř a stan tak vypadal, jako by tančil.
„Hlavní město je velice rozsáhlé. Uprostřed se nachází sultánův palác a jeho palácové zahrady. Pokud tě zajímá, jaký je sultán, měl bych ti o něm asi něco říci.“ Řekl tiše velvyslanec. „Náš sultán, ač ho všichni ctíme jako boha, je krutý. Člověk si musí dávat pozor, aby něco špatného neřekl nebo neudělal. Ale neboj se, můj chlapče, tobě nejspíše nic neudělá, protože z tebe cítím klid a mír, a také nějakou magickou jiskru, která by ho mohla změnit. Jsi naše poslední naděje…“
autor: Davidoff a Viollett Shadow
:33 teším sa kedy sa konečne stretnú 🙂 len tak ďalej 🙂
Poslední naděje? No Bille, to sem vážně zvědavá… Nevím, jestli by se mu totiž vyplatilo jenom chtít Anise jakkoliv změnit. Mohlo by to totiž změnit jenom Billa a to bych rozhodně nechtěla. Mám naší bylinkovou vílu ráda, i když myslím, že u Anise na bylinky už tolik času mít nebude 😀
Přesto nemůžu říct, že bych se snad netěšila na to, až se Bill se sultánem setká. Sice z toho mám kapku strach, protože Bill (nebo teda spíš jeho prdelka 😀 ) je podle všeho v dost velkým ohrožení 😀 Už jen z toho úvodu, jak Anis myslel na to, že pro něj to nebude jen ranhojič mi začaly hlavou lítat nejrůznější scény, který by se třeba mohly v příštích kapitolách odehrát 😀 😀 Bože, jen doufám, že Anis bude na Billa brát aspoň trošku ohled! (hmm…ale když nad tím tak přemýšlím tak ne, když na něj Anis nebude brát ohled, bude to jistě zajímavější 😀 😀 :D)
No ale další věc, z které mám trochu strach, je to jak Anis chtěl pořádat ty krvavý hry… Myslím, že by udělal líp, kdyby si je uspořádal dneska a nečekal by s nima až na Billa. Ten z toho bude vyjevenej dvakrát tak a rozhodně to všechno bude chtít nějak zastavit. Oj a Anisovi se Billovo chování líbit určitě nebude a už je drama na světě! 😀
A ještě se teda musím tak trochu přiznat, že mě dost překvapilo to, jak ochotně Bill ze své vesničky odešel. Sice chtěl sám vyrazit do světa, ale nevím, nevím… chlápci, kteří tvrdí, že ho jejich sultán chce jenom kvůli jeho schopnostem s bylinkama… no nevím, já bych teda jen tak nešla 😀 😀
I přes to všechno se strašně moc těším na pátek (áách já chci další díl dřív!! :D) a už se nemůžu dočkat prvních reakcí mezi sultánem a Billem!
Woow .. Tak to sme opravdu zžvedava, jak Anis bude reagovat na Billa az ho uvidi nazivo .. Doufam, ze nebude zklamany ..
A taky doufam, ze Anis ho hned nehodi k tme lvum taky 😀 no, ale pochybuju, ze se to bude Billovi libit ty hry! nebo ty hry jake s nim planuje nas mocny sultan 😀
Opravdu se tesim na pokracovani :))
no teda, při týhle povídce se člověk dozví věcí. 🙂 to mě rozhodně baví. 🙂 taky mě hodně baví ten čtivý způsob psaní, člověk to shltne ani neví jak. 🙂
jsem zvědavá, co se stane při prvním osudovém setkání. 🙂
Na začátek chci říct, hlavně, aby se tam neobjevil Tom, protože jak tam bude Tom, budu mít nervy a budu chtít, aby byl s Billem 😀
Taky si nemyslím, že se bude Billovi líbit ta úžasná zábava se lvi. Bill bude podle mě v šoku a nadávat, možná i mlátit, Anise a ten se naštve a za trest ho osouloží. Pak bude Bill potřebovat bylinky sám na sebe, na svůj zadeček 😀 Chudák, už ho lituju teď. On je jako princezna v týhle povídce, hrozně mě uklidňuje číst řádky, kde je on popisovaný 🙂 Opravdu to je nádherný, už dlouho jsem nečetla v takovém stylu, který pohladí 🙂
Hmm, tak jestli Bill sultána změní, bude se to rovnat zázraku. 😀 Jinak moc pěkný díl, krásně napsaný. 🙂